Země zvaná Morava 2/?

26. prosince 2008 v 18:41

Kapitola : Země zvaná Morava

Kde zjara zeleň roste svěží,
na podzim réva dozrává,
tam jedna malá země leží,
rodí lid, který boj nevzdává.

Tam v zimě mrzne a sněží,
na jaře led zas roztává,
horník v té zemi kovy těží,
sedlák rodnou hroudu zorává.

Tu svou zemi lid si střeží,
pole jsou v bojích krvavá,
ta země lesů, hradů a věží,
často těžké doby přestává.

V údolích tok bystřin běží,
po kopcích roste doubrava,
té zemi pohanů i kněží,
kdys Bůh dal jméno Morava.

Ráno se Sittlieb probudila zdravá a osvěžená. Vstala a našla na stole vydatnou snídani. Chtěla poděkovat horskému duchu, ale nikde po něm nebyla ani stopa.
Počasí se v noci změnilo. Svítilo slunce a vál teplý vítr. Z malé stáje vystlané senem vyvedla Sittlieb svého dobře zaopatřeného koníčka. Ve vaku na sedle našla chléb, sýr a malý měch červeného vína. Nato se vydala dolů z hory po úzké cestě dále směrem na jih. Sotva ujela několik kroků ještě jednou se otočila, jestli přeci jen neuvidí onoho záhadného ducha. Však na místě, kde před chvílí stál srub a malá stáj, už se rozkládal jen les. Vše zmizelo tak podivně jako se večer objevilo.
"Děkuji Radegaste," řekla tedy Sittlieb směrem k lesu. Ten zašuměl a koruny stromů lehce pokývly.
Za nějaký čas se Sittlieb dostala k lidem, ti poslali ji půl dne cesty směrem půlnočním, kde v "hučných lesích" je zváno. Tam prý na kopci v jednoduchém dřevěném hradišti najde rytíře, který by ji mohl potřebovat. Tak stalo se a v tom kraji pod Radhoštěm Sittlieb přezimovala. Tam dodnes za zimních večerů se vypráví o severské rusovlásce s podivným štítem, která mistrně mečem vládla.

Lidé si ji brzy oblíbili pro její vědomosti a bojové umění. V mnohých šarvátkách se Sittlieb osvědčila, když obyvatelé dvou vsí se o pole přeli nebo jeden zeman šířil zášť proti sousednímu rodu. Brzy stačilo, aby se objevil malý jezdec, na jehož štítě svítil mořský zázrak, a hned veškeré půtky ustaly. Obě znešvařené strany ji pak srdečně zvaly, ať u nich přenocuje a jejich vína okusí. Nejvíce žehnali jí lidé, když coby dívka z tvrdého severu učila je, kterak s mrazem se vypořádat, lépe kožešiny obrábět a dům proti vichru utěsnit.
Horším zlem než zima býval v těch dobách loupeživý nepřítel, který krajem táhnul, vesnice pustošil a lid olupoval a pobíjel. Tak stalo se jednoho zimního večera za krutých mrazů, že za tmy spatřili z věže rytířské tvrze záři požáru na obzoru. Tam musel hořet les nebo snad vesnice. Poté uzřeli i smluvené ohně na kopcích, jeden za druhým stále blíže, které znamenaly, že do země vtrhnul nepřítel. Zrána již přihnal se první jezdec na schváceném koni, za ním pak více jeho druhů, kteří z mnoha ran krváceli. Rychle jim otevřeli bránu a vpustili je do tvrze. Byli to rytířovi bojovníci, kteří střežili hranice. Ti vyprávěli o početném oddílu nájezdníků žlutých tváří a šikmých očí, kteří vesnice vypalují a drancují, muže zabíjejí a ženy i děti odvlékají. Jsou mistrní jezdci i lukostřelci, je jich příliš mnoho, než aby se dali zastavit. Byli to Kumáni, kteří v těch dobách sužovali Moravu. Byl to jen malý zatoulaný oddíl o počtu snad tisíc mužů, ale nebylo jim co postavit do cesty. Královské vojsko železných pánů je mohlo lehce zastavit a rozprášit, jenže to by se muselo nejdříve zformovat. V zimě a sněhu pak bylo nepohyblivé, na pomoc by přišlo příliš pozdě.
Posmutněl rytíř, potichli jeho zbrojnoši i bojovníci a mnohý hlavu svěsil. Však Sittlieb, dcera z mořských hlubin se nezalekla. Ať jen vyjedou bez prodlení všichni rytířovi jezdci a lid burcují. Kdo mečem vládne, do večera druhého dne v tvrzi být musí. Kdo ženu, děti i rodnou zem miluje, ať zbroj si oblékne a mečem se opásá.
Nejlepší jezdce a bojovníky pak rytíř hned toho dne vyslal vstříc nepříteli. Sittlieb si považovala za čest, že je mezi nimi. Nikdo jí nerozkazoval, byla jen požádána, to už ale oblékala pancíř. Bojovníci dobře znali její podivné schopnosti, ve veliké úctě ji chovali a společně s ní by se byl každý vydal bez váhání třeba do horoucích pekel.

Z těch dob zachovaly se nám zvěsti o mnoha bohatýrských činech silných mužů. Ti dali svůj život v sázku, aby hájili zemi i slabé ženy. Ve skutečnosti se však v těch dobách často i dívky a ženy dokázaly chopit meče a luk napnout, aby se mohly na obranu své země nebo vesnice postavit. Co na síle jim chybělo, vynahradily statečností a bojovou vynalézavostí. Když muž se na lov do lesa nebo do války vydal a nevrátil, dokázaly ženy samy živit a chránit své děti. Tak bylo tomu v oněch časech a tak zůstalo tomu dodnes.

Po cestě se Sittlieb hned vyptávala potoků i živé tekoucí vody, která ze země pramenila a pod ledem do údolí stékala. Tak věděli o každém pohybu nepřítele.
Nežli vesnici mohl napadnout, byla již vylidněna a spálena. Žádná kořist jim nepadla do rukou, ani jedna střecha nad hlavou pro jedinou mrazivou noc.

Z bezpečné vzdálenosti pak dnem i nocí Kumány sledovali. Nemohli napadnout celé vojsko, však běda tomu, kdo se od něj vzdálil. Kdo z nájezdníků vydal se do lesů na lov, živ se nevrátil. Kdo vysekal díru do ledu, aby ryb nalovil, byl nalezen proklátý šípem. Koho kumánský chán vyslal na výzvědy, toho více už nespatřil a nic se od něj tím také nedozvěděl.

Tak jen po stopách prchajícího lidu se ubírali Kumáni, hlad jim bral sil, ruce i nohy jim omrzaly. Člověk vydrží více útrap než kůň a koní začalo ubývat. Bez nich pak ubývalo i bojeschopnosti tohoto jezdeckého národa. Byli to však tvrdí krutí bojovníci, kteří neznali milost s poraženým a neznali milost ani sami k sobě. Tento asijský národ byl zvyklý bojovat, loupit a zabíjet, jako jiný národ stavět chalupy, obdělávat pole a sklízet úrodu. Zesláblí, omrzlí, se ztrátami, ale stále v početní převaze a na duchu nezlomeni dorazili Kumáni po několika dnech konečně k rytířské tvrzi. Tam se ukrýval lid, tam byl nahnán veškerý dobytek, tam čekaly teplé komnaty, sláma pro koně, tam voněl čerstvě upečený chléb i uzené maso.

pokračování dle zájmu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rucuk rucuk | E-mail | 26. prosince 2008 v 18:48 | Reagovat

Tedy, teď jste mě namíchl , pane. Začetla jsem se, čekala, jak se s Kumány vypořádají a vy tohle? Čekám na pokračování..... Pište, ano? Je to zajímavé i poučné.

2 autor článku autor článku | E-mail | 26. prosince 2008 v 18:56 | Reagovat

Paní rucuk, tady lidi nemají rádi dlouhé články. Zase zítra kousek.

Pokud se tedy zítřka dožiji. Na článku o Panně Marii jsem se stal obětí šílence.

Ten zbytek, než Sittlieb opustí  Moravu, by mohl být ještě tak na 2 večery. Ale víte co? Češi vikingskou ságu nechápou a nezajímá je. Já vám na mail pošli jinou kapitolu z té knížky, ať máte dnes co číst. K tomu obrázek Rosengartenu. Ten totiž skutečně existuje.

3 Dalekolekora Dalekolekora | 26. prosince 2008 v 19:12 | Reagovat

Ta paní má pravdu, jsi jak krimiseriál! V nejnapínavějším to utneš... Tak snad zítra bude pokračování.

Předlož to lidem a nech jim posoudit, jestli je o podobné povídání zájem nebo ne. Uvidíš...

4 autor článku autor článku | E-mail | 26. prosince 2008 v 19:25 | Reagovat

to Dalekolekora - Jestli vy proti mě nejste nějaká zaujatá!? Nemůžu si to tady zabrat jenom pro sebe.

Konečně si tu celou knížku může někdo koupit, nebo vypůjčit v knihovně. Celé město Praha si ale zatím nemohlo dovolit objednat jeden výtisk. Možná někde na vesnici. Zítra po západu slunce další díl, pokud budu ještě na živu.

5 rucuk rucuk | E-mail | 26. prosince 2008 v 19:31 | Reagovat

Máte pravdu, že některé články jsou opravdu dlouhé a než člověk dojde na konec, neví pomalu co bylo na začátku. Nevím, jak komu, mě toto vyprávění nepřipadá  nudné. Víte, co jsme četli s nejmladší  synem ? Vikinga Vika- tedy jeho příběhy a co jsme se u toho nasmáli. Je to dávno, ale od té doby mám z této oblasti vyprávění ráda. A když se to teď týká i naší Moravy.... Díky. Můj email  tedy znáte, pošlete mi to, ano?

6 rucuk rucuk | E-mail | 26. prosince 2008 v 19:32 | Reagovat

s nejmladším...

7 Kamufláž Kamufláž | E-mail | 26. prosince 2008 v 19:43 | Reagovat

[2]

Pane autore, berte tu dänikenovskou kritiku na blogu o bláně jako iniciační obřad. Tady už dostal vynadáno snad každý, a kdo ne, není zakalen. Můžete si představovat, že jste dostal první frčku. To já už mám možná i seržantské pásky - byl jsem verbálně znemožněn za přezdívku, kterou mi dali jiní účastníci diskusí, což, jak račte uznat, je vina tak strašlivá, že bych měl být nejméně utopen v bažině pod košatinou. :-)))

8 rucuk rucuk | E-mail | 26. prosince 2008 v 19:59 | Reagovat

-7- Máte pravdu s tím ,, zakalením". Kdybych měla vše brát, co kdo o mně napsal urážlivě, tak už nevylezu na blog. -4-Nezavděčíte se všem, ale pokud se vaše psaní líbí i jen pár lidem, je možné, že ostatní mu přijdou na chuť. Měli by to brát třeba jako pohádku pro dospělé s historickými prvky. Určitě je to lepší čtení než koukání na různé hrůzy v televizi, či na již dávno viděné, byť  zajímavé filmy. Lepší využití času- tedy podle mne.

9 autor článku autor článku | E-mail | 26. prosince 2008 v 20:20 | Reagovat

[7] Už kdysi za mlada jsem procestoval biblické země, stál na vrcholu Jebel Musa, kde Mojžíš dostal desatero. Pracoval jsem na písku pouště, kde se zrodila 3 velká monoteistická náboženství a pochopil, proč zrovna tam. Že mi tedy jednoduchým způsobem věřící katolík nadává do blbců, je pro mě stará věc. Překvapující je pouze ta šílená nenávist, s jakou to činí tenhle chudák.

10 rucuk rucuk | E-mail | 26. prosince 2008 v 20:35 | Reagovat

Teď jsem zrovna četla na diskuzi pod článkem o Panně Marii tu tirádu plnou nenávisti, opravdu je mi to divné a nemilé, jak nějaký člověk může být tak plný nenávisti k  lidem. Musí být sám nešťastný, když umí tak lidem ubližovat.  Odlišné názory by neměly být důvodem k jakémukoliv  vzájemnému nadávání.

11 rucuk rucuk | E-mail | 26. prosince 2008 v 21:00 | Reagovat

Děkuji za zaslaný článek autorovi i za obrázek. Je to zajímavé čtení a nemyslím, že by to nezajímalo více lidí. Určitě by se našli vnímaví čtenáři, kterým protiválečná idea vyprávění není proti mysli. Tak jsem to pochopila a snad správně.

12 Kamufláž Kamufláž | E-mail | 26. prosince 2008 v 21:17 | Reagovat

[9]

V zájmu objektivity by se slušelo uvést, že autor zmíněných komentářů tam v č.27 prezentuje sám sebe jako ateistu.

Nad stylem projevu ovšem zůstávám v rozpacích.

13 rucuk rucuk | E-mail | 26. prosince 2008 v 22:16 | Reagovat

l2-  Základním slovem u něj je : blbec, blbá a blbé...:-(((

14 Jana Jana | E-mail | 27. prosince 2008 v 8:32 | Reagovat

Kdo jste nečetli Gregorovu Ságu  krále Laurina,můžete litovat.Pasáž o moravské zemi mě doslova dostala na kolena.Je úžasná.  (já jsem 5 svazků ságy rozdala svým blízkým a myslím,že další budu potřebovat..).  :-)   Jana

15 hejtman Šarovec hejtman Šarovec | 27. prosince 2008 v 9:39 | Reagovat

Autore, dostal jste mne....

Připomínáte mi knihu Na dolinách svítá, kde se rovněž bojuje o osud Moravy.,

Pište prosím!!!

16 honza honza | E-mail | 27. prosince 2008 v 12:33 | Reagovat

a co je to ta Morava?

17 autor článku autor článku | E-mail | 27. prosince 2008 v 12:39 | Reagovat

[15] Děkuji, snad se Vám bude líbit i další část. Tato bitva se skutečně udála, ačkoli jindy a jinde. Chtěl jsem lidem v tom kraji, kde život nikdy nebyl snadný a dnes taky není, připomenout, že jejich předkové se s problémy dokázali vypořádat. Že to byly často ženy, které musely sami své děti uživit a ubránit. Proto ono mytické pojetí, a ona vikingská dívka Sittlieb.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama