Kterak u města Heidelberku definovali ideální nevěstu

14. prosince 2008 v 19:22
Vystudoval jsem v Heidelberku za dávných časů. To, co Vám budu vyprávět, se tak nějak podobně událo.

I stalo se na jednom gazdovstu nedaleko slavného universitního města Heidelberku, že dospěl syn gazdy ve statného junáka. Ona universita nebyla jejich starostí, toliko jejich polnosti a hovado lecjaké, ze kterých po mnohé generace žili. Se vzděláním to nepřeháněli, žili dle rodinné moudrosti, kterou zanechal jim kdysi jeden praděd vševěd.

Nenarodil jsem se tak blbej, abych musel studovat.

Skutečně nemuseli, neboť byli pilní a rodné hroudě rozuměli. Proto nebyli chudí, nebyli hubení, boha ctili a ten dal, aby dobře se jim vedlo. Však když tučnou úrodu sklidili hned propadli starosti, aby příští rok snad nepřinesl sucho nebo povodeň.

Nyní právě dorostlý syn zavdal příčinu pro mnohé rozjímání. Nejen královský rod potřebuje dědice, selská usedlost o mnoho více. Království může převzít nová dynastie z dalekých krajů, po Přemyslovcích Lucemburkové, po nich Jagelonci. Gazdovstvo však musí mít za každých okolností přímého dědice z vlastního rodu.

Jednoho večera zasedli všichni starší pospolu a slova ujal se patriarcha rodu. Dle jeho moudrých slov vezme sobě dorostlý vnuk nevěstu následujících kvalit:
Z dobrého germánského rodu, rolnické rodiny vlastnící pole přes 5 hektarů, přísně katolická, urostlé postavy, prsa minimálně trojky, na knížce 20000 tisíc marek či více. Samozřejmě musí být ještě panna, každou neděli musí chodit na mši a ke svatému přijímání, znát nazpaměť desatero i všech 12 apoštolů...
Do výbavy dostane od svých rodičů nový traktor aspoň 80 koní, luxusní BMW vyšší řady, nové gumové holinky a pochromované vidle na hnůj a malované džbánky a prostěradla a ruchadlo a ... a ještě tak ledacos mnohého definovala rodinná rada a hned nanesla inkoustovou tužkou na pytlík od mouky, aby snad nic z toho později nezapomněli. Jen taková pak může před ně předstoupit a oni velkoryse posoudí, zdali je hodna být jednou důstojnou selkou na jejich statku.

Rok sešel se s rokem, mladý gazda vypadal stále mužněji, radost na něj pohlédnout. Jen po nevěstě ani stopa. Tu zasedla rada starobylého rodu, aby zvážila situaci.

"Eh," započal pragazda oduševnělým hlasem,
"a když nebude mít BMW, tak co? Máme ho sami, to druhé už by zbytečně lezlo do peněz a jak velký je statek její rodiny, to je vlastně jedno."
"No a kdyby měla prsa jenom dvojky, což méně mléka dětem dá?" Pravil otec ženicha, odborník na živočišnou výrobu. Povzbuzen kýváním ostatních přidal ještě.
"Když nebude znát desatero, i osm přikázání konečně stačí. Jo a kdyby neměla celých 20000, pak už to nějak zaokrouhlíme."

Rok sešel se s rokem, jinoch na ženění praskal mužností, statek potřeboval novou panímámu. Tu pravil otec rozhodným hlasem.
"Proč by měla mít vlastní traktor? Na co vidle a holinky? Máme jich plnou šopku a nový traktor můžeme koupit sami. A jestli nezná desatero? Já taky ne a dokážu krmit prasata přesto.
Tu přidala i matka selka.
"Eh vy chlapy, co to máte s tím panenstvím? Byla já jsem snad panna, když jsem do dvora přišla? Muž má mít před manželstvím sto žen aby se vyřádil a žena ani jednoho muže. Jak to má početně vyjít? To přeci nejde. Hlavně když bude z vesnice, vaření a polních prací znalá. Má můj syn jinak navždy zůstat bez ženy, statek bez hospodyně?

Rok sešel se s mnoha dalšími roky. Nevěsta už nemusela být z rolnického rodu, nemusela vlastnit ruchadlo... Ze všech podmínek bylo zvolna téměř všechno vyškrtnuto. Leč nevěsta nebyla v dohledu ani namalovaná na papíře.

Naposledy sešla se rodinná rada. Z mladého gazdy byl již obtloustlý muž v letech, děd zemřel aniž se pravnuků dočkal. Před smrtí ještě slevil, že nevěsta nemusí být katolická, evangelíci jsou taky lidi. Všichni se nyní shodli už jenom na jediném bodě. Ať už je jakákoli, nevěřící, zcela nemajetná a třeba z Afriky. Mají toliko jednu podmínku. Musí to být ženská.

A jestli nezemřeli, čekají dodnes.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rucuk rucuk | E-mail | 14. prosince 2008 v 21:08 | Reagovat

A dobře jim tak, neměli vybírat. Příliš velké nároky jsou spíše na škodu. Pěkné poučení, kéž by si je přečetli hlavně snobští rodiče z obou stran, nejen chlapců.

2 Jana Rosůlková Jana Rosůlková | E-mail | 14. prosince 2008 v 21:19 | Reagovat

Jojo,grunt je grunt,vzdělání je vzdělání,ale divím,se,že nezapracovala ta mužnost,která by dilema vyřešila...

3 rucuk rucuk | E-mail | 14. prosince 2008 v 21:43 | Reagovat

Copak neměli pomocné síly - jak se říkalo - děvečky. Opravdu mohl tím způsobem získat ženu, když už jim bylo jedno odkud je. Prostě to byl asi ňouma a ne mužský. Každá dívka by byla ráda, že je na statku  hospodyně. A hlavně dokud byl mladý.

4 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 15. prosince 2008 v 14:56 | Reagovat

Pěkná bajka, nejhezčí jsou ty chromované vidle. Je vidět, že to psal spisovatel nebo filmový scénarista. Nejlíp se lesknou vidle od práce a zejména když se s nimu nakládá zelené krmení ( to jen na doplnění ).

Jinak ta bajka popírá selský rozum, ledaže by se v Německu sedlákům nedostával, ale to už hraničí s nacionalismem.

Dnešní poučení je zřejmé,"nejsem tak hloupý, abych musil studovat".  To vidíme denně kolem sebe.

5 Gregor Moldavit Gregor Moldavit | E-mail | 15. prosince 2008 v 18:07 | Reagovat

[4] "vidle" Přesně tak tomu je. Vím, že vidle jsou zemědělský nástroj. Jak se drží, to už nevím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama