Na svazích Himalájí

24. prosince 2008 v 15:12

Několik sněhových obrázků k Vánocům.
Kde vlajky vlají u všech cest,
kde země dotýká se hvězd,
slunce pálí každým dnem,
srp měsíce nebe krájí,
tam já své dítě našel jsem
na svazích Himalájí.

Loni v září jsme s dcerou navštívili ČR. Já se pak vrátil nazpět a Helenka se svým ranečkem vystoupila v Praze.
"Jdu táto ještě trochu na východ, ale vrátím se nejpozději za rok", ujistila mě. Autobusem pak dojela do Turecke, po čase odtud přeletěla do Indie. Došla po jednom pobřeži na jižní špičku subkontinentu a po druhém zase na sever. Jednoho dne uviděla v dáli Himaláje. Mezi tím jsme se domluvili, že tam se v dubnu sejdeme. Skutečně se to povedlo a dcera, coby místní znalec, mě pak vedla do ledových výšin.
Slyšte, co povím vám všem,
vám všem, kteří mě znají,
pravím, že já poznal zem,
kde sladké plody zrají.


Pravím vám všem co jsem znal,
vám všem, kteří mě znají,
brzy se všichni sejdeme
v tomhle božském kraji.


Do nebe se nevejdeme,
však ať v pekle nebo v ráji,
jednou se navždy sejdeme,
na svazích Himalájí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Paolo Paolo | 24. prosince 2008 v 22:27 | Reagovat

Tak trochu závidím, ale přeji vám ještě hodně takových zážitků.

2 rucuk rucuk | E-mail | 25. prosince 2008 v 19:01 | Reagovat

Krásné, až jde z té velebnosti horských štítů mráz po zádech. Máte krásné zážitky.  Ať se vám znásobí...

3 matka matka | 26. prosince 2008 v 12:44 | Reagovat

Nápoj - dračí čaj mi byl jako pohoštění podán. Netušila jsem, že znásobuje momentální pocity zla, či dobra. Jak mi bylo? Nádherně, srdce zpívat začalo, na oblohu duše vzlétla a pak srdce mluvit začalo, nad horami se vznášelo, jemný vánek okolo mne provázel, sluníčko na tu cestu svítilo.

4 rucuk rucuk | E-mail | 29. prosince 2008 v 19:40 | Reagovat

Tedy Gregore, toto je ale hezčí povídání než ten P příběh...:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama