Jde se na Chumbabu 2/?

17. ledna 2009 v 12:20

Matko má, sen já v noci měl,
byly v něm hvězdy na nebi.
O jednu jsem se s bohy přel,
ta na mě spadla, zdálo se mi.

Já silou zvednout jsem ji chtěl,
však hvězda příliš těžká byla,
tobě já k nohám ji složit měl,
tys mně ji naroveň postavila.

Matko má, sen já druhý měl,
zvláštní sekera ležela na zemi,
před ní divá změť lidských těl,
sekeru objal jsem, zdálo se mi.

Jak by to byl můj vlastní úděl,
ta sekera blízká a milá mi byla,
já ti ji podal, hlas můj se chvěl,
tys mně ji naroveň postavila.

sny Gilgamešovy, babylonská verze
Gilgameš - Ilustrace Radek Sedlák

Pokud mám ještě uvést další části o válečném tažení proti zlému Chumbabovi, musím čtenáře seznámit s předchozími událostmi.

Poté, co děvka Šamchatka polidštila Enkiduha,
přivedla ho do Uruku.

V tu dobu měl Gilgameš dva podivné sny. Zdálo se mu, že na něj spadla z nebe hvězda a svou tíhou jej zavalila. Pokoušel se hvězdou (ve více překladech se uvádí výraz povětroň, nebo meteorit) pohnout, ale hvězda byla příliš těžká. Gilgameš byl zjevně znepokojen představou, že se má v jeho životě objevit jakási překážka, která bude nad jeho síly.
Druhý den se mu zdálo, že nalezl sekeru podivných tvarů, ke které pocítil lásku. Sekera ležela v ulici Uruku, obklopena davem lidí, kteří si ji zvědavě prohlíželi. Oba sny mu vysvětlila jeho moudrá matka.
Ta hvězda i sekera je člověk, který se v brzké době objeví v jeho životě a stane se mu přítelem a ochráncem, se kterým spojí svůj život, vykoná hrdinské činy a získá nesmrtelnou slávu.

Synu můj, hvězda na nebi
je člověk, jehož brzy zřím,
toho jež nám seslaly sny,
tobě já naroveň postavím.

Synu můj, sekera na zemi
bude tvůj přítel, tak pravím,
toho, jenž synem stane se mi,
tobě já naroveň postavím.

V těch dnech vstoupil Enkidu, veden děvkou Šamchatkou, do Uruku. Lidé se za ním s obdivem ohlíželi.

Postavou se Gilgameši podobá,
jen trochu menšího je vzrůstu,
však širší kostry a svalů ku stu,
on velkým silákem být se zdá.

Sotva se Enkidu v Uruku trochu otřepal, dostal chuť na nějaký husarský kousek.

... Tak stalo se onoho dne, že když Gilgameš chtěl vstoupit do chrámu bohyně Ištar, Enkidu mu zastoupil cestu!!!

Člověk si jen těžko dokáže v plné šíři představit takovou strašnou drzost. Gilgameš, rovný bohům, král Uruku, jde do chrámu, což byl oficiální státnický akt a Enkidu mu jednoduše zastoupí cestu. Za nepatrně menší provinění by tenkrát každý okamžitě zaplatil životem. Tady se však jednalo o mimořádnou situaci. Jestliže Gilgameš byl ze dvou třetin bůh a z jedné člověk, pak Enkidu nestál o nic za ním. Neměl matku ani otce, stvořili ho bohové z toho jediného materiálu, který tam v té naplavené nížině měli k dispozici a to byla hlína. Bohové mu dali život a vyslali ho na svět. A Gilgameš to věděl!

Zajímavá je tady ona známá diskuse, zdali Adam, tím i Enkidu, vlastnili na břiše pupek, který nikdy na nic nepotřebovali. V Sixtinské kapli je Adam vyobrazen s pupkem, na což se později odvolávalo více malířů. Tak ho zobrazil Michelangelo ve službách papeže, takže to jaksi musel vědět?!

V tehdejších dobách si král sám vyřizoval svoje záležitosti aniž by měl kolem sebe ochranku. V tu chvíli se ti dva srazili v těžkém boji. Oba přesahovali velikostí (jakož i délkou údu, jež byla lidu pochopitelně známa, tři pídě dlouhé jeho mužství, vykládali kněží) běžné obyvatele města. Dlouho spolu zápasili a země se pod nimi třásla. Dveře vyrazili z veřejí a výzdobu chrámu pobourali. Nakonec se přeci jen ukázalo, že Enkidu, jenž byl žil v pustinách a od děvky Šamchatky se naučil jísti chleba a píti pivo, je trochu více ve formě. Poklesla jedna noha Gilgameše.

Nato ukončili souboj, objali se a navždy uzavřeli přátelství na život a na smrt. Gilgameš věděl, že Enkidu je ona hvězda i sekera, která se mu zjevila ve snech a matka mu postavila naroveň. Že nalezl přítele, který se mu nejen vyrovná, ale který se dokáže proti němu i postavit. Toho, kdo mu dal poznat jeho skutečnou, tedy omezenou, sílu a ne mu jenom namlouvá sílu nekonečnou, jako všichni ostatní okolo.

Nastal všeobecný jásot. Lidé tleskali a radovali se, jak ti dva ten chrám krásně zřídili. Chrámový velekněz Kalchas hbitě vysoučtoval škody, vystavil účet a navrhnul, že by měli zpečetit tento vztah hrdinským činem. Vždyť bohové je svedli dohromady za určitým účelem, a to by se bylo nakonec třeba ani nestalo, kdyby on se byl takovým kvalitativně i kvantitativně hodnotným způsobem nemodlil. On je tedy nyní právě ten pravý, z nebe seslaný, kdo má monopol na rozhodování jejich dalších životních kroků. Ať se vydají do cedrového lesa Libanonu a zabijí obra Chumbabu, jenž ztělesňuje veškeré zlo světa a chrlí jedovatý oheň. Získají tím nesmrtelnou slávu, jakož i věhlas. Jo, a hlavně ať nezapomenou pokácet jeho cedry a přitáhnout do Uruku. Včera se mu prý zjevil bůh Enlil a zvěstoval, že by potřeboval nějaký ten cedr na dveře svého chrámu v Nippuru. Se zbylými měl Kalchas také určité plány, ale o tom už raději taktně pomlčel.

Gilgameš královsky souhlasil.
"Padnu-li, pak zajistím sobě jméno."

Enkidu svým jednoduchým zvířecím rozumem namítnul:
"Mám už jméno i bez padnutí. Cesta je daleká, Chumbaba silný a dle zvěstí nezranitelný. Má sedmero košil, které ho chrání proti všem druhům zbraní. Když nám oběma namele hřbet, pak jsme moc slávy nezískali. Viděl jsem v životě mnoho zla, ač nikdy jsem neviděl Chumbabu. Nikdo není jenom špatný nebo jenom dobrý. Kdo je ten Kalchas, který to vidí tak jednoduše? S tím chrlením ohně to taky nemůže být tak zlé, jinak už by si byl Chumbaba dávno ten cedrový les vypálil. Navíc, pokud je mi známo, není chrlení ohně žádným zákonem zakázáno, už vůbec ne na vlastním pozemku. Já si můžu chrlit oheň celý den, do toho nikomu nic není. To je moje soukromá záležitost. A pak, na rozdíl od hrabivého Kalchase, já ty cedry na nic nepotřebuji. O nic jiného mu stejně nejde."
.......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 17. ledna 2009 v 13:24 | Reagovat

Kam se ztratil blog o lodi Wilhelm Gustlof?

2 autor článku autor článku | E-mail | 17. ledna 2009 v 13:28 | Reagovat

[1] Vymazal jsem ho.

3 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 17. ledna 2009 v 14:05 | Reagovat

Autorovi.

Nepovedu tady dlouhou polemiku. Blog je Váš a máte plné právo s ním naložit po svém. Ovšem sdělené názory považuji za společné prostředí, přisvojit si je a vymazat, považuji za neomalenost. Příště se Vám raději vyhnu. Nekonvenovala mně dříve komunistická cenzura a nebudu si zvykat na jinou.

4 autor článku autor článku | E-mail | 17. ledna 2009 v 14:38 | Reagovat

Autor článku je blbec, zrádce, lhář. Ještě nikdy jsem tu nezažil, že by snad někdo ze čtenářů takového člověka napomenul. Zcela naopak, mnoho čtenářů v něm vidí svého vůdce proti člověku, který si dovolí psát jiné články, než lacině populistické.

Jeden člověk tady napsal, že jsem za to z Ameriky placený. Zatím žádné peníze nepřišly, (nevím, kdo by je měl poslat) a zdarma si už nadávat nenechám. Pokud to nepřestane, vymažu všechny články a odhlásím se. Mám konečně už léta řadu slušných a přátelských čtenářů na jiné adrese.

5 matka matka | 17. ledna 2009 v 15:58 | Reagovat

....Nato ukončili souboj, objali se a navždy uzavřeli přátelství na život a na smrt. Gilgameš věděl, že Enkidu je ona hvězda i sekera, která se mu zjevila ve snech a matka mu postavila naroveň. Že nalezl přítele, který se mu nejen vyrovná, ale který se dokáže proti němu i postavit. Toho, kdo mu dal poznat jeho skutečnou, tedy omezenou, sílu a ne mu jenom namlouvá sílu nekonečnou, jako všichni ostatní okolo....

.... a odhlásím se. Mám konečně už léta řadu slušných a přátelských čtenářů na jiné adrese....

Je odvaha zůstat i v tomto prostředí.  Nicméně, také hledám klid a mír. Absolutní klid a mír. I zde nalézám. Ale lidé odchází a přichází. Je těžké s novými lidmi najít souznění. Není mnoho takových. Ale jsou.

I s panem nar. soc. si můžeme v klidu povykládat, o našem, tak trochu společném tématu.  S každým člověkem lze nalézt společné téma k rozhovoru. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama