Malé hříbě

13. prosince 2008 v 17:19
Tento obrázek jsem jednou viděl na internetu, stáhnul ho a napsal k němu pohádku. Je dost smutná, ale příště Vám budu vyprávět nějakou veselejší.

Stalo se jednou kdysi kdesi,
vítr fičel, venku lilo,
v chatrné stáji mezi lesy
se malé hříbě narodilo.

V těch dobách se žilo těžce,
přišla zima, práce zlá byla,
jeho matka pod bičem jezdce,
jednou večer už se nevrátila.

Hříbě na mlíčko se těší,
všichni mlčí, hlavu věší.
"Táto, kde maminka je?"
"Děťátko, odešla do nebe."

Malé hříbě slzy roní,
co teď bez matky ve stáji?
Přes varování starých koní,
vydá se do světa hledat ji.

Po matce vidu ani slechu,
přes hory, lesy, po pláni,
bez zastávky, bez oddechu,
dnem i nocí hříbě uhání.

Ptá se srnky, matky zaječí,
všichni mluví jednou řečí.
"My prohledali náš les celý,
tvoji maminku jsme neviděli."

Tak prošlo hříbě na sto mil,
však víc už nezůstává sil.
Zjevil se ten, jenž "věčně byl",
ten malé hříbě pohladil.

Je po zimě i hladu veta,
hříbě stojí na konci světa,
tam za malou chvilinku
našlo svojí maminku.

Liják žízeň pouští hasí,
na moři vlny se dmou,
šťastné hříbě po všechny časy
pádí modrou oblohou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rucuk rucuk | E-mail | 13. prosince 2008 v 18:31 | Reagovat

Tak to mi připomnělo písničku Osiřelo dítě o půldruhém létě. Když už rozum bralo na matku se ptalo...   Zpívávali jsme ji v první třídě s paní učitelkou do té doby, než si všimla, že brečím. Zemřel mi totiž  zrovna o prázdninách tatínek a maminka byla nemocná. Byla jsem zrovna v dětském domově. Je to už strašně dávno, ale dodnes ji nemohu celou zazpívat, protože si na tu dobu vzpomenu. Tak se mi i po přečtení té pohádky sevřelo hrdlo...

2 Dalekolekora Dalekolekora | 13. prosince 2008 v 19:44 | Reagovat

Gregore, to je moc hezké a moc smutné! Zavolej k sobě svou dívku, ať zbytečně sám neteskníš.  :)

3 pampelina pampelina | E-mail | 13. prosince 2008 v 21:14 | Reagovat

Citlivých a poetických duší není nikdy dost. Ahoj a těším se na další čtení.:-)

4 rucuk rucuk | E-mail | 13. prosince 2008 v 23:09 | Reagovat

Obrázek těch koní je snový- nádherný. Marně se neříká, že kůň je nejhezčí zvíře. I když každé zvíře, ke kterému jsme citově vázani se nám zdá nejkrásnější.

5 Ivo L Ivo L | Web | 13. prosince 2008 v 23:29 | Reagovat

Moc pěkná píseň.

Kůň, to je krása o kterou se musí umět člověk dobře starat.

Předevčírem odpoledne sousedovi dva koně utekli na kraj města,

jen tak, vystartovali ze dvora tryskem a v okamžiku byli za kopcem.

A tam, v první a ještě  k tomu slepé ulici

se zastavili u křoví, a klidně ho okusovaly.

Když páníček dorazil, úplně klidně s ním šly zpátky domu.

Tak jsem mu říkal že i koně se chtějí někam podívat, třeba i do města,

a navíc mají mnohem lepší čich a tak je láká kde co i s velké dálky.

Tak prý jim naordinuje výjezdy do města s károu, aby je udržel pohromadě

a nemusel za nimi lítat kdo ví kde. Tak uvidíme. Třeba se i svezu, :-)

6 matka matka | 14. prosince 2008 v 10:34 | Reagovat

A tak spolu klidně na obláčku spávají :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama