Kamiwaza - boj třetí cestou 2/2

20. prosince 2008 v 8:11
Austrálie

Rád bych ujasnil pojmy "víra" a "bůh", které k tomuto tématu patří.

Když padla v Čechách doba temna, přijel jsem do té země. Jeden hluboce věřící katolík mi pár let před tím napsal, že jeho šestnáctiletá dcera chce do světa, ale ti komunističtí lumpové ji nepustí. Bylo ji 20 a měla nastoupit do auta a jet s mojí ženou a dcerou na dva týdny do Německa. Ten člověk měl silnou víru, ale jenom víru v církevní dogma a žádného skutečného boha a jeho víra tedy směřovala do prázdna. Věřil, že jeho bůh je nadevše dobrotivý, ale že by ochránil jeho dceru na žabomyší cestě, tomu už nevěřil. Týden před odjezdem dceři cestu zakázal a v příštích volbách utíkal komunisty volit. Potom si ho ženuška konvertovala z věřícího katolíka na věřícího komunistu. Víra jako víra, nedalo ji to žádnou práci. Dnes má tu víru, že jednou přijde "spravedlnost" nebo "svoboda", jenže pod tím pojmem si neumí nic představit. Jeho víra je zase silná, ale směřuje zase jenom do prázdna. "Víra" nemá s bohem celkem co dělat. Je to soukromá věc každého člověka, dokud mu ta víra nepřikazuje násilí na ostatních, což je ovšem velmi často.

Kdo je schopen myslet jenom v přítomnosti, se většinou rozhodne, že ono se zatím nebude dělat nic. Průvodním příznakem člověka myslícího jenom v přítomnosti, je prorokování budoucnosti. Tak mi ten věřící prorokoval, že vše pochopím, až bude mojí Heleně 20 let. Bylo ji 15, když jela sama z Německa do Prahy a bylo ji 19 let, když se sama s ranečkem vydala na roční cestu kolem světa.

Kamiwaza, božská technika, tedy nemá nic společného s nějakou vírou. Pojem "bůh" už je něco jiného. Jestliže nyní budu vyprávět o své dceři, pak proto, že ona něco jako boj třetí cestou ovládá.
Když bylo Helence asi 12 let, přinesla si domu kotě a o to se hezky starala. Kotě povyrostlo a jednou jsem ho našel na terase v louži krve. Nějaké zvíře mu prokouslo nohu. Nadešel večer, kočička poskakovala po třech a zamňoukala si, že chce ven. Helenka bědovala a nechtěla ji pustit. Co když tam je pořád to zlé zvíře? Vysvětlil jsem ji, že nemůžeme nic dělat. Její kočička nemá víru a nemá náboženství, neví v kolik hodin se jakým směrem modlit. Ale má v jedné její malé kočičí tlapce více toho skutečného boha, než jistý věřící katolík v celém těle. A ten její bůh, který nemá církev a nemá kněze, ten ji řekl, že je kočka a má se toulat po nocích. Poslušná jeho hlasu musí její kočička po třech do tmy.
Pak se uzdravila, čas plynul a jednoho rána už nazpět nepřišla. Žena ji venku našla, přinesla a já pohřbil na zahradě. Helenka hledala toho, kdo zabil její kočičku, aby ho zabila taky. Nejspíš to však bylo auto a u toho jsme raději zůstali. No a ta kočička přišla do pohádkového nebe a předstoupila před kočičího boha. Tam složila účty.
"Pane, dal jsi mi ostré drápy a zuby a teplý kožíšek. Coby slušně vychovaná kočka jsem se celý můj život toulala po nocí, nechyběla v žádné kočičí rvačce a všechny myši v celém okolí se přede mnou třásly hrůzou. Jen o autech jsi mi nic neřekl a tak jsem tu nazpět."
"Nejsem vševědoucí." řekl ji kočičí bůh. O autech já sám nic nevím. Jsem jen ten bůh, který skutečně je, jsem zákon pravěké fauny. Ted zůstaneš tady u nás. Ono to tady taky není ideální. Nemůžu udělat zároveň ráj pro kočky a zároveň pro myši. Ale slunce ti bude hřát kožíšek a žádná ošklivá, zlá auta tu nejezdí.

Takovým způsobem jsem učil Helenku chápat pojem "bůh" a najít si svoji cestu, kterou se také učila v tradiční samurajské škole Takeda Ryu. Nikdy jsem ji nevychovával, vychovala se sama, jistě lépe, než bych to byl dokázal já. Mluvil jsem jen když jsem byl tázán, a pak se snažil říci co nejvíce. Tak uměla v 17. letech řídit auto i letadlo, potápět se s přístrojem, lézt skalní stěnou a bojovat na žíněnce i s mečem. Do odjezdu se naučila svářet, montovat auta a pochopitelně více cizích řečí. Lidé se mě ptali, jak jsem mohl pustit samotnou dceru v 19. kolem světa? Nepustil jsem ji, ona se mě nikdy neptala. To jsem však věděl když se narodila a staral se o to, aby ji jednou doprovázela kamiwaza. Nebylo to lehké v tomhle kraji, kde ještě vládne "silná víra".

Helena si v Austrálii pod nebem postavila ze starého šrotu campingový bus, objela celý kontinent, spala v autě sama v pustinách (nebo drze kde se ji zachtělo). Pak šla ještě 3 měsíce pěšky ze Singapuru přes Thajsko až někam do Laosu. Nakonec už o berlích, protože v jednom nerovném boji podlehla. Po roce se vrátila zraněná, na nohou hnisající rány, ale vrátila se živá a jako vítěz. Samotná mrňavá holka obešla svět, neboť byla s ní kamiwaza a miluje ji matka syrá země.

Mohl bych ještě vyprávět více příkladů, ale kterakže to skončilo s Iljou na oněch třech cestách?
Na cestě první na něj čekali loupežníci, kteří chtěli jeho majetek i život. Ilja vytrhnul ze země dub i s kořeny a bil jím loupežníky, až všechny pobil.
Zpět na rozcestí napsal pak na tu ceduli:
"Jel tudy starý kozák, Ilja Muromec a zabit nebyl."
Vydal se pak cestou druhou, kde čekala žena, však žena proradná. Zabil Ilja ženu a vysvobodil ze sklepení všechny její zajatce.
Zpět na rozcestí napsal pak na tu ceduli:
"Jel tudy starý kozák, Ilja Muromec a ženat nebyl."
Vydal se pak Ilja tou třetí cestou, která končila u velikého kamene. Svojí silou odvalil Ilja kámen a pod ním nalezl hromadu zlata a drahokamů. Nabral si Ilja plnou tašku na sedle zlata i drahého kamení.
Zpět na rozcestí napsal pak na tu ceduli:
"Jel tudy starý kozák, Ilja Muromec a byl bohat."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 caracola caracola | 20. prosince 2008 v 10:22 | Reagovat

Vaše vidění světa je mi  srozumitelné .Děkji vám,že mě půjčujete svůj pohled na život.

2 Paolo Paolo | 20. prosince 2008 v 11:11 | Reagovat

Na rozdíl od politických komentářů, za tohle vám tleskám.

3 matka matka | 20. prosince 2008 v 13:37 | Reagovat

Co, nebo kdo je matka syrá země?

Pouhá víra jen?

Čí cesta byla snazší? Kočičí, Helenky, Vaše, či lidí zde, v republice, ... proč zde byli ponecháni a dodnes se učí prvním krůčkům svobodným? "Vnitřní emigraci" se mnozí teprve učí svobodně naplňovat.

4 Saltos Alim Saltos Alim | E-mail | 20. prosince 2008 v 15:30 | Reagovat

Pohádkově krásné, smekám, přestože  vím, že jde jen o iluzorní, autistický svět. Je bohužel jen  zbožným přáním, tak jako je postavení pohádek vůbec.

5 autor článku autor článku | E-mail | 20. prosince 2008 v 19:31 | Reagovat

K pojmu "matka země" se můžu ještě někdy vrátit v dalším vyprávění. Pokud ale vím, není ten výraz dnes v ČR příliš v kurzu. Povětšinou je pro lidi právě tak abstraktní, jako "kamiwaza".

6 matka matka | 21. prosince 2008 v 9:53 | Reagovat

Nejde tak o pojem "matka země" a jeho "kurz",  ale o to, co pro koho představuje, co pod tímto pojmem vnímá cítí, nebo dokonce i ví a cítí, případně neví a necítí.

V některých vyprávěních, pohádkách, pověstech je "zakleta" moudrost. Pokud se vrátíte a povyprávíte o "matce zemi" budu vědět o Vás vše. :-)))

7 matka matka | 6. ledna 2009 v 20:08 | Reagovat

Není nutno se k pojmu "matka, či syrá země" vracet". Není to podstatné. :-)

Ať ji vnímáme jakkoliv, podstatná je "třetí cesta",  "Kamiwaza cesta", kterou kráčí Vaše dcera a s ní i Vy.

Mnoho lidí hledá svou cestu, někteří tuto nachází. Ať jsou kdekoli. A pak ....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama