Jak vzniknul člověk

30. prosince 2008 v 12:16

Předmluva ke knize "O Gilgamešovi a Enkiduovi"

Za našeho mládí byl v Čechách velmi populární karikaturista Pavel Kantorek, který maloval kočky a žáby. Toho jsem před nějakou dobou požádal, jestli by tuhle knihu neilustroval?
Přečetl si pár kapitol, projevil zájem, ale napřed to ještě poslal nějakým známým nakladatelům do ČR. Jejich odpověď:
"Je to velmi vtipné, ale pro českého čtenáře příliš náročné." Na to mi Pavel Kantorek napsal:
"Pro českého nakladatele platí: český čtenář = blbec."

Já věky spal pod klenbou hvězd
a divné sny se mi tam zdály,
že stál jsem v rozvalinách měst
a bloudil v poušti Rub al Khali.

Přečkal jsem dobu ledovou
zažil ten čas, kdy ledy tály,
já dobu viděl bronzovou,
meče, jež v slunci rudě plály.

Já mnohé měl jsem vidiny
v polích, kde bitvy se udály,
prožil celé člověka dějiny,
jež lačně lidskou krev sály.

Smrt mužů, těžký osud vdov,
nářek, jenž slýchal jsem v dáli,
ryk vřavy válečné, kde není slov,
jen ozvěna, jíž vrací skály.

Včera zved kámen pračlověk,
dnes pod kopyty země zní,
už tady máme středověk,
to jedou páni železní.

Kněz vědro s vodou svěcenou
a svatou řečí plamennou,
pan rytíř s velkou sekerou
a zavšivenou nádherou.

Břinkot mečů, výstřely z děl,
pokřik lůzy a troubení rohů,
já o tom bych vyprávět chtěl,
o úsvitu múzy a soumraku bohů.

Pojďme a hledejme příčiny,
kde davů vzala se samota,
proč válečné jsou naše dějiny
a tajemství věčného života.

Snad si to nějak všechno spojíš,
já každý rok psal jednu větu,
teď vám servíruji dějin talíř
o vzniku lidí a států rozkvětu.

Až tu vtipnou kaši dojíš,
dál ji vyprávěj jinému světu,
ty, kdo po tisíce let stojíš
na přídi života hvězdoletu.

To vše se událo jednoho pozdního večera, ještě více se pozdící pozdní doby třetihorní.
Ilustrace Jana Holečková

Pravěká opice se slastně protáhla na pravětvi mladičkého prastromu. Její čelist byla již parabolická, jakkoli ještě masivní a směrem dolu tažená dozadu, což ještě neumožňovalo řeč, natož pak delší proslovy a dalo se tedy hodnotit v podstatě kladně. Špičáky byly však již zakrnělé na výšku ostatních zubů. Při pohybu spodní čelisti do strany tedy neblokovaly. Na rozdíl od těch ostatních opic měla tedy tato opice schopnost "mlejt hubou". Významný to faktor hominizace, zvláště důležitý pro pozdější čtvrtohorní volební kampaně. Páteř se narovnala a celá tělesná konstrukce už umožňovala pohyb bipedální, na rozdíl od pohybu quadrupedálního, při kterém jsou zaměstnány i přední končetiny a nelze v nich tedy ještě za pochodu svírat rudou zástavu. Ruce opice měly tedy již schopnost chápat, což se o hlavě rozhodně říci nedalo. Však lebeční dutina se rychle zvětšovala a v ní nebezpečně kynul a bobtnal budoucí lidský mozek.

Kde není chápavost, tam není také nic nepochopitelného. Kdo nic nechápe, tomu je všechno úplně jasné. Primitivovi nelze vysvětlit trojčlenku, o to rychleji zato chápe novou převratnou ideologii růžových zítřků, kterou profesor matematiky nemůže pochopit nikdy. Vše to nepochopitelné, co člověk v dějinách napáchal, se do onoho večera ještě neudálo, leč z pochopitelných důvodů udát brzo již mělo.

Opice tedy viděla všechno zcela jasně a nepochybně a byla se svým IQ naprosto spokojená. Z výrazu obličeje pravěké opice se už skutečně dala vyčíst přibývající lidská inteligence. Tvářila se totiž tak strašně blbě, jak dokáže jen stvoření nadané určitým stupněm rozumu. Šla kolem stará kráva a zkusila to po ní. Ale ať se snažila jak chtěla, její duchaprázdný obličej vyzařoval stále jen jakousi vlídnou hovězí moudrost. Jazyk jí sice visel z huby až na zem, ale proti blbosti opice, nadané rozumem, si kráva prostě nelízla.
......
......
Onoho vlahého večera se to však událo! Pravěká opice náhle ulomila větev stromu a podrbala se s ní na zádech. Šel kolem Bůh a zabědoval.

"Opice používá nástroje, tak už se mi to stalo zase. Tentokrát zrovna na Zemi, která se mi jinak tolik povedla. Jestli toho ta opice hned nenechá, tak z toho bude člověk. Neměl jsem si zahrávat s bílkovinami. Všechno se mi zase vymklo z rukou.

Snad půjde ještě něco dělat, ukončím třetihory a započnu čtvrtohory. Zkusím ještě seslat dobu ledovou, snad to pomůže."

Tak pravil Bůh, leč celkem bez víry. Bůh nemá víru, neboť je vševědoucí a víra začíná tam, kde končí vědomosti. Kdyby lidé věděli, že Bůh skutečně je, nemuseli by na něj věřit. Nebyla by na světě víra jediná pravá a tím ani kacířská. Nebyla by doba temna, a kde vládne světlo, nepotřebuje nikdo být osvícený. Pokud ale osvícený je, tak se od těch ostatních ničím neliší a není to na něm znát. Kdyby lidé věděli, že Bůh je, nebyla by potřeba inkvizice. Lidé nepotřebují inkvizici, ale inkvizice potřebuje inkvizici, aby hájila dogma víry, neboť víra je dogma. Kde končí "vědět", tam začíná "věřit", ale tam, kde vládne víra, tam není pro vědomosti místo a není zrovna moc radno vědět. Kdo je bohaprázdný, neměl by si tedy raději s vírou zahrávat.

To vše zpovzdálí pozorovala hyena skvrnitá a otázala se:
"Co ti říkal Bůh, opice?"
"Říkal, že ze mě bude člověk, hyeno."
"To není možné," zavrtěla hlavou hyena.
"Bůh je můj svědek."
"Není, právě odešel."
"Dovolám se Boha všemohoucího i všech svatých."
"To můžeš, ale všemohoucí tě slyšet nemůže, anšto už je támhle za kopcem a počet všech svatých je zatím nula. Dokud nikdo není hříšný, nemůže být nikdo ani svatý, to ví dokonce i opice. Svatí přijdou teprve s prvotním hříchem."
"Ale já se dokážu podrbat větví na zádech, bude ze mě člověk."
"Ty a člověk?" Zapochybovala znovu hyena,
"vždyť máš inteligenci bublajícího bahna."
"Podle toho ten člověk bude vypadat," rozhodla opice, přihlodala větev do špičky a slezla se stromu.
"Zůstaň raději na stromě, kam patříš," radila hyena. Víš vůbec opice, že seš úplně blbá?
"Bejt úplně blbej, není příliš inteligentní," připustila opice,
"ale blbost sama ještě nemusí být opakem inteligence, aniž potřeba velké inteligence, aby se rozpoznala blbost," pravila ideologicky posílená opice a postavila se na zadní končetiny. Tu i onde jal se jí viseti lecjaký úd, ta opice byla mužského rodu.

Tak vzniknul člověk!

Slyšíte to dunění?
Vidíte to blyštění?
To není bouře znamení,
to cválaj koně zpěnění,
to se blyští brnění,
to je vojska běsnění.

Vpředu bojové spřežení,
za ním pěšáci znavení.
Už k výpadu zní troubení,
už slyšet bubnů víření,
je nutno vzbudit nadšení,
když nadešel čas vraždění.

Vidíte ty šlechtice,
vojsku k útoku velíce?
Všichni jsou silní na plíce,
to rodová je tradice.
Ten z nich chytrý nejvíce
má rozum pravěké opice.

Tohle mravenců hemžení,
to žoužele žížalení,
to moučných červů válení
tohle papouchů žvanění,
to lačné smečky šílení,
to lidské je pokolení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 caracola caracola | 30. prosince 2008 v 13:01 | Reagovat

Pěkné. Pasáž o Bohu,který nemá víru je brilantní.Máte štěstí, že se píše rok 2008:Jinak by si to s vámi samospasitelná s neomylným v čele vyřídili.

2 autor článku autor článku | E-mail | 30. prosince 2008 v 13:07 | Reagovat

[2] Těch neomylných tady běhá dost, ono se toho od středověku v lidském myšlení zas tak moc nezměnilo. Kdo četl komentáře k "Panna Maria", ví o čem mluvím. Jen upálit už mě dnes tak snadno nemůžou.

3 matka matka | 30. prosince 2008 v 13:31 | Reagovat

...to lidské je pokolení....

které vzniklo z nedopatření,

či dokonce z blbosti Boha,

z pouhé blbé opice.

A protože byla blbá,

nevěděla,

že se nemůže

větví poškrábat,

že si nemůže

stoupnout na pouhé dvě nožičky,

že vlastně nic nemůže.

Dodnes člověk,

vzniklý z opice, neví,

že vlastně také nic nemůže.

a tak vše, co chce,

prostě udělá.

Je každý člověk

nevědomý ve své blbosti,

nebo se již některý vědomě

povznáší nad svou blbostí?

4 matka matka | 30. prosince 2008 v 20:56 | Reagovat

... to lidské je pokolení...

Je nádherné. :-)

Je v něm vše. :-)

5 Lin Lin | 30. prosince 2008 v 21:29 | Reagovat

Ideologicky posílená opice se postavila na zadní končetiny a.... byla chlap :-)

Krásně napsaný.

Vykladači Bible říkají, že Eva (pravděpodobně ideologicky neposílena) byla ďáblovým nástrojem, díky jemuž upadl člověk v nemilost.  Mnozí svatí mužové ve svých spiscích poukazují na "ďábelskost žen".  Např. sv. Augustin říká, že ženy jsou nutným zlem na světě, protože bez nich by nebylo (bohužel) zajištěno pokračování lidského rodu. Dále říká, že jsou na  překážku duchovní čistotě života a ideálům víry.  Ženu popisuje jako stvoření nízké, nečisté, hnané svým chtíčem a ďáblovým našeptáváním.

Vědomě se vznášejíc nad svou blbostí a vědoma si své podřadnosti z pohledu svatých mužů, dovoluji si napsat, že ïdeologicky posílit opici byla osudová chyba stvořitele :-)

Chudák stvořitel.....

V tu ránu se na jeho hlavu snesla veškerá motivace podlých opičích skutků.  Nutno podotknout, že Ďábel na tom není o nic lépe. Ten zas, chudák,  možná ani netuší, co všecko mu opičí národ přičítá. Každé selhání opičího jedince, každá nekalost, každá zákeřnost - za všecko může vlastně on, neb opičí stvoření by přeci nebylo bez jeho našeptávání žádného hnusného skutku schopno.

6 autor článku autor článku | E-mail | 30. prosince 2008 v 22:03 | Reagovat

[5] Tam uprostřed, kde je tady několik teček, je vše vysvětleno. Tenhle bůh nebyl ještě nadevše dobrotivý, a jako takový žádného ďábla na nic nepotřeboval. Tak, jako demokratická země s fungujícím hospodářstvím, nepotřebuje třídního nepřítele.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama