Velké obléhání Malty 4/? - Kdo má právo?

Včera v 13:40 | Gregor Moldavit

La Valletta

Dne 18. května roku 1565 se na obzoru ostrova Malty objevuje turecká válečná flotila. 140 bojových galér, k tomu řada zásobovacích lodí, na nich 40 000 perfektně vyzbrojených osmanských válečníků. Jádro této armády tvoří v těch dobách obzvláště krutí janičáři. Rozkaz sultána Sülejmana zní jednoznačně: Dobýt pevnosti, zničit obranu, obsadit Maltu, naložit s obyvatelstvem běžným způsobem a ostrov začlenit do Osmanské říše jako strategicky důležitý pro další výboje. Sicílie leží pouhých 90 kilometrů severně.



Maltu brání 700 rytířů řádu johanitů, k tomu asi 8000 najatých i místních vojáků. Při útocích na města se k obraně staví i starci, ženy a děti. Všichni bojují statečně, bijí se do posledního dechu, ale je jich příliš málo. A přesto:

Pevnost St. Elmo měla dle plánu Osmanů padnout za týden. Po měsíci stále odolává (její dny jsou však už sečteny). Jako mnohokrát před tím i potom se útočník ve svých odhadech hluboce zmýlil. Jeho oběť se přesile zuřivě brání. Začátkem září zbývá z každých čtyř Turků na živu jeden, nemocný a zraněný, ale Maltu hájí už jen asi 800 ještě bojeschopných mužů. Kdo jsou, či byli janičáři, kdo johanité? Ale hlavně - proč byla napadena Malta?

Dějiny nám vyprávějí o slavných bitvách. Já vám chci vyprávět o jejich příčinách. Nuže, proč došlo k obležení Malty? Proč zahynuly na obou stranách tisíce statečných mužů, kteří k sobě jinak bezpochyby vůbec necítili nepřátelství? (Troufám si tvrdit, že muslim a křesťan nejsou rodilí nepřátelé a můžou si lidsky i moc dobře rozumět. Navíc je spojuje víra v boha, dokonce toho samého.)

Je to už více let, co jsem na Maltě sesbíral všechny dostupné podklady. Tenkrát v ČR vypuklo ono šílenství kvůli americkému radaru v Brdech. Nestane se ten radar a tím i my, prvním cílem útoku? Když ho tu mít nebudeme, pak... Jenže proto jsem psal o Mnichovské dohodě. Tam si všichni taky mysleli, že když ustoupí Hitlerovi, pak... Hluboce se ovšem zmýlili. Dnes jsou to zase "žoldáci v Afganistánu, kteří kdyby tam nelezli, pak..." Na Maltě je situace podobná. Začnou si tam stavět pevnost Johanité, kteří jsou už dávno trnem v oku osmánskému sultánu Sülejmanovi. Kdyby tam nelezli, pak... Pak co? Zkusíme dát dohromady všechna fakta. Jestliže se máme z dějin poučit, je jistě důležitější příčiny válek analysovat, než jenom uvádět data, kdo kdy zvítězil.

Nejprve k aktérům:
Janičáři byli většinou poturčení Slovani z Balkánu, kteří byli jako děti uloupeni rodičům a vychováni coby fanatičtí islámští zabijáci. Požívali značná privilegia a majetkové výhody. Sultána ovšem moc nestáli, protože se nesměli ženit a po jejich smrti majetek připadl opět osmanskému státu. Dnes už naštěstí nejsou, jak dopadli, o tom na konci.
Jean Parisot de La Valette byl velmistrem řádu johanitů v době velkého obležení. Ve věku 72 let se zúčastnil výpadu proti Turkům, aby dal příklad ostatním. Po něm je nazváno dnešní hlavní město Malty - Valletta. Řád johanitů byl založen v roce 1050, jejich úkol byl původně ochrana a lékařská péče pro poutníky do Svaté země. Stále více se však řád stával vojenským a bojoval proti postupujícím Seldžukům. Pod jejich tlakem nakonec museli ustoupit na Rhodos, po jeho pádu na Maltu. Odtud pojmy špitálníci, rodoští a maltézští rytíři. Existují ještě dnes. Skutečně se starají o špitály, tak průhledné to ale zrovna není.

Po vytlačení johanitů z Rhodosu jim roku 1530 římský císař Karel V. a papež Klement VIII. udělili v léno souostroví Malty za symbolickou cenu odvádět jednou ročně maltského sokola. (Papež v tu dobu pronajímal území celé Zeměkoule, jako by ta patřila výhradně jemu.) Johanité okamžitě začali s opevňováním přístavu. Jak se obyvatelé Malty dívali na johanity, cizí vojáky na svém území, kteří útok Turků vysloveně provokovali? Položme si nyní otázky, které jsou dnes tak aktuální, jako byly tenkrát.

Kdo vlastně u nás rozhoduje, my nebo cizí žoldáci? Proč se má zásah proti nim odehrát na našem území? Když budeme stavět pevnosti na obranu, pak si tím potenciálního agresora skutečně znepřátelíme a sami si jeho válečnou reakci vyprovokujeme. Nestane se snad právě tahle stavba zcela logicky prvním cílem jeho útoku?

Záznamy se dochovaly. Prostých lidí se císař a papež pochopitelně neptal, těm vládnoucím se to pak vůbec nelíbilo. Většinou se ale obávali o vlastní moc a privilegia, ostatní zřejmě už nebylo tak důležité. Něco můžeme zodpovědět sami. Jistě, pevnost chránící přístav bude napadena jako první, ale bylo by snad lepší nechat jako první napadnout nechráněná města plná civilního obyvatelstva? Nebo by snad k napadení vůbec nedošlo?

Celé obléhání bylo historicky mnohokrát zpracováno, vždycky ovšem pouze z pohledu dnešního křesťanského světa. Kde se však berou nenápadné poznámky johanitů, že tohle či onohle z jejich akcí mimo Maltu jim sultán dlouho trpět nebude? Dovolte mi tedy udělat výjimku a dát slovo Sülejmanovi.

"Já že jsem agresor? A kdopak to stále mele něco o nějakém osvobození svatého hrobu? Pevnosti jsou na obranu? Nebo aby se tam johanité stáhli po agresi na mé území? Musel jsem zaútočit na Rhodos, abych se jich ve své blízkosti zbavil. (1522). Mohl jsem je tam všechny pobít, ale nechal jsem je odtáhnout i s majetkem. Kdy se křížoví rytíři takhle šlechetně zachovali ve svaté zemi k muslimům? Sotva jsou na Maltě, jde to všechno znova. Dělají mi paseku po celém středomoří."

Nato by johanité asi přiznali, že jejich politika není zdaleka tak defenzivní, jak si bude jednou křesťanský svět povídat. Jistě by ale přidali, že co vlastně znamená území sultána? Vždyť je to historicky všechno křesťanská Byzantská říše, kterou on vojensky dobyl a zničil. Tím by ovšem měli pravdu taky až na tu maličkost, že ta byla zase od Římanů vojensky dobytá území, která před tím zase patřila někomu jinému!

Zůstává tedy jedna základní otázka! Byl by Sultán Sülejman napadnul Maltu, kdyby se na ni neusídlili johanité, kteří mu byli trnem v oku? Moje odpověď: možná později, ale docela určitě! Osmanská říše byla v tu dobu na vrcholu rozkvětu a neustále expandovala. Pokud platí pravidlo, že státy se udržují principy svého vzniku, pak sultán ani nemohl jednat jinak. V tu dobu už Turci dobyli a obsadili katalánské pobřeží (1542), města Niza (1544) a Tripolis (1551). Malta, nepotopitelná letadlová loď, jak ji později nazval Winston Churchill, nemohla uniknout jejich zájmu. Nebýt johanitů, nebyl by ji ale musel dobývat armádou, stačilo se na ni jen vylodit. Navíc nebyl vždy rozkaz sultána ani potřeba.

Velitelé turecké armády se často spojovali s piráty a drancovali středomoří do vlastní kapsy. V roce 1551 připlula takováto válečná flotila k Maltě. Její opevnění a přítomnost johanitů však kapitány od útoku odradily. Obrátili tedy k sousednímu ostrovu Gozo, (patří ke státu Malta) který vyplenili a téměř veškeré obyvatelstvo, asi 6000 lidí, odvlekli do otroctví. Staří a nemocní, kteří byli ušetřeni, pak v příštích letech vymřeli hlady, protože neměli sílu zpustošená pole a zavodňování obnovit. (Toliko pro "pacifisty", kteří by dali svoji zemi komukoli, hlavně když budeme žít v míru.) Po této zkušenosti už nikdo nepřišel na myšlenku, že raději nebudeme potenciálního agresora dráždit nějakým obranným zařízením. Jestliže Malťané o johanity nestáli, pak o Turky ještě méně a konečně si uvědomili, že sami se jim nikdy neubrání. Že tedy křesťané ve středomoří musí táhnout společně za jeden provaz, pokud nechce každý na svém vlastním viset. Výstavba dalších pevností se urychlila.

(Na internetu se to jen hemží těmi, co všechno vědí lépe. Žádná armáda, žádné NATO, žádné pakty s teroristou USA... Nikoho neprovokovat, nikomu neodporovat... V případě globálního konfliktu si pak ale každá válečná strana může počínat na takovém území, jak se jí zachce. Dělat si s obyvatelstvem, co se jim zachce. Takovému "pacifistovi" se pak může snadno stát, že ho navléknou do jejich uniformy a vezmou sebou. "Nechtěl jsi bránit vlastní zemi, teď půjdeš s námi dobývat jinou. Dezertéry střílíme. Že jsi pro mír? To tě v přední řadě pod palbou rychle přejde!")

Dne 19. května 1565 se Turci vylodili na Maltě a rozestavěli děla kolem pevnosti St. Elmo, která ležela na špici poloostrova, kde se dnes rozkládá hlavní město Valletta. Měla tvar nepravidelného pětiúhelníku, což byla i její slabost. Turci věděli, že musí pálit do jedné špičky té hvězdy a jednou ji urazí. Pak můžou využít své početní přesily.
(Pro nar.soc. k poslednímu dílu: Vylodění Turků nemohli johanité zabránit, na to jich bylo příliš málo. Jejich jediná šance byla bránit se v pevnosti.)

21. května započal útok. Denně dopadá na hradby asi 6000 dělových koulí. Několik metrů silné hradby odolávají, aspoň zatím. Občas se St. Elmo zatřese a zahalí kouřem. To děla pevnosti odpovídají.

Pokračování
 


Velké obléhání Malty 3/? - Milujte se a množte se!?

Pondělí v 21:38 | Gregor Moldavit

Už jsem tady řešil otázku, jak bude vypadat obyvatelstvo ČR koncem tohoto století? Dokonce jsem došel k možnosti, že jednoduše nebude vypadat vůbec. (O daňovém Kalouskovi) Oni ale obyvatelé asi nevymřou, jenom kolik tam bude ještě % těch původních Čechů? Těch, kteří by nějakým způsobem, ač do nekonečna zkříženým, byli potomci praotce Čecha a nepocházeli tedy z Indie, nebo Vietnamu. Minulý týden jsem se tak díval na obyvatelstvo jednoho malého českého pohraničního městečka, jak toto vycházelo ze supermarktu. Nějak odhadem - třetina bílí, třetina žlutí, třetina tmaví. K míšení moc nedochází, každá tato skupina žije spíše mezi sebou. Ale každá skupina má zcela jiný počet dětí.

V minulém dílu k tomu přišla otázka imigrace afrického obyvatelstva. Ne jen Afrika! Když jsem chodil po Aténách narážel jsem na nekonečně Asiatů. Člověk si nemůže sednou na jedno kafe, už je tu někdo z nich a vnucuje mi aspoň zapalovač. V restauraci se za zády Slávky jeden postavil a spustil nějakou řvoucí hračku. Při jídle. Být jen trochu mladší, asi bych to byl vyřešil radikálně. Nikdo z personálu se ho ale neodvážil vyhodit. Záchody pod Akropolis jsou od nich obsazeny, kouří tam hašiš. Řekové byli od nějaké "humanistické" organizace kritizovány, v jak špatných podmínkách u nich asijští imigranti žijí. Jistě pravda, ale co jako má kdo dělat? Stát je dávno bankrot a ze všech lodí jich prší další tisíce. Dejte jim lepší podmínky a jejich počet se zdesetinásobí. V Řecku se šíří zoufalství! Jako i v jiných státech to pochopitelně chtějí vyřešit radikálové, (něco jako v ČR "dělnická strana") a divte se někomu, že je volí. Itálie se dostala pod palbu různých spasitelů lidstva, že se před jejím pobřežím utopili imigranti z Afriky v nějakém přetíženém lodním vraku. Italská vláda vyhlásila státní smutek. Italské obyvatelstvo, místo smutku, prohlásilo svoji vládu za bandu šílenců. Od té doby italské lodě odchytávají ty vraky už poblíže afrického pobřeží, než se stačí potopit a stále horší vraky tedy teď mohou denně vyplouvat. Oni je ale netáhnou nazpět do Afriky, vezmou na svoji pevninu, dají do lágru, ze kterého ale povětšinou tito hned zmizí. Ne do Afriky, ale do jiných evropských států, kde vznikají ilegální ghetta. Jejich cílem je Německo, nebo Anglie.

Pokud by se mě chtěl někdo zeptat, co jako bych já s tím dělal, pak ho musím odkázat na politiky, kteří jsou za to placeni. Já nemůžu dělat nic. I kdybych mohl, nějaké patentní řešení taky nemám. Jenže ti politikové zřejmě všichni vychází z toho, že ono to nespěchá, oni nebudou dělat nic, to vyřeší někdy později ti po nich. Oni si prsty pálit nebudou, chtějí být přeci znovu zvoleni. Takže se dále hledá, kde komu zvýšit daně a kde zavést další poplatky, aby se tyto náklady nějak kompenzovaly. Jenže jak dlouho to takovým způsobem může fungovat? Tito Afričané jsou ve své většině také muslimové, ačkoli rozhodně nepřicházejí nás misionovat. Jejich motivy jsou čistě ekonomické. Jenže až se tu usadí a rozmnoží, může i tohle být jinak.

Alespoň jeden návrh bych měl. Kdo žije prokazatelně delší dobu ze sociální podpory, měl by ztratit volební právo. Jestliže společnosti ničím nepřispívá, ať si také nevybírá. V posledních volbách kandidovala v ČR také "romská strana". Volební program jednou větou: "Dát více nepracujícím". O nějakém způsobu financování ani slovo, to se vezme ze státních peněz a ty se natisknou. Jenže co když těch nepracujících bude jednou přes 50%? Budou si volit vlastní rozdávačnou stranu? Když už jsem to začal, píchnu do vosího hnízda: Při dalším vývoji obyvatelstva ČR, jako od konce války dodnes, by v roce 2070 byl každý druhý Cikán.

Právě tohle množení je ten největší problém. Už Konrád Lorenz ve své knize o hříchách lidstva ho považoval za větší nebezpečí, než třeba atomové zbrojení. Jestliže libyjský revoluční vůdce Kaddafi (jinak poměrně dětinský typ) řekl jednou něco správně, pak to bylo následující:
"My muslimové nepotřebujeme žádný terorismus. Máme tolik dětí, že nás brzy v té demokratické Evropě bude většina a pak si své cíle jednoduše odhlasujeme."
Napsal jsem, že islámští Francouzi stáli v Kuvajtské válce na stranně Husseina. On nikdy moc věřící nebyl, ale při svých dobyvačných plánech se mu hodilo stát se naoko vůdcem muslimů.
Dále. Jestliže průměrný Francouz má asi necelé 2 děti, pak ten bílý jedno a ten islámský Francouz třeba 5, či více. Za necelých 30 let, bude ve Francie přes 50% muslimů. To bude možná první islámský evropský stát, ale ostatní budou rychle následovat. Dokonce i Kanada by mohla mít za nějakých 30 let převážně muslimské obyvatelstvo. Od této chvíle je všechno naprosto nedefinovatelné a nikdo neví, co se může stát?

Mimochodem, onen Kaddafi byl "vůdce revoluce". Nahrabal si při tom miliardy, napsal "zelenou knihu" islámu, která vyšla v milionovém nákladu, ze kterého nejspíše nebyl přečten do konce ani jeden výtisk. No a nakonec si tam udělal revoluci zase někdo jiný vedle něj, což stálo Kaddafiho krk.

Revoluce!? Pro mnoho jednoduše smýšlejících je to řešení všech problémů. Marx prohlásil, že "revoluce jsou lokomotivy dějin". Třeba jsou, ale co to prakticky znamená? Karel Čapek k tomu řekl, že když dáte do skleněného cylindru kameny, vodu a olej, tak budete mít kameny dole, vodu uprostřed a olej nahoře. A co se stane, když tu nádobu obrátíte dnem vzhůru? Budete mít přesně to samé!

Když si jeden postaví lokomotivu, nemá právo si ji postavit i někdo jiný? Revoluce znamená, že co si kdo nakrade, to má. No, a když přijde kontrarevoluce (jak komunisti nazývají třeba rok 1989) tak platí zase to samé. Revoluce a kontrarevoluce jsou dva výrazy pro tu samou lokomotivu dějin, které se nikdo nenají, která lidi zabíjí, ale nic nevyřeší.

Nyní bych už chtěl začít vyprávět o jednom velkém střetnutí dvou náboženství, ve skutečnosti dvou impérií, které si zkřížily cestu a řešily to celkem běžným způsobem, tedy válkou. Ne jen co se odehrálo, ale proč se to odehrálo? Byl viník války na jedné straně, nebo na takovou válku žádný viník nebyl vůbec potřeba? Nestačí třeba na válku jenom mít silnou armádu, která nemá do čeho píchnout a potřebuje trochu cvičení? A hlavně, se nějakou kořistí zaplatit!!! Situace tenkrát politicky dost podobná, jako je dnes.

Odbočím. Dialog, dvou Němců, z 1. světové války, která začala před 100 lety.
"Proč by náš císař dělal válku, když má na co si pomyslí?"
"Protože si pomyslel na válku, kterou zatím neměl."

Píše se rok 1565! Dne 18. května se na obzoru ostrova Malty objevuje válečná flotila Osmanské říše. 140 bojových galér, k tomu řada zásobovacích lodí, na nich 40 000 perfektně vyzbrojených osmanských válečníků.

Pokračování

Velké obléhání Malty 2/? - Kdo je to muslim?

Pátek v 21:34 | Gregor Moldavit

Islámské země ? Malta leží 90 km jižně od Sicílie a není tady vůbec vidět. Pro náš seriál by bylo zajímavé vědět, jestli ji ke své říši taky počítají? O jejím dobývání Osmany se dozvíme více v příštích dílech.

Něco dále k dnešní expanzi islámu.
"Když my je necháme na pokoji, oni nechají nás také."
Jeden z nejoblíbenějších výroků na takové téma. Založený ovšem na zbožných přáních a naprosté nevědomosti. Nenechají!

Posledně jsem tady psal něco o Mnichovské dohodě a že lidé se od té doby poučili, nebo aspoň poučit mohli a měli!

Nenechají! Naši křesťanští misionáři taky nenechali na pokoji černochy v Africe a s jejich pámbíčkem přišly otrocké okovy a karabáč. Z onoho nadevše dobrotivého Krista a všech duchů svatých jeho katolického španělského veličenstva se obyvatelstvo Jižní Ameriky nevzpamatovalo dodnes! Bylo zmasakrováno a zotročeno, jejich vyspělé poznatky zničeny. (Nedocenitelné knihy spáleny, neodpovídaly bibli.) My (křesťané?) jsme ty ostatní na pokoji taky nikdy nenechali.

Proč oni nenechají dnes nás? Tady vůbec nejde o nějaké náboženství, (ač se to v jeho jménu bude odehrávat!), ale oni nás prostě nemohou nechat na pokoji. Proč? Odpověď: Beznadějné přemnožení!

Vzpomeňte na křesťanské křížové výpravy, včetně dvou dětských.
Řešení tehdejší nezaměstnanosti, neúrody a přemnožení. I Evropa byla už ve středověku neřešitelně přemnožena. A nejen ta. Když Kolumbus objevil Ameriku byla už taky přemnožená. Žila na ní hrstka indiánů, která vedla války kmen proti kmenu, protože jim chybělo území! (S větším počtem bělochů přemnožení přestalo, protože se neživili lovem, ale zemědělstvím.)

Jsou islámské státy, kde 50% obyvatel je mladších 20 let. Někdo by namítl, že my máme problém opačný a horší. Ti staří jsou stále starší a nechtějí umřít. Jenže v Africe nebo Orientě pro ty jejich mladé není žádná práce a taky nikdy nebude! Je musí nasytit Alláh! Jak? Expanzí! Kam? Neobydlené krajiny už na světě neexistují. Jejich cílem jsou vyspělé země v Austrálii, Evropě, nebo Severní Americe.
(Existuje smutný vtip: "Kde se muslim cítí nejlépe, v Egyptě, Turecku, Sýrii? Ne, v Německu, Kanadě, Anglii!) Bezpochyby z nich mnozí přicházejí aby se zapojili do práce a stanou se z nich platní členové společnosti. (Jeden můj zubař v Německu byl Íránec. Moji dceru přivedl v porodnici na svět Turek. Jestli to byli muslimové jsem se neptal.) Jenže miliony těchto islámských imigrantů, ať teprve potenciálních nebo již skutečných, to vidí jinak. Jenom v Africe existují desítky milionů černochů, kteří mají za cíl "loď na Lampedusu", tedy Evropu. Co tam chtějí dělat? "Jaké dělat? Bílý hlupák přeci rozdává peníze zadarmo!" Skutečně také nikde pracovat nezačnou, protože nic neumějí, chybí jim vzdělání a nakonec ani nechtějí. Jednoduše na to nejsou přírodou stvořeni. V africkém vedru nebyla práce vynalezena. (Většinou prodávají falzifikáty, nebo kradené zboží, taky drogy.) To není rasismus, to je statistika.

Být jich pár, bylo by to někdy docela úsměvné. Tak třeba jeden známý, pracující v Itálii, mi popisoval následující situaci:
Italové jsou maminčini mazlíčkové, žijí kolikrát i do věku přes 30 v domě s matkou, bez vlastní ženy. Na tyto mazánky se specializovaly černošky z Afriky. Je to sice čistá prostituce, ale to ty černošky tak neberou a ironií osudu už ani Italové ne. Je to asi jako když přijde pošťačka. Taková černoška má několik vesnic a tam ji už znají. Zazvoní, matka je v zahradě a zavolá:
"Jo, není zamčeno, syn je ve své cimře."
Když ta jde pak zase ven, sáhne katolická matka pro peněženku:
"Tak za kolik to dnes bylo?"

Jak říkám, úsměvné, ale představte si, že se v Africe tak trochu poptáte kolem a zjistíte, že počet těch, co chtějí do Evropy, je sto milionů. Ten úsměv vás rychle přejde. Někdo by řekl, "co bys na jejich místě dělal ty?"
Jednoduchá odpověď: "Asi to samé, vždyť žiji v Německu, ačkoli jsem se narodil v ČSR."
Jenže to na té statistice nic nemění. Takový příval je pro Evropu naprosto neřešitelný. K tomu ještě přijde, že prakticky každá černoška už je těhotná a tito lidé mají zcela běžně vysoký počet dětí. (Aniž by si v nejmenším lámali hlavu, jestli je dokážou uživit.) Dokáže si někdo představit, že třeba státu ČR bude přidělen jeden milion afrických imigrantů o které se musí postarat? (Že tenhle stát už má s určitou skupinou takovýchto kdysi-přistěhovalců své problémy a jejich počet taky stále roste, je snad každému známo.)

Jak je to ale s tím islámem a jeho bojovníky v Orientě?

Tady bych rád vyprávěl něco o těchto lidech a jejich běžném životě. Viděl jsem tam pár zemí. Oni sami o sobě určitě nejsou agresívní a rozhodně proti nám žádnou válku neplánují.
V Turecku jsem vždy busa zastavili na poli, většinou v dohledu vesnice. Obyvatelé večer přišli a přinesli okurky, papriku, lilek, ... Něco jsme koupili, děti dostaly žvejkačky. Někdy ale ti lidé peníze nechtěli. Jsme jejich hosté.
Jednou jsme kdesi před Teheránem museli s naším VW-Busem čekat na jednoho z nás, který se kdesi zatoulal. Stáli jsme v jakési vilové čtvrti. Jenže zrovna v tom domě vedle se cosi slavilo. Zvědavé děti vylezly ven a začaly si nás prohlížet. Pak přišly blíže a jelikož stále něco pojídaly, jedna holčička nám nabídla: "ochutnejte taky".
"Hm, moc dobré." smáli jsme se na ně. Děti utíkaly domů a přinášely další ochutnávky. (čolo morh, čolo kebab a tak nějak dále)
To už ale vyšli i dospělí, co že se to děje? Celkem pochopitelná by asi byla otázka, co před jejich domech pohledáváme? Jenže ten patriarcha domu se na nic neptal a oslovil nás anglicky:
"Vidím, že si s dětmi rozumíte. Právě máme oslavu a hostinu. Pojďte prosím k nám do domu a sedněte si s námi ke stolu."
Velmi rozpačitě jsme se omlouvali, že to přeci nemůžeme přijmout, jenom tady na někoho čekáme. Ale cítíme se tím pozváním velmi poctěni.
Takových zážitků bych měl více. Tohle bych rád zdůraznil, že totiž lidé v Evropě a třeba v Orientu nejsou určitě žádní nepřátelé. Jenže...
Jak to, že proti sobě celá století bez přestání válčili?

Oni to nedělají běžní lidé, to přichází z politických a hospodářských problémů. Náboženství už je pouze onen ideologický štít, ona reklamní parole, která se nabulíkuje božím bojovníkům. Nakonec ti v té uniformě dříve taky běžní lidé byli, jako i já jsem ji 2 roky nosil a stál na stráži proti útočníku ze západní strany Šumavy. (Který v tu dobu byl více na Kanárských, než doma.) Teď žiji v Německu už přes 40 let, v tomto domě v Bavorsku právě rok. Když moji sousedi něco popíjejí, hned mě pozvou, ať si sednu k nim a jsou ochotni kdykoli s něčím pomoci. (Kde jsem se narodil je nezajímá! Pro ně jsem jeden z nich, ač neumím bavorsky.) A přeci to byla generace jejich rodičů, která proměnila půl světa "in Schutt und Asche". (v trosky a popel) Skutečně mě hodně ruší, když čtu v češtině nějaké politické komentáře na téma "Němci" od člověka, který je zná jen ze sovětských filmů 50. let.

Že se tady něco připravuje jsem si poprvé uvědomil při jednom televizním záběru v době Chomeniho. Ukazovali žáky ve škole koránu, ze kterých mají být zase učitelé. Otázka, proč takový počet, je to potřeba?
Žáci s vážnou tváří vysvětlovali, "budeme korán vyučovat v Evropě. My víme, že vy Evropané jste si vědomi, že jenom islám je ta víra pravá, ale vaši politikové a faráři vás úmyslně drží v neznalosti koránu. Jednou se osvobodíte a pozvete nás."

Popadla mě hrůza. I já jsem v takovém zvráceném, prolhaném světě vyrostl. Obyvatelé západních kapitalistických zemí jenom čekají na nás komunisty, ale policie a totalitní vláda je pomocí vězení a cenzury drží násilím v kapitalismu.

Ti kteří nás chtějí "osvobodit" a přinést nám tu jedinou pravou víru, už jsou tedy připraveni. Z velké části po zuby ozbrojeni. Jsme schopni se vojensky ubránit? V současné době docela určitě, o to tady nejde. První ofensiva, která měla a mohla jít až daleko za hranici Orientu, bylo obsazení Kuvajtu Irákem. Celý svět se ale spojil a tuto invazi zastavil. Jednoho jsem si ale při tom všiml. Ptali se muslimů ve Francii, co tomu říkají? Stáli na straně Husseina proti svému státu. On má pro ně zvítězit. Tohle nikdy nesmíme zapomenout! Islámští Francouzi stáli na jeho straně proti Francii!!!

Vojensky se islámských zemí bát nemusíme, (zatím, na atomových zbraních ovšem pracují). Války těchto dvou světů jsou tak staré, jako islám sám, jenže poprvé je tady něco jiného. Invaze islámu zevnitř evropských států. Je to asi rok, co jeden imán v Belgii, a v ní žijící, prohlásil:
"Naše náboženství je vašemu nadřazené a musí být to jediné. Komu se to nelíbí, ať Belgii opustí!"
Zatím tam muslimové původní obyvatelstvo vyhnat nemůžou. Co když jich ale jednou bude tolik, že... O tom příště.

Pokračování

Velké obléhání Malty 1/? - Mnichovská dohoda

13. července 2014 v 16:56 | Gregor Moldavit
Radar na pobřeží Malty

Než se budu věnovat tématu, tedy expanzi islámu, chtěl bych krátce napsat něco k jinému článku:

Často tu kritizuji komentáře, sám tam nic napsat nemůžu. Tentokrát bych ale chtěl vyjádřit souhlas s názory typu:
"Katolická církev vzpomíná Jana Husa? To je asi jako by Goebbels oplakával zavražděné Židy, nebo komunista mluvil při výročí popravení Milady Horákové."

Vždyť to byla katolická církev, kdo ho upálil, jakkoli tenkrát byly tázány i civilní složky, které ovšem v praxi pouze rozhodnutí koncilu odkývaly. Pan Vlk je poslední, kdo by se měl u takového výročí objevovat! Hus nebyl dodnes katolickou církví rehabilitován, protože ta se za posledních 600 let v ničem nezměnila!

Onen pan Wojtyla, Jan Pavel II., nad tím vyjádřil politování, (nepříliš upřímné) o rehabilitaci nechtěl nic slyšet. Vlastně nepřímo přiznal, že to tak bylo nakonec správné. To samé, když rehabilitoval Galiea Galileo, který byl přinucen odvolat. Oni ho k tomu prý odsoudili v dobré víře, čímž spíše rehabilitoval jeho soudce. Ta "dobrá víra", je pro katolickou církev ještě dnes důležitější, než dobré činy. Jestliže se nyní budeme bavit o expanzi islámu, pak jsem právě poukázal na to, že křesťanská náboženství se od něj příliš neliší. Pouze v současné době používají poněkud jiné metody. Ještě bych dodal, že poslední církevně odsouzená čarodějnice byla upálena roku 1792 v Polsku. Ono to není ani tak dávno a co bylo dříve se jednou může i vrátit. Stačí aby úroveň vzdělání klesla o 200 let. (Dle statistiky počet analfabetů v ČR silně narůstá.)

Když už jsme u té víry, ta komunistická taky není moc jiná. Stále někde čtu, že on si asi někdo myslí, že kdyby se komunisté dnes dostali k moci, pak by zase zavírali hranice... Při tom on sám si asi myslí, že je možné zároveň zavádět systém podle prokázaně nefungujícího marxismu-leninismu a zároveň nechat hranice otevřené. No a zároveň takový člověk věří, že mu tam za měsíc zůstane i někdo jiný, než důchodci a socky. To už mi ten pámbíček trojjediný připadá přeci jen pravděpodobnější.


Téma článku: Něco o jednom těžkém střetnutí islámu a křesťanství, jakkoli se jistě spíše jednalo o střet dvou různých impérií a mocenských zájmů.

Napadlo mě napsat tady tuto moji (starší) historickou rekonstrukci, když před pár dny vyšel na "novinky" následující článek o expanzi islámu:
blizky-a-stredni-vychod/340878-islamsky-stat-je-hrozbou-pro-cely-svet-varuje-irak-mapa-chalifatu-zahrnuje-i-evropu
Očekávaná reakce českého člověka:
"Kdybychom jim tam neposílali naše žoldáky a nedráždili je..."
"Kdybychom se nebratříčkovali s teroristou USA..."
"Kdybychom byli menší a ještě menší, pak oni by ani nevěděli, kde nějaké ČR leží..." (Velmi oblíbené!)
Přesně jako když se měl stavět radar v Brdech, jako když Hitler začal mít na Evropu územní požadavky.
K tomu 1. a ruskému odmítnutí této stavby, tehdejší častá reakce:
"Jsem na straně Rusů (proti vlastnímu státu) my jsme je tím radarem začali ohrožovat." (Plotem kolem mé zahrady ohrožuji souseda.)
Stačilo, aby Rus pohrozil a řada Čechů s ním okamžitě kolaborovala.
K tomu 2., tedy roku 1938:
"Kdyby Hitler dostal co chtěl, pak by ..."
Typicky české, ale oni v tom Češi zase nejsou taková výjimka. Francouz Daladie dal konečně taky v Mnichově Hitlerovi co chtěl, aby...
Dnes víme, že kdyby Hitler byl hned ze začátku dostal to, co nechtěl, nemusela začít 2. světová válka.

Mnoho lidí si dodnes ani neuvědomuje paradox tehdejšího jednání v Mnichově.
Britský Chamberlain si nedělal těžkou hlavu. Kvůli nějaké malé středoevropské zemi nepůjde Velká Británie do války. Nejednalo se o zradu, s nimi ČSR žádnou smlouvu neměla.
Od fašisty Mussoliniho se pochopitelně žádná pomoc očekávat nedala. (Když poprvé spatřil Hitlera, měl údajně bokem říci, "ten člověk se mi nelíbí.")
Francouzský Daladie už to měl ale hodně těžké. ČSR totiž měla s Francií smlouvu o vzájemné vojenské pomoci. On musel zradit.
"Když to podepíšu, tak mě Francouzi zlynčují." To tam řekl nahlas.
"Nezlynčují. Francouzi budou jásat." Poučil ho Mussolini a příští den mu dal za pravdu. Francouzi jásali.
"Vykašlat se na smlouvu, vykašlat se na nějaké Čechy, hlavně že my tady zůstaneme za větrem."
Mussolini znal Francouze lépe, než jejich premiér. Češi šli tenkrát při mobilizaci za svoji zemi odhodlaně bojovat! Takže "přizdisráči" byli Francouzi, kteří určitě netrpí nějakým komplexem malého národa! Ono tady může být všechno i trochu jinak, než by se zdálo. Angličané a Francouzi Hitlerovi nejen vydali ČSR, ale dokonce slíbili, že pokud se Češi začnou bránit, budou od nich označeni za agresora. (Něco jako s tím radarem, který ohrožoval Rusko.)
Nelze se tedy divit, že reakce českého člověka tenkrát zněla:
"Až půjde Hitler na Francii, my půjdeme s ním." (Přímo nešli, ale vyrobili mu do nekonečna zbraní a munice.)
Tenkrát měl Daladie udělat přesný opak a říci:
"Podívej Adolf, jestli uděláš jeden krok přes hranice své země, pak na všech našich letištích dostanou skvadry naložených bombardérů rozkaz ke startu. Ten první má za cíl tvoji vilu v Berchtesgadenu."
Jistě, řekne se snadno, jenže ty bombardéry měl Hitler a ne Francouzi. A Hitler to věděl! A Daladie věděl, že to Hitler ví. Ale jak se to mohlo stát? Když šlo o to ždímat Němce po prohrané válce byli vítězové silní dost. Nebýt té bídy v Německu, nebyl by se Hitler nikdy dostal k moci, jako by se byl nikdy v Rusku nedostal k moci Lenin nebýt tam hladu a bídy během 1. války (+ německého vlaku z Curychu + německých peněz na jeho "revoluci" + třeba ještě generál Kornilov, který zapříčinil rozdání zbraní bolševikům).
Göring po levé ruce Hitlera

Mimochodem, ještě něco tam tenkrát bylo v Mnichově postavené na hlavu. Hitler vlastně vůbec nechtěl takovouto kapitulaci šéfů vlád. Byl to šílenec posedlý válčením a chtěl "osvobodit" Sudetské Němce vojensky. (Přes všechny bunkry, které Češi postavili. Dodnes není jasné, jak by to bylo dopadlo?) Tu smlouvu tam dal diplomaticky dohromady Hermann Göring.

Když už jsem u něj, ten člověk je skutečně zajímavý. Myslím si, že měl mimořádně vysokou inteligenci. Jelikož se ale choval spíše jako vesnický hrubec, nikdo mu moc nevěřil. (Bral drogy kvůli bolestem a ve Švédsku ho psychiatři označili za blázna.) Jeho poslední Glanznummer byl Norimberský soud. V souboji se žalobcem Göring zvítězil, dalo by se říci, že dokázal svoji nevinu, ač byl celou dobu druhý vůdce vedle Hitlera. (K tomu se jim vysmál svoji sebevraždou, než ho stačili pověsit. Ačkoli mu denně prohledávali celu, nenašli jeho kapsli jedu a kdyby, pak měl ještě schovanou druhou. Ve vězení podplácel americké hlídače už jenom svým podpisem na nějaký suvenýr.) Právě v Mnichově ale musel poznat, že Hitler ho klidně může i vyhodit. Čekal pochvalu za geniální tah onoho večera, ale dostalo se mu výčitek. (Kvůli tobě si teď nemůžu hrát s tak hezkými cínovými vojáčky!)

Další zajímavost. V mládí, za vlády komunistů, jsem často slyšel cosi o tom poctivém, nebo snad nepoctivém komunistovi, a všechno špatné pro ty poctivé, (tedy věřící), zavinili ti nepoctiví, (tedy kariéristé). Pokud jsem znal konkrétní případy, stále jasněji jsem viděl, že je to vlastně obráceně. Že nebýt těch nepoctivých, pak by ve státě nefungovalo vůbec nic, snad kromě pohraničníků a StB. Nuže, jestliže byl Hitler poctivý nacista, pak Göring vůbec ne. Zneužíval svoji moc k osobnímu obohacení a stal se v tu dobu jedním z nejbohatších lidí v Evropě. Plundroval musea na dobytých územích a dělal si obrovskou soukromou sbírku. Zatímco Hitler nenáviděl a vyvražďoval Židy, Göringovi vůbec nevadili. "Kdo je Žid, rozhoduji já," jeho známý výrok. Skutečně mnoha Židům zachránil život, ač pochopitelně ne zadarmo.

Jak známo, všechny tyto ústupky Hitlera neuspokojily, zcela naopak, jenom se přesvědčil, že se před ním celý svět třese strachy. Anglii a Francii napadl stejně a ČSR byla jeho "Waffenschmiede". Proč na začátku o této události? Protože svět se poučil a ví, že takovým agresorům se nemá ani v nejmenším ustupovat.

***

Nyní ale pomalu k oné expanzi islámu, řekněme přesněji, k expanzi muslimů. "Islám" sám totiž na nikoho neútočí, jako "křesťanství" neupalovalo čarodějnice. To dělají lidé.

"Islám je mírové náboženství a velmi tolerantní." Slyšel jsem osobně z více úst. Ne každý z nich byl muslim. S nikým se o tom nehádám, ale co nebo kdo ten "islám" je? Pro nás, tady v Evropě, není důležité, jak mírumilovný by byl islám, kdyby na planetě Zemi nebyl vznikl život, ale co od jeho zástupců můžeme v budoucnosti očekávat?

Pracoval jsem v Saudské Arabii a moji spolupracovníci mě nazývali "veliký muslim", ač jsem se s nimi nikdy nemodlil. Jeden z těch věřících, (což zdaleka nebyli všichni), mi tam tuhle větu taky řekl:
"islám je mírové náboženství."
Poukázal jsem na historicky nepopíratelnou skutečnost, že Mohamed ho šířil mečem.
"To špatně chápeš", bylo mi vysvětleno. "Mohamed zvedl meč jen proti těm, kteří islám nepřijali dobrovolně."

Mně přejel mráz po zádech. Jsem totiž jeden z té generace, která musela "dobrovolně" chodit v pionýrských krojích jásat do prvomájového průvodu a provolávat slávu pitomcům kalibru Antonína Novotného. V budoucnu bychom se tedy měli "dobrovolně" modlit 5x denně a naše ženy "dobrovolně" nosit burku.

Pokračování

Ceny v ČR a Německu 4/4 - Boty a Tomáš Baťa, zelenina, potraviny a zdraví

23. června 2014 v 19:57 | Gregor Moldavit


Jak už jsem vícekrát uvedl, ČR má příliš vysokou DPH, takže se v mnoha případech vyplatí přejet za cílem nákupu do nějaké sousední země. Onen pan Babiš vše zase propočítal a zjistil, že daně pořád nestačí. Na to ovšem není ani potřeba nic počítat, to už je taková vlastnost daní, že nikdy nestačí. Je tu ovšem kruté pravidlo, že zvýšením daní nemusíte dosáhnout vybrání více peněz, ale taky přesný opak. Myslím si, že v ČR je už ten vrchol nějakým způsobem dosažen. Komu se tam vlastně ještě vyplatí pracovat a platit si na důchod, když má nakonec jen životní minimum a to dostane i někdo jiný, který za celý život na práci nesáhl. K tomu přijde konkurence asijských zemí, kde se nikdo příliš nezajímá o ty, kteří mají na všechno právo a žádné povinnosti. Co chcete jednou dělat, až se žádnému Čechovi už nevyplatí koupit si český výrobek, protože čínský dostane za polovinu? Nikomu se nevyplatí ještě cokoli koupit v Čechách, protože v zahraničí to bude i s cestou levnější? Nakonec tedy musí nějaké řešení přijít, nebo stát může zavřít. Všichni ti, kteří zatím žijí bezpracně, to nejspíše nemají darované navždy. Pak se někdo možná zeptá, "proč přišly ty reformy teď a ne už dávno?" Zatím ale zřejmě žádná změna nehrozí, všichni mají na všechno právo, věnujme se tedy dále cenám.

Sportovní vybavení?
Byla doba, kdy jsem ho potřeboval více, třeba horolezecké náčiní. Tyto věci jsou všeobecně poměrně drahé, protože je nutná vysoká kvalita. Ceny mi připadaly stejné v Praze, jako v Německu. Už skutečně dobré boty Hanwag stály v Praze 6000 Kč, v Německu přepočteno stejně. Na ty ten můj obchodník zásadně slevu nedával, zato ale na mnoho jiných věcí, pro stálého zákazníka asi 10%, čímž pro mě byl spacák, ruksak, lano, karabiny..., levnější v Německu. Četl jsem na internetu, že nějaký Čech si v Německu koupil lyžařské vybavení a proti ČR ušetřil tisícovku (korun). To všechno je dobře možné. Kdo chce ale najednou investovat větší sumu, nepotřebuje číst žádné statistiky, lepší se nejprve na obou stranách na ceny zeptat. Každý obchod taky nemá stejné, ať tam, či tam. Vzhledem k rozdílné DPH je dost logické, že v Německu budou ceny nižší. (19%, Češi 22%, u potravin ještě markantnější, 7%, Češi 15%)

Když už jsem nakousl boty, můžou snad být někde levnější než v zemi Tomáše Bati? Ale můžou, Češi s tím Baťou už dávno nemají nic společného, ač to má být dodnes největší výrobce bot na světě.
Pro komunisty byl tenhle Baťa ztělesněním pekelného žáru. Co jsme se o něm dozvěděli ve škole, si lze představit. Leč bylo dost lidí, kteří pro něj pracovali a ti to kupodivu viděli jinak. Na jedné dělnické schůzi vyzval kádrovák jednoho bývalého mistra Baťovi továrny:
"Ty soudruhu, tys byl od něj 20 let vykořisťován, pověz nám něco o tom."
"Víte soudruzi, jak rád bych se od něj nechal dalších 20 let vykořisťovat. Kolik si myslíte, že jsem bral tenkrát a kolik beru teď?" (Což se všude rychle rozkecalo.)

Tenhle Baťa určitě nevešel do dějin jako veliký humanista, ale skutečně dopomohl k tomu, že boty mohl mít každý. Až do jeho času to nebylo tak samozřejmé, protože se jednalo o drahý výrobek. Ševci taky boty více zpravovali, než vyráběli nové. Dokonce i Božena Němcová v jednom dopisu psala, že se nemůže kamsi vydat, protože nemá boty.
Baťa je začal vyrábět ve velkém, tedy levněji a drahou kůži nahradil plátnem a gumou. Když přišla krize, dal je na trh za polovinu, aby tím nějak přispěl v tom těžkém čase. Kupodivu nezkrachoval, ale pořád zůstal v plus.
Šimek a Grossmann za mého mládí o něm říkali:
"Darebák Baťa nalákal lidi na nízké ceny, člověk mu na to skočil a za osm let si mohl jít pro nové boty."

Dnešní boty?
Horolezec by si měl každé 3 roky pro jistotu nechat vyměnit podrážku, může se začít odlepovat. (Hrozně hezké, když se vám to stane někde na výšce 4 tisíce a jde tím o život.) Jinak normální boty většinou déle nevydrží. Nechávat je zpravovat se dnes už sotva vyplatí. Toliko moje zkušenosti, nosím nejraději celý rok boty jenom jedny, až se nakonec rozpadnou. Cena nějakých takových obyčejných letních polobotek začíná už u 20 € a právě tak jednoduché boots na zimu. Tedy v Německu budou zřejmě skutečně levnější než v ČR. Když jdu do ALDI slyším kolem sebe v Bavorsku hodně češtiny, ale když jdu do obchodu DEICHMANN slyším tam prakticky jenom češtinu.

Jiná otázka je, co by tomu řekl ortopéd! Levné boty jsou většinou z Asie a v tom je určitý problém. Žlutí je totiž šijí na sebe, ale oni mají nohu poněkud užší, než my bílí. Nepasující bota může mít zdravotní následky. O těch ovšem ta neviditelná ruka trhu nic neříká. Tak se zavírají naše továrny kvůli levnějšímu importu a stoupají výdaje na zdravotní následky. O výrobcích z jedovatých umělých hmot ani nemluvě. Ta neviditelná ruka trhu tedy není neomylná, jenže kdo kupuje levný výrobek, musí vědět co dělá! Levná věc může být pořádně drahá. Na druhé straně: Neviditelná ruka trhu a čínské boty určitě nenapáchaly tolik škod na nohách českého člověka, jako všude viditelné plánované hospodářství a jeho gumové kecky za 20 Kčs v 50. letech, kdy vyrůstala moje plattfuss-generace. K tomu nerozumné spořivé matky kupovaly boty o 2 čísla větší, že dítě do nich doroste. Nedorostlo, rozpadly se za půl roku!

Takže ono asi platí o všech produktech to, co lapidárně říkaly naše babičky:
"Co ušetříš na jídle, to dáš doktorovi."

Jak je to s léky? V ČSSR za komunistů byla 1 koruna za recept. Když ji komunisti zaváděli, mohl se národ zbláznit. "Takhle nás ždímat!" Skutečnost ovšem byla, že někteří lidé měli doma léků celé gigantické sbírky, vždyť to bylo zadarmo. (Je tomu ale dnes určitě jinak? Prohrabte si vaší krabici zbylých léků, nastřádaných za posledních 10 let!)

Problém opačně byl, že mnoho léků v tom socialismu neexistovalo, o ty bylo nutno napsat příbuzným na Západ. To pak stálo astronomickou sumu a kolikrát se nezdařilo, léky byly zachyceny na hranicích. Vydání jenom na povolení ministra zdravotnictví a kdo s ním nebyl příbuzný, tak to povolení většinou nedostal. Kdo má konečně vědět, jestli nějaký lék není škodlivý?

My v Německu od převratu kupovali bezreceptní léky a masti v ČR, kde stály mnohdy ani ne polovinu. To je ale podobné i v jiných zemích. Německý zdravotní systém je bilionový kšeft. Proto se běžně stává, že lék vyrobený v Německu dostanete v Itálii za polovinu. Slávka si nakoupila v Aténách v první apotéce pytel různých léku za čtvrtinu německé ceny.

Není to jenom u léků. Jeden můj známý měl VW-Bus a potřeboval větší náhradní díl. Tyto se vyráběly ve fabrice nedaleko jeho bydliště. On si tento díl objednal z USA, který ho s lodní dopravou (nazpět do Německa) přišel levněji, než v servisu za rohem.

Takže léky kupovat raději v ČR.

Jídlo?
To je asi to nejdůležitější. O tom už bylo napsáno hodně od jiných. V Německu: Máslo levnější o sedm korun, konzerva tuňáka o 12 korun, těstoviny o 9 korun, kilo vepřové krkovice o 40 korun a toaletní papír značky Zewa o desetikorunu...

Nemusí tomu ale tak být úplně vždycky. Tak např. v jednom malém řeznictví na české straně se zdá být maso o něco levnější. Proto ten krámek funguje i přes konkurenci velkých řetězců. I přes jejich veliký sortiment má ten řezník zase trochu jiné nabídky. Třeba některé moc dobré voňavé uzeniny. On maso odebírá z Německa a dále sám zpracovává, tedy např. vyrábí klobásy a ty udí. Občas u něj něco koupíme i pro naše bavorské sousedy.

Brambory?
Kupují naši čeští známí v Německu a my v Čechách. Každý přesvědčený o nějaké výhodě. Možná jde taky o to, jaký druh? Všeobecně ale brambory v loňském roce podražily, zásluhou špatné úrody. (Letos už zase pomrzly brambory v západočeském kraji.) Já bych od tohoto roku mohl být v tomto produktu nezávislý, vysázel jsem je na dost velké ploše mojí zahrady. To platí teď přes léto i o řadě druhů zeleniny. Saláty, kedlubny, cukety, okurky, ředkvičky, kopr, mrkev... Jistě tím člověk nějak finančně moc neušetří, jejich cena není v obchodě velká, ale jí zeleninu před pár minuty sklizenou a hnojenou pouze vlastním kompostem a kopřivovou jauche. Příští jaro už bych mohl mít taky vlastní sazeničky, které kolikrát stojí skoro tolik, jako v létě dorostlá zelenina. Člověk pochopitelně nesmí počítat tu práci. Na mém pozemku mi rostou mezi stromy i lesní jahody a houby. Pak mám taky 2 vlastní studny. Kdybych totiž musel vše zalévat placenou vodou z vodovodu, pak by se vlastní zelenina nevyplatila vůbec.

Jak řečeno, hromada práce, ale u mě je tomu jednoduše tak, že jsem důchodce, mám čas a nějaký pohyb potřebuji. Co je lepší než práce na vlastním domě a pozemku? (Kolik stojí měsíčně zvedat činky ve fitness-centrum?) Mimochodem, náš malý pejsek Barbuška, který mi při tom asistuje, o sobě asi neví, že je pes a s chutí se cpe salátem, nebo kedlubnou.

Ještě jedno srovnání: V Německu si člověk poklidně nakoupí a jede. Na české straně je velmi často na parkovišti obtěžován povaleči, kteří si přijdou natáhnout ruku. Prý peníze na jídlo.
"Tak tady máš rohlík."
"Na ten se ti můžu vysrat."
Pracovat?
"Ale vždyť nic není."
Jeden příbuzný z české strany pokaždé nabídne:
"Mám hospodu, přijď mi ji uklidit, budou peníze."
Ještě nikdy nikdo z těchto nebohých obětí kapitalismu nepřišel.

Zdraví?
Kolik jako stojí? Z důchodu mi bere krankenkassa asi 10%, aniž bych nějakého doktora příliš potřeboval. Pro mě ovšem výhodnější, než mít zdravotnictví "zdarma", jako za komunistů, a důchod sotva poloviční. (Moje babička měla v roce 1960 důchod 195 Kčs měsíčně.) Ono totiž zdravotnictví nikdy nebude zdarma, někdo to nějakým způsobem platit musí. Komunistům pouze nutno přiznat, že platy doktorů byly skutečně minimální. (Šimek+Grosmann, 1968: Napsal jsem knihu - dějiny české inteligence za posledních 20 let. Název "Doktor Podvyživago")
Jak mi lidé psali z ČSSR před rokem 1989, to zdravotnictví bylo tak "zadarmo", že bez úplatku už člověk od doktora nic nemohl chtít. "Změřit tlak? Ano, ale dostanu 50 korun na dlaň."
"Jak se nazývá stokoruna? Všimné."

O kouření jsem psal posledně. Je vůbec dobře mít zdravotnictví zadarmo? (Hned se vnucuje otázka: "má pracující člověk zájem na společnosti, která dává podle potřeb? Nebo jenom parazit?") Jsem teď rok v důchodu. Aniž bych si toho všiml, jsem odboural dřívějších asi 5 kg špeku, vysezeného při práci v kanceláři, a můj tlak i puls (pro tento článek změřený) je ten nejlepší. Špeku mám už jen trochu v břiše, jinde po těle žádný, svaly zesílily, jenom páteř a klouby tou prací dost trpí. Občas si musím lehnout a třeba jeden den jenom číst. Duševně se udržuji studováním řemesel: zedník, zahradník, dřevorubec, dále taky čtením a třeba i psaním. Jistě tyhle možnosti nemá každý, ale chtěl jsem tím říci, že někdo si své zdraví udržuje a někdo si ho zcela vědomě ruinuje.

Jakou má zdraví hodnotu? (Jedno na jaké straně hranic.) To vlastně ani nevím, v penězích už vůbec ne. Zeptejte se těch, kterým to zdraví chybí. Ti to vědí moc dobře.

Konec

Ceny v ČR a Německu 3/? - Cestování, cigarety a Hanzelka & Zikmund

20. června 2014 v 19:29 | Gregor Moldavit


Je to už 20 let, co jsem se informoval, jestli by pro mě s rodinou nebylo výhodnější letět do světa z Prahy, než třeba z Frankfurtu. Nebylo! Zcela naopak, dnes vidím často na internetu inzeráty, "Leťte s námi levněji na dovolenou z Německa".

My se Slávkou sami, tedy bez cestovky, si vždy zamluvili někde ubytování na privátu, ať už na Seychelech, nebo Kanárských, letadlo odněkud z okolí a třeba auto na celou tu dobu a i s tím nás to vyšlo na polovinu ceny, za kterou to nabízí cestovka někde v hotelu. K tomu ubytování v mnohem klidnějším prostředí, což je v našem věku dost důležité. Podmínka je, že se pochopitelně musíte všude sami domluvit. (Kdo umí jenom česky, bude někde v Africe vypadat dost divně.)
Co se týče cestovek, tady pozor na takové fráze jako,
"hotel vhodný pro mladé lidi" = "kravál ve dne v noci",
nebo
"místní alkoholické nápoje zdarma" (karibský rum) = "budete celou dobu ve společnosti vožralů",
a podobně.

Jednu takovou naší cestu jsem taky na blogu propočítal. (Jako obvykle napaden aspoň jedním člověkem onoho typu "co je mi platná svoboda cestování, když na to nemám peníze" = "Jak si tedy jiný dovoluje peníze mít?" = "Zlatí komunisté a zlatý ostnatý drát na hranicích") Byly to Seychely, 2 týdny se vším všudy za 3000 €. Ostrov Fuerteventura jsme udělali s letem, soukromým bydlením a nájmem auta na celou dobu, hned na letišti, za 1000 € na 2 týdny. Pokud si nějaký dnešní mladý člověk na tohle nedokáže vydělat, pak by se měl stydět a ne nadávat ostatním do blbců a velebit komunisty.

Jestli je vždycky levnější letět z Německa pochopitelně nevím. Letenky mají veliké výkyvy. (Moje dcera už párkrát letěla z různých zemí skoro zadarmo, protože si vybrala datum 11. září, kterému se hodně lidí vyhýbá. Té se to cestuje, když v každé zemi hned mluví řečí místních. Ale ono stačí průměrně anglicky a už se domluvíte prakticky všude.)

Moje žena právě dostala po předcích asi 200 kg starých českých knih. Přišel mi do ruky Hanzelka & Zikmund, začal jsem knihu číst a čtu dále. Vyjeli 1947 a vrátili se 1950. To musela být práce pro vraha v tu dobu vydat cestopis. Už jenom úvod, asi na 10 stránek, jenž jim k tomu napsal jakýsi Miroslav Galuška, má hned v první řádce "Velká říjnová socialistická revoluce...". Další jeho řádky jsem nečetl.
Když jsem se za mlada chystal na první cestu z Německa, už bez nějakého výjezdního povolení, napsala mi vlastní matka:
"Co chceš tam v těch zemích, copak jsi Hanzelka a Zikmund?"
Uvědomil jsem si, jak snadné to musel mít Gottwald, zavřít téhle generaci hranice. Když ale dorostla ta moje generace, došlo k těžké kolizi. My tohle dědictví neakceptovali. O těch dvou ještě něco na konci tohoto dílu.

Kdo přejíždí často hranice do Německa, tomu jistě neušel řetězec prodejen "Travel Free". Připomíná, a nejen názvem, ono "duty free", tedy bezcelní prodejny. I uvnitř se ten obchod (zcela úmyslně) těmto letištním prodejnám podobá. Sortimentem, nebo třeba tím, že lahve likérů jsou povětšinou litrovky, cigarety se prodávají po kartonech, velký sortiment parfémů, čokoláda a tak podobně. Jak je to tady s nákupem?

Někdo říká, že prodávají bez DPH. Silně pochybuji. Proč by jim to stát měl darovat? Protože jsou blízko hranic? Třeba v bývalé todeszone, kde dříve bděl jen pohraničník s vlčákem? To přeci není a nikdy nebyl žádný bezcelní prostor! Přesto se vyplatí občas něco koupit. (Nejsem od nich placen za reklamu.) Mají zajímavé nabídky a pro členy, majitele clubcard, další slevy. Tak třeba v prodejně LIDL jsem viděl onu kvadratickou čokoládu Ritter Sport za 28,90 Kč, tedy něco přes 1 €. Oni ji měli v nabídce a pro členy za 0,59 €, prakticky za polovinu. Litrovku dobré whisky někdy dostanete už od 10 €, "šetříte" až 5 € na lahev. Pochopitelně ještě více ušetříte, když budete pít jenom vodu, ale my si občas takovou skleničku docela rádi dáme. Musí to ovšem být už nějaká trochu lepší. Takže když už jedete do Německa nakupovat, můžete se tam zastavit. Nutno ke srovnání pochopitelně znát ceny v prodejně doma za rohem, ale to platí všude jinde všeobecně taky.

Cigarety?
Asi budou levnější v ČR, dříve jsem je odtud vozil kolegům v práci. "Šetřili" docela dost. V tomto "travel free" budou asi taky levnější, ale to nevím, nepotřebuji vědět a nechci vědět. My jsme oba nekuřáci. Já vím, tenhle kouřil, dožil se 90ky, tenhle nekouřil, umřel ve 30i. Může být, ale my jednoduše nekouříme. (V průměru umírá kuřák o 10 let dříve, za což mu každý ministr financí musí být vděčný.) Možná tam levnější budou, lidé si je vynášejí po kartonech, na každém nápis "kouření způsobuje smrtelnou rakovinu".
Když někdy čekám s pejskem před nákupním centrem (na české i německé straně) na manželku, tak mi neujde, že kdo vyleze, si zapálí. (Kam se člověk podívá, leží jejich vajgly a krabičky od cigaret. V městech, na parkovištích i na lesních cestách. Já bych je za tu prasárnu řezal karabáčem a jsou země, kde je za to aspoň pořádná pokuta. Než příroda odstraní jeden špaček cigarety s filtrem, trvá to 5 let!) Když kouří mladíci, tak to chápu, jsou to ještě děti a nemají rozum. Co se ale děje v člověku mého věku, který si stěžuje na nekonečně zdravotních potíží a kouří jednu za druhou?

Možná ale někde mají cigarety zadarmo. Jinak si neumím vysvětlit následující:
Jistý člověk v osobní insolvenci, má údajně životní minimum, ale kdy ho vidím, má v hubě cigaretu. Cikán žebrající o peníze pro své hladové děti při tom kouří. To samé bezdomovci, kteří by chtěli pár korun údajně na jídlo. Důchodce, který nevyjde s rentou, kterému nezbude na činži a nezbude na potraviny a na léky, ten kouří, kouří a kouří. Jak to tihle lidé dělají?

A pokud cigarety zadarmo nejsou, jak je to u sociální podpory? Někde jsem četl, že obnáší v ČR 3 miliardy korun za rok, tendence stoupající. (Pochopitelně, nejvíce dětí mají ti, kteří sami nedokážou uživit ani jedno!) Kolik milionů korun z toho jde na cigarety? Má vláda právo žádat tyto peníze od daňových poplatníků? (Jinak jsou tady ještě v různých oblastech drogy, kriminalita a řada podobných problémů. Půjde to do nekonečna řešit zvyšováním daní?)

Další ceny příště, nyní zase vzpomínky, kdo chce může ze článku vystoupit.
Onen "travel free" mi připoměl ty skutečné "duty free", ve kterých jsme tolikrát na různých místech Zeměkoule nakupovali. Tak jsem si třeba vzpomněl, jak se naše loď (Smyril) prokusovala bouří severního moře, až se na obzoru objevil zaledněný Island. Vydali jsme se naší Toyota landcruiser napříč těžkým terénem. Občas jsme se ale potkávali se známými z plavby. Byly tam takové malé chaloupky uprostřed těch pustin, kde hodně z turistů nocovalo. Tam jsme večer vybalili naše lahve z lodního duty free, zahřívali se v tom chladu whisky a koňakem a povídali si o všem, co jsme už viděli a vidět ještě chceme. Oni všichni tam pak zůstali nocovat. My měli auto upravené na spaní a tak jsme se ještě o půlnoci (tam za světla) vydali pár km dále, najít si nějaký krásný osamělý kout. Že by mi dal někdo dýchnout jsem se tam obávat nemusel, v té prázdnotě vulkanické pouště by si na sebe policie nevydělala ani za padesát let.

Vzpomínám na jednoho kovaného komunistu, od kterého jsem slyšel:
"My že nenecháme lidi cestovat? A co Hanzelka a Zikmund?"
Nevyvratitelný argument absolutní svobody cestování východně železné opony.

1982. Několik dní jsme se na Islandu potkávali s Němcem, který jel s Nissan Patrol, stát D, měl dobré fotovybavení a hodně věděl. Jednou se nám představil, je prý z NDR a píše o Islandu knihu. A kde že vzal takové auto a hlavně, jak se dostal vůbec přes železnou oponu? A vydá mu tu knihu někdo?
"Víte, já jsem takový východoněmecký Hanzelka a Zikmund. Mně vydají každou knihu. Ah, to auto? Mám v NSR kamaráda doktora. K němu přijedu mojim Wartburgem, auta si na tu dobu vyměníme. A jestli se nebojí, že emigruji? To bych se musel zbláznit. Kdo by mi ty knihy vydával a kupoval v NSR, kde si každý zájemce o Island tam může vyjet rovnou sám?
"Takže vy jste taky takový fíkový list vlády, která na příkladu jedné osoby může poukázat na svobodu cestování?"
"Ano, jsem."
Jak se člověk dostane na takovou funkci, rozhodně lepší, než měl třeba Honecker, to zůstalo jeho tajemství.

***

Večer uléhám do postele, staré tělo pochroumané prací na domku a zahradě, (kácím taky stromy a v zimě topím vlastním dřívím) a čtu dále onen cestopis. Ti dva, H+Z, měli na tu práci talent a ještě dnes má ta kniha co říci. V té době vydání (1950!) se ale museli bezpochyby neustále hádat s cenzory a nakonec si to přeci jenom nenechali zase tak moc překroutit a udělat z toho Rudé Právo. Občas ale nějaký cenzor zřejmě přeci jenom zvítězil a vložil na určité místo od něj vymyšlený odstavec. Ten lze ovšem na první pohled poznat a oni ho tam možná schválně nechali, aby každý viděl, jaký je ten cenzor vůl! Tak např. v Libyi se jich údajně jakýsi Ital kolonizátor otázal, jak mohl socialistický stát vyrobit takové pěkné auto, jako jejich Tatra. Odvětili, že právě socialismus zvýšil jejich produkci. Na tomto místě ovšem oni byli v polovině roku 1947.

Ti dva pak udělali ještě různé cesty, ale podobné si v tu dobu už dělali západní studenti na vlastní účet. Pak se vydali do SSSR a jejich cestopis by si asi bylo více lidí přečetlo, kdyby... Jo kdyby si ho byl před tím nezačal číst soudruh Brežněv a nedostal u toho záchvat vzteku. Místo standartního popisu pozemského ráje tam našel svou zemi popsanou tak, jaká skutečně byla. Kniha pochopitelně nesměla vyjít a po roce 1968 ti dva upadli v nemilost.

Pokračování...

Ceny v ČR a Německu 2/? -Jenom vzpomínky, ceny příště

15. června 2014 v 21:53 | Gregor Moldavit
1. díl: http://gregormoldavit.blog.cz/1406/ceny-v-cr-a-nemecku-1-pivo-a-vzpominky
ilustrační foto

...Tak se vynoří vzpomínky, jak to bylo po tom převratu, když jsem začal jezdit do Čech.

Vlastně jsem mohl ČSSR navštívit už za Husáka, byla to jenom věc peněz. Mám ještě někde rozsudek na asi 9 měsíců v II. nápravní skupině, za nedovolené opuštění státu, ale v 80. letech už komunisti dobře chápali, že je konec. Co platné StB, tanky, řady fízlů a ostnaté dráty na hranicích, když stojí před absolutním hospodářským krachem a k tomu je zničená příroda. Co by ještě měli z toho emigranty zavírat? (Za pár let už konečně můžou stát před soudem sami, to dobře věděli.) Mnoho z těch žijících v cizině se skutečně vyplatilo. Chtějí ještě vidět starou nemocnou matku, to přeci musí každý chápat. Ona to byla padesátnice jako řípa, ale zaparkovat BMW před hospodou v rodné vesnici, pozvat všechny staré kamarády na pivo a vyprávět o Kanárských ostrovech, bylo pro mnoho emigrantů neodolatelné. Já nic takového nikdy neudělal. Proč mám Husákovi platit ve valutách dle vzdělání, tedy za průmyslovku, (universitu mi dali Němci) když moje poslední funkce v Čechách byla řidič bagru, coby nepřítel pracujícího lidu. (Za ty peníze, výhradně v západních valutách, pak emigrant dostal presidentskou milost. Tu bych já byl ale od takového "presidenta" z milosti Brežněva nepřijal ani zadarmo!) Ono to ten krachující systém už stejně nemohlo zachránit a je hrozně dojemné, když se dnes na nějakém fóru dočtu, že tenkrát stát neměl dluhy a cosi o cinkání klíčema. Jakési dogma, na které se dnes v ČR zřejmě věří. Skutečně jsem tedy přijel poprvé v roce 1990, když už nikdo nekladl žádné podmínky. Ta země vypadala jak vybombardovaná. Kdyby tam nebyla cedule ČSSR, byl bych to poznal už na prvním metru podle změny kvality silnice a dále úplně jinak vypadajících vesnic. Pak přišly vychcípané lesy, rozpadlá města, ale nejhorší bylo, že lidé měli ten socialismus nějak v sobě. A ti měli vybudovat demokratickou zemi a tržní hospodářství?

Po 40i letech vlády komunistů mělo trvat ještě řadu let, než se i provoz na těch hranicích dostal na úroveň tradičních demokratických států. Než řidiči kamionů, postávající hodiny až dny v nekonečné řadě, mohli projet bez této časové ztráty a stresu. Ale zůstaly pitomosti, které bych nazval přežitkem komunismu, jako tenkrát komunisté vše nepohodlné nazývali přežitkem kapitalismu. (Žádám všechny uvědomělé, aby mi sem nepsali jejich fráze, že "komunismus nikdy neexistoval".)

Při druhé návštěvě, asi 2 roky po převratu, jsem zažil následující:
Něco už v těch Čechách bylo jiné, televize, časopisy, noviny - ale ne lidi. Člověk přijde do běžného obchodu, velká zahraniční centra se teprve stavěla, ke koupi tam moc není a prodavačka řekne:
"Přejímka zboží" a ukáže na dveře,
"vypadni!"
"Co mi sem dáváte tu kartu na stůl, ještě to nějak popletu," řve na mě jak na psa sotva dorostlá holka v jiném krámě.
Byl jsem tam několikrát i služebně. Vrátný firmy huláká do telefonu:
"Mám tady nějakého člověka prej pro ředitele, kam ho mám strčit?"

Jel jsem s rodinou autobusovým zájezdem z jednoho severočeského města nakupovat do polské Jeleni Gory. Místním se to občas vyplatilo, v Polsku byly trochu jiné ceny a i při ceně zájezdu rodina něco ušetřila. Nervozita hraničního přechodu byla na těch lidech ještě znát a den před tím přiběhla moje (tehdejší) žena.
"Paní vedoucí zájezdu říká, že naše německé občanky nás opravňují ke vstupu do ČR z Německa, ale ne z Polska. Prý se už nedostaneme nazpět."
"Paní vedoucí je snaživá a u ní to chápu, ale ty bys po všech cestách po světě měla mít v hlavě trochu více rozumu," sdělil jsem jí dosti příkře.
Vyjíždíme. V autobusu se nesmí kouřit, ale to platí jenom pro cestující. Řidič si zapaluje zcela samozřejmě každou chvíli. Vždyť on nám dělá milost, že nás veze, on je tam pánem. Socialistické jistoty se na těch lidech nedají přehlédnout.
Na hranicích nás zastaví čeští soudruzi celníci, pro které se čas zastavil ne za Husáka, ale za Novotného. Já ukážu na dálku německý personalausweiss, on přikývne a jde dále. Čechy už kontroluje více. Však běda, jedna paní si zapomněla pas....

V hlavě se vynoří jiné vzpomínky. Vyzvednu manželský pár před jejich domem a s nimi a mojí rodinou vyrážím směr Stuttgart. Letíme společně na Lanzarote. Ještě na ně apeluji,
"překontrolujte si všechny papíry."
"Není nutné," zní odpověď. Jsme asi někde u Pforzheimu, on jí řekne,
"podej mi tu koženou taštičku."
"Kterou?"
Veškeré papíry, letenky a peníze zůstaly doma.
Na letišti při odbavení je to jak ve Švejkovi:
"Vaše dokumenty!"
"Nemám miláčku."
Celník pokrčí rameny:
"Podívejte, nám je to tady jedno, ale co vám řeknou Španělé na letišti, to nevím."

Nazpět na polské hranici. Paní bez pasu je slušně ale jednoznačně požádána ať vystoupí. Bez něj ji přes hranice pustit nemůžou. Ostatní cestující, její sousedé, se nevměšují. Z mého hlediska absolutní pitomost, vždyť večer tím autobusem pojede nazpět. Vstup by mohli zakázat polští pohraničníci, ale co je Čechům do toho? Těm to přeci musí být jedno. Není, paní zůstává na silnici. Večer se vracíme, třeba vezeme nepovolené věci nebo ilegály, ale to české pohraničníky už nezajímá. Po 40i letech totality mechanicky a nesmyslně kontrolují pouze vyjíždějící.
Ti celní úředníci zřejmě pořád ještě nepochopili, že jsou placení z daní občanů státu a těm by taky za to měli sloužit. Ne, jako dříve, několika oligarchům na Pražském hradě, kteří měli obavu, aby se jim stát nevylidnil. Oni nechápou a jestliže tam na hranicích dnes už nikdo nestojí, pak zaplať pámbůh. Byli placeni za nic.

Pro úplnost, onen let na Lanzarote.
"Tvůj otec má klíče od vašeho bytu?"
"Jo."
Tak rychle od první pumpy telefonovat.
"Popiš mu tu taštičku a kde leží."
Letadlo narolovalo na startovací dráhu. Motory se zvolna začínají roztáčet a my se rozjíždíme. Plyn je náhle stáhnut, letadlo přibrzdí, stevardka utíká ke dveřím a otevře je na škvíru. Z jedoucího auta vedle nás tou škvírou proletí kožená taštička. Stevardka dveře přibouchne a tři zádové motory Boeingu 727 se rozbzučí znovu, tentokrát naplno.

Ještě jedna vzpomínka. Za pár let po té dobrodružné cestě do Polska jdu s jednou paní v Praze do restaurace. Hned za rohem prý otevřeli pěknou italskou, ač jsou to všechno Češi. Mladí kluci, vrhli se na to, snad se dílo podaří. Buď si hezky vydělají, nebo taky zkrachujou. (Tvrdá práce a riziko místo oplakávání socialistických jistot. Tenkrát jsem si naivně myslel, že to tak budou dělat všichni.) Její pejsek dostane misku s vodou, kluci všechno hezky vysvětlí, můžou na přání ukuchtit i nějakou specialitu... Dobře to dělají.
"To už je nová generace," říká ta paní, která byla taky hodně ve světě,
"ti už vědí, co je to tržní hospodářství a vlastní firma."
Ona to řekla jen tak spontánně, ale já na ní zůstal civět. Tedy tohle! 20 let jsem slyšel cosi o novém socialistickém člověku (měla být moje generace) a zániku kapitalismu. (Existoval tu dobu ve fantasii jednoduchých komunistů, po roce 1968 už raději tyhle kecy nechali.) Nyní tedy mám před sebou tyhle kluky - nového kapitalistického člověka! (Leč mnoho starých už zůstalo tím nepovedeným socialistickým, ani ryba, ani rak.)

Jinak dnes čtu na různých fórech, že lidé tenkrát byli upřímnější a podobný blábol. Ten dojem tedy určitě nebudili. Neustálá hektika a jakýsi strach, že mě někdo někde předběhne, či na silnici předjede. Jak jsem v jednom článku napsal, když člověk na Rozvadově přejel do Německa, tak si tam i v hustším provozu mohl oddechnout.

Tento článek však nemá za cíl řešit rozpory kapitalismu, nebo komunismu, nýbrž trochu informovat o tom, co se kde vyplatí koupit. Nepatřím mezi ty, kteří by všechny postkomunistické politiky chtěli postřílet, vyházet z oken a napíchat na kopí, ale přesto jsem v článcích kritizoval výběrčího daní Kalouska, jelikož zvýšil DPH a po něm i Babiše. Oba svorně spočítali příjem a výdaje a zřejmě s velkým překvapením zjistili, že příjem by potřebovali větší, takže daně musí zvýšit. Co ČR dle mého názoru potřebuje, to je pravý opak. Práce se musí vyplatit a nakupování doma taky. To ale teď ten případ není!!!

Jak je to s tou umělou korekturou kurzu? € bylo za 25, je za 27 Kč. Nevím, co tím sledovali, jestli nákupy raději doma, pak jim to nevyšlo. Prodejci se odvolali na dovážené zboží z ciziny a ceny úměrně zvedli. Co se vyplatilo kupovat v Německu před tím, se tedy vyplatí teď zrovna tak. Pro Němce se tím při nakupování v Čechách nezměnilo nic. Pro ně ovšem jen málo věcí. V ČR je DPH od ledna 2013 15 a 21%, v Německu 7 a 19%. Páni ministři se handrkují, že by se to mělo v EU sjednotit, ale zatím se jim to nepovedlo. Myslím naštěstí pro obyčejného ždímaného spotřebitele.

Příště bych se mohl zmínit o řetězci "travel free shop", kolem kterého my každých pár dní jezdíme a občas i něco koupíme. Pak o dalších krámech a cenách.

pokračování...

Ceny v ČR a Německu 1/? - Pivo a vzpomínky

9. června 2014 v 18:26 | Gregor Moldavit

Do jaké míry se vyplatí pro Němce nakupovat v ČR a obráceně, tedy pro Čechy třeba v Německu? Něco o cenách i o historii.

Krátce po převratu tomu bylo tak, že ledacos bylo pro Němce v ČSSR směšně levné, třeba dětské hračky, knihy a podobně. Zvláště při nějakém vexláckém kurzu. (Na jednom komunistickém fóru kdosi napsal, že po roce 1989 přišla doba vexláků. Ve skutečnosti to bylo právě opačně. Tímto rokem jde jejich éra ke konci, komunisti jsou pryč, peníze lze v rozumném kurzu směňovat v každé bance.) Přesto myslím, že se jezdilo nakupovat spíše obráceně, zvláště elektronika. V Berlíně jsem viděl celé kolony polských fiatů, které přivážely vodku a cigarety a odvážely magneťáky, radia apod. Před obchody, kde si dříve někdo občas koupil po dlouhém výběru jedno rádio, stály nekonečné fronty. Pak dostali dederoni DM, prakticky zadarmo a zaplavili NSR. Dokonce u nás na Rýnu, tedy na západním konci země, mi můj prodavač v autoservisu jednou řekl:
"Přijďte zítra. Mám tu autobus z DDR. Každý kupuje ojeté auto, jako dříve kupovali jednu pohlednici."

Ještě dlouho bylo na východě ledacos levnějšího, ale výběr byl slabý a kvalita ještě slabší. (Šiška českého salámu, originál zabalená, mi po týdnu v lednici zezelenala. Koupená už v kapitalistickém obchoďáku. Sice byla levnější, ale já si pak raději vozil německý salám do Čech. Nutno vzít v úvahu při každém srovnávání cen!!!) To kdysi bývalo, dnes, 25 let později, se spíše Čechům vyplatí nakupovat v Německu. Pochopitelně to také dělají, takže jim dále zvyšovat DPH považuji za blbost a pro příliv do státní kasy škodlivé. Tím si páni ministři můžou své hospodářství taky zardousit, jako se to tenkrát povedlo komunistům. Argument, že ty peníze potřebují, si můžou strčit za klobouk.

V tomto článku mi musí hodně radit Slávka. Ona zná ceny všeho možného, já si kupuji Květy, kde večer luštím českou křížovku a jinak jenom tlačím v nákupním centru vozíček. Potom většinou rychle vypadnu, abych z auta na parkplacu vysvobodil našeho pejska a chodil s ním ještě aspoň hodinu kolem, než si žena rozmyslí, jestli chce koupit rohlíky, nebo housky. (Tady blízko hranic mají české rohlíky i na německé straně, což na Rýnu nebylo. V ČR jsou levnější.)

Loni jsem šel do důchodu a Slávka si přála vrátit se do kraje, kde prožila dříve tolik let, na obou stranách tehdejší železné opony. Má tu také příbuzné, takže si pomáháme. Žijeme tedy v Bavorsku nedaleko české hranice a tak ji velmi často přejíždíme. Někde je otevřena nová (tedy 25 let stará) trasa, kde dříve byl jen ostnatý drát, někde ještě stojí bokem ony budky, ze kterých se kdysi přísně dívali komunističtí státní úředníci. (Já si občas vzpomenu na magickou větu mého mládí, vyslovovanou tenkrát od šlechticů oné "beztřídní" společnosti. "Jedu na Rozvadov.") Budky osaměly, jsou zavřené, však ještě se nerozpadly a kolem vede přímá silnice. Rychlost je ovšem na některém kousku omezena pouze na 60 km/hod, kdyby se přeci někdo rozhodl kontrolu udělat. Tam, kde se kdysi stály hodinové fronty, (znám jenom z doby těsně po 1989) dnes tedy musíte jen trochu snížit rychlost. Zato si můžeme potom doma hodiny pokecat na internetu o tom, jestli bylo za komunistů lépe. (A dozvědět se, že ano, lidi měli socialistické jistoty. Na mnohých je to dodnes vidět, už na jejich "pravopisu".) Občas ale někde postává skupina policistů, Češi i Němci, už jsem se s nimi i česko-německy bavil, každý umí i trochu řeči toho druhého. Kontrolují výjezd z ČR, ten důvod ale není strach před vylidněním socialistického státu, nýbrž droga zvaná "kristal". Takže když vás zastaví a pořádně rozhodí, tak se nedivte. To není nepřátelství vůči východnímu sousedovi, ale skutečně veliký problém pašování drog. Když už jsou při tom, tak si holt musí nějak na sebe vydělat, třeba tím, že Němec opouštějící ČR zaplatí 500 Kč za jízdu bez zapnutých světel. Jinak i na té hranici člověk vidí, že dnes je přeci jen ledacos jinak, z mého hlediska a pro moji osobu lepší a sice o hodně lepší.

Leč ať už má kdo názor jakýkoli, třeba komunisty oplakává, a má stranickou legitimaci KSČM, může si dnes tyto hranice přejet kdy se mu zachce, aniž by rok před tím musel zažádat o devizový příslib a vyřizovat výjezdní povolení. (Jak se kdosi na zmíněném fóru vyjádřil, je to anarchie. Až se jeho strana dostane k moci, udělá bezpochyby zase pořádek = natáhne ostnaté dráty!) S tím devizovým příslibem to bylo tak, že když člověk nedostal odpověď do určitého data, měl to chápat jako zamítnuté. Socialistický občan ho mohl dostat nanejvýše každý třetí rok, praxe byla ovšem taková, že několik vyvolených ho dostalo vždycky, většina nikdy.

Od loňska jsem v důchodu, ČR mi ale dala rentu už od věku 63 let. Domníval jsem se, že to bude do nekonečna papírování a sháněl tedy různá potvrzení, všechno zbytečně. Oni můj život znali lépe než já sám, od kdy do kdy jsem třeba dělal kde brigádu coby student. Nic nechtěli a peníze mi vysypali na dlaň. Nyní ale musím každý měsíc někde podepsat, že jsem ještě živej. Peníze pak přijdou asi kolem 20. Kdyby nepadli komunisti, pak bych neměl z Čech nic, na druhé straně bych se nedělil o svůj životní důchodový příspěvek s obyvateli NDR a mohl tedy, jako kdysi němečtí důchodci, třeba trávit zimu na Kanárských. Moji generaci ale německá vláda nepopsatelně okradla, ono Wiedervereinigung, spojení do jednoho státu, způsobilo obrovské zchudnutí střední třídy a hlavně západních důchodců. Jinak jsem na tom ale pořád lépe, než kdybych byl celý život pracoval v Čechách. Jak tam ti důchodci vyjdou s 10 000 korun, to bude jejich tajemství.

Kdysi při politickém školení na vojně nám soudruh major říkal, že vojna se nám počítá do důchodu. Otázal jsem se, kolik že to pak asi dá z těch 70i korun měsíčně? To on nevěděl a já nevím do dnes, ale něco skutečně započítáno bylo. I se zbylými roky jako odborník a později řidič bagru, coby nepřítel pracujícího lidu, je to dnes vítané přilepšení k rentě německé. Stačí zhruba na jedno natankování našeho hybridu a menší nákup v TESCO.

Cena benzinu? Já tankuji vždy na české straně, asi o 20 centů na litr levněji. Přesto se pumpy tady uživí. Více sousedů tvrdí, že český benzin je méně kvalitní, takže auto více spotřebuje. To nemůžu posoudit. Sice mám větší spotřebu než jsem míval dříve tam jinde, ale to je taky dáno tím, že teď často jezdíme jenom krátké štreky, tedy ještě se studeným motorem. (Dokud se motor neohřeje, nelze jet elektricky.)

Služby, kadeřník, autoservice, ale třeba i hospody, jsou povětšinou v Čechách levnější. Lidská práce tam stojí méně, čímž se tam pochopitelně i méně vydělává. Občas se to neposlouchá hezky, když někdo na západě narozený pronese zcela samozřejmě, "tam je lidská práce levná," jako by říkal, "ti lidé jsou tam z levného materiálu". Leč platy v zemi, která neměla 40 let vlády komunistů jednoduše skutečně vyšší jsou. Napsal jsem tu o české ženě, která si našla práci na západě od hranic, čímž šel její plat na čtyřnásobek průměrného platu v Karlovarském kraji.

Pivo? Nevím, teď ve stáří už ho piji jenom málo. Je to asi 5 let, co jsem o tom psal. Koupil jsem si v normálním krámě nedaleko Třeboně lahev Pilsner Urquell za nekřesťanské peníze. Tu samou jsem si po návratu koupil v Německu za 70% české ceny. Myslím ale, že tato značka byla předražená. Jiné pivo, možná ne horší, stálo i v ČR méně.

Co se týče piva, nemají Češi špatné jméno, ale oni ho nevynalezli. Je zmíněno už v 5000 let starém sumerském eposu o Gilgamešovi, já pochopitelně teď myslím to dnešní. Můj komunistický otec ho moc nepil, plný hrdosti mi ovšem vykládal, jak celý svět obdivuje naše plzeňské. Nikdy nikde nebyl, měl to asi ze stranického školení. (Veliký problém lidí, kteří nebyli ve světě, že je strašně snadné je obelhat.) Když jsem přišel na Západ, nebylo české pivo nikde vidět a sotva kdo ho v Německu znal. Měli dost vlastních piv, rozhodně ne horších. Jak jsem se dočetl, první tři sládkové Plzeňského pivovaru byli Němci. Právě tak Čechům známé Flekovské, tmavá 13ka. Pan Flek se vydal do Bavorska, koupil tam recept a začal ho vařit v Praze. V dnešních internetových fórech se dočítám, že za komunistů bylo blaze, pivo stálo 1,70 Kčs. Tak to Flekovské tedy určitě více a jestliže komunisti měli docela stabilní ceny, pak právě u piva ne, a už vůbec ne flekovského. Zcela naopak. (Říkalo se, že vláda, která zdraží pivo padne, leč nepadla ještě hodně dlouho, když nebereme rok 1968.) Pivo, rozumělo se pod tím v Čechách půllitr, ve většině hospod a U Fleků bezvýhradně vždycky, obnášelo 0,4 L. A to si ještě člověk počkal! (Zkuste něco říci! Jeden hospodský mi to soukromě řekl. "Když si někdo stěžuje, já mu to doleju vodou.") Jedno z dalších překvapení na tom úplně jiném Západě pro mě bylo, že pivo v hospodě je skutečně a vždycky až po tu čárku, tedy že půllitr má 0,5 litru. V nádherném podalpském Bavorsku tenkrát stálo 0,90 DM.
Nuže u těch Fleku stálo za mých studentských let 2,70 a pak přes noc 3,70. Onen večer jsme pili ještě za starou cenu a když jsem šel na záchod klečel tam jakýsi štamgast a hořce plakal.
"Tři sedmdesát, copak kradu?"
Leč za krátkou dobu už to bylo 4,20. Tuto hospodu jsem jednou navštívil po převratu. Kolik stálo pivo už nevím, asi o nulu více. Z určitých dalších důvodů jsem tenkrát prohlásil, že do této hospody už nevlezu, což jsem dodržel.

Dnes si občas koupím na české straně v TESCO nějakou lahev budweiser ležák, za cenu mírnou, tady by stál asi nějak podobně.
Je to asi dva týdny, co jsme se učili v tomto obchoďáku používat onu automatickou pokladnu. (Raději mám ale tu s obsluhou.) Jedna zaměstnankyně nám docela vlídně asistovala. V tom ji zazvonil mobil. Několik vteřin poslouchala, pak se rozeřvala na celé okolí:
"Polibte mi prdel, jó, polibte mi prdel!" Pak se zase začala věnovat nám.
"Člověk pozná, že je zase v Čechách," řekl jsem jí.

Tak se vynoří vzpomínky, jak to bylo po tom převratu, když jsem začal jezdit do Čech.

Pokračování...

Do Německa za prací 8/8 - Konec, ale ne šťastný

26. května 2014 v 19:45 | Gregor Moldavit


Poslední díl o těžkém osudu oné Petry, která svoji finanční situaci chtěla vyřešit prací v Německu. Při tom jsem hodně napsal kolem, třeba o celém tom kapitalismu a dnešních problémech. Díl pro ty, kteří znají ty předešlé a tohle téma je zajímá.

Ona snila o tom, vidět kousek světa, ale sama si moc netroufala. Takhle prý s námi. My už se daleko nepodíváme, ale považoval jsem za možné, že třeba někdy ještě pojedeme do Alp a ji vezmeme sebou. Tam si najme vlastní cimru a přes den s námi může výletovat. Kdyby měla zájem, o Alpách a celé historii těchto hor i zemí bych jí mohl mnoho vyprávět. (Jestli jí takové věci zajímají, to nevím, spíše móda.) Jenže ono už se to nikdy neuskuteční. Asi by nebylo ode mě poctivé, kdybych nedopsal poslední, celkem smutný díl:

Už několik měsíců pracuje Petra v Bavorsku, poslední měsíc, se všemi příplatky, si přinesla 1600 € na dlaň. (V tom jsou ale i příplatky na benzín, který taky musí natankovat. Na druhé straně, já do práce musel jezdit za své.) Jenže ono to pro ni přišlo příliš pozdě. Slávka posledního čtvrt roku denně korespondovala na všechny strany, telefonovala a jezdila na poštu. Všechno kvůli jejím dluhům. A ty se vynořovaly jako přízraky ze všech stran. Začaly chodit dopisy věřitelů, co všechno ta holka kde nezaplatila. Z německé strany. Nějak se Slávce ještě podařilo vyjednat, jaké splátky bude měsíčně kde platit. Zvolna jsme toho ale měli dost, moje žena není její sekretářka. Pak to ale z té husy vylezlo - české dluhy. My jsme jen pokrčili rameny, česky snad umí, to ať si vyřídí sama. Nejdříve mluvila o pár tisících, oni ji prý všichni podvedli a obelhali... Pro nás ovšem zcela obráceně, ona obelhala nás! Tohle nám musela říci, když od nás chtěla pomoc. V posledním týdnu začala zvyšovat, pak přestala všechna sranda. Její české dluhy jsou neřešitelné! Navíc její plat už dávno praskne na ty německé. Psal jsem o tom v minulém dílu. Pochopitelné, že mladý člověk má mnoho přání, třeba si na něco i půjčí, ale je to nakonec jen jeho zodpovědnost. Nikdo ho za to neodsuzuje, ale nikdo za něj jeho dluhy taky platit nebude! Ona se tady chtěla vdát, koupit malý domeček, aby nemusela platit činži, získat německé občanství. To všechno se rozplynulo jako dým. Jenom notorický sebevrah by si vzal doživotně zadluženou ženu.

(Neustále vidím stovky inzerátů od zadlužených analfabetek s dětmi, bez práce, na kterou ani nepomýšlí, které hledají nějakého bohatého muže s domem, který by si je vzal a měl rád, tedy doživotně krmil. Často tělesně tak zanedbané, jako duševně a skutečně se domnívají, že to vyřeší jedním inzerátem. Tahle holka je pohledná, pracuje, děti nemá, ale přesto je to teď prakticky vyloučené.)

Tady ale přišel velký problém i pro nás! Chodila sem pošta, kterou Slávka pro ni vyřizovala. Včera jsme přijeli domů a ve dveřích, v našem domě, na našem pozemku, byla zastrčená obálka. "V tomto domě kdosi jistému pánovi dluží peníze."

Možná si někdo vzpomene na praktiky českých lichvářů, lepit na dveře veliké plakáty: "DLUŽÍTE NÁM SPLÁTKU!" Tady v Německu by to neměli zdaleka tak lehké, jako v Čechách, (okamžitě bych zavolal policii) ale pro nás v každém případě velmi zlé. Jak se na nás budou všichni sousedé dívat? Koho zajímá, kdo je tím myšlen, je to můj dům. Kdy mi sem pak vlítnou exekutoři a vezmou si naši televizi, už je pouze otázka času.

To byla ta poslední kapka, kterou sud přetekl. Holka od nás dostala okamžitou výpověď, zároveň je konec všech nekonečných dohadování s jejími věřiteli a vyřizování jejich záležitostí. U nás nebydlí, příbuzní s ní nejsme, teď si musí všechno vyřizovat sama. Naše děti se ve světě živí taky sami a docela dobře. Ona těm dopisům německy nerozumí, (kdo jí to prý teď bude dělat, už dlouho to brala tak, že je to naše povinnost), ale to už skutečně není náš problém. Ta holka nás jednoduše zneužila.

Onen věřitel, co nám tady nechal ten dopis, dokonce pocházel z její rodiny. Pochopitelně jsme okamžitě zavolali příbuzným té Petry, že si dovolil vstoupit na náš pozemek a tuhle obálku nám zastrčit do dveří. Oni totiž dobře pochopili, jakou škodu tím napáchal. (Aniž by tím cokoli získal. My její dluhy splácet nebudeme!)

Co říci závěrem? Já bych té holce byl přál krásnou cestu na Tenerifu, za její tvrdě a poctivě vydělané peníze. Jenže ona si před tím zcela nepoctivě naflákala nekonečné dluhy. Ty bude muset splácet řadu let, pokud je to vůbec i při jejím platu ještě možné. Ta holka je snaživá a pracovitá, ale pitomá určitě taky. Na druhé straně nutno cenit: mohla všechno vyřešit tím způsobem, že si nechala upíchat dítě a teď mě státe živ. Kolik ženských to tak praktikuje. (Funguje zatím, do nekonečna to ale taky nepůjde.) To neudělala, našla si práci. Chtěla pracovat a proto jsme jí pomohli. Jenže co by se teď ještě namáhala pracovat celé noci, když jí stejně zbude životní minimum. To může rovnou vyhlásit osobní bankrot a nedělat nic. (Funguje zatím, do nekonečna to ale taky nepůjde. Jednou stát musí nezbytně přestat platit sociální podporu jen proto, že někdo má dluhy a dělat se mu už nevyplatí. Proč by na něj měli pracovat ti ostatní?)

Neříkám žádnou takovou frázi, že půjčovat se zásadně nemá. Udělat si hypotéku třeba na dům je rozumné a za delší dobu peníze i šetří. Ale dluhy můžu dělat jenom podle příjmu, aby mi nepřerostly přes hlavu. Ona zřejmě vycházela z toho, že to tak půjde do nekonečna. Tedy, že na splacení starých dluhů si zase půjčí a tak si bude hezky žít. Dle jejího výroku to tak v Čechách praktikuje každý druhý. No tak mnoho úspěchů. Kdo jsou ale ti, kteří ty peníze půjčují?

Moc rád bych to zakončil fotkou z Tenerify (já tam byl 2x), jenže tento příběh končí smutně. Nějaké ostrovy v oceánu ona příštích 10 let určitě neuvidí, možná nikdy.

Konec, alespoň pro nás!

Deutsch-Deutsche-Grenze 6/6 – Den, kdy lidé ztratili strach

16. května 2014 v 18:49 | Gregor Moldavit


Tohle postavili komunisti, aby ve svém státě nezůstali sami. Z mojí generace, narozené v a po roce 1948, už měl vyrůst nový socialistický člověk, přesvědčený komunista. Když jsme dorostli byli jsme přesvědčeni tak leda o tom, že tahle zeď nás nezastaví. Z mojí třídy průmyslovky emigrovalo 15%. Osud mojí generace: pionýr - svazák - emigrant.

Jeden můj známý z mládí udělal v životě řadu vynálezů. Tak například vymyslel, že mají průmyslové firmy pěstovat zeleninu a dávat ji zaměstnancům za výrobní cenu. Tím zvýší jejich životní úroveň, neboť tito ušetří za mrkev. To ho napadlo, když si na balkoně v paneláku zasadil do truhlíku fazole. Zlepšil jsem jeho vynález návrhem, aby sedlák vyráběl ve stodole žárovky a dával je čeledínům za výrobní cenu. Jednoduše se zase průmysl a zemědělství smíchá, všichni budou dělat všechno, čímž hrozně ušetří. Jinak jsem poukázal na to, že tohle už napsal Jaroslav Hašek a sice o tom baronovi, co chtěl zasadit všechny 4 druhy obilí dohromady, tím získá čtyřnásobnou úrodu a v zimě se ta zrníčka budou třídit. Dále jsem mu po sté zopakoval, že nemá dělat vynálezy v oborech, kde nemá žádné vědomosti ani vzdělání. Např. tady v ekonomii. Nedal si říci. Dále udělal vynález, že větrné turbíny na stožárech se mají pověsit na balony a vypustit do výšky 4,5 km, (to nějak vypočítal), kde fouká silnější vítr než u země a tím se vyrobí elektřiny více. Vykládal mi to asi 15 let při každém setkání a na můj dotaz, jestli už postavil aspoň malý model, odpovídal negativně. Přesto vypočítal, že sedlák by tím ušetřil vagon uhlí ročně a sháněl nějakého, který by to pro něj otestoval. Jestli prý takového neznám? (Jako na to nic, které zatím postavil.)

Proč to uvádím v tomto seriálu? On totiž vynalezl i "nový" druh komunismu. V tom nebudou zavřeny hranice a nebude cenzura. Namítl jsem, že bude reálnější zkoušet to s tím balónem. To je sice taky dětinská pitomost, ale zase ne tak veliká. Dokud to nikomu nespadne na hlavu, pak tím nikomu neškodí. Všechny pokusy o komunismus dopadly hůře. Proto píšu i dějiny té zdi. Oni totiž pořád ještě existují vynálezci, kteří vymysleli suchou vodu a studený oheň, nebo takový komunismus bez komunismu, ve kterém se hranice zavírat nemusí. Proto jsem v předchozích dílech zmínil, že to si mysleli Lenin a Gottwald taky.

(Dokonce i šílený masový vrah Robespierre byl původně odpůrce trestu smrti. Jeho příklad je zajímavý a v dějinách se pak vícekrát opakoval. Odtud pořekadlo, že revoluce žere vlastní děti. On totiž měl nakonec na sobě tolik krve, že už nedůvěřoval vůbec nikomu, ani těm kolem sebe. Tak ustanovil, že každý může být odsouzen k smrti, když to většina schválí. Zapomněl ovšem udělat pro sebe výjimku. Někdo tedy pohotově navrhl hlasovat o něm. Pochopitelně to většina okamžitě schválila a druhý den byl tento veliký humanista o hlavu kratší.
Do dějin taky vešel tím, že byl nepodplatitelný. Z toho usuzuji, že ti kolem něj podplatitelní byli. A dnešní revolucionáři? Co ti by udělali za jedno kapitalistické €?)

Obyvatelům DDR bylo i zakázáno mávat lidem na druhé straně.

Však vraťme se k oné zdi. Američané nazývali tuto vesnici (Mödlareuth) "Little Berlin", protože byla taky rozdělená stejným způsobem. Ještě 15.6.1961, prohlásil Walter Ulbricht
"Niemand hat die Absicht, eine Mauer zu errichten…"
Úmysl možná neměl, ale co mu zbývalo? Vždyť by se byl celý Východní Berlín zcela vylidnil. Kdo mohl, ten prchal. Dva měsíce po jeho ujištění, že "Mauer" (slovo poprvé použil on) se stavět nebude, byla dostavěna. Protože se její existence nedala zatajit a prohlásit za lživou kapitalistickou propagandu, udělali z ní komunisti naopak slávu a nazvali ji "antifaschistischer Schutzwall". Tady každý vidí, jak se dokážou bránit imperialistům. Nakonec i zcela nelogicky tu zeď, symbol totální porážky vlastní ideologie, začali slavit.

25 let stavby Berlínské zdi - Tady už vidíme nové mocipány, Honecker, Krenz, ... Za tři roky zeď padla i se zmíněnými diktátory.

(Povšimněte si nesmyslného zvyku Honeckra, salutovat vojákům i když sám je v civilu s kloboukem na hlavě. Když do kasáren v ČSSR přišel náš vlastní velitel v civilu, mohli jsme ho pozdravit "dobrý den", ale ne salutováním. On sám taky nemohl přiložit ruku ke klobouku, to by bylo proti předpisům. Salutuje se výhradně v uniformě. Byl jsem taky 2 roky vojákem, sloužícím socialistické vlasti. Vytřeli s námi co se jim hodilo. Nikdo se nás neptal, jestli chceme pochodovat na takové šaškárně. Člověk třeba přišel ze služby a chtěl si lehnout, když se ozvalo řvaní, "nástup ve vycházkových uniformách!" Panu starostovi přijela návštěva ze Sovětského svazu a chce si vykecávat hubu před plným náměstím. Jelikož to nikoho nezajímá, tak se tam naženou vojáci.)

Právě (8.května 1989) bylo taky 25. výročí, a sice první větší úspěšné akce obyvatelstva DDR.
Při volbách počítali tito lidé všechny volící a zjišťovali jejich rozhodnutí. Když Honecker a Krenz zveřejnili výsledky, (z nějakého důvodu tentokrát pouze 98,85 %), vyšli tito aktivisté do ulic a provolávali, že se jedná o volební podvod. Dle jejich počítání se 30% obyvatelstva k volbám vůbec nedostavilo. Tyto hlasy ulice se už NDR-StaSi nepodařilo umlčet a dál už pak šlo všechno hrozně rychle. Lidé poznali, že komunistická státní bezpečnost není všemocná a ztratili strach.
"Nemůžou nás všechny zavřít, je nás příliš mnoho."

K tomu přišla neřešitelná hospodářská situace. Když po sjednocení přišli do NDR západní účetní, zjistili, že celá řada firem, vykazujícím úžasné úspěchy, už ve skutečnosti dávno pracovala s prodělkem. To komunističtí vládci (právě tak v ČSSR) moc dobře věděli. Věc se měla jednoduše tak, že komunisti tu firmu jménem stát finančně zkrachovali.

Jak tomu však bylo, když tyto komunistické zdi ještě stály? Šlo je překonat? Co takhle jít podle zdi tak dlouho, až někde skončí.

No to byste se prošli. Tak chytří byli komunisté taky. Kde železná opona končila u moře, jezdily kolem vojenské čluny, na pláž se v noci vůbec nesmělo. A přesto lidé prchali po tisících. Vynalézavost nebrala konce.

Jenom pod Berlínskou zdí bylo nalezeno více než 30 tunelů. Někteří prošli, občas ale měli mezi sebou agenty StaSi a byli pozatýkáni.

Můžu uvést jeden případ, kdy se takový útěk odehrál opačným směrem. Bylo to hned v televizi (západoněmecké) jako senzace. Jistý občan NSR požádal o přijetí v NDR. Jednalo se o člověka mentálně postiženého, který neměl práci a chtěl ji tedy dostat v socialismu. Tam dali soudruzi hlavy dohromady, protože nevěděli, co v takovém případě? Pak ho vrátili nazpět. On se totiž už od pohledu nehodil ani ke komunistické propagandě.

Ve vsi Mödlareuth se ona zeď budovala stále dokonalejší, až v roce 1966 byla postavena ta poslední betonová, strážní věže a všechno v té dnešní podobě. Ve dne v noci střeženo bdělými pohraničníky. A přesto se jeden útěk zdařil. Člověk, který v tom kraji pracoval a dobře se vyznal. Měl i povolení pohybovat se v blízkosti hranic. V noci přijel ke zdi, na střechu dodávky postavil speciálně zhotovený žebřík a tuto přelezl.
rekonstrukce

Pohraničníci ho sice včas reflektorem našli, ale nezadrželi, tedy nezastřelili. Dostali disciplinární řízení, neboť měli skoro 30 vteřin nato, aby stříleli, což neudělali. Jak to pro ně dopadlo mi není známo.

Mimochodem, když někdo hranici překonal, hodila se za ním vztekle ještě poslední komunistická lež:
"Ať si jdou, my nikoho nedržíme."
Kolikrát jsem tenkrát tuhle prolhanou frázi slyšel.

V době temné normalizace 70. let instalovala Husákova vláda na hranicích s NSR automatická samostřílná zařízení. Začali to za války stavět SS k ochraně koncentračních táborů a dovyvinuli později k funkčnosti v sovětském zajetí. Dobrotivý tatíček Husák za to vysázel pěkných pár milionů. Zbraň spustila automaticky a střílela olověný šrot. Ze zasaženého zůstaly krvavé cáry. (Není mi známo, jestli na české hranici k tomu taky došlo?) Takovým způsobem komunisti nikoho nedrželi. Nesmyslnost tohoto nacistického vynálezu ukazovala statistika uprchlíků z řad pohraniční stráže. Zhruba jeden měsíčně. Místo střežit takovýmto způsobem socialistickou vlast, emigrovali raději sami.

Na ostrý mezinárodní protest byl ale Husák přinucen tyto zbraně demontovat. V té době už komunisté nebyli tak všemocní, tlak různých organizací, např. Amnesty international, začal sílit. Právě tak už nezačaly velké procesy jako v letech 50., (Kreml si to nepřál) zato však nekonečně mnoho procesů malých. Já mám ještě někde v šuplíku odsouzení na 9 měsíců v 2. nápravní skupině za opuštění republiky. Konečně i já patřím k těm, kteří ilegálně prošli.

Jenže ona doba kráčela dále. Politikové se dohodli na volné výměně informací o životě v jejich zemi. Pro komunisty věc velmi nepříjemná. Jak je to špatné tam u toho druhého, dosud určovali oni. Jednou pak dokonce přišla i stížnost z NDR, že NSR přitahuje uprchlíky. Odpověď zněla:
"Kdo utíká od vás do naší země, bude mít asi důvody. Co od nás chcete? Abychom život v naší zemi zhoršili na úroveň v té vaší?"

Dále se vyvíjela technika. Jeden český cyklista si postavil horkovzdušný balon, počkal na příznivý vítr a hranici přeletěl. Dokonce si sebou vzal i své kolo. Přes moře z NDR se podařilo několik lidem v noci projet na západ na surfingovém prkně. Další kutil v Západním Berlíně dokonce několikrát přistál se svým ultralight na louce ve Východním Berlíně, kohosi naložil a vrátil se nazpět. To bylo několik příkladů za tisíce jiných. Ne každému se to ale povedlo. Mnozí přišli o život, nebo je to stálo několik let vězení.

Komunisti nakonec přes to všechno dojeli na vlastní prolhanost, na takové rozpory socialismu, které žádný kapitalismus nikdy neměl. Železná opona padla, tím i Berlínská zeď. Bagr ji rozboural, zůstaly jen malé kousky na vzpomínku.

To je konec povídání o rozdělené vesnici. Jenže DDR mělo na západě velkého kapitalistického bratra. V té zemi byl ten kapitalismus, který má takové rozpory, který každou chvíli musí zaniknout, který chtěl Lenin do půl roku po revoluci předhonit. K tomu kapitalistickému státu si NDR natáhla ruku o biliony marek a dostala je. Český lid to měl a má dále těžké, jemu nikdo nic nedal.

Ty zdi, ostnaté dráty a vojáci stojí i české komunisty miliardy a jsou nakonec úplně k ničemu. Když jde jejich vláda ke konci, žije každý desátý Čech v cizině. Emigrovali vědci, umělci, politici. Jedna vlna emigrace za druhou, počínaje už rokem 1948, český národ stále znovu oslabovala. Když přijde rok 1989 má tento národ velmi špatné karty do nového života. Viděl jsem v televizi, jak dva Karlové zpívají na balkoně na Václavským náměstím českou hymnu a dav dole jásá. Jenom jsme si pomyslel:
"Jásejte, máte k tomu důvody, ale jenom dnes, od zítřka vás čeká pěkně perná práce. Musíte znovu postavit na nohy úplně zruinovaný stát a na to budou dřít aspoň dvě generace. Dále vytvořit svobodný demokratický systém, což bude po 40i letech totality a výplachu mozků snad ještě těžší."

Jak to po tom roce 1989 dopadlo, je známo. Popsal jsem tady kdysi jednoho katolíka, (je to onen nahoře uvedený vynálezce), který mi bez bázně psal na západ, jak je ten život v tom reálném socializmu špatný a uváděl stále další hrůzné příklady. Jeho dorůstající dcera chtěla do světa, ale ti lumpové komunisti mladé lidi nepouští. Taky se rozhodli se ženou emigrovat, ale když šlo o to vstát a jít, jenom si vždy zdůvodnili, proč to letos zatím ještě nejde. (Ono prší, ještě bychom zmokli.) Přišel rok 1989, jeho dcera měla tedy aspoň nastoupit ke mě do auta a jet s mojí rodinou k nám do Německa. Nazpět jí zaplatím vlak. V tu chvíli zakročila jeho astronomicky pitomá ženuška, která si doslova odseděla celý život na zadku. Rok poklidně přihlížela, jak cestu plánují, týden před odjezdem zakročila. Jejich dvacetiletá dcera přeci nemůže jet sama vlakem. "Co když ve vlaku... co když na nádraží..." Za čtvrt hodiny pádí vynálezce s expresem na poštu: "Rodinná rada usoudila, že naše dcera zatím nemůže jet sama vlakem. Co když přijde na nádraží a vlak tam nebude?"
("Co když přijde na nádraží a nebudou tam koleje?" Vylepšil jsem jejich zdůvodnění.)
V prvních volbách pak oba společně utíkali volit komunistickou stranu. Ženuška si věřícího katolíka konvertovala na fanaticky věřícího komunistu. Takovéto přízraky žijí v zemi po 40i letech, kdy totalita dávala socialistické jistoty sedět v kuchyni na židli. A jestli nezemřeli, volí komunisty dodnes. Jenže oni asi ještě nezemřeli.

Když ten člověk začal nadávat na nový režim, jako nadával na ten předchozí, mohl jsem mu jenom říci:
"Demokracie, to je vláda lidu. Ta vláda tedy nemůže být o moc lepší než ten lid. Podívej se na sebe a svojí zatímnicženušku. Lidi jako vy dva si zaslouží natřít karabáčem."

Pak jsem mu ještě něco vyprávěl:
Když Mojžíš vyvedl Židy z otroctví, začali mu okamžitě remcat.
"V Egyptě jsme měli plné hrnce masa, tady v poušti zahyneme hladem a žízní. Proč jsme tam raději nezůstali?"
Mojžíš pochopil, že s rodilými otroky nelze zakládat svobodný stát a rozhodl.
"Kdo z vás je starší než 40 let, už do zaslíbené země nevstoupí."
Pak je vodil tak dlouho pouští, asi zase 40 let, než generace otroků vymřela. Ti na svobodě narození potom založili vlastní stát, o kterém si dodnes lidstvo s úctou vypráví.

Konec!

Další články



Kam dál