Jde se na Chumbabu 1/?

16. ledna 2009 v 12:32

Na horu cedrovou vystoupit chci,
jež v lese hlubokém leží.
Vy zbožně pak celebrujte mši,
za cedry na stavbu chrámových dveří.

Výňatek z knihy "O Gilgamešovi a Enkiduovi". Zainstalováno pro matku, která si přála vidět Chumbabu.
"Nelze nepocítit hrůzu ze zlého Chumbaby, jak je znázorněn na této terakotové urucké destičce. Kdo chce tuto noc klidně spát, neměl by již dále poslouchat, však v pravdě pravím vám, že pravit vám to musím a pravím vám nenechte mě pouze pravit!"

Chumbabův řev
jak raněný lev,
je jako potopa
a ne z lidoopa.

Ústa jsou oheň,
jenž rozpálí rožeň,
dech jeho je smrt,
jak hladový chrt.

Na šedesát mil,
ty nenajdeš sil,
slyšet hučení lesa,
hlava v mech klesá.

Záda hradba zdiva,
tváře džbány piva,
dech jiskry plivá,
jak lokomotiva.

Nad hroby se ozývá
smrti píseň tklivá.
Jen zkáza a nástraha,
to jediná jeho snaha.

Co ti platná odvaha,
zahubí tě Chumbaba,
jsi zabitý kol dokola,
mrtvější než mrtvola.

Zvěstujte to davu
on utrhne ti hlavu,
tu ten hrozný vůl
napíchne na kůl.

Ty tvý kýty uzený,
ty sežerou hyeny,
zbytek jako bravčové,
pak rozervou supové.

Zbude z tebe jen hnát
a to buď ještě rád,
jinej to schytal víc,
z něj nezbylo nic!

(Originál této básně v klínovém písmu nebyl zatím nalezen.)

Takto započal smutným, vlídně agresivním hlasem již vyškolený Enkidu svůj proslov k Uručanům. Nad hlavu přitom vyzvednul hliněnou destičku znázorňující Chumbabu. Koupil ji kdysi za džbán piva od jednoho nadaného kolegy ponocného. Ten ji, poněkud namazaný, vyhotovil jedné měsíčné noci ve službě podle bájného vyprávění své babičky, která Chumbabu nikdy neviděla ani namalovaného. Enkidu však tento malý reliéf ukazoval s takovou sugestivní jistotou, jako to byl sám Chumbaba v životní velikosti, kvalitně vycpaný, ba co dím i živý.

"Jeho pravá ruka je zvednuta k hrozbě. Ta platí nám, našim ženám a našim dětem. Tak pohleďte na něj. Ještě jsme mu nepokáceli ani jediný cedr a už nám hrozí. Nu dobrá Chumbabo, sám si o to říkáš!"

Od Enkidua najatí statisté a od Kalchase nahnaní žáci jeho školy, přimíchaní v davu, se roztleskali a strhli tím i ty ostatní, kteří k tleskání nad takovou hovadinou zatím neviděli žádný důvod. Tleskání je totiž nakažlivější než cholera. V tom jsou si kupodivu podobné i dnešní sjezdy stran demokratických zemí s brežněvovskými sjezdy komunistické strany Sojuzu sedmdesátých let, kde se tleskalo a tleská až do fyzického opotřebování dlaní, aniž by kdo věděl proč tleská a čemu.

Tleská se politikům, kteří už dávno ztratili zdravou lidskou soudnost a vůbec netuší, že je národ nemůže ani cejtit. Desetiminutový potlesk na závěr sjezdu strany svědčí o tom, že nikdo ze zúčastněných vůbec nechápe, že si tam vzájemně pár dní kývali na úplné hovadiny, divákům v televizi se z nich dělalo a dělá špatně. Že jejich strana bude v příštích volbách s velkou hanbou odvolena, jejich vůdce seslaný bohem bude poslán v demokratickém státě do penze, v systému pozemských rájů bude od vlastní ochranky zastřelen.

Není vůbec nic strašnějšího, než když se někde sejde skupina lidí stejné, navíc silné, tedy slepé, víry. Slaví se úspěchy, které neexistují, připomínají slavné tradice z nichž nikdo nemůže ani jednu jmenovat, vděčně se vzpomíná různých mesiášů či hrdinů, jejichž životopisy byly zfalšovány nebo úplně vymyšleny, vzájemně se líbají a objímají lidé, kteří k sobě ve skutečnosti žádnou lásku nepociťují, vzdává hold diktátorovi, kterému osud určil za měsíc viset, papouškuje náboženské dogma, které je pět set let už vědecky vyvráceno, prorokují se výkony, které nikdy nelze dosáhnout a vyprávějí pohádky coby historické události. Vyslovené lži jsou přijímány jako nějaká nadpravda, která stokrát opakovaná se pravdou stane, o čemž nelze pochybovat. Z úplně zblblých, do nepříčetnosti zmanipulovaných lidí přímo čiší představa vlastní mimořádné moudrosti, nekonečné kvalifikace a pronikavé jasnozřivosti. No a pak se tleská a tleská.

Enkidu spokojen s plánovaným průběhem pokračoval.

"Snad ještě horší je ruka jeho levá, svírající kalich, bezpochyby s alkoholem. Je úplně jasné, že Chumbaba je násilník a vožrala. Takoví dobří a šlechetní lidé jako my, ho musí přísně odsoudit!

Tak například já. Zatímco já se kultivovaně opíjím vodkou křehounkou, Chumbaba se hnusně maže bůhvíjakou kořalkou. Když já se rozveselím, tak Chumbaba se vožere jak dobytek. Když já někde v rohu skromně zvracím, Chumbaba bleje jako prase uprostřed náměstí. Jak úplně jiný jsem já člověk. Jak úplně jiní a lepší jsme my!"

Centrálně řízený dav opět propukl v nadšený jásot. Dav lze touto skrytou organizací uvést do pohybu, ale ne už zastavit, pokud ten pohyb náhle nejde potřebným směrem. Pak je to jako když člověk řízeně vypaluje trávu a on se mu ten oheň náhle vymkne z ruky a začne se řídit sám.

Když neutuchjící potlesk konečně utuchl, jakýsi nenápadný typ v první řadě se klidným, drze a provokativně nerozjásaným hlasem otázal.

"Ty piješ vodku křehounkou jak jsi právě přiznal. Chumbaba v tom kalichu může mít vajíčko na měkko, to přeci vůbec nevíme. Jak víš, že Chumbaba není abstinent?­ Co když je to všechno opačně?"

Enkidu seskočil z tribuny a přihnal se k němu. V tu chvíli v tom člověku poznal onoho spolužáka, který kdysi v noci vyprávěl o Kalchasovi, načež záhadně zmizel ze světa.

Nešťastník si odseděl celý ten rok v base a dnes byl poprvé na svobodě. Na okamžik Enkidu zaváhal. Ten podivný myslitel byl pro něj určitým způsobem obdivuhodný a fascinující, ale nedokázal to nějak dále svým mozkem zpracovat. Přeci se tu ideologii neučil celý rok zbytečně?! Je přeci absolventem kněžské politologie a ještě s vyznamenáním. Jasně pochopil jeho obrovskou duševní převahu, ale to mu ho nedělalo sympatickým, právě naopak. Ten člověk se pohyboval ve sférách, do kterých on sám svým rozumem nemohl nikdy proniknout. Byl by se dal třeba raději do služby tomuto člověku než Kalchasovi, ale měl už svého pána a ten neplatil špatně.

Kvalifikovaný politický agitátor Enkidu vyřešil celou situaci po stranické linii, tedy tím, že mu vrazil dvě facky rychle za sebou.

"Podle něj má Chumbaba v tom kalíšku vajíčko na měkko. Bijte ho!"

Tak nařídil Enkidu a dav se nedal dvakrát pobízet. Všichni přeci už věděli, že Chumbaba v něm má bůhví jakou kořalku.
Poté ho nechal odvést nazpět do vězení.
....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karel Karel | 16. ledna 2009 v 13:54 | Reagovat

Zda myslíte komunismus a demokracii v dnešní době u nás, tak s váma poprvé souhlasím.

2 autor článku autor článku | E-mail | 16. ledna 2009 v 14:30 | Reagovat

[1] Karel - Samozřejmě nemyslím. Jedná se o událost v sumerském městě Uruku, starou 5000 let.

S dneškem to nemá vůbec nic společného.

3 caracola caracola | 16. ledna 2009 v 14:36 | Reagovat

Vámi popisované skandované potlesky mají tu zvláštnost,že se většinou tleskalo a tleská na tři. Příklad : Ať (tlesk) žije(tlesk), Sovětský svaz (tlesk) nebo ať ( tlesk)  žije (tlesk) KSČ(tlesk) Přitom Sovětský svaz nebo KSČ bylo jen zadrmoleno,aby to vyšlo na tři. Proč se tak děje ? Je v tom snad nějaké rytmické cítění ? Nevím.

4 autor článku autor článku | E-mail | 16. ledna 2009 v 14:43 | Reagovat

[3] caracola

To jsou mi nějaké novoty. My tedy vždycky tleskali tu první frázi na 4 doby:

Ať - žije - Sovětský - svaz.

5 matka matka | 16. ledna 2009 v 15:16 | Reagovat

Ná su pitomá,

abych furt jen tleskala?

Chumbaba má křivé nožky,

nemá v číši mléko kobylí?

Bič mu sebrali

a tak rukou hrozí,

vraťte mi ten bič,

fousa se mu křikem kroutí,

dech - ohně podoba.

....

Tedy za instalaci dík.

Je tam toho dost,

jakási destička,

smích, řev, oheň, potopa,

píseň tklivá,

kýta uzená.

Také politický projev.

pochybnost agitátora,

fackami ji napravuje,

snad si jí nikdo nevšiml,

do vězení

nepotřebuji Tě

Ty mé svědomí,

zdravý rozume.

:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama