Kamiwaza - boj třetí cestou 1/2

18. prosince 2008 v 19:40
Je to už řada let, kdy jsem šel se svou, tenkrát pětiletou, dcerou Helenkou Schwarzwaldem a naše cesta větvila se náhle na tři cesty křivolaké.
"To je jako když jel kdysi širou stepí Ilja Muromec a jeho cesta se taky větvila na tři," poučil jsem dceru.
"Který Ilja Muromec?" otázala se dcera.
"Který, který? Kolik jich znáš? No přeci starý kozák Ilja Muromec, syn Timofjejiče, bohatýr stolnokyjevský, jasné slunéčko v stříbřité zbroji na vraném koni, co zabil Slavíka-loupežníka, Slavíka Rychmantěviče, jenž seděl na sedmi dubech a devíti halouzkách."
"Ach ten," jako by se pachole rozvzpomnělo na ty časy zašlé.
"Jak to bylo s tou cestou?"
"Inu, jel kdysi širou stepí starý kozák Ilja Muromec, syn Timofjejiče, bohatýr stolnokyjevský, jasné slunéčko v stříbřité zbroji na vraném koni..."
"Ty tři cesty táto!"
"No dobrá. Tedy jel kdysi širou stepí Ilja... a tak dále, až přijel na rozcestí. Jeho cesta větvila se na tři a u každé cesty byl nápis.
"Kdo touto cestou pojede, bohat bude."
"Kdo touto cestou pojede, ženat bude."
"Kdo touto cestou pojede, zabit bude."
Zapřemýšlel Ilja:
"Jsem starý kozák, k čemu by mi bylo bohatství."
"Jsem starý kozák, k čemu by mi byla žena."
"Jsem starý kozák, zabit musím být! ....Poslouchej začneme to raději od začátku. Víš jak se Ilja stal bohatýrem?"
Pětiletá Helenka si nějak nevzpomínala. Vydali jsme se tedy jednou z těch cest, napsáno tam nebylo nic, a já vyprávěl, kterak Ilja ležel od narození za pecí a pohnout se nemohl, a přišli poutníci a dali mu napít vody a on pocítil sílu bohatýrskou, a seskočil z pece a ukoval sobě střelu kalenou a našel koně a tak vůbec.
Nežli se zázrační poutníci zase rozloučili, dali mu ještě nějakou tu radu:
"Nebojuj nikdy se Svjatogorem, je příliš silný."
"Nebojuj nikdy s Volgou Vseslavjejičem. Nevítězí on silou ale chytrostí."
"Nebojuj nikdy s Mikulou Seljaninovičem, neboť miluje ho matka syrá zem."
První dvě rady jsou celkem jasné, síla a taktika, co se však skrývá za třetí radou? Existuje něco takového ve skutečnosti? Zřejmě ano. Jak funguje takový boj třetí cestou? Našimi hrubými smysly nemůžeme plně chápat tuto jemnou nitku, která spojuje fyzickou osobu s duchovnem, ale pokusme se všemu trochu přiblížit.

Ten Svjatogor se kdysi s oním zázračným Mikulou setkal. Tam ve Svatých horách, kde osamoceně jezdil, protože jinde ho země pro jeho sílu neunesla.
Jednoho dne vidí Svjatogor na obzoru postavu, ošuntělý sedláček si vykračuje a pytlem na zádech pohazuje. Zaradoval se Svjatogor, konečně člověk se kterým může promluvit. Pobídl tedy koně do klusu a hnal se za postavou. Jede první den a druhý, jede třetí den, ale dohonit jej nemůže. Tu se onen sedláček konečně posadí, položí pytel na zem a čeká. Konečně ho Svjatogor dojel a představil se mu.
"Když jsi takový silák, zvedni ten pytel," vyzval ho sedláček.
Silák Svjatogor zkusí s úsměškem jedním prstem, jednou rukou, konečně svou veškerou nadlidskou silou. Pytel však zvednout nedokáže.
Sedlák vstane, jednou rukou si ten pytel hodí na záda a chce se vydat na cestu.
"Pověz mi sedláčku, co máš v tom pytli?" žadoní Svjatogor.
"V tom pytli mám veškerou zemskou tíži," prozradí sedlák.
"Ještě mi pověz, ty zázračný miláčku matky země, jaké je tvé jméno?"
"Jsem Mikula Seljaninovič," odvětí ta podivná bytost.

Toliko "Ruské byliny", známe však případy skutečné, které se tomu podobají. Japonci nazývají takovou nadpřirozenou, nebo zdánlivě nadpřirozenou moc, "kamiwaza = božská technika". (Pojem "bůh" zde ale není otázkou víry, nýbrž určitá cesta k jiným hodnotám, než jsou pouze materialistické.)
Známý je pojem "kamikadze", často zcela chybně překládaný jako sebevrah v boji. Tento pojem však znamená "božský vítr".
V roce 1281 podnikla tenkrát všemocná mongolská říše námořní útok na Japonsko. Než však jejich flotila dosáhla břehy Japonska, byla zničena bouří. Japonci to nepovažovali za náhodu. "Božský vítr" bojoval s nimi.

Jak vypadá taková "božská technika" u jednotlivce? Nemusí se jednat přímo o fyzický souboj dvou jedinců. Jako jeden z mnoha případů bych uvedl jednu statečnou holku z Vídně, která se vydala sama do amazonských pralesů a usadila v malé indiánské vesničce, kde ještě lidé žili způsobem doby kamenné. Musela mnoho vytrpět, ale vše přestála a přejala jejich způsob života. Několikrát za tu dobu přišli do té vesničky běloši. Jejich chování shledávala (ve srovnání s místními "divochy") hrubé a neurvalé. Po roce se konečně rozhodla vrátit zase nazpět. Vzala svůj kajak a vydala se po řece směrem k civilizaci. Večer si mezi stromy napnula houpací síť a v ní přenocovala. K tomu později napsala.
"V noci loví anakonda a jaguár, ale já klidně spala. Věděla jsem, že mně prales nic neudělá."
Když jsem kdysi pracoval v Saudské Arábii zvyknul jsem si chodit v poušti bos. Všude se klikatily stopy hadů a viděl jsem jedovaté pavouky. Arabové mě varovali, ale vysvětlil jsem jim, že Alláh už se o mě postará. Vyneslo mi to přízvisko "veliký muslim".

Tuto schopnost přežít v nebezpečném prostředí nám hezky popsal pan Rudyard Kipling. Ono klíčové slovo, které používal Mauglí z vlků. Vyprávění je jako cesta, která se stále větví a tohle je jistě zase jiné, ale patří k tomu. Tak vyprávěl za noci černý panter Baghíra Mauglímu, který nahmatal na jeho krku lysinu po obojku.
"Byl jsem ještě malé kotě když mě lidé chytili a zavřeli do klece. Přes mříže mě krmili za železné pánvice. Jedné noci jsem si uvědomil, že jsem pardál a ne něčí hračka. Jednou ranou mojí pracky jsem urazil zámek a uprchnul do džungle."

v případě zájmu pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 caracola caracola | 18. prosince 2008 v 22:56 | Reagovat

Pokračujte,prosím. Je to velmi zajímavé.

2 PŘ | 19. prosince 2008 v 6:59 | Reagovat

Mám rád Ilju Muromce a i jiné ruské byliny, ale tady působí dost neorganicky. Druhá část je zajímavější a sourodější. I když, abych byl upřímný, nevidím mezi jednotlivými pododdíly žádnou souvislost. Nebo lépe řečeno, bohužel nechápu jak uvedené příklady ilustrují výše zmíněnou božskou techniku. Abych byl konkrétní, pro lidi, kteří chodí do pouště mezi štíry a hady bosí, se používá konkrétní výraz fatalista. Opravdu si nejsem jist, že být fatalistou je totéž jako být uživatelem kamiwazy.

Dále by asi bylo vhodné upozornit, že japonské kami, alespoň pokud vím, označuje každou božskou bytost. Tradiční Japonsko ovšem neuvažuje jen jednoho boha, takže se tam pojmem kami myslí nejmocnější nadpřirozené bytosti.  

V moderních anime je možné se setkat s tím, že křesťanského boha neoznačují pojmem kami, ale godu z anglického god, čímž možná chtějí rozlišit mezi židovským Jehovou a plejádou tradičních japonských bohů.

Ale to vše je bez záruky, jen jako perlička.

3 Jeliman Jeliman | E-mail | 19. prosince 2008 v 14:51 | Reagovat

Píšete opravdu velmi zajímavě.

Pokračujte, prosím!

4 autor článku autor článku | E-mail | 19. prosince 2008 v 16:18 | Reagovat

[2] PŘ Jestliže píši kami = bůh, pak pochopitelně jakási božská bytost. Tady si každý může představit co chce. Rozhodně netvrdím, že je to katolický Bůh trojjediný. U pojmu kamiwaza se odvažuji vznést otázku, jestli něco takového existuje a uvést příklady, které by tomu nasvědčovaly. Pohádkové, nebo skutečné. Jistě to každý může vidět nějak jinak, a mít své pochybnosti nebo i zcela jiné zkušenosti.

5 Tenzulice Tenzulice | 21. prosince 2008 v 9:57 | Reagovat

Zájem by byl.

6 Kunc Kunc | 23. prosince 2008 v 20:25 | Reagovat

Zlatá Saudská arábie. U nás se člověk bojí vyjít na ulici i s kalašnikovem. Ilja muromec je dobrý, ale někde jsem četl že ho překonali babičky, které uměli hlasitě pískat na prsty. Tak jsem zvědav, jak to s ním dopadne. Přeji všem pěkné svátky.

7 Lorenzo Lorenzo | E-mail | 3. ledna 2009 v 17:30 | Reagovat

to autor)

Vašnosto, nevím jak intenzivně jste se zybýval japonskými dějinami ale já osobně bych  na jejich božstva nekladl tak velký důraz a už vůbec bych tradiční Japonsko neglorifikoval.

To, co oni považovali za boha zažili mnozí američtí vojáci ve 2. světové válce jako ďábla.

Nebo si také myslíte, že "Kamikaze" byl "božský vítr"? Spíše nedobrovolní sebevrazi s ďábelskou misí, zavraždit co nejvíce USA marines. Konsekutivně byly Nagasaki a Hiroshima jedinou možnou odpovědí. So zynisch es auch klingen mag. Jeder Krieg ist eine humanne Katastrophe und  gleichwohl totales Versagen der menschlichen Vernunft. Alles Gute Lorenzo

8 pan Psax pan Psax | E-mail | Web | 7. dubna 2009 v 16:19 | Reagovat

Lorenzo:

Vašnosto, nevím jak intenzivně jste se Vy "zybýval" japonskými dějinami vzdálenějšími než 70 let, ale přečtěte si prosím něco o šintoismu dřve, než se zde začnete rozepisovat. Děkuji.

9 pan+Psax pan+Psax | E-mail | Web | 7. dubna 2009 v 16:19 | Reagovat

"dříve" samozřejmě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama