Dva světy

11. ledna 2009 v 14:06
Kdo napsal "Slezské písně"?

Petr Bezruč, to ví každý. Ale kdo to byl? Vladimír Vašek, rodák z Opavska, 1867-1958, jak se lze dočíst v příslušné literatuře? Nebo těšínský básník Ondřej Boleslav Petr, který nesehnal vydavatele pro své dílo, a náhle zemřel roku 1893? Existují však ještě i další dohady.

Zas cítit je lidu v tom kraji hněv,
jak popsalo kdys mistra pero,
zas vodku už pálí Natnah Löw
a dere rozum markýz Gero.

Slyšet je boháčů zpupný řev,
kam zas tenhle kraj to spěje?
Já slyšel i nářek chudých děv,
tak po zákoně znovu se děje?

V žilách člověku tuhne krev,
a od Lysé vítr ledový věje,
starého barda zas poslyšte zpěv,
ač při psaní jeho ruka se chvěje.
...

Odkud pochází tato reminiscence na Bezruče z nové doby? V každém případě je v dnešní, v tom kraji zase těžce kritické době jeho dílo stále aktuální.

Petr Bezruč, starý bard vymírajícího kmene, který nenáviděl Židy, neměl rád Pražáky, považoval za nepřátele Poláky a Němce. Bojovník, který zanechal podivuhodné dílo. Ale kdo byl Petr Bezruč?
Vladimír Vašek znal Ondřeje Boleslava Petra a ledacos je zde skutečně podivné: do roku 1920 publikoval své Slezské písně, došel mu najednou úplně dech. Nedokázal už nikdy napsat nic podobného, naopak, začal ty staré verše neumělým způsobem opravovat. Už tehdy vznikla otázka: "Byl vůbec tento člověk jejich autorem? Nepublikoval pouze dílo, které od kohosi neznámého opsal?"

Já tu otázku nezodpovím, můžu ale přidat jeden poukaz.

Nejprve úvaha. Kdyby mohl někdo skutečně předložit tyto básně, prokazatelně už z let před 1893, pak by autorství bylo jasné. Patrně tedy něco takového nebylo nalezeno. Pokud existují starší fragmenty podobného charakteru, zůstává Vladimír Vašek, aspoň pro mě, dále Petrem Bezručem. Každý autor má své předlohy a je ovlivněn starší tvorbou. To z něj nedělá plagiátora.

Jeho problémy po roce 1920 můžou mít úplně jiné důvody, ne že mu došla nějaká předloha. Každý, kdo se určitým způsobem politicky vyjádří, musí počítat s útokem těch jinak smýšlejících. Já sám bych mohl uvést celou hromadu sprostých nadávek a útoků ze strany těch, kterým moje články ideologicky nepasují do krámu. Nenávist už jen za to, že si dovoluji nemít adresu v ČR, tolik útoků za pouhý měsíc. Což teprve člověk, který je takto stíhán celé roky, který píše proti konkrétnímu systému, národům a mocným osobám.

Je docela možné, že si Petr Bezruč položil otázku, jestli skutečně nemají pravdu ti, kteří jeho dílo prohlašují za bezcenný šrot? Jeho tvorba se tím zastavila.

Další bod, jeho politický názor. Někdy začátkem padesátých let se podařilo tajně natočit hlas Petra Bezruče, a tu desku nám pouštěli ve školách. Nešlo o nějaké odposlouchávání StB, ale skutečně se kdosi jen snažil, aby nám byl zachován jeho hlas. Mluvil se ženou, která se o něj ve stáří starala, o problémech kolem roku 1920. Pokud řekl něco aktuálně nevyhovujícího, pak jsme se to pochopitelně nemohli dozvědět, to by cenzurou na školní desku bylo nikdy neprošlo. V každém případě, nic k současné době na desce nebylo.

Po jeho smrti, v roce 1958, jsme se mohli všude dočíst, že na rozdíl od jiných bojovníků za lepší zítřky, se jich Petr Bezruč dožil, a ještě 10 let šťastně žil v nové společnosti.
Ve věku deseti let, aniž bych ještě tušil, jak se věci skutečně mají, jsem poukázal na to, že neexistuje ani jediná jeho věta, ve které by se byl v tomto smyslu vyjádřil on sám.
Jeden soudruh mi to vysvětlil, že Petr Bezruč už byl příliš starý, než aby vnímal politický systém. Ten soudruh neměl ani tušení, jak vypadal duševní stav Petra Bezruče, vycházel toliko z vlastní představy, že kdo nejásá nad dnešním režimem, ten to nemá v hlavě v pořádku.

Mám v ruce knížku "Slezské písně", do které Vladimír Vašek (Petr Bezruč) v roce 1957, necelý rok před smrtí, ještě připsal jednu ze svých posledních básní. Pak knihu prošel, a opravil více chyb, které mu tam, v tiskárně v roce 1953, nasekali. Tato kniha, tehdejší cena 10,20 Kčs, s jeho rukopisem, je mým majetkem.
Považuji za možné, že chyby opravoval zpaměti.

Takový člověk byl tedy určitě stále duševně schopný chápat i to, co se už 10 let děje ve státě, ve kterém žije. Nikdy však neřekl jedinou větu v tom smyslu, že s tím souhlasí. Už vůbec ne, že za tohle on celý život bojoval.
Pokud se mi vše podařilo správně přečíst:

Dva světy

- 1946 -

Ach, jaké panstvo chtivé slávy
si na Těšínsko vyjelo!
Parádní auta mezi davy,
Těšínsko "Slávu" křičelo.

Hučnice* rokem pole holá.
Děvuška s vichrem zápolí.
Rut Těšínská - a ne Viola! -
tam sbírá klasy na poli.

29 III 57 Petr Bezruč, vl.r.

* hučnice = silnice

Nevím, do jaké míry je tato jeho báseň vůbec známá? Zřejmě napsaná v roce 1946. Jak velká je však pravděpodobnost, že by snad v tu dobu něco ještě opisoval ze sto let staré předlohy? Můj názor je, že Petr Bezruč byl Vladimír Vašek, a ne někdo jiný.

Proč však do knihy vepsal v roce 1957 báseň "Dva světy"? Proč nenapsal za těch 10 let ani jedinou kraťoučkou báseň, chválící ten nový beztřídní systém? Patrně z toho důvodu, že až do své smrti viděl ty dva světy, coby dále existující.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dáša Dáša | E-mail | 11. ledna 2009 v 14:45 | Reagovat

Zase jedno zajímavé vyprávění,které by mělo vést spíš k zamyšlení a ne k urážkám některých jedinců,kteří o tom,co píšeš,nemají ani ponětí.Sami by nic takového napsat nedokázali,ale kritizovat umí na jedničku.

2 caracola caracola | 11. ledna 2009 v 14:50 | Reagovat

Leoncavalo napsal složil špičkové Komedianty a potom již nic hodného pozornosti. Třeba tito lidé vystřílí prach a potom již nic.

3 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 11. ledna 2009 v 15:05 | Reagovat

Spory o Bezruče ještě neustaly. Bez hlubšího bádání, ale není naděje na přesnější soudy.

Snad mladého Vladimíra ovlivnil i osud otce ( mám dojem, že byl profesorem gymnazia a angažoval se ve sporu o Rukopisy na Masarykově straně, což mu notně ztrpčilo a ukrátilo život ) a jistě si na něj vzpomněl, při svém veřejném debutu.

Možná i "vyhoření" se spojilo s opatrností a zůstal už jen úředníkem.

4 autor článku autor článku | E-mail | 11. ledna 2009 v 15:14 | Reagovat

[3] nar.soc  Jednoznačně píšu, že chci přidat úvahu, ne spor vyřešit. Na to nemám nejmenší kvalifikaci.

Odhalit tenkrát ty rukopisy jako padělky, muselo přinést skutečným vědcům pravé peklo.

Český národ je od doby Husa zvyklý pravdu ctít a milovat. V žádném případě si pravdu přiznat.

5 Jana Jana | E-mail | 11. ledna 2009 v 16:49 | Reagovat

ANO,plně a bez výhrad souhlasím s názorem autora.Obdivuji tuto poezii.Je skutečně obdivuhodné,jak někdo svůj názor, něhu a bolest ukryje do veršů.Myslém,že i Jaroslav Seifrt měl podobný náhled. Gregorovy verše se směle mohou  k těmto dvěma umělcům přidat. Jsou také nadčasové a plné vášně i něhy. Nevěřím,že by někdo,kdo to takhle umí,10 let netvořil,(jedině při vážných zdravotních  problémech).Jsem toho názoru,že jistě psal dál,ale z politických důvodů nesměl publikovat.To je ale krása a síla poezie-každý ji prožívá a dosazuje si fantazii a výklad podle sebe. Proto ne každý  jí může porozumět tak,jak byla autorem myšlena.Tvorba pana Wericha byla podobného rázu.Tak úderná,až se jí politici právem báli..A LIDÉ JI MILOVALI..Díky mocinky.Nedej se otrávit a piš tak,jak to vidíš,jestli jsem Tě ani já někdy správně nepochopila,omlouvám se.Obdivuji Tvou velkou duši ,niternost a úsudek.

6 matka matka | 12. ledna 2009 v 7:29 | Reagovat

....pravdu si přiznat...

No ale pokud to někdo dokáže, tak to stojí za to :-)))

Ostatně verše stojí za to, aby byly čteny. :-)

7 matka matka | 12. ledna 2009 v 10:36 | Reagovat

Teda jak který.

8 Teplik Teplik | 12. ledna 2009 v 12:53 | Reagovat

zrovna včera jsem na něj myslel a nechápal, že to takhle někdo umí :-/

9 Rozálie Rozálie | 13. ledna 2009 v 9:35 | Reagovat

Jen je škoda převeliká, že většina dnešní omladiny už v sobě necítí tu hrdost k češství,

často se snad i za naše umělecké dědictví stydí, což nechápu , a přitom i ve světě jsme  uznáváni (Smetana, Dvořák,Mácha,Erben....)

Často a ráda se vracím k poezii, zrovna nedavno jsem si připoměla Nezvala

10 Klarisa Klarisa | E-mail | 16. ledna 2009 v 15:28 | Reagovat

Pane autore, Váš názor "český národ je od doby Husa zvyklý pravdu ctít a milovat" mi vyrazil dech. Bylo by to dobře,  vrátit se k dědictví našich otců,jako

Hus nebo Komenský, k nositelům české reformace.

Ctili a milovali pravdu Boží.Na hradě nám vlaje :

"Pravda zvítězí".Která pravda? Naše doba se hemží nejkurioznějšími pravdami,každý chce jen

tu vlastní subjektivní.Kam vítr, tam plášt. Hlavně v trendu současnosti. Například-nic proti pobavení a legraci,-ale zesměšnovat to co je jiným svaté? Dále:"Ceský národ není zvyklý v žádném případě si přiznat pravdu".K tomu bych se ohradila, nebudte tak přísný!  Už se vracíme. Začíná doba velkých zvratů, zažijeme proměny, o kterých se nám včera ještě ani nesnilo. Budeme hledat toho jediného Boha-stvořitele.

11 autor článku autor článku | E-mail | 16. ledna 2009 v 21:01 | Reagovat

[10] Klarisa

Napsal jsem jeden malý poukaz k hledání pravdy o autorství.

Že "pravda vítězí" už jsem slyšel mnohokrát, ale jen málokrát zažil.

Co je to "pravda Boží" vůbec nevím, nemůžu se k tomu tedy vyjadřovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama