Jediismus – nové náboženství?

22. ledna 2009 v 18:43

V roce 2001 proběhlo v Austrálii sčítání lidu. Když na jednom formuláři stálo:
náboženství : Jedi,
hrozila onomu člověku pokuta. Dělat si z této statistiky šprťouchlata, je zakázáno. To samé se událo na Novém Zélandu, pokuta přepočtena zhruba 570 EUR.

Jenže on nebyl sám, stále znova museli úředníci při vyhodnocování zjišťovat, že lidé se k tomuto náboženství zcela vážně hlásí. Pokud má v Austrálii nějaké náboženství aspoň 10 000 vyznavačů, musí být uznáno za oficiální. K tomuto se přihlásilo 25 000 lidí. Po nátlaku z jisté strany však byla tato otázka anulována, všechno se rychle zametlo pod koberec. Na Novém Zélandu bylo uznáno, hlásí se k němu 1,3 % obyvatelstva. V Anglii to má být předposlední náboženství, co do počtu stoupenců. V USA si už jedisti postavili tři jedistické kostely.

O co se jedná?

V prvním dílu filmu "Star Wars" je starý Obi-Wan Kenobi vyznavačem ve své galaxii už prakticky vyhynulého náboženství...

* * *

Dříve, než mě tu nějaký hulvát zase zahrne řadou sprostých nadávek, jako např. u článku "Kamiwaza", chtěl bych podtrhnout:
Vůbec tu neřeším otázku, jestli bůh je, není, jaký, nebo kolik?
Jsou lidé, kteří chtějí mít svůj duchovní život, a hledají třeba alternativní cestu. O tom je teď řeč.

Poznal jsem více různých náboženství, každé z nich je v různém kraji trochu jinak interpretováno, hodně záleží také na osobě jeho vyznavače. Některá chápu, některá ne. Ta, co nechápu, nikomu neberu.

Jeden skutečný fanatik mi vykládal:
"... pro naši spásu otec nechal ukřižovat vlastního syna. Může být vyšší oběť? Může mít někdo lepšího otce?"
Nemám ani tušení, co je to "spása", ale pokud se získává ukřižováním člověka, pak já ji pro svoji osobu odmítám. Nechci ani otce, který nechal ukřižovat syna.
Lze se divit, že lidé hledají nové cesty?

Pracoval jsem na písku pouště, na kterém vznikla tři velká monoteistická náboženství. Byl jsem někdy celý den sám, od horizontu k horizontu jen fata morgana. Od té doby vím, že člověk v takovém prostředí vnímá všechno úplně jinak, než třeba v naší civilizaci.

Nikdy jsem se nezúčastnil modlitby k Alláhovi, ač mě muslimové zvali. Seděl jsem jen vedle nich a čekal, až modlitbu ukončí a půjdeme zase pracovat. Přesto mě za čas nazývali "velký muslim".
Islám ve svém jádru, jak ho praktikuje prostý věřící, nemá nic co dělat s terorismem ani násilím. Je to však náboženství skutečně spíše pouštní. Proto se také rozšířil kolem celé Země podél rovníku, ale téměř vůbec ne do vyšších geografických šířek na sever nebo na jih.

Hinduismus moc nechápu. Když jsem viděl v Nepálu nebo na Mauriciu, jak věřící nosí svým bohům na talíři různá barviva a k tomu třeba jenom jednu mrkev, nebo co dům dal, nemohl jsem to brát moc vážně. Ale oni to vážně berou. S jedním jsem mohl delší dobu diskutovat a ten mi vyprávěl, co udělal Šiva, Višnu, Bráhma...
"Kolik bohů vlastně máte?" otázal jsem se.
"Jak to, kolik? Přeci jednoho." Podivil se.
"A to jsou tihle všichni dohromady?"
"Jo!"

V Nepálu je jistě nejoblíbenější Ganeš, syn Šivy.
Jednou přišel bůh Šiva domů, jeho žena právě porodila.
"To není moje dítě, bylas mi nevěrná." Rozhněval se Šiva a usekl mu hlavu. Žena ho však přesvědčila, že se mýlí. Šiva se tedy vydal do ulic a jako prvního potkal slona. Zdvořile si od něj vypůjčil jeho hlavu a namontoval ji na svého syna. Tak vznikl Ganeš. Mám doma v regále 2 kusy, oběti mu nepřináším.




O Buddhismu už vím o dost více.
Kdykoli jsem v Himalájích přišel do horské lounge, jako první jsem zatočil modlitebním mlýnkem.
Nikdo mi neřekl:
"Nešmatej na to, nejsi buddhista!" Místním se to naopak líbilo.

Pozor, při pohledu ze shora točit ve směru pohybu hodinových ručiček.
Mám doma 2 modlitební mlýnky, ale netočím s nimi. V kanceláři jsem si však na šňůru natáhnul modlitební vlajky. Když se udělá průvan a zatřepou se, pak se ony modlí za mě. Těžko říci ke komu/čemu? Buddhismus vlastně žádného boha nemá.
Když přijede Dalajláma a tisíce buddhistů se vrhne do prachu, pak ne před ním, ale ani ne před Buddhou. Byl to člověk, který žil 600 př. n. l. Před čím se buddhista sklání, je hluboká moudrost, kterou nám zanechal.

Co je to jediismus?

Jedi je původně fiktivní organizace, náboženský rytířský řád z filmové ságy Star-Wars. Její příslušníci v této sáze ovládají mystickou "Sílu", která jim propůjčuje různé psionistické, tedy nadpřirozené, schopnosti.

Jediismus má svoji světlou a temnou stranu (odpovídající křesťanskému bůh-ďábel), ale našlo by se v něm ještě celé množství jiných náboženství.
Jediisté věří na Sílu, která je naplňuje. Pojem "bůh" zde není definovaný. Tím se podobají buddhistům.
Je to asi 30 let, co jsem ten první díl viděl a vzpomínám na radu, kterou dal Kenobi mladému Lukovi, který se učil bojovat laserovým mečem.
"Nespoléhej se na oči, musíš cítit, jak tě Síla prostupuje."
To pro mě připomíná náboženství původního japonského obyvatelstva, "šintoismus". Není zcela vymřelé. Dnešní japonská bojová umění mají svůj vyšší stupeň v duševní přípravě, která je založena právě na šintoismu.
Podle šintoismu má každý keř, každý strom, svého boha. Má ho tedy i každý člověk v sobě. Svými hrubými smysly ho však nemůžeme plně objevit a pochopit, je možno se mu jen přiblížit.
To krásné na tomto náboženství je, že nezná pojem "hřích". Nemělo totiž placené kněze. Ti měli své civilní povolání, jen večer při bohoslužbách oblékali zvláštní roucho. Náboženství, ve kterém neexistuje mocenská struktura jeho kněží, nepotřebuje taky žádný "hřích". Všichni můžou duchovně chápat své bohy v míru a přátelství, nikdo se nepotřebuje vykupovat ze své viny převeliké.

Jediismus už má i svá přikázání a definice. Nepovažuje se za náboženství jediné pravé, nemá námitky proti jinak smýšlejícím, nezná pojem "peklo", říká toliko:
"... když bude na světě více jediistů, pak bude i více míru a vzdělanosti, a lidská společnost se stane jemnější."

Náboženství vzniká a zaniká. Kdo dnes ještě obětuje bohům, jako jsou Zeus nebo Apollón? Zato vznikají nové formy.

Možná se v případě jediismu jedná jen o krátkodobou módu, možná to ale bude zcela naopak! Co když se jediismus ujme a začne šířit po celé galaxii? Pak se z něj třeba stane to největší vesmírné náboženství. Jednou však také nejspíš dosáhne svého vrcholu a bude vytlačeno zase jinou vírou. Přejde dva tisíc let, a starý Obi-Wan Kenobi si bude muset přiznat, že už je ve své galaxii prakticky posledním vyznavačem dávno vyhynulého náboženství, které vzývalo Sílu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 matka matka | 22. ledna 2009 v 22:04 | Reagovat

:-)

2 rucuk rucuk | E-mail | 22. ledna 2009 v 22:11 | Reagovat

Zajímavé povídání. On každý své náboženství má za to pravé. Ponechejme jim je, ale ať nikdo nikomu své nevnucuje a bude svět v pořádku.

3 caracola caracola | 22. ledna 2009 v 23:16 | Reagovat

Legendu o Ganéšovi jsem četl od vás již jako třetí verzi. Je zajímavé,že lidé tak nějak nemohou existovat bez bohů (boha).Když se jeden opotřebuje vymyslí hned jiného.

4 Jana Jana | E-mail | 23. ledna 2009 v 7:24 | Reagovat

Katolíci mi řekli,že víra se nedá naučit.Víru člověk buď má,nebo nemá. Já ji mám,ale kostel ani kněží k ní nepotřebuju.Ačkoli je pravda,že z tradice jsem své děti dala pokřtít. Kněžím příliš nevěřím.Jsou to jen lidé.Studovaní manipulátoři. Já věřím,že Bůh je ,že je dobrý,milosrdný,chápající a odpouštějící,všemocný. Četla-li  jsem Bibli,podle ní by byl zlý a panovačný,provokující a na Svět sesílající neštěstí,rány a bídu,jako pomstu,prý za nedostatečnou víru v něj.  Takového Boha neznám,On si nás přece stvořil k obrazu svému,i s našimi chybami,kdo jiný,než stvořitel by nás tedy chápal? Je to jako s rodiči a dětmi.   Víra prý má být radostná. Už ste někdy viděli v kostele radost,neřkuli štěstí? Já ne.Měla jsem věřící matku,hledala pomoc u Boha. Nenašla ji.Naopak její ortodoxní víra dopomohla k rozvratu rodiny. Do kostelů  většinou chodí lidé zoufalí,kteří nemají svého zpovědníka doma. Je to jen náhražka . Náplast na duši pro ty,co věří,že jednou- na onom světě-bude líp.To však nelze prokázat. Kněží z toho těží. Víra je založena na nevědomosti člověka- proč je bouřka? Proč se schovalo slunce,proč měsíc? Bůh se zlobí...Založeno na strachu z neznámého.  Je to však historie a čemu věřili naši předkové,tomu se nemůžeme smát,musíme to brát tak,jak to je. Nikomu neberu jeho víru,nikomu neberu ani logiku. Každý sám je svého štěstí,nebo neštěstí většinou strůjcem- nebo alespoň,jak zpívá Jiří Macháček-strojvůdcem..Asi ano,asi každý má svůj osud,ale může mu pomoci,může ho ovlivnit.Charakterové vlastnosti v souvislosti se znamením zvěrokruhu, časem a místem narození asi mají také jistou logiku.Líbí se mi svatba a pohřeb v kostele.Je to vznešenější. Ale štěstí a věrnost či lásku navždy to nezaručí.Nelíbí se mi,že je pohřeb žehem.Člověk není kus klacku,neměl by se pálit. Taky jsem proti potratům,pokud nejsou samovolné,ale nikomu svůj názor nevnucuju.Bůh je všechno kolem nás.Bůh je příroda a té se klaním !

5 Paolo Paolo | 23. ledna 2009 v 9:44 | Reagovat

(2) rucuk: Když ale historie potvrzuje pravý opak. Křesťanství stejně jako islám se šířilo ohněm a mečem řečeno slovy henryka Szinkiewicze.

6 autor článku autor článku | 23. ledna 2009 v 11:33 | Reagovat

[3] caracola,

Jistě znám i jiné verze, jsou dost podobné. Zajímavá by byla otázka, která je ta pravá? Tedy přesná rekonstrukce skutečné události, jak se o to snažím u jiných článků. To může být z těchto verzí jen jedna, nebo taky žádná. Domnívám se, že když dnešní hinduista, který má aspoň základní vzdělání, přinese Ganešovi oběť a požádá ho o přízeň, to sám tak vážně nebere.

Dalo by se třeba srovnat s tím, když u nás babička vypráví vnoučatům o vodníkovi, jak mám na dně rybníka v hrnečkách dušičky. Dětem se to líbí a chtějí pohádku za čas znovu. Žádnou přesnou rekonstrukci nepožadují.

7 honza+1 honza+1 | E-mail | 23. ledna 2009 v 17:00 | Reagovat

(4) Jana :

Víru máme všichni , ať věříme v cokoli..

Bohužel pro církev víra a náboženství nejsou jedno..

Mnoho lidí skončilo na hranici ne proto , že ztratilo víru , jak tvrdila církev , ale protože prokoukli jejich učení , jak ovládat a držet v poslušnosti a nevědomosti davy..

A svatba v kostele je určitě romantická , ale pro ateistu bez znalosti potřebného protokolu postrádá to kouzlo a hlavně smysl..

Kolik takových si odbude účast na Půlnoční mši jen proto , že se to nosí , ale důvod k rozjímání a pokoře to pro ně není ?

Pohřeb žehem je např. v Indii , kde smrt neberou jako konec života úplně normální..

Jiné národy pohřbívají do země , další ukládají do jeskyní , kde se tělo mumifikuje , v Africe Vaši kost zakopou pod práh domu , aby Váš duch chránil rodinu před neštěstím..

Na kopec vede 1000 cest - výběr té které si určujeme sami :)

Hezký den..

8 Jana Jana | E-mail | 25. ledna 2009 v 14:43 | Reagovat

Děkuji,Jeníku. Také přeji pěkný a slunný den.

9 Hanka Hanka | E-mail | Web | 28. ledna 2009 v 21:23 | Reagovat

Ať si každý věří tomu, co se mu líbí.

Když je to čisté, tak se stejně všechny víry potkají.

Pokud to neprovází vyražené zuby, vše je dovoleno :)))

10 Morell Morell | Web | 28. listopadu 2009 v 20:09 | Reagovat

Moc hezky napsaný článek. A souhlasím, víra je osobní věc a je věcí každého z nás, jak ji pojmeme.

11 mix mix | 30. května 2010 v 16:13 | Reagovat

To jen star wars dokaže dokocne založit aj novy naboženstvi.

12 nordo nordo | E-mail | Web | 6. prosince 2010 v 20:27 | Reagovat

jedismus neni o tom ze sa ho naucis a dokazes zdvihat veci ja sa jedismu ucim a je to o tom ze musis sa naucit ovladat svoje telo koncentrovat sa(meditace atd)potom mozes pouzivat zivouci silu ktorou dokazes rozoznat ako sa citi druhy atd. Videl som star wars aj ho mam rad ale jedismus je tam len z 5% skoro ani to nie prvy jedisti sa ukazali v 9st a potom to zaniklo spet k sile nemusi existovat ale zoberte si kdo by si v dvanastom st myslel ze je nieco ako gravitacna sila alebo fyzikalne vypocty pre silu sme rasa stale sa rozvijajuca a skumajuca na jednu otazku odpovieme a dalsia sa objavi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama