Matterhorn legrační

25. ledna 2009 v 12:54
Vzhledem k překvapivě hezkým komentářům, za které všem moc děkuji, ještě kousek Matterhornu. Dovoluji si tedy přidat druhý článek během jednoho dne.

Vrchol Matterhornu, 1975
Moje plastikové kalhoty za 19,90 DM sice nehřály ani neschly, zato výborně držely puky.

Ten dřevěný cepín používám ještě dnes, i když si mě s ním už ostatní turisti fotí jako nějaký exponát z muzea.



Čech je holt zvyklý improvizovat. Bez želez na nohou byl problém se na úzkém břitu vrcholu Matterhornu vůbec udržet. Odpoutal jsem se od lana, abych v případě silně pravděpodobného uklouznutí nestrhnul do jisté smrti i partnera. Po zkušenostech z výstupu mi bylo zcela jasné, že je velmi malá pravděpodobnost přežít sestup po zledovatělé stěně pod vrcholem. Krátce na to se objevili dva italští horolezci. Jeden z nich vytáhnul z rance plechovku piva 0,3 l a nabídnul ji za stejné množství čaje. Dát si před smrtí ještě pivo mi připadalo velmi důstojné, a tak jsme udělali výměnu. Na vrcholu Matterhornu jsem otevřel natřesenou plechovku piva, která explodovala někam do stratosféry. Na dně zůstalo jen trochu pěny. Měli jsme z toho všichni srandu.

Sestup nebudu popisovat, chtělo to jakýsi nadpřirozený cit. Navíc člověku celou dobu sviští kolem hlavy kameny všech velikostí. Večer jsme ale stáli zase dole před Hornlihütte, kde jsem do sebe nalil asi 5 litrů minerálky.

Slezení Matterhornu v době začínající fotografie (1865), k tomu pro bulvární časopisy atraktivní smrt čtyř lidí, vyvolaly po světě velký zájem o tuto horu. Obchodně zdatní Wallisani rychle pochopili, že pro jejich kraj nadešla nová, tučná doba. Dali se do stavby hotelů a s tím dodnes nepřestali. Ve Švýcarsku si na jídelním lístku přečtete, odkud pochází krávy na hovězí, prasata na vepřové a ovce na skopové. Tedy to poslední tam na talíři je z Nového Zélandu. Jejich vlastní ovečky, ze kterých dříve žili, už jsou dnes na svazích pod Matterhornem jen pro fotoaparáty turistů. Z těchto horolezců, lyžařů, nebo jen rekreantů dnes Zermatt žije, a sice velmi blahobytně.
Zlatý důl Zermatt leží prakticky přesně ve výšce vrcholu Sněžky.
Chataření po švýcarsku
Buddha v ledové sluji Malého Matterhornu

Idyla starého Zermattu

Pohnutky pro lezení na vrchol Matterhorn jsou často zcela komické. Někdy kolem roku 1930 se pokusil o jeho zdolání také dnes už málo známý excentrický dobrodruh, Američan Richard Halliburton. Měl v hlavě samé pitomosti, když se třeba dočetl, že Hanibal přešel se slony Alpy, najal si slona a zkusil to po něm. V Zermattu si našel vhodného partnera idealistu, spolu najali průvodce a skutečně po Hornligradu vrcholu dosáhli. Halliburton stál opojen pohledem na Alpy a nebyl mocný slova. Jeho druh zasněně pronesl:
"Konečně se mi splnil můj životní sen - můžu doplivnout na míli".
Halliburton se ve své knize zmiňuje, že ho za to málem z vrcholu svrhnul. Jeho zábavné cestopisné knihy mu vynesly tolik peněz, že si koupil dvouplošník a vydal se letecky na cestu kolem světa. Pokusil se s ním taky Matterhorn přeletět, což se mu údajně podařilo.
Dnes by ho Švýcaři za takový pokus nejméně sestřelili. Do Zermattu se už nedostanete ani autem. V Täsch je velké parkoviště, kde za nemírný poplatek musíte auto nechat. Dále se pak dostanete vlakem, který na téhle štrece jistě nepracuje s prodělkem. Ceny v Zermattu jsou rovněž přizpůsobeny místním zvykům, ke kterým skromnost zrovna nepatří. Lanovka na Kleinmatterhorn stojí 86 SFr. Zato si tam nahoře ale můžete zalyžovat v každé roční době. Jestliže je lyžování sport, pak ne každý lyžař je nezbytně sportovec. Podnikatel z podkrkonoší, který nikdy nebyl doma na lyžích v zimě, musí nyní do Alp na letní ledovcové lyžování, neboť to patří k jeho statusu. Ale nakonec proč ne? Všude se mastně platí, nikdo se vás neptá, z jakých pohnutek přicházíte, a Zermatt utěšeně bohatne. Už 140 let a zatím to vypadá dobře i do budoucnosti.

Následující už si nepamatuji zcela přesně, je to asi 20 let, ale událo se zhruba takto: Ve švýcarské televizi běžel úspěšný pořad "skrytá kamera". Autor se rád zaměřoval na celebrity, (v češtině tenkrát tohle pochybné slovo ještě nebylo), nešetřil penězi a jednu takovou past připravoval i roky. Tak se stalo, že jakýsi časopis vyhlásil soutěž, jejíž první cena byla výstup na Matterhorn, průvodce sám Reinhold Messner. Ten je s tou kravinou poslal někam, jenže oni nabídli částku, kterou jaksi nikdo nedokáže odmítnout. V těch dobách bylo normální, že si bohatí amatéři u cestovních kanceláří objednávali výstup na vrchol Everestu. Jednoho dne tedy stál Messner na úpatí Matterhornu s jakousi zaoblenou dámou, která údajně zatím ještě nikdy nevylezla ani vyšší kopec. Vyhrála soutěž a žádá, aby se s ní vydal po Hornligrad k vrcholu. Messner se nejprve domníval, že dáma to po prvních metrech vzdá, on zkasíruje honorář a tím to hasne. Leč ta ženská, sice se strašnou blbostí a naivitou, ale jinak velmi dobře, skalní stěnu zdolávala. Messner netušil, že je to zkušená horolezkyně, navíc dobrá herečka a perfektně vypreparovaná agentka onoho televizního seriálu. Tak dosáhli Solvayhütte ve výšce 4000 m a pokračovali pak už dost náročnou strmou skálou k vrcholu. Tu náhle stanuli na skalním výstupku, kde stál malý dřevěný kiosk. V něm postarší muž v akorátním sáčku, s motýlkem na krku.
"Přejete si dnešní noviny? Už se zase hádají politikové, měli byste být informováni. Pak tady mám kouřové bomby a rakety. Horolezci je rádi odpalují na vrcholu."
"Ano," pravila dáma, "vezmu si jedny noviny, copak je dnes asi v televizi, a kouřovou bombu."
Jak tento pořad vícekrát ukázal, lidský mozek dokáže v takovýchto absolutně nesmyslných situacích zcela vykolejit a Messner nebyl výjimka.
"Žádná bomba se na vrcholu zapalovat nebude! Co tady člověče děláte?"
"Ale vždyť vidíte, prodávám noviny."
"A kde je tady berete?"
"Nosím je sem brzo ráno ze Zermattu."
"Tady nemáte co dělat, kdo vám dal povolení, otevřít si tady ten váš krámek?"
"Pan starosta. Tam dole už jich je hodně a tady zatím nebyl žádný." To vše pronášel ten prodavač s motýlkem, na skalní stěně ve výši přes 4000 m, smrtelně vážným tónem.
Messner byl rozezlen a těžko říci, jak by to bylo dopadlo, když náhle kolem letěl záchranný vrtulník a z toho mu mával známý autor pořadu. V tu chvíli slavný horolezec konečně pochopil, že se stal obětí perfektně připravené komedie.

Pro skutečné, silné horolezce s dnešním vybavením není Matterhorn problém, aspoň dokud se náhle nezhorší počasí. Existují však nadšenci, kteří v něm vidí výzvu dokázat si vlastní kvality, které ve skutečnosti nemají. To nemusí být jen nějaký pomatený mladík. Zažil jsem případy, kdy se na výstup vydal pan úspěšný podnikatel, aby ukázal, že je nejen duševně, ale i fyzicky zdatný. On pochopitelně nemůže lézt na nějakou malou horu, to musí být nějaká nej, jako Everest a podobně. (Nevylezl nikam, jenom vynadal horskému průvodci.)
Nuže, všem těm, kteří by si tam chtěli dokázat svoji sílu, aniž by ji skutečně znali, ať už je to puberťák v trenýrkách nebo pan podnikatel v přechodu, s nejdražším cepínem a doutníkem v hubě, bych dal jednu radu:
Vy blázni pošetilí, nezahrávejte si s Matterhornem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 honza+1 honza+1 | E-mail | 25. ledna 2009 v 13:46 | Reagovat

:))))))))))))))))))))))))))

Pamatuji podobnou super skrytou kameru , kdy večer , v létě , na silnici v lese udělali filmaři objížďku..k ní přijeli 2 známí němečtí herci a samozřejmě odbočili..

Vjeli do mlhy ( umělé )a když z ní vyjeli , byl všude sníh a před nima benzínová pumpa - ale FINSKÁ :)))

Uvnitř všechno zboží finský , chlap ve svetru za pultem , a noviny finský a navíc asi 10 let starý :))

K dovršení šoku po chvíli přijel k pumpě chlápek na psím spřežení s mrtvým vlkem na saních koupit si náboje :)))

Ti dva vůbec nevěděli , která bije a když to na ně vybalili , vypadali , že to s nima sekne :)))

Taky mám zkušenosti se spaním ve velkejch mrazech venku..

Výbava byla (podle mého věku ) super :))

Místo karimatky ( tehdy nebyly ) jsem si vezl bublinkovou igelitovou folii , atd...

Dnes bych s tím nevyjel ani do nuly , ale tehdy jsem byl přesvědčen , kdoví co nemám :))

Ale zážitek na celej život zůstal :)

2 rucuk rucuk | E-mail | 25. ledna 2009 v 14:02 | Reagovat

Tak toto je parádní čtení. Vidíte, jak lidi dovedou všeho možného využít - nebo zneužít?- A ten komentář to doplňuje honzo+1

3 caracola caracola | 25. ledna 2009 v 14:21 | Reagovat

autor  a hoza - moc pěkné počtení. Děkuji.

4 caracola caracola | 25. ledna 2009 v 14:21 | Reagovat

pardon. honza

5 pampelina pampelina | E-mail | 25. ledna 2009 v 15:56 | Reagovat

Pohled na Messnera musel být boží! Parádní čtení,

jak prima článek, tak komentář č. 1.

Ahoj:-)

6 Paolo Paolo | 25. ledna 2009 v 15:57 | Reagovat

Pane Moldavite, tak za tohle počtení nezbývá , než poděkovat.

7 autor článku autor článku | E-mail | 25. ledna 2009 v 16:15 | Reagovat

[6] Paola

Taky děkuji, jsem moc rád, když se někomu článek líbí. To je tady takový autorský honorář.

8 Paolo Paolo | 25. ledna 2009 v 16:51 | Reagovat

Autorovi: Jsem Paolo, se kterým jste se několikrát názorově posekal, ale komu čest, tomu čest.

9 Kamufláž Kamufláž | E-mail | 25. ledna 2009 v 17:15 | Reagovat

"Nosím noviny ráno z Zermattu." :-)

Messner u kiosku! Já se picnu! :-))

Ještě by to chtělo mekáč na Everestu pod hřbetem "second step" - tam se prý v sezóně za pěkného počasí dělá fronta, tak by se to čekání využilo...

Tohle kdyby viděl Mallory!

10 matka matka | 25. ledna 2009 v 18:10 | Reagovat

Teda pane autore, momentálně nemám čas číst, Ale ty obrázky jsou nádherný. Kdysi dávno v r. 1991 jsem byla na otočku v Bruck/Mur, tak ty obrázky mi cestu tam připomněly. Dík. Je tam nádherně.

11 MIRA MIRA | 25. ledna 2009 v 23:02 | Reagovat

:-)))))

12 Vhailor Vhailor | E-mail | Web | 26. ledna 2009 v 14:05 | Reagovat

Dobrý článek, díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama