Jde se na Chumbabu 3/?

19. ledna 2009 v 8:09
... já ty cedry na nic nepotřebuji. O nic jiného mu stejně nejde."

Gilgameš se velice podivil tomuto názoru svého přítele. Něco na tom bylo, ale nepasovalo to do jeho královského mozku. Kdyby tak uvažoval každý, neudály by se slavné bitvy a slavná vítězství. Nikdo by neshromáždil obrovské armády, proti kterým on buduje ohromné hradby, své životní dílo. Co by pak lidi vlastně celý den dělali?
Úkolem krále je vykonat hrdinský čin a tím vejít do dějin. Nikoli filozofovat nad tím, k čemu by to vše mělo být dobré, nebo jak to vypadá po stránce mezinárodního práva. Ve knížce dějepisu musí u jeho jména stát:
"Dobyl v roce X zemi Y až po řeku Z."

Pokusil se to příteli nějak vysvětlit po stranické linii.

Můj úřad lehce neberu,
na bedra svá znavená,
ale představ si tu nádheru,
až srazíš ho na kolena.

On chrlit bude oheň a síru,
z temných mraků šípy sviští,
ty ukážeš svou silnou víru,
má sekera se k nebi blyští.

Pak zaduje vítr svěží,
země kolem krví nateklá,
vedle tebe v prachu leží,
Chumbaby hlava useklá.

Já ve snu viděl sekeru,
jejíž čepel byla kalená,
Chumbabu na maděru,
ten sen vítězství znamená.

"Už nevím, jakou řečí bych ti to měl říci," bědoval Enkidu.
"Tak třeba touhle":

Čudnú slávu tvoju neberiem,
teba sa páči hlavy strata,
ja som len človek hocjaký,
čo vraj stvorený bol z blata.

Nepojděm za cenu niektorú,
joj boga on ma to zrátá,
ked Chumbaba uzrie sekeru,
vopchá mi ju do chrbáta.

Gilgameš zalapal po dechu. Nějak mu tato řeč nepřipadala známá.
"Od jakých divokých kmenů se to ten Enkidu naučil?" Pomyslel si.
Pak se ještě jednou pokusil zviklat Enkiduha:

Poslední bitva vzplála,
dejme se na pochod,
chumbabiáda,
je zítřka lidský rod.

Enkidu však trval na svém:

Já na cedry nepojedu,
já do Libanonu nepůjdu,
kdyby na mě Chumbaba přišel
on by mi vzal sekeru.

Sekera je za dva zlatý
a topůrko za tolar,
kdyby na mě Chumbaba přišel
on by mi to všechno vzal.

To se lidem zalíbilo a přidali si k tomu melodii. Po smrti lesníka Chumbaby bylo jeho jméno nahrazeno v této písni všeobecným výrazem "hajný". Velmi pozoruhodné je, že za posledních pět tisíc let cena sekery zůstala až dodnes ve výši dvou zlatých, jakkoli všechno ostatní mezi tím neúnosně podražilo.

Výprava na Chumbabu tedy byla pro začátek dána k ledu. Tady ovšem udělal Enkidu účet bez vrchního. Kalchas na cedry nezapomněl a byl zvyklý dosáhnout všeho, co si předsevzal.

Gilgameš moudře rozpoznal, že samotné polidštění ještě nedělá člověka. Pokud šaty dělají člověka, tedy jen do určité míry. Viděl jsem v jednom trapném filmu civilně oblečeného šimpanze. Ty šaty byly šity na míru a přesto mu neseděly. Nedalo se přehlédnout, že v nich je šimpanz, jakkoli jistě chytřejší než ti, kdo mu ten oblek nechali ušít.

Aby tedy Enkidu do honosného roucha správně pasoval, rozhodl se jeho přítel, že musí získat nějaké vzdělání. Číst a psát v těch dobách nebylo nutné, ale řemeslo mělo už tehdy zlaté dno. Jako příklad už jsem uvedl Šamchatku. Enkidu se ovšem jako řemeslník moc neosvědčil, měl zřejmě dvě levé ruce. Dokázal cokoli rozmlátit, ale nic postavit. Gilgameš tedy usoudil, že by se spíše hodil do oboru služeb obyvatelstvu, tedy coby státní zaměstnanec, kde se neplatí dle pravidel nabídky a poptávky. Zavolal si své učené rádce a po nějakých dohadech bylo rozhodnuto, že Enkidu začne navštěvovat policejní akademii.

Nežli uběhnul měsíc byl Enkidu nazpět a předložil svému příteli vysvědčení. Gilgameš znalý písma se zahleděl na listinu a četl:

Jeho talent je nesporný,
rány na nos dává výborný,
leč měli jsme popravu,
on měl řídit dopravu.

Když přijeli kati a blázni,
poslal je do městských lázní.
Na závěr u zkoušek
potlačení davu ovládl,
polkl piva doušek,
když zas klid zavládl.

Též bravurně ovládl
řvaní z obou průdušek,
však přeškolení nezvládl,
na dvouruční obušek.

"No dobrá", pomyslel si Gilgameš.
"Ne každý má holt takovou mozkovou kapacitu, aby mohl být policajtem. Co třeba kdyby se stal hasičem?"

Uplynul sotva měsíc a Enkidu byl zase nazpět. Gilgameš zevrubně pročetl posudek. Velitel hasičů, který se pochopitelně už tehdy nemohl jmenovat jinak než Kozubek, se ani nesnažil používat uhlazené výrazy:

Byl výborný ve výcviku
jako blesk lezl po žebříku,
s kýblem vody tam na špici
on rozfoukal požár zářící.

S vousem vlajícím i kšticí
sledoval stavbu tu hořící.
Pak chvíli čuměl do nebe,
načeš obrátil kýbl ten do sebe.

Při požáru národních sbírek
on požádal o krabičku sirek.
Tím hašení objektu zahájil,
že vedlejší dům tam zapálil.

Však další den úkol už znal,
sotva zas dým se vynoří,
on jako bouře se tam hnal,
kde pekli housky pekaří.

Pec zalil vodou, vážně to bral,
leč ostudu máme až v zámoří,
ten blbec totiž nepoznal,
že ten dům vůbec nehoří.

"Inu což," usoudil Gilgameš, "ne každý má takový kvocient aby mohl být hasičem. Když to holt u něj nestačí, co tedy třeba aspoň ponocný?"

Za měsíc ležel na pracovním stole již silně přepracovaného krále další certifikát. Napsal ho velitel městské stráže nadosmrti dožraný na celou královskou dynastii, počínaje potopu světa až do zániku sumerské říše.

Kdyby ten blb hodiny znal,
na noc jak dítě on zalehne,
aby dobrou vůli ukázal,
odtroubí půlnoc v poledne.

Jak psát pracovní výkazy?
Ptám se ho není-li v nesnázi,
nechci mít ve službě úrazy.
On ve ksichtě blbé výrazy,
halapartnu o mě přerazí.

Nyní už byl Gilgameš zoufalý:
"Bohové horního i spodního světa, ten Enkidu je tak blbej, že by mohl být politickým agitátorem."
V tu chvíli mu přišla ta idea. Proč ne, ať ho kněží vyškolí na politického komisaře.

...pokračování možné, pokud sem nějaký ponocný nezačne psát výhrůžky...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 matka matka | 19. ledna 2009 v 14:17 | Reagovat

Chumbaba má sedmero košilek, ty ho proti politickým komisařům snad ochrání: :-)

2 blogkomfort blogkomfort | E-mail | 20. ledna 2009 v 6:12 | Reagovat

mrkněte na nový portál kliknetezde.cz

3 Vláďa Vláďa | E-mail | Web | 24. října 2011 v 19:03 | Reagovat

Docela jsem o tom četl a souhlasím s tebou....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama