Prezident Václav Havel - 28/?

Úterý v 20:00 | gregor moldavit
27. díl: prezident-vaclav-havel-27

Antonín Novotný - 10/10
Všichni to mysleli dobře.

Novotný za 30 a za 60 haléřů

Něco jako toaletní papír v kasárnách neexistovalo. Hemeroidy jsme si zhoršovali používáním oněch novin, které jsme si tak "dobrovolně" první týden vojny objednali. Ke čtení v nich v tom roce 1967 ještě tak moc nebylo. Jenže už v prvních lednových dnech roku 68 tam náhle stálo, že soudruh Novotný se vzdal funkce 1. tajemníka ÚV KSČ a ponechal si toliko funkci prezidenta. Pro mě se poprvé objevilo jméno Dubček, ale nikdo z nás nechápal, co to má znamenat? Jestli to má vůbec něco znamenat? Pak v těch novinách najednou toho bylo hodně a my vše pozorně sledovali. V našem životě se změnilo aspoň to, že nás lampasáci přestali neustále používat coby kulisu na různé komunistické slavnosti a jestliže nám jednou tak za dva měsíce dopřávali divadelní představení (to platil stát za nás) v jednom okresním městě, tak se změnil repertoár. Už to nebyly hry Ljuba Jarova, Čapajev, ... ale třeba něco od V+W. Ono Pražské jaro se ale našim důstojníkům vůbec nezamlouvalo. Předně se báli o svá korýtka*, dále se jednalo o lidi krajně konzervativní, nepřátele každé změny. Leckdo z nich se taky bál, aby náhle nezačaly vstávat mrtvoly z hrobů**. Tady se srazily nejen dvě generace, ale dva nesmiřitelné politické světy. Pro jedny byla Země kulatá, pro druhé musela zůstat plackou.

*(Celý (zbytečně) početný štáb našeho útvaru, s jednotnou hodností major, byl složen z bývalých ševců a holičů a nikomu se rozhodně nechtělo nazpět ke svému řemeslu.)
**(1968. Na titulní straně Dikobrazu stojí nějaký soudruh, který kouká přes hřbitovní zeď a říká: "Soudruzi, co jsme si, to jsme si...")

Jednou jsem cosi kutil na gorodku na mém nářadí, kolem šel major K, jeden z věřících komunistů a dal se mnou do řeči :
"Můj soused si koupil starší náklaďák a vydělává 30 000 měsíčně. Tak kde to jsme s tím socialismem?"
"Proč si lidé nenajmou náklaďák od nějaké státní firmy?" otázal jsem se. "Patrně to nejde a odvézt je pořád něco potřeba. Plánované hospodářství holt moc nefungovalo, privatizace byla dávno potřeba a nyní tedy přišla."
Jako obvykle se mu ten můj názor vůbec nezamlouval a debaty se občas i přiostřovaly. Za pomoci sovětských tanků ta jeho strana pak na dalších 20 let zvítězila. V té Mladé Frontě toho zase bylo ke čtení stále méně, až někdy na jaře 1969 ji jeden z nás otevřel a pronesl:
"Počasí bude mírné, v televizi zase nějaký projev soudruha Husáka, tedy nic a všechen zbytek je tak na vytření prdele."
Demonstrativně ty noviny zmačkal a hodil ke kamnům. Komunisti zvítězili, přišla doba normalizace. Snad nejhorší doba temna od onoho dne, kdy praotec Čech vystoupil na Říp. Temnější, než doba pobělohorská. K tomu bylo Československo zdecimováno strašnou vlnou emigrace. Jenom za rok 1969 emigrovalo 138 000 obyvatel, pochopitelně hlavně těch vzdělanějších. Odešli vědci, umělci, špičkoví doktoři, odborníci všeho druhu, tedy ti, kteří mohli přispět k obrodě státu po dvaceti letech socialismu. Ze srpna 1968 a následující "normalizace" se český národ nevzpamatoval dodnes!

***

Když se tenhle Dubček podíval do svého trezoru 1. tajemníka, našel tam prý jako první zatykač na vlastní osobu. Ten byl ovšem doručen k rukám jeho předchůdce, soudruha Novotného. Do trezoru se nějakým nedopatřením dostal se zpožděním a už dávno zbytečně. Dubčeka nemohl v tu dobu už nikdo zatknout.

Asi ta rozhodná chyba pro diktátora Novotného se stala, když Brežněv palácovým převratem svrhnul Chruščova*. V Sovětském svazu se věřilo, že Brežněv se neudrží a právě Novotný vsadil na návrat Chruščova. Brežněv mu to neodpustil a když se ho pak čeští politici přišli zeptat na povolení stran svrhnutí Novotného, zazněla osudová věta:
"Eto vaše dělo," (to je vaše věc).
Nejspíše toho ale i Brežněv později litoval. Když posílal v srpnu na Prahu tanky, vůbec se mu do toho nechtělo. Byl si dobře vědom následků pro celý komunistický svět. Jenže neměl na rozhodnutí. Dobře věděl, že pravdu má vyděšený Walter Ulbricht, který v Pražském jaru vidí konec komunistické diktatury i v ostatních zemích. Na prvním místě právě v jeho NDR. Jelikož to Brežněv s námi myslel dobře, tak ty tanky poslal. O tom někdy příště.

*(Čert ví, jak to s tím převratem bylo? My se zase jenom dozvěděli, že Chruščov odstupuje ze zdravotních důvodů. Jenže on se mohl taky ze zdravotních důvodů zastřelit. Dobře mu asi při tom převratu nebylo. Jedna věc, kterou mu Brežněv vytknul byla, že ukázal západním reportérům svoji daču. Ne že ji vlastnil, ale že porušil onu hru na skromné lidové vládce komunistických zemí a vykecal to, co dávno stejně každý věděl, že se jedná o komunistické milionáře.)

Koncem roku 1967 viděl Novotný i se skupinou svých věrných, nebo věrných Kremlu, (později zváni "zdravé jádro"), že se jim situace vymyká z rukou. Opozice sílila, přišly ony Strahovské události, lid proti němu remcal stále více, jednoduše byla ona role centrální vedoucí strany ohrožena. Tohle kolo dějin měl otočit zpět jeho puč, při kterém měla být pozatýkána řada politiků, ale i spisovatelů a kulturních činitelů (dohromady asi tisíc lidí) a zavedena zase ostrá cenzura a nějak to mělo jít všechno nazpět do stalinismu 50. let. Zvolna tedy byla utvořena jakási tajná armáda, složená ze soudruhů od StB, obzvláště věrných soudruhů z LM, soudců a generálů. Tady stáli dva nejvěrnější, generál Janko a Šejna (později zvaný "Semínko"). Informován musel být generál Lomský, ministr vnitra a pár těch na klíčových místech, aby to byl krátký puč a ne občanská válka. (Jiný generál by totiž mohl začít zatýkat ty zatýkače. A pokud by do toho šel lid, pak určitě proti Novotnému a jeho tzv "lidovým" milicím. LM neměly chránit lid, ale komunisty před hněvem lidu.) Tím se ale taky stalo, že to vědělo tolik lidí, že se vše vykecalo. Ne sice lidu, ale dozvěděl se to Brežněv. Kupodivu mezi zatčenými nestál na 1. místě Dubček, ale byli tam i věrní Kremlu, jako Bilak, Indra a Kolder. To byla chyba!
Novotný se vše rozhodl odstartovat na Štědrý den. Do Prahy byly staženy jednotky LM, StBáci spali v kancelářích na madračkách, některé policejní jednotky byly v pohotovosti. Tu zazvonil na stole Novotného červený telefon! (Jeho skutečná barva mi není známa.) Na druhém konci drátu byl Brežněv. Co že to tam ten Novotný plánuje? Pozatýkat mu jeho agenty v Praze? "Nět!" A Novotný měl po ptákách. (Na vojně se tomu říkalo, "máš po píče".)

V těch novinách jsme se náhle dočetli o tom, kolik lidí bylo kde povražděno v 50. letech, co je to 4. oddělení KSČ a jeho vedoucí soudruh Mamula a o celé té komunistické kriminalitě, mučení a vraždění. A komunisti se křivili jak hadi, tohle oni že nevěděli a můj otec dělal to samé, on přeci nemohl vědět... (ačkoli celu dobu říkal přesný opak, "ty mladý si asi myslí..." on měl patent na vševědoucnost) a jemu přeci nelze nic vyčítat, on všechno myslel jenom dobře.

Pak zavládl na Pražském hradě nekonečný zmatek a chaos. Josef Škvorecký nazval ve své knize "Mirákl" tuto kapitolu, "Zmatení muži na létajících hrazdách". ( V tu dobu přišel do českých kin úspěšný film "Báječní muži na létajících strojích".) Vše pro Novotného definitivně přihnojil generál Šejna, který náhle emigroval do USA. Tento člověk byl Novotného pravá ruka a nějak údajně dělal své šmeliny s Novotným mladším. Měl toho na triku celou řadu, proslul ale hlavně tím, že přes armádu prodával jetelová semena, výdělek si ale převáděl na soukromé konto. To byl šok i pro naše lampasáky. Tak dokonce i generál krade, je obyčejný zloděj! Jenže kdyby aspoň kradl tanky, to by snad nebyla taková hanba, ale on kradl semínka. Mnohý z těch majorů, který chodil i večer do hospody v uniformě, byl náhle často vídán v civilu. Jednomu se mělo přihodit, že vešel do hospody a kdosi na něj volá: "Haló soudruhu, něco se vám sype z kapsy." No tak se naivně podívá, nevidí nic a hospoda se řechtá, "semííínka". A proti civilistům mu jeho majorská hvězda nepomůže.
Emigrace Šejny* byla pro Novotného smrtící rána. V březnu 1968 byl coby prezident přinucen k odstoupení. Prý dokonce sám vrátil pár desítek tisíc korun, které na svou funkci dostal předem. Ze svého hlediska byl poctivý člověk a jak prohlásil, veškerou svojí prací bojoval za komunismus. On všechno myslel dobře. Asi pravda, ale národ bral raději tu novou svobodu, než Novotného komunismus. Ten chtělo nanejvýš tak 10% věřících, ale 100% by bylo raději bralo fungující hospodářství. (Za 20 let komunistů tohle zaostalo až o 10 let.) V Praze v ulicích si v tu dobu úplně cizí lidé potřásali pravicí a vzájemně blahopřáli k pádu Novotného. Český národ ho za těch 11 let měl právě pokrk**! Jeden známý student mi napsal, že ten nejvyšší ve třídě sňal Novotného obraz. 11 let se na nás přísně díval. Pravě u takových lidí by mělo platit - 2x a dost!

*(ČSSR měla smlouvu s USA na vydávání kriminálníků a na Šejnu byl vydán zatykač jako na zloděje. Jenže on znal od samotného Brežněva nějaké sovětské agenty na vysokých místech v USA. Ti byli také zatčeni. Proto platil jako vojenský přeběhlík a vydán nebyl.)

**(Bylo mi 20, když jsem zažil pád Novotného, bylo mi 40, když jsem zažil pád Husáka a komunistů. Rád bych teď ve věku 70 let zažil pád Merkel, která je z mého hlediska nejen škůdcem Německa, ale celé Evropy. Pád diktátorky, která ono Západní Německo proměnila na jedno velké NDR a hospodářsky zničila svoji imigrační politikou. Jenže ono to zatím na její pád rozhodně nevypadá. V každém případě už by padla příliš pozdě, škody z jejího velikářského šílenství jsou nevyčíslitelné.)

Co se pak vlastně dělo kdesi v pozadí nevím dodnes, asi neví nikdo. Druhý z Novotného pučistů, generál Janko, se zastřelil, nebo nám to tak aspoň bylo řečeno. I tady bylo mnoho nejasného, ale nikdy nebylo zjištěno. Husák později vyšetřování zakázal. Není ani jasné, proč by se měl střílet, když nebyl v žádné krádeži namočen a puč se nekonal. Pak se zase oběsil kapitán StB Pokorný. Tady ale začala vyšetřovat běžná kriminálka a hned zjistila, že když se krk soudruha Pokorného dostal do smyčky, byl už dávno tuhý. Těch případů bylo více. Nevím kdo si s kým vyřizoval účty, ale bezpochyby to všichni taky mysleli jenom dobře.

Ještě po svém pádu měl Novotný velikou moc. Mnoho věděl, mnohý mu byl za ledacos vděčný a podřízen jeho osobě, ne funkci. Ale to zvolna vyprchalo. Ke svým věrným měl v tom březnu říci: "Dubček je slaboch, ještě nás budou potřebovat." V tom se ale zmýlil, nikdo ho nazpět nikdy nechtěl. Také jeho syn ztrácel ochránce a policie mu zvolna začala vracet, co mu dlužila. (Zemřel ještě dost mladý snad v roce 1982. Je uváděn i jiný rok.)

Antonín Novotný byl v roce 1968 dokonce vyloučen z KSČ. To bral jako největší křivdu, snad se shodneme na tom, že to křivda byla, on do té KSČ dobře pasoval. Novotný se ženou, značně zatrpklí nevděčností národa, se stáhli do svého domu kdesi za Prahou a žili, nakonec asi poklidně, coby důchodci. Antonín náhle zemřel na infarkt v roce 1975 ve věku zhruba 70 let. Jeho žena Božena, zcela zakyslá na celý svět, ho přežila asi o 5 let.

Vypráví se z těch míst, že Novotný si občas večer zašel do normální hospody zahrát mariáš. Jednou zase prohrál a když platil, kdosi mu prý řekl:
"Ty si Tondo stál za hovno jako prezident a mariáš hrát taky neumíš." Ten měl odpovědět:
"I kdyby. Ale za mě si dostal boty za 90 korun a teď za ně dáš 250."
Patrně smyšlené, ale něco na tom bylo. Jenže Novotný předal hospodářství v katastrofálním stavu, bylo co splácet. A bylo co splácet i v roce 1989, což mnoho lidí nikdy nepochopilo.

příště Ludvík Svoboda ...
 

Prezident Václav Havel - 27/?

Pátek v 18:53 | gregor moldavit

Antonín Novotný - 9/10
Vojna není kojná! (aneb, kdo nekrade, okrádá rodinu.)

Česká země má mimořádně úrodnou půdu pro legendy, pověry a předpovědi. Konec roku 1967 se blížil a v kasárnách se roznesla zvěst, že vojna se má zkrátit na jeden rok. Vždyť všichni víme, že 2 roky je debilita. Oni to sice všichni skutečně věděli, ale ti mocní to tak chtěli, možná právě ty vyhozené miliardy z okna jim dávaly pocit vlastní moci a důležitosti. Spíše se to ale rozhodovalo v Kremlu, kde pro maršály byla československá armáda spotřební materiál na první tři dny války. Ono by to taky bylo znamenalo obrovské změny. Vždyť na nějakých 5 záklaďáků přišel jeden voják z povolání. To se každý druhý pošle do civilu? Nebo se zruší hodnost vojína a budou jenom důstojníci? Ono už tak nebylo co s nimi dělat. Tak třeba funkci staršího řidiče u naší baterie vykonával vojín základní služby, který bral 70 Kčs měsíčně. U sousední baterie byl přesně na té samé funkci major.

Ty zvěsti se asi objevovaly každý rok, no ale kdosi tvrdil, že Novotný o tom bude mluvit v novoročním projevu. Tu noc jsem byl ve službě jako dozorčí, seděl k zešílení promrzlý na chodbě a snažil se i přes tu zimu neusnout. Jeden kolega tam měl tranzistorák* a ten mi půjčil. No a přišla půlnoc, nadešel rok 1968 a já napjatě poslouchal. Blbej Tonda Novotný vyzdvihl naše úspěchy v budování socialismu, poukázal na význam říjnové revoluce a zakončil nějak tím, že musíme i nadále být bdělí a nepolevovat, neboť západní imperialisté ... bla bla bla. Zase jenom ty samé žvásty a sračky, jako všechny ty roky před tím. Dokonce tím samým šedým hlasem, jako vždy před tím, ačkoli tentokrát bylo tam nahoře ve vládě vše úplně jinak. My to nevěděli, ale on měl za sebou nezdařený pokus o vojenský puč k upevnění své moci. O tom příště.

*(Socialistická armáda může mít nadzvukové stíhačky, ale něco jako rádio na cimře, vysavač, nebo dokonce teplá voda u nás neexistovalo. Jednou týdně nás odvezli do nedaleké fabriky, kde jsme se mohli v teplé vodě osprchovat. I holit jsme se museli v ledové vodě a kdo neměl bony na tuzexové západní žiletky, ztratil mnoho krve při pokusech oholit se českými plíšky. Odtoky záchodů byly ucpané, hovna vytékala stěnou na gorodek, kde se po pár metrech vlévala do kanálu. Tak jsme sloužili socialistické vlasti. Měli jsem ale jednu černobílou televizi na učebně. Když se člověk zadíval na nějaký film, přišel většinou rozkaz, že za 10 minut máme stát na bráně ve vycházkové uniformě, abychom pochodovali do města vítat jednoho soudruha z partnerského města v SSSR. Pan starosta bude žvanit z balkonu, my mu máme tleskat. Vymetli s námi všechno.)

Ráno se mě ostatní ptali co jako ten Tonda, a já zahanbeně přiznal:
"Kluci ten Novotný, to je vůl jak lef! Zase jen prázdný blábol. Jenže my jsme blbci taky, když jsme od něj čekali nějaké změny v tomhle debilním režimu. Kdo přišel s tou kravinou, že on v projevu řekne jednu konkrétní větu? Tady se nikdy nic nezmění."
Jenže ten rok měl přinést takové změny, jaké si onoho 1. ledna 1968 neuměl v celých Čechách představit určitě nikdo! Snad ani soudruh Antonín Novotný.

Vojna mě zas tak strašně nezatěžovala, byl jsem zvyklý na ledacos, ale určitě se mi nezalíbila. Stála za hovno! Za ty dva roky jsem taky nepotkal nikoho, komu by se na té vojně bylo aspoň trochu líbilo. Kdo chce vědět více, ať si přečte od Škvoreckého "Tankový prapor". Tak nějak jsem to prožil taky, jenom jsme už neplnili FO. (Fučíkův Odznak, znalost sovětské literatury, tahle blbina už byla zrušena.) Jinak na vojně dále panovala temná 50. léta. V nich naši vyšší lampasáci rozumově zůstali.

K výcviku ovšem ještě přišlo všechno možné. Celý podzim jsme třeba museli každou neděli na pomoc zemědělcům, sbírat brambory a podobně. Něco jako náš volný čas se vůbec neuznávalo. Byli jsme otroky 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Bylo nám ale řečeno, že tyto odpracované hodiny dostaneme zaplacené. Lampasáci dokonce přiznali, že JZD peníze poslalo, ale my z nich nikdy neviděli ani halíř. Ještě když jsme za dva roky odcházeli z vojny, ptali jsme se na naše peníze a slyšeli zase znova jen tu samou větu:
"Soudruh kapitán Eibl ještě neměl čas to vyúčtovat."
Lampasákům vůbec nebylo trapné nám ty peníze ukrást. Tihle kapitáni a majoři byli v KSČ všichni a socialismus už trval 20 let. Kde bylo ono proroctví Lenina, že kriminalita a kradení je příznak společnosti kapitalistické? V socialismu kradení přestane. Tenhle soudruh Lenin to nemohl mít v hlavě v pořádku. Je zcela neuvěřitelné, že tento blázen dodnes platí coby Ježíš Kristus komunistického náboženství a pořád by někdo ještě chtěl dělat nějaký -ismus dle jeho pomatených představ.

S tím kradením to bylo skutečné šílenství. Kradli lampasáci, kradli kuchaři, kradli skladníci, řidiči kradli benzín, který prodávali místním ve městě, s námi nastoupili zloději, kteří nám kradli soukromé věci i vyfasované oblečení. Kradly se košile, boty, čistící potřeby a dokonce výbava pro naši vojenskou činnost, jedna četa kradla to chybějící druhé. Stát dával dost peněz na jídlo, ale k nám se toho dostalo jen málo. Prakticky celou vojnu jsem měl pocit hladu. V druhém ročníku jsme se dokonce 2x vzbouřili a přinesli to žrádlo ukázat veliteli útvaru. Ten byl zrovna někde na převychování, zastupoval ho major H. Ten se na tu kejdu podíval a přislíbil změnu. Neudělal nic. Vzbouřili jsme se znovu, táhli s talíři k jeho kanceláři. Vylezl, přiznal, že zatím neměl čas něco podniknout, ale tentokrát určitě... a neudělal zase nic. Koncem 1. roku jsem byl v poddůstojnické škole a jeden z výcviků byl uvařit guláš. Každý svůj v ešusu. Toho jsem se rád ujal, nechal si vše odvážit dle předpisů a pustil se do práce. S tím provianťákem jsme se neměli rádi a když pak nás měl hodnotit od každého ochutnal. Po tom mojem se mu prý zkřivila huba. Objektivně to tak mohlo být, to nepopírám, užíral jsem z toho už při vaření, ale já si náramně pochutnal a toho dne se do syta najedl. Hlavně jsem žasnul, kolik je to masa, když dostanu váhu podle předpisu. Stát dával myslím asi 14 korun na den a vojáka, což by při tak hromadném vaření bylo k najedení normálně stačilo. (Uhlí pod kotle bylo extra, pracovní síla kuchařů zdarma, byli to záklaďáci.) Jenže v tomhle státu nebylo proti kradení žádné odvolání. Konečně už slavný soudruh Kutuzov kdysi řekl, že každého provianťáka je potřeba za rok zastřelit.

Vojenská bundokošile (ten jeden cvoček na výložkách byl tenkrát svobodník)
V té době se mezi civilisty rozmohla móda nosit vojenské bundokošile. Měl ji na sobě kde kdo, ale nikde v žádném krámě se nedala koupit, fasovala se jen na vojně. Každý měl tedy koupenou od nějakého vojáka, tedy kradenou. Nikdo se nad tím nepozastavoval. (Když jsem přišel do civilu a pracoval na stavbách, tak to tam nebylo moc jiné. Rozkradlo se všechno. Existovali chataři, kteří dokonce s pýchou ukazovali, který kus chaty si kde ukradli. No a když jsem už byl na západě napsal mi jeden známý, že přijede a potřebuje pro svého starého opla karburátor, tlumiče, vejfuk ... zakončeno: "ukradni mi to někde na vrakovišti!")

Byli jsme dost odborný útvar a jednou mi dal velitel baterie, kapitán S, rozkaz, že mám večer (tedy v mém osobním volnu) naučit vojína K logaritmovat. Prý to stále nepochopil. Zvyklý na celý ten prolhaný svět jsem ráno hlásil, že rozkaz byl splněn. Netajil jsem se ovšem tím, že bude lepší to nekontrolovat. Vojín K je zcela slabomyslný a dokáže sotva počítat na prstech do deseti a těžko tedy pochopí logaritmy. K tomu jsem se ještě vyjádřil, že kdo ho poslal k našemu útvaru, nebude mít v mozku více. No tak ho dali na zimu na ošetřovnu, aby tam ráno zatápěl ve všech kamnech na tuhá paliva. (Jiná ani v těch kasárnách neexistovala.) To sice zvládnul, ale ukradnul tam dvě injekční stříkačky, sadu jehel, fáč, záplaty na rány a ještě všechno možné, takže si mohl otevřít vlastní lékařskou praxi. Když mu všechno prohledali a snesli to dohromady, tak se kdosi zeptal, co s tím chtěl dělat? Vojín K vysvětlil, že chtěl na jaře chytat zmije a odebírat jim stříkačkou jed. Ten pak prodávat, nebo sám k čemusi použít. No a ten vojín K měl takový deníček, kam si svou zjednodušenou češtinou zapisoval různé příhody a veršíky. Dva zlí vojáci (vojín Z a já) mu ho jednou ukradli a na jednu stránku namalovali veliký nemravný obrazec, s nápisem "PÝČA". Pak jsme to ještě okótovali a připsali další prasárny. Nato jsem mu notýsek zase poctivě vrátili. Co jsme mu taky ukradli a už nevrátili, byl kus koláče, který dostal v balíku z domova. Ten jsme sežrali. Pak jsme si ale přiznali, že jsme svině a občas mu třeba v jeho těžkém životě trochu pomohli.

Ono se vlastně už kradlo nějak mechanicky. Druhý rok byl vojín Z staršinou baterie a nový velitel, klasický major Terazky, mu jednou předhodil, že u brány se cosi přestavuje a leží tam role podehtovaného papíru. Tu je potřeba zužitkovat. Ať ji sebere a přinese do našeho skladu. Z. namítal, že nám nepatří a nikdy ji na nic nebudeme potřebovat. A co když pak někdo přijde, že jsme jim ji ukradli?
"Hm, no tak jim ji pak vrátíme," rozhodl Terazky.

U mě se nějakou dobu zdálo, že tu vojnu projdu celkem poklidně. Konečně jsem měl tu odbornou kvalifikaci právě u této baterie požadovanou, celou buzeraci k tomu jsem nějak lhostejně snášel. Možná to tak mohlo jít i dva roky, ale pak se vše změnilo, stal se ze mě průserář. Myslím, že to začalo jednoho rána, kdy jsem spal tak mdlobně, že jsem vůbec nevnímal budíček. Jak jsem zmínil, neměl jsem dobrý základ z dětství a na vojně jsme chronicky trpěli nedostatkem spánku. No a zrovna tam byl jeden kontrolor, takový praporčík fízl, který si mě zapsal. Nebral jsem to ani moc na vědomí, to přeci musí každý chápat, mám po službě, nemohl jsem se probrat. Ale následky byly velké. Ten šmírák to donesl na velitelství útvaru a tam si zavolali velitele naší baterie. U něj byl spáchán ten zločin, že jeden voják byl minutu po budíčku ještě v posteli. Tento vyděšen přislíbil nápravu. Byl jsem k němu předvolán a on z toho udělal tragedii. Můj poukaz, že nevyspalý člověk se jednoduše někdy neprobudí ani při hluku, neuznal. Trest, ještě nesmyslně vysoký, (aby ten dobytek ukázal, jak zjednává pořádek), byl pro mě vyslovenou urážkou a onen důstojník se stal navždy mým nepřítelem. Z vojáka se tím taky navždy stal trestanec. Od té doby ten chlap byl u mě hajzl, ta vojna byla jeho vojna a já propadl naprosté pasivitě. Pak už jsem měl tresty* furt. Nedokázal bych si dnes ale vzpomenout na jediný důvod, protože jsem je nechápal ani tenkrát a přijímal vše bez řečí zcela lhostejně a rozhodně neprojevoval lítost a nesliboval, že se polepším. Ten khaki-mozek mi pak za cosi udělil kázeňskou odměnu, pochvalu před nastoupenou jednotkou, čímž to dle své představy nějak vykompenzoval. Jenže u mě byl navždy odkecaný a jeho blábol mě nezajímal. Jak už jsem napsal - moje generace neviděla v komunistech své nepřátele, jenže oni si je z nás rychle udělali!

*(Občas jsem si pomyslel, že je lepší takový trest, než kázeňská odměna jistého vojína Šmatlavy, který se z lidské blbosti nechal zbytečně od nějakého diverzanta zastřelit, za což byl posmrtně povýšen o 2 stupně na desátníka. (vojín-svobodník-desátník-četař) Pokud mají tresty někoho napravit, pak u mě se minuly účinkem a fungovaly přesně obráceně. Dnes mám doma ještě v šuplíku rozsudek z Prahy za moji emigraci, asi 9 měsíců v 2. nápravní skupině. Zatím jsem si to neodseděl, ale pochybuji, že bych v opačném případě byl tímto způsobem napravený. Že by se v tom vězení stal ze svobodného člověka genetický otrok. Tyhle zrůdné tresty na vojně dělaly z dobrého vojáka špatného a ze špatného ještě horšího. Asi to tak bude všeobecně. Že by třeba skutečný zloděj vylezl z kriminálu jako poctivý člověk, tomu taky nevěřím. Jestli "nápravné zařízení" je ten správný název, o tom pochybuji.)

No a tak jsem se stal průserářem. Nebyl jsem v té situaci zdaleka sám, tresty jenom pršely a my nenáviděli rozhodně více vlastní důstojníky, než naše údajné nepřátele, jakési imaginární západní imperialisty. Náš staršina J, (funkce, ne hodnost) byl nějak dobře zapsán a měl odznak "Vzorný Voják". Ten jeden den najednou povídá, "v případě války musíme nejdřív postřílet naše lampasáky".

Přišel květen 1968. Já měl zrovna podmínku 14, kterou jsem právě prosral a dostal k tomu dalších 21. Ať prý tedy jdu ještě na vycházku a od zítřka si to začnu odpykávat. Vrátím se do kasáren a kdosi mi povídá, "ty seš tedy dítě štěstěny." Pak mi to vysvětlili. Prezidentem se stal generál Ludvík Svoboda a coby první vyhlásil amnestii. Ta se vztahovala i na vojenské tresty a pro mě na všechny mé zločiny a právě v den nástupu. (Lampasákům se to vůbec nelíbilo, ale utěšili se tím, že ta basa dlouho prázdná nezůstane.) Jistě jsem byl rád, že se to tak stalo, ale něco jako vděčnost vůči Svobodovi jsem nepocítil. Neuznával jsem svá provinění, tím tedy ani ty tresty a tím ani tu milost*. Svoboda byl pro mě nakonec taky jenom lampasák, ale o něm bude další díl.

*(Ironií osudu se mohla taková "milost" v mém životě po mnoha letech opakovat. V půlce 80. let komunisti už jasně viděli, že jsou hospodářsky v koncích a mohou vyhlásit státní bankrot. Našli si tedy jeden další zdroj peněz, prodávat milost emigrantům. Kdo zaplatil, výhradně v západních valutách, vlastní měnu komunisti neuznávali, mohl dostat prezidentskou milost a jezdit do Čech. Mnoho emigrantů to udělalo, většinou pro okolí s výmluvou na starou matku, apod. Já tohle počínání odsuzoval a kategoricky jsem odmítnul takového lumpa, jako Husáka, žádat o milost. Tím bych totiž přiznal, že můj rozsudek na 9 měsíců vězení považuji za spravedlivý. Až tam budu moci přijet bez nějakých podmínek, pak se tam podívám. Ono to přišlo poměrně brzy, už za pár let. Přejet Rozvadov pak byl šok, ta česká země vypadala jak vybombardovaná. Ale to už je jiné téma.)

Příště se už ale se soudruhem Novotným určitě rozloučíme a přijde další prezident...

Prezident Václav Havel - 26/?

19. března 2017 v 20:26 | gregor moldavit

Antonín Novotný - 8/?
Za socialismus - za mír


"V jednotě je prý síla. Něco na tom snad může být, ale v té jednotě se taky může skrývat veliká slabost mnoha těch jednotlivců."
Kdo že to řekl? No já, právě teď.

Maturita byla hotová, začal jsem pracovat ve svém oboru. Najít místo bylo velmi snadné, člověk si mohl vybrat mezi celým množstvím firem. Ale - u všech těch inzerujících byl plat začínajícího maturanta 1000 Kčs hrubého*, čistého to dalo tak 800 Kčs. Dnes se neustále dočítám, že za komunistů byly levé potraviny a podobnou propagandu. To žádným způsobem neodpovídá skutečnosti. Nyní jsou potraviny ve srovnání s platy mnohem levnější, výběr tak 100x větší než za komunistů. Je třeba pravda, že činže byly levné, ale na odstěhování od rodičů nebylo ani pomyšlení. Mimo jiné bylo taky ve většině oblastech, zvláště v Praze, zcela nemožné nějaký byt najít. Některé firmy, nebo armáda... zaměstnancům byty nabízely, jenže - podepsat na aspoň 10 let. Leckdo si pak uvědomil, že tenhle kšeft nebyl zrovna výhodný. Já si tím lámat hlavu nemusel, po dvou měsících práce čekala "nejčestnější povinnost mladého muže". Pokud někdo nechápe, tedy 2 roky vojny. Život jak v kriminále, buzerace, zase výplach mozku jak v 50. letech a měsíčně 70 Kčs jako výsměch. V čem měla ta čest tohoto naprostého nesmyslu a zbytečně zabitých dvou let spočívat, to mi nikdo nevysvětlil dodnes.

*(V kapitalismu úřadem zakázaný cenový kartel, jako třeba domluvené prodejní ceny, neboť se tím jedná o snižování konkurence. Za něco takového už si pár firem zaplatilo milionové pokuty.)

Dostali jsme k vyplnění stohy formulářů, kde se nám stát vrtal do soukromí a které dávaly tušit co nás potom čeká. Při odvodu mi pak jakási vlídná soudružka ještě vtiskla do ruky nějakou brožuru na papíře nejhorší kvality s radou do života, ať to pozorně prostuduji. Budu prý předem připraven, ulehčí mi to začátky. Asi třetí věta v té slátanině zněla, "po počátečních potížích se ti vojna jistě zalíbí". Na ulici jsem tu brožuru hodil do prvního odpadkového koše a pomyslel si cosi o prdeli a že to se mnou na té vojně asi nedopadne dobře. Znal jsem mnoho těch, co se z vojny vrátili, ale jeden takový, kterému se vojna zalíbila, mezi nimi nebyl. Dost typická kolize oné doby, mezi naší mladou generací a zástupci režimu. Já věděl, že z jejich hlediska může být vina jenom na mně. Kdybych nebyl blbej, pak bych tu čest chápal, kdybych nebyl já ten špatný, pak by se mi vojna zalíbila, ... V tomhle pokrytectví a prolhanosti moje generace vyrostla. Všechno je tak krásné, ale my si ničeho nevážíme, my asi myslíme, že na tom západě... Jenže tahle moje generace už používala vlastní rozum a rozhodně nebyla dále ochotna žvanit něco jako, "vždy připraven"*. Vlastně jsme se všichni nepovedli. Místo nového socialistického člověka z nás vyrostl člověk docela normální. A normální člověk chce svobodu, i když v tomhle věku třeba ještě neumí přesně formulovat, co to vlastně je.

*(Pionýrské heslo "K budování a obraně vlasti buď připraven!" Úplná blbost ve věku 10 let. Naopak ve věku 20 let už jsme budovat mohli a získávat důležitou praxi ve svém oboru. Místo toho jsme 2 roky dělali vpravo- a vlevovbok a učili se jak všechno obelhat a ošvindlovat. Ono se i pro to hospodářství dalo něco dělat. Socialistické školství, dle mého názoru, nebylo vůbec špatné. Tady kromě dějepisu, který byl vykládán coby cesta lidstva od opice ke komunismu. Dále tu bylo komunistické kádrování. V 6. obecné nás učil Pythagorovu větu univerzitní profesor matematiky, který byl vyhozen z politický důvodů. Jinak se ale domnívám, že kvalifikace českých zaměstnanců byla dobrá. Nebyla vina běžného člověka, že stát zkrachoval.)

Věděl jsem předem, že budu špatný voják. Pudově jsem vždy nenáviděl jakýkoli jednotný pohyb s davem. Ten problém přišel už ve věku 6 let při nácviku na 1. celostátní spartakiádu*.

*(Název "spartakiáda" zřejmě vznikl už za 1. republiky, ač se ty akce nazývaly "slet". Pochází od jména "Spartakus", což byl v lidových představách bojovník za svobodu otroků. Jistě je osvobozoval a začleňoval do své armády, ale sám měl své otroky a v žádném případě nebojoval za zrušení otrokářského řádu. Byl to vzbouřený cirkusák a na nějaké epochální převraty mu nestačil rozum. Aspoň taky neprorokoval, jak jednou lidi přestanou krást a zruší se peníze a policie.)

Poprvé jsme jako děti prvňáčkové přišly do tělocvičny. Každý z nás se hned díval na nějaké to nářadí. Paní učitelka nás však vrazila do dvojřadu a nechala pochodovat kolem dokola. To se nám ale vůbec nelíbilo. Zeptal jsem se paní* učitelky, jestli taky polezeme na ty žebříky? No a Bohuna vedle mě se ptala, jestli taky budeme cvičit na té koze? A paní učitelka že ne, my nacvičujeme na spartakiádu. A tak jsme celý rok trdlovaly ve dvojicích dokola v nějakém pochodovém rytmu, k čemuž učitelka recitovala silně přiblblé veršíky, jako např:
Jel Jiříček s Miroslávkem
jeli po Africe.
Karavanu potkali
a vpravo se jí
se svou Tatrou vyhnuli.

*("Soudruh" se v tu dobu ještě zdaleka neprosadil. Naše učitelka byla v roce 1955 a dlouho potom stále "paní".)

Jinak nemám nic proti takovým akcím, když třeba cvičí prdelaté maminy. Ty by jinak možná nedělaly nic, takhle mají pohyb a udržují si paměť a koncentraci. A hlavně, dělají to dobrovolně.

Poupata. Kliknutím na obrázek spustíte ono vystoupení.

Každý člověk je jiný, třeba se to těm holkám tady líbilo a divákům taky. Já bych jim zatleskal za snahu i za výkon, ale jinak mi z toho jde mráz po zádech. Jaké nepopsatelné plýtvání časem a energií, těchto holek v tak důležitém rozvojovém věku. Z lidí je zde udělán hmyz, který se pohybuje bez vlastního rozumu. Dokonce i sportovně se každá z nich mohla za tu dobu nácviku rozvíjet individuálně mnohem více. Co mohla každá dosáhnout, kdyby ty stovky hodin věnovala něčemu rozumnějšímu? Vycvičit se v oboru horolezectví, skákání padákem, jízda na koni, potápění, japonský boj... ... A ty holky tady hopsají jak kozy na pastvě. (Čímž bojují za socialismus a za mír?)

Na Strahově jsem necvičil, nedržel jsem rytmus a k tomu jsem byl jsem mrňavej a slabej. Babička doma neustále nadávala rodičům, že jejich děti jsou podvyživené a bledé a po tom komunistickém žrádle jim pochcípají. Otec, pomatený komunista, se rozčiloval, že to všechno je státně kontrolováno a v našem režimu, že nikdo nekrade a nepodvádí, jako v kapitalismu. (Mýlil se v tom, jako ve všem.) Babička však dále skřehotala, že komunisti jsou lumpové, lejou vodu do mlíka a ten chleba a máslo že nestojí za nic a nejsou k žrádlu! Máslo snad nebylo tak špatné, ale jinak jí dnes dávám za pravdu.

K tomu přišel problém mnoha rodičů, že jejich děti sice cvičily téměř nahé, ale aspoň měly, nebo měly mít, červené trenýrky. Leč běda, tyto, ač kus hadru, nebyly nikde k dostání. V rádiu jsem slyšel perfektní vysvětlení, že totiž situace je mimořádně radostná. Máme tolik dětí, že ani trenýrky pro ně nestačí. Naši nepřátelé říkají, že na západě je trenýrek dost, ale to je tím, že je tam dětí málo. My jsme na tom tedy mnohem lépe. (Asi jako vysvětlení ke všeobecnému nedostatku zboží že: Na západě jsou výlohy plné, páč nikdo na kupování nemá peníze. U nás mají lidi tolik peněz, že sotva přijde zboží, už je pryč. Právě tak odpověď, proč nikdo neprchá ze západních zemí k nám? Protože nemají na vlak, aby sem přijeli. Ve všem jsme na tom byli lépe. A všichni západní turisté (pochopitelně toliko vykořisťovatelé a kapitalisté) se prý diví, jak je u nás všechno levné.)

Spartakiáda přešla, k tomu 4 roky a už to tu bylo nazpět! Rok nácviku. Byl jsem skutečně slabý, ale nechcípnul jsem a tak musel zase nacvičovat na tu druhou, 1960. Zase červené trenýrky a bílé tílko, tedy vlastně ve spodním prádle, ale chudáci vojáci, ti měli jenom bílé podlíkačky a jinak nic. Tentokrát už se aspoň daly koupit. Jmenovalo se to "radostná jar", ze které řeči ten výraz pocházel mi není známo. Cvičil jsem na lokální v části Prahy, soudruh Široký nám prokázal tu čest, že se na nás přijel podívat. Pak jsem nějak porušil disciplínu a byl pro Strahov (zaplaťpámbůch) vyřazen. Za dalších pět let jsem studoval průmku a náš ředitel udělal geniální tah. Na Strahově bylo nekonečně práce a on nabídnul, že my zdarma provedeme některé z nich, v rámci našeho oboru. Za to ale nebudeme cvičit. Na vojně jsem měl to obrovské štěstí, že jsem byl ty dva roky mezi, kdy přišla sice okupace, ale žádná spartakiáda. V roce 1970 myslím nebylo nic, vláda se lidu ještě bála. No a pak už jsem byl pryč a lezl raději v Alpách po ledovcích.

O vojně a pádu soudruha Novotného příště, ale teď ještě k oné jednotnosti.
Jednotně nás ostříhali a navlékli do maskáčů, jednotně se muselo dělat všechno. Tedy třeba i odebírat tisk. Major R., zástupce velitele útvaru pro věci politické, byl zřejmě rozhodnut udělat karieru. Dal si záležet, aby všechno fungovalo na 100%. Jako první musel každý voják dobrovolně objednat nějaké noviny. Rudé Právo nebyla podmínka, všichni jsme raději řekli Mladá Fronta. Na vlastní účet, z oněch 70 Kčs měsíčně. Kasárna nám to neplatila. Když to soudruh R. vysoučtoval, chyběl mu jeden člověk. Kdo že to byl? Aha, vojín F. Jaké noviny on že tedy chce?
"Žádné!"
Major R. se pro měnil v saň. Všichni si objednali a on žádné nechce a jal se na něj řvát. Vojín F. od sousední baterie, kluk drobné postavy, se otázal, jestli je to naše povinnost? Otázka oprávněná. Dle našich kázeňských předpisů byl voják např. povinen odebrat potravu. Nejít na oběd mohlo znamenat slušný trest. Dále byl voják čs. armády povinen milovat svoji zbraň. Pušku, dělo, jedovatý plyn, ...Vše odvařené z předpisů rudé armády, tedy z feudálního carského Ruska.
Major R. přiznal, že není, ale řval na něj dále. Vojín F. ale klidně trval na tom, že on žádné noviny odebírat nebude a nepodal se. Nám všem, poserům, tím ukázal, že to jde taky. Nehledat sílu v jednotě, ale ve vlastní osobě!!!

Nikdy jsem nepochopil, co z těch 100% kdo měl? Vždyť je to číslo na první pohled podvod. Major R. to posílal kamsi nahoru, aby ukázal svůj vzorný útvar, kde je všechno absolutně jednotné. (Už Karel Kryl byl prý zkopán ze schodů před zraky učitelky, neboť jí kazil 100%-ní organizovanost v pionýru.) Tam patrně kdosi dobře placený vše sčítal do větších celků, a posílal dále, až konečný součet nakonec asi dostal na stůl velitel armády generál Lomský* a dozvěděl se to, co si mohl dávno přečíst ve Švejkovi. Tedy, že: "100% národa bezmezně miluje císaře pána a nálada obyvatelstva je 1A."

*(Ministr obrany generál Lomský. To jsem slýchal mnoho let, nikdy neviděl jeho fotku, nikdy neslyšel jednu jeho vyřčenou větu. Stále více jsem začínal pochybovat o tom, jestli skutečně existuje a nejedná se tady pouze o fiktivní pohádkovou bytost. Přišel srpen 1968, já byl voják, přes naše hranice se valily hordy agresorů a důstojníci se posrávali strachy, že budou muset bojovat za vlast, což nikdy neměli v plánu. Ale ani tehdy jsem neslyšel ani nečetl, že by tento údajný velitel byl vydal jediný rozkaz.)

Jak už jsem uvedl, soudruh Novotný, kterého vlastně skoro nikdo nechtěl, byl od poslanců taky zvolen jednohlasně. Chruščov řekl jeho jméno. První volby za jeho vlády dopadly skoro podobně. Kandidáti národní fronty (tedy komunisti) dostali 99,86 %. Dnes je to asi těžko pochopitelné, ale v tom podvodném, samochvalném režimu byli všichni na něco takového zvyklí. Je přeci přirozené, že 100% "rozumných" lidí by nikdy nechtělo nazpět vykořisťování člověka člověkem. Ještě před nějakou dobu mi jeden zfanatizovaný komunista z ČR napsal, že kdo nevolí KSČM je zmanipulovaný kapitalistickou propagandou (= jeho hlas by měl být neplatný). (Strašlivá fráze, kterou bohužel používal třeba i Václav Klaus, "každý rozumný člověk přeci ví, že...")

Další výkaz pro majora R. byl asi ještě důležitější - organizovanost vojáků v ČSM. (Československý Svaz Mládeže, modré košile, na rozdíl(?) od černých fašistických, nebo hnědých SA.) Pochopitelně potřeboval obzvláště tady svých 100%. (Byl by dokázal i 200, ale to nebylo žádáno.) Dal si tedy záležet a u každé baterie útvaru to osobně proorganizoval. Cosi nám i slíbil a mezi námi nebyl žoldák, který by to za pivo a cigaretu nepodepsal u SS. Vojnu jsme prožívali spíše jako váleční zajatci, než obránci vlasti. Naše lidská morálka byla na nule. Jako předsedu ČSM navrhl vojína Z., který měl jeho důvěru. Zdál se mu být podobný kariérista jako on sám.
Takže, kdo je pro, aby vojín Z. byl předsedou ČSM u naší baterie? Všichni.
Kdo je proti? Nikdo.
Kdo se zdržel hlasování? Nikdo.
Vojín Z. zasedl za předsednický stolek po pravici majora R. Kdo že není členem ČSM? Ruce zvedli ti, kteří buď nebyli, nebo to jednoduše vůbec nevěděli, neboť to byli dávno zapomněli. Těm bylo vysvětleno, že si jistě přejí vstoupit, nebo je tu snad jeden takovej, co by si to nepřál!? Nikdo se nehlásil, ale to prý musí členové nejdříve odhlasovat. Takže kdo je pro, aby byl přijat vojín A? Všichni. Kdo je pro, aby byl přijat vojín B? Všichni. Ruce zvedali i ti, kdo ještě členy nebyli a měli se stát až za pár minut. No a tak to šlo dále až došlo na posledního, vojína Z. Kdo je pro, aby byl přijat? Všichni. Vojín Z. se tak stal členem organizace, jíž byl už půlhodiny předsedou.

Major R. se bodře usmíval a byl na výsost spokojen. Nám to bylo buřt, na vše jsme stejně za pár dní prakticky zapomněli. Coby vojáci jsme nemohli nosit modré košile a jinak se existence této organizace neprojevovala. Kdyby se nás za rok byl někdo zeptal, kdo je, či není v ČSM, dobrá polovina by to byla zase nevěděla. Ale tahle organizace byla za pár měsíců (rok 1968) stejně zrušena. Těžko si představit nějakého svazáka, kterému by to bylo nebylo srdečně jedno. Že vlastně všechno je lež a podvod, to musel major R. a všichni tam nahoře vědět, ale považovali to za zcela samozřejmé, jako moje tehdejší generace, která v tom vyrostla. Jenže já si stále více uvědomoval, že lež a podvod je i celá vojna, kde ve skutečnosti vůbec nic nefungovalo a že to samé je celý ten socialismus a byl od samého začátku!

No a vojín Z. skutečně kariéru udělal a odešel za dva roky z vojny coby podporučík. Na závěr dostal vysokou kázeňskou odměnu, v rámci nízkých finančních nákladů. Fotografii před rozvinutou zástavou. (Zváno lidově "pochvala před natočenou véeskou".) Tato pak byla umístěna na jednu exponovanou nástěnku, kde visely takovéto zvláštní případy zmužilosti typu Haškova vozataje Jana Bonga (kterýžto v dělostřelecké palbě zachránil koňský postroj). A ta fotka tam visela a visela a jak po letech zvěstoval jeden záložák, visela tam ještě v době, kdy už byl vojín Z. emigrantem a důstojníkem cizinecké legie US Army. Dnes má dobrý důchod z USA za službu západním imperialistům a k tomu takový malý z ČR za ty dva roky služby socialistické vlasti. Za předsednictví v ČSM mu ale zřejmě nic nepřidali.

pokračování...
 


Prezident Václav Havel - 25/?

12. března 2017 v 17:59 | gregor moldavit
24. díl: prezident-vaclav-havel-24

Antonín Novotný - 7
Jak se kalila voda

Maxim Gorkij*, Kagnovič, Vorošilov, Stalin

Takže Berija oddělal Stalina, dříve než ten stačil oddělat jeho, ale než on stačil oddělat Chruščova, oddělal Chruščov Beriju. Potom přichází zmírnění, konkurenti se už nevraždí, ale pouze posílají do důchodu. To má dobré důvody, nikdo nechce být sám ten příští popravený. (Což patrně zachránilo Chruščova, když ho palácovým pučem svrhnul Brežněv. K tomu se vrátíme.)
Každý z těch obětí své píle a pracovní horlivosti (= vraždění) si mohl předem spočítat, že bude taky někdy na řadě. Jedno přísloví říká že, "revoluce žere vlastní děti".

*(Maxim Gorkij napsal 1918: Sto let pracovaly nejlepší ruské mozky na vzniku demokracie. Konečně se v Petrohradu sejde parlament k demokratickým volbám. Lid jde do ulic slavit a co se stane? Bolševici do něj začnou střílet. (Lenin nechal opoziční poslance pozatýkat a bylo po demokracii.)
1921: Jsou 4 roky po revoluci a důstojníci už zase nosí biče.
Nato utíká před bolševiky do emigrace, žije hlavně v Itálii. V roce 1928 se dohodne se Stalinem a vrátí se do SSSR. Tam se nechá vysloveně zkorumpovat a stane se hlásnou troubou komunistů. Zajímavé - nikdy při tom sám do komunistické strany nevstoupil. Žije v paláci, Stalinovi slouží a vyhlazovací koncentráky nevidí. Ale nakonec náhle umírá, patrně otráven. Coby mrtvá legenda už nemůže svůj postoj změnit.
Tak jsme ho dostaly my děti do učebnic, pouze vybraná sousta jeho tvorby. Na Vltavě plaval dýchavičný parník jeho jména a nějak už taky nefungoval. Jednou jsme s ním pluli až do dalekých Štěchovic a byli rádi, že jsme vyvázli životem. Když ten parník zahoukal, tak se přestala točit kola, páč všechna pára unikla tou píšťalou. Za to už tento člověk ovšem nemohl.)

Robespierre - veliký humanista, revolucionář, masový vrah a popravený zrádce, vše v jedné osobě 1794

Ono to tu bylo už dávno. Za velké francouzské revoluce, která se zvrhla v genocidu vlastního národa, stál na špici takový Stalin tehdejší doby, jménem Robespierre. Tento nakonec úplně zešílel a prohlásil, že každý může být popraven, když o tom jakýsi jeho tribunál rozhodne. Jenže každý i v něm si snadno spočítal, že to může být právě on sám. Takže kdosi navrhnul hlasovat o tom, jestli bude popraven Robespierre? No a všichni souhlasili, patrně to tak byla zaběhlá praxe, být proti, to se za revoluce nenosí. Největší vůdce lidu Robespierre byl druhý den gilotinou o hlavu zkrácen, což nakonec bylo jistě správně, vždyť si to sám objednal a poctivě zasloužil. (Vzpomeňme na Slánského.) Jak už jsem tady zmínil, mezi největším humanistou a masovým vrahem se těžko rozlišuje.

Onen výčet mrtvol v minulém i dnešním dílu není jenom minulost. Každý dnešní revolucionář by si měl uvědomit, že je na živu jen tak dlouho, dokud jeho revoluce nezvítězí. Pak totiž ti noví vládci zjistí, že na dělení kořisti je potřeba méně bojovníků, než na její získání, a začnou si vzájemně kroutit krky. Další zkušenost, kdo s vražděním první začne, přežije nejdéle. Je potřeba ale na prvním místě začít zabíjet spolubojovníky, na nepřátele revoluce je času dost.

Když si dnes přečtete spisy současných neostalinistů, zjistíte, že přesně to samé chtějí zopakovat. Stalin, Gottwald, ale i Bilak (krejčí, který se zasloužil o plné stavy koncentráků v 50. letech) a podobní, to jsou pro ně hrdinové boje za komunismus. Hory mrtvol a hospodářská katastrofa, to všechno bylo v nejlepším pořádku, bylo to ve jménu komunismu. Nyní je potřeba zavést ten nejtvrdší stalinismus, aby se rok 1989, ale ani 1968, už nemohl opakovat a jede se druhá runda. Vyvraždíme podnikatele, ukradneme jejich majetek, ti nejhorší zloději a vrazi dostanou vládnoucí místa, sadisti a násilníci uniformy, obušky a strážní místa v koncentráku, a nyní může přijít ona ideální komunistická společnost dle Marxe, ve které už nebudou krádeže a vraždy. Je hluboký omyl, že dnes už jsou komunisti jiní. Nejsou! Co se jednou na světě událo, se může kdykoli zase opakovat. Lidé s poškozenými geny se rodí stále znova.

Po Stalinově smrti se tedy prosazuje Chruščov, za kterým zřejmě stojí triumvirát Malenkov, Bulganin, Kaganovič*. (Asi tak zhruba.) Ti se domnívají, že je to bodrý děd, přes kterého budou sami dále vládnout. Ale Chruščov není tak naivní, jak vypadá. Sesadí ty, kteří si dosadili jeho a dosadí si své lidi, kteří budou jemu poslušní. (Domnívám se, že tohle dobře pochopila Merkel. Proto sedí stále na trůnu i když už měla za své zhoubné dílo a porušení více zákonů dávno stát před soudem. Její strana se zatím ani neodvážila hledat nějakého náhradníka, nebo následovníka. Tahle zhoubná baba se to diktátorské řemeslo od Honeckra skutečně dobře vyučila. Ale i on padnul a to nám, lidu v Německu i Evropě, dává naději do budoucna. I Merkel může jednou padnout, ač už to v každém případě přijde pozdě. Škody napáchané jejím imigračním šílenstvím jsou nevyčíslitelné.)

*(Lazar Mojsejevič Kaganovič. Není bez zajímavosti, že v době Stalinových pogromů na Židy s ním vládne mocná, čistě židovská, rodina Kaganovičů.)

Novotný tohle pravidlo nějak pochopil a pošle do důchodu Širokého* a další mocné kolem, kteří jsou mu už příliš mocní. Pak se objevují jména (veřejnost o tom ale celkem nic neví) jako Dubček, Ota Šik ... čímž si ale Novotný zřejmě vůbec neposloužil. Místo jít bezvýhradně za ním, začnou tvořit opozici.

*(Široký prý po svém pádu neměl kde bydlet. Byl tak dlouho u koryta, že byl zvyklý dostávat všechno, tedy i byt, zdarma od státu. Bral coby samozřejmé, že ve funkci zůstane do smrti a tak na nic nemyslel. Pro tyto lidi už se komunismus naplnil, vše pro ně bylo zadarmo. Oni ale za ta dlouhá léta ztratili soudnost a zřejmě se domnívali, že tak žijí všichni. Tak se za pár let vlády snadno stane z dělnického prezidenta dekadentní kapitalistický milionář, aniž by si to takový člověk uvědomil.)

V době Novotného přicházejí dva základní problémy pro vládnoucí garnituru.
1. krachující hospodářství
2. odpor spisovatelů a nakonec i celého národa. Když ne odpor, tedy absolutní pasivita.
Nemá to co dělat přímo s osobou Novotného, ale jednoduše s lety cenzury a pětiletek. Lety lhaní a podvodů, slavení úspěchů, které neexistují. Protireakce je tím vyvolána automaticky.

1. Někdy snad 1960 se objevuje věčné heslo "dohonit a předhonit". To jako hospodářsky západní státy. Jak to ale jde dohromady s údajnými úspěchy v budování socialismu? V roce 1948 nebylo potřeba dohánět a předhánět. To tedy znamená, že socialismus za kapitalismem zaostal. A jakým způsobem dohonit? Vždyť ten důvod pro zaostávání je tady pořád - plánované, tedy jen špatně fungující, hospodářství. Tento problém komunisti nikdy až do svého pádu nevyřešili*.

*(Ještě teď někdy na 1. Máje blábolil Jakeš cosi o tom, že v roce 1990 měly přijít reformy, jenže pád KSČ už to neumožnil. 41 let hospodářské katastrofy, ale mít ještě jeden rok, pak by... Plánované hospodářství se zdá být nereformovatelné. V tomto smyslu se vyjádřil i Ota Šik později ze Švýcarska.)

Myslím 1961 začíná 3. pětiletka. Komunisti z toho dělali senzaci a nutili národ k jásotu, ačkoli to nikoho nezajímalo a ty 2 před tím ukázaly, že tu důvod k jásotu skutečně není. Vzpomínám na jejich neúnavnou propagandu . "Splníme pětiletku za 4 roky." Výsledek byl, že 3. pětiletka nebyla splněna nikdy, ve svém průběhu se zhroutila a každý podnik vše fušoval na vlastní pěst, jak se dalo.

Moje generace si snad vzpomene - výraz "socialistický výrobek" znamenal "zmetek". A skutečně když začínám průmyslovku, nebojí se to říci už ani učitelé. Dostáváme zdarma učebnice, logaritmické pravítko (počítačky jsou v tu dobu jenom mechanické) a sadu rýsovadel a kotýrovací pérka. Logáro drhne a nedá se pořádně použít, ti z bohatších rodin si jdou do krámu koupit takové lepší, myslím za 120 korun. S rýsovadly je to už horší, kvalitní nejsou k dostání ani v obchodech. Profesor nám říká, "kdo máte někoho na západě, ať vám pošle tohle a tohle + nějaký západní brusný kámen.)
Ano, kapitalismus upadá a řítí se do záhuby, to jsme se ve škole učili. Skutečnost ovšem je, že tu pořád ještě stojí, pevnější a bohatší než kdy před tím, zatímco komunismus, budoucnost lidstva, už teď v přítomnosti neví jak dále. (V tu dobu běžný vtip. Jaký je v češtině 8. pád? Kudy kam?)

Proti Novotnému a jeho věrným se staví spisovatelé, studenti, inteligence, ale i část vlády. Tady se objevuje jméno ekonom Ota Šik, František Kriegel, Dubček, Smrkovský a více kolem, kteří chápou, že ostnaté dráty na hranicích, cenzura a lži v Rudém Právu katastrofální hospodářství nezachrání. Ve výkazech stojí ledacos, ale vlastně celý stát hospodaří s prodělkem.

2. Jak zmíněno, heslo ortodoxních komunistů v 60. letech - "zacpeme pisálkům hubu."
Začalo to už v 50. letech, ale to měli komunisti ještě své věrné spisovatele. V letech 1949 až 1956 byl předsedou Svazu československých spisovatelů Jan Drda* (Němá barikáda). Společně s Václavem Řezáčem (Nástup) se podíleli na vylučování nekomunistických autorů ze svazu spisovatelů, u některých z nich i na jejich odsouzení a věznění. V 60. letech už není dost síly je umlčet. Místo oslavných díl na socialistickou společnost, píší stále více kriticky. Ve věku asi 14 let jsem viděl v divadle Na zábradlí - Václav Havel, Zahradní slavnost. Bylo mi jasné, že je to kritika naší černobílé ideologie, ale přiznávám, že jsem se u toho moc nepobavil. Jednoduše tomu pro mě chyběl nějaký vtip.

Jenže kritická díla, Tankový prapor, Opožděné reportáže... se hromadí. Jsou sice zakázána, lid o jejich existenci neví, ale jsou už napsaná. Zvolna se objevují nejprve zakázané, pak váhavě povolené, ještě jen mírně kritické filmy, Tři přání, Bílá paní, ... V každé případě je zcela pryč nějaký jásot nad vítězstvím dělnické třídy a naším socialismem. Komunisti si upevnili moc, lid na svou stranu ale nezískali!!!

*(Jan Drda mluvil jednou v televizi asi v půlce 60. let. Byl to strašlivě vyžranej typ, tak 120 kg. Už ale dávno ustoupil z politiky a psal pohádky o čertech. Být členem onoho lukrativního svazu spisovatelů asi přinášelo mnohé výhody a výsady. Kdosi popsal v emigrační literatuře, jak si Drda zaletěl do Moskvy na nějaký sjezd a jako obvykle se tam na mol opil. Protože to asi bylo i na sovětské poměry nějak moc, letěl tam za krátký čas znovu, aby se za své chování omluvil. No a všechno se opakovalo, Drda se zase znovu zchlastal jako papežský prelát. Nakonec, po roce 1968, se ale i v tomto člověku zřejmě ozvalo svědomí a byl vyhozen z nějaké komunistické funkce.)

Do tohoto zmatku přichází naše generace mladých pionýrů, která se jednoduše nepovedla. My už měli jenom budovat a jásat, ale opak byl skutečností. Tak krásný život nám strana umožnila, "všechno" máme, ale my si toho nevážíme. Neustále koukáme na západ a ptáme se, "proč jsou zadrátované hranice, proč máme cenzuru ... ?" Často odpověď komunistických hlupáků: "tak si běž k těm tvejm Američanům, co lynčují černochy." Tím přilévají oleje do ohně. Kdo nejásá a nesouhlasí, je pro ně nepřítel krásné socialistické vlasti a přisluhovač kapitalistů. Ve skutečnosti jsem v mojí generaci nepoznal v té době jediného člověka, který by s komunistickým systémem byl souhlasil. (To přišlo až po roce 1989, ale byly to celkem výjimky a navíc lidi nižší inteligence. Ti přišli s oním "zlatí komunisti". Ostatní chápou, že cesta nazpět nevede.) Dochází k těžkému generačnímu konfliktu. Třeba u nás na průmce, technický směr, je to občasná hádka s věřícím učitelem, ale na jedné marxistické škole navrhne šílená profesorka na vyloučení 100% studentů, neboť jsou to protisocialistické elementy a zaprodanci imperialistů.

V roce 1967 vystoupí Ludvík Vaculík s návrhem připustit opozici. Tak to už je pro komunisty skutečná kontrarevoluce, proti které je potřeba zakročit se zbraní v ruce. (Tento stranický puč se začíná připravovat, o tom příště.) Soudruzi z ÚV KSČ totiž dobře vědí, že kdyby připustili skutečné volby, nedostala by jejich komunistická strana ani tolik hlasů, kolik měla členů. Na druhé straně je tady ale paradoxní situace, že do komunistické strany právě v tu dobu začínají vstupovat mladší, (řekněme 30 - 50) inteligentní a vzdělaní lidé, kteří nemají na rukou krev z 50. let, na komunismus nevěří, ale domnívají se, (zcela mylně), že svou angažovaností můžou přispět k liberalizaci a reformě socialismu. (Ti jsou po srpnu 1968 zase povyházeni, nebo vystupují sami.)

Stále je tu ještě ale tzv. "zdravé jádro", které je proti každému zmírnění totality a bezpodmínečně oddáno Kremlu. To jsou jména Bilak, Indra, Kapek, Jakeš, Barbírek ... Historici někdy uvádějí i Štrougal a Husák, což je dle mých vědomostí z exilové literatury 70. let omyl. Ti dva do té skupiny nepatřili, což ale jejich poslušnost Kremlu a z toho plynoucí kariéru v době normalizace neovlivnilo. Spíše naopak, Brežněv potřeboval coby místodržící v Praze své vazaly u ostatních neoblíbené. To je pro něj dělalo spolehlivé, nemohli nikde hledat oporu pro vlastní politiku. Za těmito zkamenělinami stojí StB i důstojníci v armádě, věřící (plebejští) komunisté staré garnitury a funkcionáři všech možných koryt. (SVAZARM, spolek cs - sssr přátelství, svaz spisovatelů a mnoho jiných nejasných státních organizací.) Ti nemají na reformách a zmírnění útlaku nejmenší zájem.

Zdánlivě se socialismus liberalizuje, mnoho politických vězňů je propuštěno, cenzura polevuje... Jenže kdesi ve vládním podsvětí roste odpor. Je tu pochopitelně hlavně zase onen soudruh Novotný, který se chystá přitvrdit a to jedním mocným úderem. O tom příště. Jenže ono se mu to nějak vymyká z rukou.

Nevím, jestli dnes ještě někdo ví, co byly "Strahovské události"? Studenti nejsou u vládců moc oblíbeni, jsou stále v opozici a to nejen v socialismu. Jenže právě v onom socialismu roku 1967 se z nich rekrutuje skutečná (kontra)revoluční třída. Ke střetnutí ale nakonec došlo vlastně omylem a nedorozuměním. Ve Strahovských kolejích neustále vypadávala elektřina a docházelo k nepokojům kvůli mizerným podmínkám bydlení. No a když jim zase jednou nějaký blb vypnul elektřinu, tak se studenti vydali do ulic protestovat. Tady si nutno uvědomit, že něco jako demonstrace nesmělo v socialismu existovat. Ty jsou jenom v kapitalismu. My měli pouze manifestace, kde se naopak vyjadřovala spokojenost, nebo kritika čehosi západního, vše ovšem předem připraveno vládou a StB. Nyní ale táhne ulicemi banda studentů a volá "chceme světlo". Táhnou kolem hradu, kde právě vláda řeší problémy nevděčného obyvatelstva a Novotný slyší z venku ono volání. Jenže on to pochopil politicky a rozhodl se dát první signál připravovaných změn. Nařídil policii nepovolenou demonstraci rázně rozehnat. Policajti se vrhli na studenty a jali se je řezat obušky. Studenti se dali na útěk, stáhli se do koleje a zavřeli veliké skleněné dveře. Policajtu je rozmlátili, vnikli dovnitř a řezali studenty dále.

Jenže tady si Novotný definitivně vytvořil skutečné nepřátele a nejen mezi studenty. Odvracejí se od něj i další jeho dříve věrní. Byl to už skutečný hřebík do jeho politické rakve. Navíc zdiskreditoval policii, na kterou se nyní lidé dívají jako na nějakou kriminální organizaci. Vzpomínám, že pak přišla dokonce doba, že policisté nosili na prsou čísla, aby každý věděl, kdo ho majznul obuškem.

pokračování...

Maximální objem kuželu vepsaného kouli

4. března 2017 v 19:58 | gregor moldavit
Musím na jeden článek přerušit moji havelijádu z aktuálních důvodů. Tentokrát o něčem jiném.

Četl jsem nařízení, že maturovat v ČR nutno i z matematiky, nelze se vyhnout na jiný předmět. Loni jsem kdesi viděl statistiku, kterak vysoké procento studentíků z tohoto předmětu puklo. Pomyslel jsem si, že mají tu smůlu, že jsem je nemohl doučovat, jako tady v Německu po mnoho let celé množství těch, co s matikou měli problémy. Nakonec jsem je maturitou dostal všechny. Před týdnem jsem pílil na zahradě dřevo pokácených stromů a pěkně si přetáhl srdce. Už to nějak moc nejde, sil ubývá. Tak jsem si dal dva dny pauzu od těžké práce. Protože všechno špatné je k něčemu dobré, vrátil jsem se na tu dobu zase do oněch časů a vytáhl můj vědecký kalkulátor, jestli bych s ním jako ještě uměl zacházet? Vyhodil jsem dávno prázdné baterie, dal nové a mačkal knoflíky, co se bude dít? Už jsem taky hodně zapomněl. Tak mě napadlo, že bych mohl s českými maturanty probrat jednu dost častou maturitní otázku z oboru funkcí. Čas myslím jedna hodina. Tedy:

Jaká musí být výška kužele vepsaného kouli, v poměru k jejímu průměru, aby kužel měl maximální objem?

Kdo nikdy neměl funkce a derivace, nebo je dávno zapomněl, nemá celkem šanci to vyřešit. Naopak student, který chce letos z matiky maturovat, by to měl vytřepat z rukávu. V tuhle dobu propuká panika maturantů, že už se to blíží. Kdo ovšem teď vůbec nemá ahnug jak začít, ten už to bude do léta těžko dohánět.

Ale kdo chce, může teď začít se mnou odvozovat a počítat. Ať už ten, co má před maturitou, nebo jiný, co maturoval před padesáti lety.

Snad každý ještě vítězně napíše vzorec na objem kužele:

V = 1/3 π r2 h

A dále? Jo, to už je horší. Abychom mohli najít maximum funkce, musíme ji nejprve mít. Onu všeobecnou funkci

f (x) = ax3 + bx2 + cx + d

Kužel se dotýká svým povrchem povrchu koule ve špičce (tedy v jednom bodu) a obvodu základny (tedy kružnici). Výška může být od nuly do průměru koule. (Který není zadán.) Když si to představíme, bude základna ležet asi tak kousek pod středem koule. Snad se shodneme na tom, že bez nákresu to nepůjde. Radějí pořádně rýsujte, nemalujte rychle nějakou zrůdu na pytlík od mouky! Ten čas se vyplatí.



Další krok je nyní jasný. Výška kuželu se zvětšuje, když základna klesá směrem dolu, při čemž se až ke středu zvětšuje její poloměr, pak to jde obráceně. Naše otázka života a smrti zní, v jaké matematické závislosti?

R je poloměr koule. Vzdálenost mezi středem koule a základnou označíme jako x. Tím platí

h = R + x

Kde vzít r, poloměr základny kuželu? Z Pythagorovy věty. Vidíme, že

r2 = R2 - x2

Takže V = 1/3 π (R2 - x2) (R + x)

Nyní tedy máme naši slavnou funkci, ale co si s tím salátem počneme?
x může být jakékoli číslo, dokonce i negativní, tedy severně od středu koule. R, poloměr koule, nebyl zadán, může to být jakékoli kladné číslo > 0. Co s tím?

Klid, klid! Co známe je 1/3 π, to zná každý. Jenže právě to navrhuji z rovnice odstranit. Je to pouze konstata, kterou násobíme každý výsledek f(x) abychom dostali objem, na který se nikdo neptá. Musíme pouze najít h. 1/3 π tedy vyhodíme.

Dále - jak známo, jsou všechny koule geometricky stejné, jedno jestli pingpongový míček, nebo Slunce. My si tedy vezmeme kouli s poloměrem 1, jakékoli délkové jednotky. Co platí pro ni, platí pro všechny ostatní, R zaměníme za číslo 1. Tím je taky x možné pouze od -1 do +1.

f (x) = (12 - x2) (1 + x) a teď to vynásobíme

f (x) = 1 - x2 + x - x3 a dáme si do řady

f (x) = - x3 - x2 + x + 1
A funkce je jak malovaná. Zadáme ji do kalkulátoru, abychom si udělali představu. Osa x je od -1 do +1.


Ono maximum bude asi tam, kde jsme si to mysleli. Zkusíme změřit graficky. Bod umístím někde na maximu, přesně to ovšem nejde.


x = 0,33 a něco. To je ovšem toliko graficky. My to musíme dostat zcela přesně.

Jak znám žáky, každý teď začne okamžitě derivovat.

f´ (x) = -3x2 - 2x + 1

Pak to ještě položí gleich 0.
f´(x) = -3x2 - 2x + 1 = 0

Neříkám, že je to chybně, ale katastrofa přijde, když se člověk zeptá proč? Odpověď, "to se dělá, když hledáme maximum".
Já to věděl. Takového žáka vyhodit. Nejsme v kostele, abychom vykonávali předepsané náboženské rituály, jejichž význam chápe toliko nebeský pámbůch. V matematice musíme vědět proč něco děláme.

Co je to derivace? Stoupání funkce, tedy naší křivky v určitém bodě x. A jak jiste víte, když vylezete na vrchol už to dále nahoru nejde, jenom zase dolu a na nejvyšším bodě je tedy stoupání = 0. Proto derivace tohoto bodu x musí mít hodnotu 0, tedy protínat osu x. Přidáme do grafu křivku derivace.


Nyní je to s tím stoupáním určitě zcela jasné. Teď už jenom hohnotu x najít. Dnes asi každý tu funkci zadá do kalkulátoru a má x1 a x2. Kvadratická rovnice má 2 výsledky. My to museli počítat zu Fuß pomocí "Mitternachtsformel". (Jestli česky "půlnoční vzorec" mi není známo?)
V dobách pradávných jsem si na to napsal tabulku v EXCELu.

Mitternachtsformel(-b/2+- Wurzel D)/2a
D =b^2 - 4 ac
a =-3,00D =16,0000
b =-2,00Wurzel D =4,0000
c =1,00
x1 =-1,00
x2 =0,33333

Vysledky, oba správné, -1 a +1/3. První je minimum, druhý naše maximum.

h = R + x
Tedy poloměr koule (což je půlka průměru, ale kdo tohle neví, ať se jde bodnout!) + 1/3 polokoule. Sečíst zlomky je úloha pro základní školu a dostaneme 2/3.

Výška kuželu s maximálním objemem je 2/3 průměru.

fertig!

No a pro mě to byla moje poslední vyučovací hodina.

Prezident Václav Havel - 24/?

25. února 2017 v 9:20 | gregor moldavit
23. díl: prezident-vaclav-havel-23

Antonín Novotný - 6
Cesta k růžovým zítřkům

Hendrych a Novotný

Psal se rok 1966. S kolegou z průmky jsme jeden večer šli cosi oslavit. Už nevím co, a nevím kde jsme vzali peníze, většinou jsme totiž neměli žádné. No ale ten večer jsme asi měli a zapadli jsme do vinárny "U zelené žáby". Tam byl takový menší výklenek, v tom jeden stůl pro čtyři a jeden pro dva. U toho pro čtyři seděli dva muži, ten pro dva byl volný. Sotva jsme se přiblížili přihnal se číšník a nevlídně nám sdělil, že ty dvě zbylé židle vedle oněch mužů jsou rezervované. Poukázali jsme na to, že si stejně chceme sednout k tomu stolku pro dva, což jsme, i přes jeho nesouhlasný výraz ve ksichtě, taky udělali. Neochotně přijal naši objednávku, ale s o to větší ochotou se věnoval těm dvěma mužům vedle. S mnoha úklony přiběhl, levou ruku za zády, pravou jim dolil víno a zase odcouval, svou prdelí mě div nepošoupnul se židlí na stranu. Prohlédl jsem si ty dva postarší muže, kteří sami proti naší přítomnosti zřejmě nic neměli. Toho vzdálenějšího jsem nikdy neviděl, ale ten hned vedle mě? Vždyť ten vypadá přesně jako... ale nemohlo být pochyb, jeho obličej byl příliš markantní, nedal se zaměnit. Obtloustlý, hlava jako meloun, tlusté brejle. Byl to soudruh Jiří Hendrych, druhý nejmocnější člověk ve státu hned po Novotném! Tento se v politice objevuje po pádu Širokého, jeho funkce by se všeobecně dala nazvat šéfideolog. (Rozhodoval kdo je přítel a kdo nepřítel, co je dobře a co špatně, čemu věříme a čemu nevěříme.) Lidová fáma o něm neříkala celkem nic, nějaký vtip na něj jsem nikdy neslyšel. Hendrych byl inteligentnější než Novotný, měl i nějaké vzdělání, nedokončenou vysokou. Moje generace si jistě vzpomene na zprávy: "Soudruh Antonín Novotný a soudruh Jiří Hendrych přijali na Pražském Hradě delegaci..., odletěli, navštívili, přiletěli..."

Nebylo to tak dlouho před tím, co jsem náhodou šel po Staroměstském náměstí a najednou to dále nešlo, v cestě stála policie. K radnici se nesmělo, páč tam stály vládní černé limuzíny. Byl jsem už tenkrát zvědavý a šel co nejblíže. Ze Staroměstské radnice právě vycházely tři osoby, jedna černá, dvě bílé. Ten černoch odemě dostal jméno Kasabubu*, mohl to totiž skutečně být on. Neustále jsem o něm v tu dobu slyšel nebo četl v novinách. Patrně si pustil do své země Rusáky, no tak to byl náš přítel. A ty dvě bledé tváře, to byl Novotný a Hendrych. Černoch byl oděn v nějakém honosném africkém královském rouchu, docela frčel. V Praze by se byl u ženskejch chytil. Jenže mu v tom asi v byla zima, takže se hned rozběhl k těm šejsetrojkám opodál. Tím sebou strhnul i ty dva soudruhy. Nejprve tedy pádil soudruh Kasabubu, za ním pádil soudruh Antonín Novotný a za ním pádil zavalitý soudruh Jiří Hendrych.

Viděl jsem je na vzdálenost asi 50 metrů a nyní tedy nepochyboval, že ten člověk u stolu vedle je skutečně soudruh Jiří Hendrych. Ačkoli jsme si byli jinak všichni rovni, bylo to pro mě vysvětlení, proč ten číšník s námi dvěma jedná jak se psy a před oněma dvěma se div neplazí po kolenou.

*(Nebrat historicky přesně! Jméno Kasabubu jsem si tak pomyslel. Jak se ten africký státník návštěvník skutečně jmenoval si nepamatuji, pokud jsem to vůbec věděl tenkrát. No a právě tak můžeme pochybovat i o informaci jednoho jazykového "experta", že "kasa bubu", přeloženo z afričtiny do češtiny, znamená "v bance straší".)

Ale pro koho jsou ty dvě rezervované židle u jejich stolu? Přijde teď soudruh Novotný s chotí? To se ovšem nestalo.
"Tak kde jsou ty holky?" zasykl Hendrych.
"Telefonujeme, ještě trochu strpení...", koktal číšník.
Což se opakovalo pak několikrát, když číšník konečně zdrceným hlasem sdělil:
"Ony nepřijdou. Někde se něco stalo, nechápu co..."
Ti dva se zatvářili znechuceně, dopili, jeden hodil na stůl bankovku a odešli, aniž by se s ním dále bavili. Ještě jim utíkal otevřít dveře.

Hrozně mě mrzelo, že ty holky nepřišly. Strašně mě zajímalo, jestli dvě pouliční děvky budou mít více lidské hrdosti, než tenhle servilní podlézavý číšník.

I tak to pro mě, nového socialistického člověk, bylo velmi poučné. Chování soudruha Hendrycha jsem v žádném případě neodsuzoval, shledával jenom zábavné a snad i sympatické*. Král jde mezi prostý lid. Konečně bylo možné, že ty holky chtějí jenom jako společnice ke stolu. Tak si aspoň zadarmo nacpou břicho a vymlasknou litr vína. Odporné a hnusné bylo chování toho číšníka.

*(Komunistický šéfideolog státu si v hospodě druhé cenové skupiny objednává u číšníka děvku z ulice. Jestli se po smrti potkám v pekle s Leninem, asi se mu neodvážím připomenout jeho proroctví, že zločin prostituce je pouze v kapitalismu a se socialismem vymizí.)

Když nyní trochu přeskočím, ten Novotný s Hendrychem se pak rozhádali. Jak zmíněno, v tu dobu byli problém spisovatelé. "Zacpeme pisálkům hubu", bylo heslo ortodoxního křídla komunistů. No a najednou v nějaké literatuře stojí státní tajemství, které vlastně mohli znát jenom tito dva. Novotný osočil Hendrycha (zhruba): "To je tak, když kecáš o politice doma při obědě a tvoje dcera to pak vykecá těm spisovatelům!" Hendrych mu to nezapomněl a když přišlo hlasování o zbavení jeho funkce tajemníka, hlasoval (ke všeobecnému překvapení) pro! To byl vlastně politický konec Novotného (o čemž podrobněji příště).

Ale jak to vlastně bylo od začátku komunismu s tím braním a ztrácením funkcí, často i s vlastním krkem? Někdy v roce 1960 se debatuje o tom, jestli rehabilitovat Slánského? Zatím se většina přiklání k tomu, brát si příklad z Kremlu. Jagoda, Ježov a Berija přeci taky nikdy nebyli rehabilitováni, vždyť to nakonec byli jen vrazi, což byl Slánský taky. Začněme tedy, zkráceně, u vítězství socialistické revoluce v Rusku, mezníku v dějinách lidstva:

Lenin varuje v závěti před Stalinem. Ta se záhadně ztratí. Ještě za jeho života se mu vzbouří rudí námořníci. Ano ti, co mu udělali revoluci a vyhráli občanskou válku. Lenin je nechá všechny postřílet, asi 14 000 mladých kluků. Za jeho nástupce je považován Trotzki, skutečný organizátor všech zmíněných akcí. Jenže Stalin se dostává do čela policie a stává se mocnějším. Povšimněte si, že stojí u rakve mrtvého Lenina. Kde je Trotzki? Stalin mu poslal telegram s datem pohřbu úmyslně posunutým o den. V propagačních filmech není vidět. Nejprve si bolševici myslí, že Stalina zase odvolí, ale komunismus a volby, to nejde dohromady. Jeden po druhém hynou, dokonce i jeho věrní. (Jeden nikdáž neví?) Trotzki je vyhoštěn, usadí se v Mexiku, kde mu sovětský agent zatne cepín do hlavy. (Je chycen, odsedí si to a dostane diplomatický pas ČSSR.)

Z těch nejslavnějších vůdců říjnové revoluce skončili skoro všichni neslavně. Většinou popraveni od Stalina, jako Tuchačevský, Ovsejenko, Kameněv, Sinověv, Bucharin a nekonečná řada ostatních komunistů pravých, či nepravých. Jak už jsem napsal, vládnoucí revolucionář po vítězství revoluce nemůže bývalé spolubojovníky na nic potřebovat. Svrhli diktátora před ním, vědí jak se to dělá, můžou svrhnout i jeho.

Kulky, kterými byl popraven Kameněv a Sinověv, s vyrytými jmény obětí, si ve skleněné skřínce soukromě ponechal jejich vrchní kat Jagoda, šéf NKVD. Když ten byl popraven, vzal si ji následující kat, mrňavý Ježov. Ten si přivedl vlastní gang vrahů a s nimi mučil a popravoval zcela nevinné lidi ve jménu Stalina*. Tomu se za čas taky stal nebezpečný, moc věděl. Byl zatčen, o jeho popravu se staral zřejmě už konkurenční gang, který s ním měl účty. Byl svlečen do naha, zmlácen od hlavy k patě a konečně zastřelen. Skřínku s kulkami si vzal zase jeho následovník, masový vrah Berija.

Jaký je rozdíl fotek? Jeden Ježov!

*(Vraždění za Ježova bylo tak strašné, že vznikla fáma vzdáleného Stalina, který o ničem neví. Staletá víra mužíků, že car je dobrý, ale neví o tom, co páchají jeho špatní úředníci. Vše zase odvařené z ještě straší představy dobrotivého pámbíčka, kterému vše špatné dělá jiný bůh, jménem ďábel. Myslíte, že jen v Rusku? Když jsem byl v začínající normalizaci vyhozen na hodinu z práce při politických prověrkách, pronesl jeden věřící komunistický kolega (běhal s rudou hvězdou na klopě), "to vědět Husák, ten by s nima zatočil". Mohl jsem ho pouze upozornit, že to byl Husák, kdo ty prověrky nařídil. To mu ale jeho rozum nebral. Ten nejvyšší přeci musí být vždy dobrý!)

Jenže tenhle soudruh Beria si dovedl spočítat, jak to bude s ním. I on je příliš blízko Stalina a náhle jsou odvoláváni jeho věrní na jiné funkce. První krok před odvoláním i jeho a další krok je už jen zatčení a kulka. (Soudruh Slánský by o tom mohl vyprávět.) Jeden večer si Stalin, Chruščov, Berija a pár dalších více přihnou vodky. Stalin dostane (asi) mozkovou mrtvici. Berija zakáže zavolat doktora a zůstává s ním samotný. Za tři dny Stalin zemře. Berija měl jednou důvěrně říci Molotovovi, "to já jsem ho oddělal". (Který to prozradil na smrtelné posteli.)

Stalin je mrtev, komunistický svět má smutek a lomí rukama, všichni z jeho okolí jásají. Přežili! Berija a Chruščov jsou dva možní následníci trůnu. Zvítězil Chruščov, nechal Beriju zatknout a zastřelit. Kdyby byl zvítězil Berija, byl by nechal zastřelit Chruščova a považoval to za zcela samozřejmé. Byl by dnes Chruščov rehabilitován? Těžko! Co víte o jeho kariéře za Stalina? V našich učebnicích se o něm praví mnoho, o jeho minulosti ani slovo. Berija byl zajímavý tím, že chtěl zavést soukromé podnikání, tedy hospodářský systém jako Lenin v roce 1923 a nakonec skoro všechny socialistické státy Rusko, Čína, Čsl... v 80. letech. Chruščov zůstává u hospodářství plánovaného a v New Yorku pyšně pronáší, "uvidíme, kdo lidem víc dá?"

Sověti měli prvního člověka ve vesmíru. Všechna čest. V tu dobu jejich největší slávy ale kdosi prorokuje zánik SSSR koncem století. "Sovětské rakety dosáhly Měsíce, ale mnoho žen tam ještě pere prádlo ručně v řece. To jsou rozpory, (socialismu), které se budou prohlubovat do horoucích pekel."

A tak jde socialismus svojí vítěznou cestou dále, (od kapitalismu ke kapitalismu), takže příště zase pokračování...

Prezident Václav Havel - 23/?

20. února 2017 v 10:11 | gregor moldavit

Antonín Novotný - 5
Barák, Široký a mnoho bystrozrakých

Barák a Novotný

Tak hle, jak se perou, jen pohleďte na ně,
jak úplatky berou a svrbí je dlaně,
jen pohleďte na ně, jak zatančí tance,
když namísto daně jim dají kus žvance.

Tak pohleď, jak s vervou tu do sebe mlátí,
než hrdlo si servou a život si zkrátí,
tak s křikem se boulují s tupostí mezků
a páni se radují, utáhnou přezku.

Když v hospodě pijí, tak pozor dej na ně
jak na klubko zmijí, jež zabíjí laně,
tak pozor dej na ně v té podivné době,
vždyť při této hraně jde o krk i tobě!

Pít, klít, rouhat se víře,
pak sedět v díře nějaký rok,
klít, pít, co hrdlo ráčí,
vždyť osud stáčí už poslední lok.

Vlastně měla ta moje šťastně narozená, bezstarostná socialistická generace, která se dožila mezníku v dějinách lidstva, už skládat a zpívat jen radostné písně budovatelské. Píseň šťastného mládí, které zpívá si do kroku, pod praporem rudých pionýrů, nejmladší armáda pokroku. Nějak to ale všechno dopadlo úplně jinak. Ještě i na průmyslovce se v politické ekonomii dozvídáme, že utopický socialismus nefungoval, my ale děláme vědecký, podle marxismu-leninismu. Jenže - neměla by vědecká teorie být praxí potvrzena?

"S postupným pokrokem při vytváření socialistické společnosti se bude snižovat kriminální činnost počínaje vraždami a konče prostitucí. Kriminalita je sociální nemocí kapitalistické společnosti."

V.I.Lenin (jeden z nejhorších masových vrahů v dějinách lidstva)

Toliko jedna z těch "vědeckých" pouček. Jak už jsem uvedl, soudruh Lenin i Stalin, jakož vlastně všichni komunisti mého dětství nám zanechali spoustu proroctví. Nikdy jsem nezažil, že by se jedno bylo v náznaku vyplnilo. To nejfantastičtější asi skutečně řekl Lenin, patrně ovlivněn Marxem, že po nějaké době života v socialismu lidé přestanou krást a bude možné zrušit policii*.

*(Lenin sám si zřejmě v posledním roce své soudnosti (měl strašného syfla a ztrácel rozum) uvědomil, na jaké blbiny se nechal nachytat. Proto taky ještě rychle zavedl NEP, tedy vlastně nazpět kapitalismus. Tím začíná od něj zaviněný hladomor v Rusku ustupovat. Zajímavé, že prostituci řadil mezi kriminalitu a toho syfla si měl chytit někde v bordelu v Paříži.)

Tohle by měli číst právě ti dnešní neostalinisté, kteří by chtěli opět svrhávat kapitalismus, lidi jako mě umlátit v gulagu a zavést zase ten jediný pravý vědecký komunismus, přísně podle marxismu-leninismu. Jenže ten zatím nikomu nefungoval a jim taky nikdy fungovat nebude. Je to podobné, jako když strana biblická (skutečně existuje) chce dělat politiku a hospodářství přísně podle bible.

Za vlády komunistů jsou ututlávány nejen statistiky kriminality, ale i všechna důlní neštěstí, hospodářské problémy, dokonce i krupobití apod... tedy vše, co by vrhalo špatné světlo na socialistickou společnost a úspěchy v budování. ("Tím není potřeba znepokojovat dělnickou třídu", říká cenzuře StB.) V roce 1962 se náhle provalí aféra Rudolfa Baráka. Něco tu musí být podivného, když místo zatajení se to naopak nafoukne. Novotný dokonce udělal i nějakou výstavku od Baráka (údajně) nakradených věcí. Pro věřící komunisty, jako byl třeba můj otec, seděl v UV KSČ sbor nebeských andělů. A náhle je ausgerechnet ten nejsvatější z nich, ministr vnitra, člen ÚV KSČ, obžalován z krádeže částky 200 000 Kčs. (Což v těchto kruzích muselo být spíše drobné kapesné.) Kde je ten nový socialistický člověk, který nekrade? Leč kdo chce věřit ten věří, vždyť to byl přeci jen jeden člověk, ostatní ho odhalili a po zásluze potrestali. Od toho krok k víře, že to už se nemůže opakovat. Staří věřili, my mladí nevěděli co to má znamenat, ale že tady se něco muselo odehrát v boji o koryta, nám bylo jasné. Příliš nás to ani nezajímalo. Že ti nahoře se mezi sebou perou a vraždí, to je přeci známo. Cynicky jsme si povídali vtip, "máme největší vězení na světě, vejde se tam celý barák". Ti staří se opět nechali slyšet, že my mladí si asi myslíme... ale jednou poznáme... Jako vždy a ve všem se zase ukázalo, že jsme měli pravdu my, když jsme oficiální verzi nevěřili. Ale co se to vlastně událo v té zemi, kde se budoval vědecký komunismus, jehož Ježíšem Kristem byl neomylný Lenin?

Když se Rudolf Barák stal 1953 ministrem vnitra, byl zcela neznámý a policajti ani nevěděli, jak vypadá. Místo uspořádat konferenci a představit se v celé slávě, (a spíše se zesměšnit) se Barák nenápadně pohyboval po budově StB coby jakýsi nový kolega, chodil s ostatními na oběd a poslouchal. Tak zjistil co je to za lidi a jak obelhávali jeho předchůdce. Nato vzal vnitro tvrdě do ruky a brzy si získal autoritu. Nějaké znalosti nepředstíral, dokonce často říkal: "vždyť já nebyl ani agentem gestapa, tak o té práci ještě moc nevím". Lecjaký StBák si při tom nebyl jistý, jestli není míněn právě on. Jako první zřejmě prosadil zákaz akcí, kde si StB uměle vytvářela nepřátele státu, aby si zajistila svá pracovní místa. Na prvním místě vražednou akci Kámen*. Jeho moc nejen na vnitru, ale i ve vládě, začala stoupat. Až příliš stoupat.

*(Akce Kámen. StB vybudovala umělé hranice s NSR na českém území a najala převaděče do svých služeb. Převádění se tak dostali na scénu, kde byli jako zadrženi německou policií a předáni k výslechu americké rozvědce. Tam dostali americké cigarety a whisky a měli uvést jaké protikomunistické činnosti se dopustili, aby mohli dostat asyl. Fantasie prchajících pochopitelně neznala mezí. Tyto pohádky pak StB předkládala vládě a ta zděšeně podepisovala další miliony pro jejich činnost. Při dalším transportu pak byli jako přepadeni českými pohraničníky a putovali na mnoho let do vězení. Většinou celé roky netušili, že se stali obětí triku StB a nikdy za hranicí nebyli. Jeden z oněch agentů převaděčů si udělal ještě svůj "druhák". Odvedl občas nějakou skupinu do lesa, kde je postřílel a obral o peníze a klenoty.)

V roce 1962 byl Rudolf Barák náhle zatčen, zbaven všech funkcí, vyloučen ze strany a zabásnutý na 15 let. To už byl rok na funkci zástupce předsedy vlády (což byla zřejmě jeho smrtelná chyba) a ministrem vnitra byl univerzální vladař všech režimů Lubomír Štrougal*. Z vězení si Barák stěžoval na špatné zacházení, Novotný se prý snaží o jeho fyzickou likvidaci. Mimochodem, předsedou vlády byl Viliam Široký**, který ten den vůbec o ničem nevěděl. Druhý den na zasedání oznámil, že Barák byl zatčen a vyzval Štrougala, aby o všem informoval. Ten si opřel hlavu o ruku a mlčel. Široký pokrčil rameny, "takže se nic nedozvíme". Štrougal si pak s Novotným vzájemně dávali vinu na celém tom skandálu. Soudruh Široký, po mnoho let druhý nejmocnější vládce v ČSSR ten den ani netuší, že i on je už na listině nepohodlných a osud mu stáčí poslední rok. (O tom příště, jakož i o pádu Novotného.) Tak vypadali oni vládní zástupci toho pracujícího lidu, který si v socialismu údajně vládl sám. Tak vypadal charakter těch, kteří chtěli národ převychovat a z mojí generace udělat nového socialistického člověka. Tak vypadal "vědecký" komunismus v praxi.

*(Soudruh Štrougal vydal před časem knihu. Prý byla rozebrána a koupit by tedy nešla, což bych já určitě stejně neudělal. Jednoduše tomuto člověku nevěřím jediné slovo. Byl to právě on ve funkci ministra vnitra, kdo mimo jiné organizoval "nálezy" nacistických dokumentů v Černém jezeře. Vše bylo tenkrát v televizi a my to se zájmem sledovali. Pro místní okolo bylo ovšem celkem jasné, že tam nikdy žádné bedny s čímkoli nebyly, aspoň do onoho večera, kdy za tmy přijela vojenská vejtřaska. Druhý den je potápěči vytáhli. Právě tak by tento soudruh Štrougal mohl vyprávět o balíku peněz nalezeném v trezoru Rudolfa Baráka, který tam rovněž nikdy nebyl.)

Barák se dostal z vězení v roce 1968, ale jeho případ byl probírám až po okupaci, za vlády Husáka, takže zůstalo u toho, že měl nesrovnalosti v účtech. (Což asi v tom bordelu bylo normální. U StB si přikrádalo více soudruhů a nikoho za to nezavřeli.) Do politiky už ho nikdy žádná vláda nepustila.


**(Soudruh Viliam Široký mě z rádia a novin provázel celé dětství i mládí, až náhle nenápadně zmizel. Ani slovo o tom, kam se poděl. Najednou byl vedle Novotného na každém kroku soudruh Jiří Hendrych.

Široký byl komunista už od mládí, hned vedle Gottwalda, k tomu agent NKVD a do Kremlu na něj dodával informace. Před nacisty uprchnul do Sojuzu, ti ho ale poslali s nějakým úkolem na Slovensko, kde ho gestapo zatklo a zabáslo. Z vězení uprchnul a vrátil se do Moskvy. Tím útěkem se tedy stal slavný. Cosi tam je ovšem podivné, ti místní v Ilavě si vzpomínali, že ho tam právě v té době vídali často po večerech v hospodě. Takže vznikla oprávněná otázka, jestli byl v té base skutečně jako vězeň?

Asi mi to nebudete věřit, ale následující se událo, když jsem ještě byl v mateřské školce. Rádio povídá nějaké hlásání, to bylo pro dospělé a tohle jméno tam padlo. Vedle mě si hrál s autíčkem Jaroslav Zmrzlý, věk taky 4 roky, a ten najednou povídá. "Jo ten Široký, to byl frája. Voni ho dali do nějakého divného vězení a von jim z něj utek." To vězení bylo asi skutečně divné.
Jméno onoho vypravěče si dodnes pamatuji, protože měl zajímavé vědomosti. Jednou mi povídá, "Gregore, víš z čeho ses narodil?" Jal jsem se vzpomínat úpěnlivě, nebylo to vlastně ještě ani tak dlouho, ale kupodivu se můj mozek neměl čeho chytnout. "No z vajíčka", povídá Jarda a všichni jsem se strašně rozchechtali. Já pak ale stále přemýšlel, jestli jsem se vyklubal z vajíčka jako kuře a kde že je ten zbytek té skořápky?

Když Barák seřval celé UV a každému cosi omlátil o hlavu, připomněl Širokému jeho zázračný útěk z vězení v Illavě. Novotný to později rád použil, když se Širokého potřeboval zbavit.)

Možná by ta podvodná sláva socialismu a jeho předáků byla tak šla do nekonečna, kdyby se národ nezačal probouzet a protestovat. Jako první to byli spisovatelé, kteří začali psát zcela neuvědomělá díla, ze kterých se jim vytratil ten třídně správný pohled. (Mezi nimi se objevuje dramatik Václav Havel.) K tomu dorůstá moje obelhaná, podvedená generace, která se staví na odpor. Komunisti ale mají ještě jeden, snad závažnější problém. Jsou to jejich "úspěchy v budování socialismu", řečeno přesněji, zaostávající a krachující hospodářství. O tom všem příště...

Prezident Václav Havel - 22/?

13. února 2017 v 20:33 | gregor moldavit

Antonín Novotný - 4
Pokolení nevděčné, aneb "voni ty lidi..."


Jak už zmíněno, jednou jsme se zase za ranního chladu sešli před školou v pionýrských krojích, abychom se vydali na únavný pochod přes půlku Prahy demonstrovat naši... vlastně nevím naši co? Bylo to dobrovolné v komunistickém smyslu, kdo jít nechtěl, musel uvést důvody a ty nebyly uznány. No tak jsme zase táhli hodiny Prahou a volali dle předříkávače: "Amerika staví tanky, nezbylo jí na čítanky". A dospělí volali "Ať žije soudruh Novotný", ale já už věděl, že lžou a přetvařují se, že jestli Novotný žije, nebo právě umřel, je jim úplně jedno. Právě tak jsem měl dojem, že o finanční bilanci USA ve věci tisku učebnic nebude mít náš předříkáváč asi žádné znalosti. Že v tomhle světě té generace mých rodičů se jenom lže a všechno je podvod. To mi bylo tak 10 let. No a když už jsme se blížili spodku Václaváku, kde stála tribuna s našimi vládci a předáky milované KSČ, viděl jsem soudruha Novotného. Jestliže Zápotocký sotva hýbal prsty jedné ruky, Novotný mával oběma pažema a celým tělem. Jaká to kondice!
(Bohužel jsme byli v pravém proudu a soudruzi od LM nás hnali až k Hybernu, kde byl rozchod a spas se kdo můžeš. Dostat se doleva k Vltavě by znamenalo najít nějaké spojení, tam tramvaje jezdily.)

Jinak se to skutečně s tím Novotným zaběhlo a vše vypadalo "normálně". Novotný se tvářil přátelsky a lidově, v prvních letech taky chodil trochu mezi lid, dělal i nějaké debaty se spisovateli v Lánech po vzoru Masaryka. Jemu to ale skutečně vůbec nesedělo, dalo by se říci, že byl na něco takového jednoduše lidsky hloupý. Proto se taky brzy právě s těmi spisovateli silně znepřátelil. Často čtu od přesvědčených bolševiků o revoluční síle dělnické třídy*. Já nikdy nic takového nepozoroval. Dělnická třída nadávala na komunisty celý můj život v Čechách, ale nedělala nic, byla stižena totální paralýzou jak za Novotného, tak za Husáka. Revoluční hnutí vycházelo od umělců, studentů a inteligence. Mezi lidem a vládou se v 60. letech, aspoň na začátku, vytvořilo jakési příměří. Dnes jsem stále na internetu konfrontován s neuvěřitelnou nenávistí vůči politikům, které by chtěl někdo stále věšet a házet z oken. My Novotného tupili a uráželi, ale nevraždili. Tenhle pohled na politiky přišel až po srpnu 1968:
Kdy bude v Čechách dobře? Až vdova po Štrougalovi půjde oznámit Husákovo do vězení, že Bilaka ranila mrtvice na pohřbu Brežněva.

*(Právě tak jsem v NSR vícekrát zažil dělnické stávky, ale jednalo se výhradně o zvýšení platu, nějaké politické požadavky tam neexistovaly a nebylo pro ně ani důvodu. Vše organizované odbory, z dělníků samotných nevzešlo nic.
Jestliže jsem napsal, že od dělníků přišla únorová revoluce v Rusku, tedy upřesnění - byly to dělnice. Situace už byla tak zlá, že přerušily práci, táhly k jiné továrně a tam házely koule na okna a křičely na muže ať se připojí. Armáda odmítla zakročit a stávka skutečně přerostla v revoluci. Nová, dalo by se říci demokratická, vláda ovšem nemohla ukončit válku kapitulací a tak se nakonec pro lid moc nezměnilo. Aspoň do vítězství bolševiků pučem 7.11.1917, které pro lid přineslo pouze neuvěřitelné zhoršení jejich života a miliony mrtvých hlady, masakrováním Leninovou ČEKA a občanskou válkou.)

Snad ještě zmínka o faktoru Židů*, proti kterým bojoval jak Stalin, tak Hitler. V našem sídlišti žilo taky několik židovských rodin. Pochopitelně jsme jako děti o tom neměly tušení. Pokud se něčím odlišovali, tedy snad jenom nevšední pílí při brigádách a o všech můžu říci, že se jednalo o lidi vyloženě schopné a sympatické. Jejich jména si pamatuji, ale tady neuvádím. V průběhu pozdější doby náhle mizí. Jak jsem se až za mnoho let dozvěděl, komunisti jim dali možnost vystěhovat se do Izraele. Pro českou zemi to určitě byla škoda! Jedna ta rodina, otec organizoval nářadí při akci Z a sám pracoval jak šroub, měla dva syny v mém věku. Ríša a Péťa, oba príma kluci. No a když tihle lidé odcházeli, říkali sousedům, "pojďte s námi, tady bude zase jenom válka". Jenže ono je zřejmě skutečně všechno jinak, jak říkal jeden jejich dávný krajan. V Evropě válka nepřišla, zato u nich mnohokrát. Jeden z těch dvou kluků v té jedné padl. Já zabil na vojně idiotsky dva roky, dost si podvýživou a nevyspáním zničil zdraví, ale války jsem byl v mém životě ušetřen.

*(Jednou jsem bloudil se třemi dalšími přáteli vypůjčeným VW-Polo po Sinai, která tenkrát byla pod správou Izraele. Byl to samý vojenský prostor, takže nebylo příjemné, když se náhle objevila izraelská vojenská hlídka. Leč z jeepu se ozvalo česky:
"Do Prahy je cesta dlouhá, kdo ji nezná ten je trouba." Ten voják nás už před tím potkal a slyšel mluvit česky. Pak nám ještě každému nalil plnou sklenici džůsu.
"Cože", žasnul jsem, vy máte tady uprostřed pouště takovej škopek pomerančové šťávy?"
"To jsou mandarinky, pomeranče my vyvážíme.")

Moje generace neznala už nic jiného než socialismus, ale přesto se s ním smířili spíše ti staří, kteří skutečně propadli jakési paralýze. My mladí jsme koukali přes hranice na západ a na rozdíl od těch starých hltali všechny informace. Tady začala tikat časová bomba, která jednou vybouchnout musela. Novotného jsme nemilovali, ale taky verbálně nevěšeli. U naší generace se pro něj ujalo vlídné přízvisko "blbej Tonda". Tak jsme ho po léta nazývali, aniž bychom si přáli jeho smrt. Jednou nějaká skupina ještě plánovala bombový atentát na Novotného v divadle, ale ta byla okamžitě vyzrazena a pozatýkána. Národ se o tom pochopitelně nic nedozvěděl. V tu dobu už přeci měli být všichni o výhodách socialismu přesvědčeni. Jestliže se ale lid s tím režimem nějak smířil, pak to neznamenalo, že svobodu navždy zapomněl. Určité napětí zůstalo a to se komunistům nikdy nepodařilo odstranit, nebo aspoň zmírnit. Bylo nám sotva 12 a vyprávěli jsme si vtipy:
Novotný jde po Václaváku a tu k němu kdosi přiskočí a vrazí mu facku. Ten vidí policajta a mává na něj. Policajt přiběhne, ale kupodivu nezakročí, naopak mu vrazí druhou facku. To už se na ně sesype ochranka a sebere je. Oba jsou před soudem a žalobce hřímá na policajta:
"Podívejte, tomuhle člověku se nedivím, ale jak jste to mohl udělat vy?"
"No", hájí se policajt, "já myslel, že už to začlo".

Komunisti vycházeli v počátcích z toho, že cenzura, ostnaté dráty na hranicích, atd... jsou pouze na několik prvních let, než lidi svým socialismem přesvědčí. Nyní už je ale jasné, že jejich vláda znamená ostnaté dráty navždy. Ne proti západním imperialistům, ale proti vlastnímu obyvatelstvu, což je mělo vést k zamyšlení. Neudělali to! Komunista, tehdejší, nebo dnešní, to je člověk, který má vždycky pravdu a vždycky bude ve všem v právu.
Tohle jsme v přípravách na slib museli malovat na čtvrtku A4.

Dostali jsme se do věku, kdy byl čas přestoupit z organizace pionýr do ČSM, (Československý Svaz Mládeže) a bílé košile vyměnit za modré. To se ještě událo, ale už naprosto chladně a odměřeně. Vstup do pionýra byla dlouhá buzerace a nacvičování rituálů, k obřadu jsme jeli na Pražský hrad. (Zase jakási obdoba církevní konfirmace. Tu jsem pak viděl v Německu, děti se učily ony pohádkové části bible, dostaly oblek, svíčku až do nebe, ...) Přestoupení do ČSM byla výměna košile a průkazů, (myslím červený za černý) jinak jsme měli údajně dále být zálohou komunistické strany. Mezi tou a námi se ale začala tvořit stále větší trhlina. Coby svazáci už jsme si povídali vtipy drsnější:
Voják hradní stráže se potřebuje vysrat, tak zaběhne do křoví. Použije kus novin a pak se zase postaví nazpět. Jenže je vichr, ten vezme ten použitý papír a zanese otevřeným oknem do pracovny Novotného. Tam ke všemu spadne na jeho stůl. Voják to okamžitě hlásí, velitel alarmuje sekretáře. Jeden z nich utíká do té pracovny. Za chvíli přijde smutně nazpět a na tázavé pohledy odpoví.
"Bohužel, přišel jsem pozdě. Už to podepsal."

Novotný byl třetí a poslední dělnický prezident a taky poslední, kdo na nějaký komunismus a dělnickou třídu ještě věřil. Ve vlastních představách skutečně pracoval pro blaho pracujících. Nakonec mu ale to vlastní blaho bylo přeci jen milejší. Na svoji moc si zvyknul, a pokud původně přiznával, že na to nemá schopnosti, nyní už byl přesvědčen o své jedinečnosti a nenahraditelnosti.* Ostřížím zrakem sledoval konkurenty a nemilosrdně potíral opozici. Na druhé straně rozdával obálky svým věrným. Komusi prý důvěrně řekl: "Musíš dávat pozor, aby ti nevznikla opozice zleva. S tou zprava už si poradíš." (= jediný správný směr jsem já. Už Lenin zakázal tvoření frakcí ve straně.)

*(Člověk u moci ztrácí soudnost a moc ho demoralizuje. K tomu se obklopí místo odborníky patolízaly a začne se považovat za nějakého nenahraditelného proroka božího. Proto bych znovu podrhnul železné pravidlo "2x a dost!"
Strašným dnešním příkladem je kancléřka Merkel, komunistická žákyně Honeckra, která ani netuší, jaké škody na své zemi napáchala a jak ji německý národ nenávidí. Ona se stýká pouze s věrnými, (jako je např. naprosto neschopný ministr vnitra deMaiziere) a tak celý den slyší jen to, co slyšet chce. Merkel míní, a nakonec už teď i musí, znovu, po čtvrté kandidovat. Lid ovšem nevolí kancléře, ale stranu, která si ho pak dosadí. Její strana CDU není špatná, ale ti proti Merkel vystoupili, možná byli i vyhozeni, a zbytek jsou zase jen její služebníci. Merkel se tedy do určité míry bude vlastně volit sama. To celé se jmenuje "parlamentní demokracie".)

Za Novotného přichází určité uvolnění (které ovšem nevychází z jeho osoby) a tím i přiznání značných problémů, na prvním místě hospodářských. Dochází k rehabilitaci obětí 50. let, uvolnění cenzury a v kriminálech se mají trochu zlepšovat podmínky. Mnoho politicky uvězněných je propuštěno, zůstává ovšem pod kontrolou StB. ("Jestli budeš něco kecat, můžeš se tam kdykoli vrátit!") Jak už jsem ale uvedl, ono to dost dobře nejde, dát národu jen půl svobody. To se nějakým směrem nezbytně musí zase zvrhnout. K tomu se dostaneme u pádu Novotného.

Teď ještě k onomu socialistickému člověku:
Neustále ještě dnes čtu, nebo slyším, že "ten komunismus je krásná myšlenka, ale voni ty lidi..." Já vůbec žádnou krásu v té snůšce nesmyslů nevidím, ale i kdyby, jestliže dělám politický systém, pak patrně pro lidi a sice lidi takové, jací skutečně jsou. Tohle už kritizoval K.H.Borovský: "komunisti by chtěli z člověka dělat něco lepšího, nebo něco horšího, jenom ne to, co člověk je."
Že lidi nejsou na komunismus zralí, komunisti věděli a dali si tedy za cíl "člověka převychovat"! Ke zděšení civilizovaného světa začali s tím nejhorším u sirotků v ústavu. Jen těžko si lze v plné šíři uvědomit, jak to v praxi vypadalo.
Více lidí si jistě vzpomene na film "Kdo chce zabít Jessii". Myslím, že to byl tady předfilm. Neuvěřitelné, že ho StB nezakázala, ale skutečně se lid dozvěděl, jaké nacistické praktiky byly zavedeny. Děti byly psychicky ničeny už od narození. Cíl byl vychovat člověka bez lidských citů, který nebude mít vztah k majetku a nebude mít vztah k druhému člověku. Všechno tedy dostávaly dohromady, kdo si co urve to má. Dítě dostalo vychovatelku do věku jednoho roku. Pochopitelně v ní vidělo svoji matku. Pak ho od ní odtrhli, odvezli jinam, kde mělo další matku do věku tří let. Není snad potřeba vysvětlovat, že z těch dětí udělali šílence. Tenhle experiment sice netrval dlouho, ale nikde jsem neslyšel, kdy a kde byl pověšen zakladatel tohoto zařízení. Bezpochyby se dožil pěkného důchodu. Že se jednalo o těžkého zločince? Inu "on to myslel jenom dobře".

Myslelo se to dobře i nadále. Někdy koncem 50. let si komunisti uvědomili, že jim v lágrech kopou krumpáčem vědci a doktoři. Dostali tedy možnost věnovat se výzkumu, ovšem na různých podivných projektech. Např. vyvinout drogu, která by takového nového socialistického člověka udělala. Sen každého diktátora, mít národ individuí, které si nepřejí svobodu. Droga se naštěstí nepovedla, byl tam ale i jakýsi chemik a ten měl vynaleznout nové palivo do rakety. Sověti si ho okamžitě vyzvedli a od té doby o něm nikdo neslyšel. Je tedy možné, že palivo do rakety, která vynesla Gagarina, vynalezl Čech ve vězení.

pokračování...

Prezident Václav Havel - 21/?

6. února 2017 v 9:25 | gregor moldavit
Antonín Novotný - 3
Doba zmírnění a vystřízlivění.
Domnívám se, že tento obrázek každý hned poznal.
Jsme v roce 1955 a na začátku velmi úspěšného filmu "cesta do pravěku". Karel Zeman asi nemohl jinak, než dát vypravěči pionýrský šátek. Správně uvázaný, tvar jako 1.

Takhle měl vypadat mladý pionýr, tedy ona nová generace orwellovských bezrohých krav. Komunistický budovatel bez vlastního názoru, oddaný straně a následující její ideologii jak ovce berana. Jenže ono to tak nefunguje a patrně to s lidmi nikdy fungovat nebude.

Napsal jsem, že komunisti svou ideologii odvařili od katolické církve a tohle je zase podobné. Je to asi jako když novopečený, zapálený farář přijde na malé město a domnívá se, že tam udělá zázrak. Všechny přesvědčí, malé děti podchytí, ... a nakonec mu všichni přijdou do kostela a budou skutečně věřit tomu, čemu věří on. Bude mít vzornou obec. Možná nejprve pár dětí na nějaké akce i naláká, ale ty povyrostou a pokud nemají víru v genech, jako on, tak se mu na ty jeho rituály jednoho dne zase vykašlou. No a všechno je za čas tak, jako v tom městečku bylo před tím = do kostela přijde pár babiček!

Po převratu 1948 skutečně existuje vrstva fanatiků a ta věří, že nadešla nějaká nová doba, mezník v dějinách lidstva, že lidi budou převychováni, že přestanou krást, cíl života budou hledat v práci, pak se zruší peníze a policie ... Jenže ono to nadšení rychle vyprchalo, těch věřících bylo stále méně, až na to už věřili jenom blbci. Tohle jsem chtěl napsat pro ty, kteří věří na lokomotivy dějin a mezníky v dějinách lidstva. Ono něco takového nebylo a nejspíše ani nebude. Když se zblázní jeden člověk, nemusejí se zbláznit ti ostatní kolem. Že máme šátek nosit každý den a všude, (a podle toho se chovat), nám pár cvoků ještě řve do uší, ale je to zase asi jako když církev vydává brožuru "katolická dívka" a očekává, že ta se bude skutečně 3x denně modlit a 2x týdně přijde na mši. (Pochopitelně nezbytná zmínka, že do kasičky nutno hodit co nejvíce, vždyť za to bude v nebi tisíckrát odškodněna.*)

*(Platit nutno tady na zemi, nazpět to dostanu od nějaké pohádkové bytosti po smrti. Geniálně vymyšleno a právě tady udělali komunisti smrtelnou chybu. Oni tu odměnu slíbili už tady na zemi. Proto jsou dávno pryč a církev je tu pořád. Nutno říci, že kdyby komunisti byli dokázali dát víc, než kapitalisté, mohli tu být dodnes. Všechny zbylé blbiny by jim lid už byl odpustil. Jenže oni zkrachovali jak ideologicky, tak hospodářsky.)

Píše se rok 1960, všechno začíná být zcela jinak než v letech 50. Nikdo už se nesnaží lidi převychovávat, nikdo už neprorokuje* jak jednou bude všechno zadarmo. V tu dobu neznám nikoho ve třídě, nebo v ulici, kdo by nebyl v pionýru, ale vyjít s tím šátkem na ulici, byl by se okamžitě stal terčem posměchu. Právě tak se nikdo z nás nechová coby "pionýr", příkladný pomatenec podle komunistických předpisů. Jsme normální lidé a budovatel socialismu z nás nikdy nevyroste.

*(Novotný tento rok pouze zaprorokuje, že do roku 1965 bude v Praze odstraněna bytová krize. Snad už za rok to bere nazpět a další datum neuvádí. Pokud vím, není vyřešena dodnes.)

60. léta je období těžkého vystřízlivění. Často se dočteme, že za Novotného byly rozpuštěny koncentráky, teror se zmírnil, přestaly smrtelné procesy, že se ten socialismus začal přeci jen vyvíjet k lepšímu. To je pravda, ale ne docela. Bylo to za Novotného, on ale sám nebyl reformátorem. Spíše v Sovětském svazu polevuje stalinismus a to má odpovídající následky i v ČSR*. Je tu ale i jiný faktor, tedy klasický vývoj totality. Věřící fanatici (často mentálně slabší) jsou z funkcí vytlačováni profesionálními (často dokonce schopnými) kariéristy. Ti nemají v úmyslu zbytečně škodit, už vůbec ne vraždit, chtějí toliko moc a bohatství, tedy svoji kariéru. Za vládnoucí -ismus se sice schovají, ale být to nějaký jiný, nic by to na jejich jednání neměnilo, toliko by používali jiné fráze. Socialismus asi svrhnout nepůjde, tak poplujeme s proudem.

*(1960 prohlašuje Novotný socialismus za prakticky vybudovaný a přidává ono druhé "S". Snad jako výsměch lidu, který toho socialismu má dávno právě pokrk.)

Můj komunisticky věřící otec (měl civilní zaměstnání, nebyl v LM, pouze věřil) mi jednou v 70. letech (kdy už ze strany vystoupil) vykládal, že "my jsme všechno mysleli dobře, my chtěli jenom aby... ale do té strany vstoupilo mnoho špatných soudruhů, kteří to nemysleli poctivě. My jsme čekali, že zase vystoupí, ale oni převzali moc a nás poctivé zatlačili..."
Mohl jsem mu jenom říci: "Vy jste uvědoměle vraždili, oni neuvědoměle kradli. To už je mi ten špatný komunista milejší, než ten blbej-poctivej."

Jedno těm věřícím komunistům zůstává snad taky až do konce - jejich šílená a nedopečená propaganda. Své věci jenom škodí tím, že z mojí generace dělají totální blbce. Lhát se musí umět, ale oni neumějí ani to. Jestliže existuje něco jako TUZEX, je už těžké vykládat lidu, že ten západ na nás hledí se závistí, tam by lidé chtěli taky socialismus. Do Prahy jezdí už řady autobusů se západními turisty a ti se na nás dívají jako na zvířata v ZOO. Oni jedou za týden zase nazpět, pro nás je ta hranice uzavřená. Proč jsou tedy ještě hlídané hranice? Inu proti diverzantům. Ti si ale přeci můžou sednout do takového autobusu. Proč utíkají naši lidé na západ, ale zatím ani jeden obráceně? Protože tam nemají peníze na vlak, aby k nám přijeli. A ti v těch autech a autobusech? To jsou kapitalisté, dělník na to nemá. Je tomu tak, že oni mají svobodu cestování? Jo, nebo taky svobodu chcípnot v na dlažbě. A vůbec, když se tak blbě ptáš a tady se ti nelíbí, běž si k těm tvejm Američanům!
Moje generace se nestala budovatelem socialismu, ale taky neviděla v komunistech nepřítele. Oni si ho z nás ale sami rychle udělali.

Generační konflikt asi existoval vždycky, ale tady došlo ke střetu dvou zcela rozdílně myslících a vnímajících generací. Ne všichni ti staří jsou komunisté, ale přeci jenom zažili protektorát, zažili těžkou krizi 30. let. Nyní mají všichni práci, postavila se nová sídliště, zlepšilo to a ono. Tím rychle přijde jejich představa, "ti mladí všechno mají a ničeho si neváží". Ale my se ptáme: "Proč je všude cenzura, proč jste nám zavřeli hranice, proč nemůžeme cestovat jako ti na západě? Co je to za hospodářství, když koruna je nesměnitelná?" A každým dotazem jsme pro komunisty nepřátelé vlasti. Té jejich vlasti. Koncem 60. let se moje podvedená a obelhaná generace staví na odpor. Tak dobrou výchovu jsme dostali a takovýto plevel z nás vzešel. I Novotný chápe, že bude potřeba přitvrdit, že bez toho Stalina to asi nepůjde, ale už to nestihne, je sám svržen z trůnu. O tom v příštím dílu.

Dnešní mladí neokomunisti žijí v představě, že tehdá byl život růžová zahrada. Babička přeci říkala, že tenkrát se žilo normálně. To jistě, ale kdyby ta babička žila v době kamenné, vyprávěla by to samé. "Normálně jsme lovili mamuty, normálně nás přes zimu půlka vychcípala." Ono se za komunistů žilo normálně, jen ty růžové zítřky nikdy nepřišly a tahle cesta nakonec ani dále nevedla. Hospodářství pracovalo s prodělkem a jednou se to zabalit muselo.

Ještě trochu vlastní vzpomínky. Jednou jsme byli se svazarmem v Podkrkonoší na soustředění. Kus dál byla textilka, která zaměstnávala velkou část místního obyvatelstva, hlavně asi mladé ženy. No a ty holky k nám byly hrozně vlídné a vstřícné. Jednou jsme za vlahého večera táhli do hospody a šli kolem oné textilky. (Někdo možná tuší, jak se ona vesnice jmenovala.) Okna byla si 2 metry vysoko a ozýval se dost velký kravál. Přemohla mě zvědavost. Jsem spíše menší a vyhublý a na svoji velikost jsem měl velkou sílu v prstech a byl tím stvořen pro lezení po stěně. (To ale nebyl můj hlavní sport té doby.) Jelikož malta v cihlách byla už částečně vypadaná, vylezl jsem po té stěně a nahlédl oknem dovnitř. Naskytl se mi pohled do manufaktury 19. století, jakou vlastnil třeba vykořisťovatel Friedrich Engels. (Ten co jsme jeho obraz vždy viděli vedle kolegů Marx, Lenin, Stalin, boha čtyřjediného, ten co prohlásil Slovany za neschopné tvořit státy a předpověděl jim zánik.) Polonahé holky v prádle tam ve vedru, zkaženém vzduchu a kraválu pracovaly na stavech. Vyděšeně jsem se na to díval a ten pohled nezapomněl dodnes. Ten kraj tam pod tou Sněžkou je skutečně hezký a docela bych tam chtěl někde žít, ale že ty holky by zcela opačně raději ulovily jednoho svazarmovce a nechaly se od něj z téhle fabriky odvést do Prahy, to bylo zcela jasné. Kdyby v tu dobu byla existovala takováhle sviňská zaostalá fabrika někde v NSR nebo Rakousku, byly by ji odbory okamžitě nechaly zavřít a majitele postavily před soud. V socialismu nebylo odvolání a zastání!!! Tady jsme asi v roce 1967. Ty holky byly nomální otrokyně!

Jelikož tenhle blog je vyprávění jednoho člověka a ne lexikon prezidentů, dovolím si ještě jednu svoji vzpomínku zcela nepolitickou. Před tou hospodou byla taková lavička, myslím stanice autobusu. No a tam jsem si šel z té zahulené hospody sednou s pivem v ruce a jednou z těch dělnic, se kterou jsem se tam bavil. A za nějakou dobu z té hospody vyleze takovej kulatej typ, s ním asi tři holky a ten kluk zpívá a zpívá. Nazývaly ho nickem, takže jeho jméno tam nepadlo. Když někdo umí rychle utíkat, tak utíká i když nikam nespěchá, když někdo umí lézt po stěně, tak po ní leze a když někdo umí zpívat, tak zpívá. A já se s ním a těma holkama zapovídal a on jestli bych někdy nepřijel k nim někam na osadu a tak jsme pili pívo a dlouhou dobu si vykládali a dobře si všichni rozuměli. A ten kluk občas začal něco zpívat.
Přešlo pár let a já se služebně ocitnul mezi montovanými baráčky firmy "Montážní podnik spojů" v Ďáblicích. (Rok asi 1970) Najednou koukám, že proti mě jde takový už hodně zavalitý kluk, co mi toho z té hospody pod Krkonošemi strašně připomíná. Pracoval tam na dopravce, (nikoli coby prodavač), než s tím pak někdy praštil a věnoval se plně jenom zpěvu. Byl bych se ho rád zeptal, jestli je to on a jestli si na mě vzpomíná? Jenže on už v té době byl slavný, tak jsem si ho netroufnul oslovit. Jeho jméno bylo Michal Tučný.

pokračování o Novotném ...

O takovém generačním konfliktu už jsem kdysi napsal vyprávění ze starého Sumeru: O nepovedeném kuřeti

Prezident Václav Havel - 20/?

30. ledna 2017 v 21:25 | gregor moldavit

Antonín Novotný - 2
Co je to revoluce?

Ta žena, jménem "Svoboda", má krásné pevné (a v tu dobu jistě přírodní) trojky a není tedy divu, že ji následují celé davy. Já bych za ní běžel taky. Ale vede ona ten lid přes ty mrtvoly skutečně ke svobodě?

Co je to revoluce? Nějaký příklad?
Francouzská revoluce 1789. Genocida francouzského národa. Pro marxistické historiky převrat v dějinách, lid ukázal, že si dokáže vládnout sám. Podle mě klasická ukázka toho, jak lid byl horším vládcem než feudálové.

Únorová revoluce v Rusku 1917. (V našich učebnicích moc nezmiňovaná, chybí tam Ježíš Kristus komunistického náboženství, tedy Lenin. Ten si v tu dobu chodí v Curichu k panu Davidoffovi na dluh pro doutníky. Nezaplatil je dodnes.) Byla to stávka proti skutečně krutým podmínkám v době 1. války. V revoluci přerostla když armáda odmítla zakročit. Není zcela pravda, že tato revoluce svrhla cara. Toho sesadila spíše aristokracie a generálové. Ale ne funkci cara, pouze Mikuláše II. Caren se stal automaticky jeho bratr, který (možná bohužel) tento úřad odmítl. (Lenin, vystudovaný jurista, ho později nechal bez důvodu a bez soudu zastřelit.) Válka ovšem v Rusku pokračuje pod vedením demokratické vlády, lid je dále nespokojený.

VŘSR 1917. Nemá s pojmem "revoluce" nic společného, je to vojenský puč jedné strany. Bolševici se pouze prohlašují vůdcem lidu, ten však za nimi nejde a bolševiky ve své většině odmítá. Pak přijde režim jak řemen, zlatý car předtím. ČEKA povraždí půl milionu obyvatel (dostanou název konrarevolucionáři), v občanské válce padne 9 milionů Rusů a 5 milionů poumírá hlady. Lenin byl do té doby nejhorším carem, jakého kdy Rusko mělo.

Co je to revoluce? Revoluce je když... A co je to kontrarevoluce? To je přesný opak.
cituji:
Revoluce (z lat. revolvere - převracet) je lidové povstání, jehož součástí je mimoprávní akce mas, kterou se usiluje o změnu politického systému, nikoli jen vládnoucí elity. Podle jiné definice je to "rychlá změna státní moci" provázená zhroucením státu.

Kontrarevoluce? Inu to je (aspoň tak mezi námi) přesně to samé, jenom na místě vykořisťovatelů a utlačovatelů sedí komunisti.

"Mimoprávní"! Ale je tomu tak, že dělníci mají právo vzít pušky a jít do boje? Tedy aspoň morální? Má potom ale taky stávající vláda právo vzít pušky a vzpouru potlačit? Na jednom se snad shodneme. Dějiny dají za pravdu tomu, kdo zvítězil, protože od něj placení ty dějepisné knížky potom píšou.
Tady bych ještě uvedl aspoň malý kousek, co napsal disident Lev Kopelev: "Když se bolševici dostali k moci, neznali žádné zákony. Ani juristické, ani morální".
I s příchodem komunistů ve východní Evropě po 2. válce dostal pojem "právo" jakýsi ironický nádech.

Marx napsal, že revoluce jsou lokomotivy dějin. No, jak ten pán myslí, ale co z toho vyplývá? Potřebují dějiny lokomotivy? Co jsou kontrarevoluce asi nenapsal, nejspíše je nepovažoval za možné. Představa jak tehdejších, právě tak ale i dnešních revolucionářů všech směrů a kalibrů, že stačí svrhnout vládu a lid bude po všechny časy šťastný. Na co pak ještě další (proti)revoluce?

Jenže ono to funguje jinak! V roce 1952 se vzbouří dělníci v NDR, jsou od komunistů zmasakrováni. 1953 jsou bouře v Plzni a jiných městech kvůli měnové reformě. Vláda nespokojenost potlačí, dělníky pozavírá. 1956 vypuknou nepokoje v Polsku a skutečná kontrarevoluce v Maďarsku. Tam už to vláda pod kontrolu nedostane. Komunisti v ČSR blednou. Co když tato už skutečná občanská válka přeskočí i k nám? Každý si možná vzpomene na nějakou svoji oběť, která by se mu ráda maďarským způsobem poděkovala. Chruščov není nadšen, ale pokud se mu impérium nemá rozpadnout, musí poslat rudou armádu. I ta má velké ztráty, Maďaři bojují, je to skutečná válka.

Vzpomínám si na tu paniku v Čechách a hrůzu komunistů. Za rok na to jsem čekal, že budeme slavit vítězství v Maďarsku, něco jako VŘSR. Na to přeci mají komunisti dobrou paměť. V žádných novinách není ani jediná věta. Nic takového se nikdy neudálo.

Jiskra do ČSR nepřeskočila. V tu dobu je jasné, že stalinismus* je překonán, potenciál zásob na připravovanou válku lze dát lidem a věnovat se lehkému průmyslu. Přichází zlevnění některých cen. Komunisti ho nafouknou, ale tuhle námahu si můžou ušetřit. Je to skutečnost, lidé ji vidí sami a začínají věřit, že se něco zlepší. Že ČSR proti západu za pouhých 8 let silně zaostala, to běžný člověk neví.

*(Na sjezdu strany Chruščov prohlašuje: "Stalin byl nejhorší zločinec, jakého Rusko kdy mělo." To se já mám dozvědět po letech na západě. Socialistický budovatel to vědět nemusí.)

Když v roce 1957 nastupuje Novotný, je situace už celkem jasná. Lid už nevěří na to, že "tenhle režim se neudrží", nebo že "do Vánoc jsou tady Američani" a komunisti už zase vědí, že lid nepřesvědčili a ostnaté dráty na hranicích, StB, LM a represálie nejsou jen na prvních několik let, že tady budou asi navždy. Jenom moji generaci (narozenou kolem 1948) snad považují za dostatečně zmanipulovanou, ale i v tom se mají šeredně zmýlit. "Nový socialistický člověk" se právě tak nepovedl, jako jejich "růžové zítřky". Mezi lidem a vládou stále panuje určité napětí, které komunisti nikdy nedokážou odstranit. Většinu lidu za sebou nemají a nikdy mít nebudou. Ozbrojená menšina však stačí na udržení moci. Lid se ale situaci přizpůsobuje a vláda se snaží aspoň to napětí nezvyšovat. (Udržet lidi v nevolnictví, ale zbytečně je nesrat.) Nikdo přímo nehladoví, velká část obyvatelstva, hlavně důchodci, však žije velmi skromě. Vzpomínám na ty v pasážích, co chodili dojídat zbytky v bistrech. A z vládnoucí nomenklatury se stává nová, dekadentní, šlechta.

Když jsem byl nepřítel pracujícího lidu (už v době Husáka) a jezdil s vejtřaskou po Krušných horách, piju takhle večer pivo s kolegou a ten vypráví:
"Jezdil jsem taky s dodávkou a rozvážel různé speciality. No a jednou tam byl taky hrad Orlík. Tak zastavím u brány, závoru zvedne ňákej uniformovanej Estébák, kývne, já to vyložím a on chtěl něco vědět, jaké že je tohle nové auto a tak jsme se zakecali. Jak se tak bavíme, otevře lednici, ani hotel by se za ni nemusel stydět a to byla jen lednička na bráně. Vytáhne plzeňské, naleje mi a chce se bavit dál. Já mu povídám, soudruhu, vždyť víte, že jsem tady s vozem a hned zas jedu, nemůžu pít pivo. A on se jenom uchechtne. Kdyby tě nějakej polda stavěl, řekni, žes byl tady u nás. Nikdo už tě nebude zdržovat..."
Jaký asi byl život "dělnického" prezidenta v takovém paláci, kde je navíc všechno zadarmo? Ke je obklopen ochrankou a služebnictvem, kde už byl komunismus dovršen a vše jde na účet státní kasy. Kde navíc neplatí běžné zákony. Třískání aut v opilém stavu měl být průvodním jevem těchto vládců a Estébáků, k tomu beztrestnost jejich kriminálních synáčků.

Lidi si zvyknou, všechno se nějak zaběhne a "beztřídní společnost" se rozkastuje na třídy, které si jsou více vzdálené, než na západě dělník s kapitalistou. Jsou to i třídy, které západ nezná, třeba ona užší společnost, řezník, automechanik, instalatér, majitel západních valut, ... kteří si vzájemně vyměňují zboží a služby. Kdo mezi ně nepatří, pro toho je pouze to, co zbude a toho moc není. Nikdo vyloženě nehladoví, ale široká masa žije spíše chudě. Je zcela neuvěřitelné, když od dnešních mladých komunistů čtu, že tenkrát lidi sice moc neměli, ale byli si rovni, měli k sobě blízko a nezáviděli si. Já to mám tedy v paměti přesně opačně.

Nějak se žije, ale je tu ještě cosi, o čem se dodnes nějak nemluví. Já do toho vosího hnízda píchnu. Národ je deprimován, demoralizován a k tomu decimován emigrací. Dle komunistů utíkají blbečkové, co se nechali obelhat západní propagandou a pak toho litují. Oni jsou to ale ve skutečnosti spíše umělci, doktoři, vědci a nebo i schopní řemeslníci, kteří nepotřebují dělat kariéru přes stranickou knížku, kteří nepotřebují socialistické jistoty, na které oni jen doplácí. Oni se chtějí spíše prodat ve volné konkurenci na západě. Doma ale tihle lidé chybí. Možná nejsou vylupovány banky, ale drobná zlodějna je na každém kroku. Vždyť všechno patří všem, tak proč si z toho nevzít? Co není pod proudem, nebo přibité, se ukradne a lidem to už ani nepřijde. Majitel chatky někde za městem se netají tím, že na ní všechno nakraď. Naopak se tím chlubí, "tohle sem ukrad támhle a tohle támhle, ha ha ha."

Lidé si zvolna všímají, že je ničena příroda, silnice a domy se začínají rozpadat, když vidí západní výrobky, uvědomují si ten rozdíl. Je tu ještě ale cosi, co málokdo bere na vědomí. Vyplatí se spíše známosti a stranická knížka, raději nevidět a nevědět a hlavně nemluvit, výkon v práci při nejlepším až na druhém místě, když už, tak platí účast v průvodu na 1. Máje. Ve srovnání se západem panuje i neuvěřitelný vandalismus. Chybí kontakt se světem, cestování, které vzdělává, je prakticky nemožné, mladí mají řídké znalosti cizích řečí, šíří se pasivita a zvolna roste vrstva těch, co ty socialistické jistoty potřebují, protože jinak by se neuživili, bez ROH by si neuměli zařídit dovolenou. Český národ začíná degenerovat.

Pokračování ...

Další články


Kam dál