Deutsch-Deutsche-Grenze 4/? – Exodus

Čtvrtek v 19:05 | Gregor Moldavit
3. díl : deutsch-deutsche-grenze-3-v-rozvaliny-bude-babylon

Na moderních diktaturách je strašné, že pro ně neexistuje precedence. Středověká inkvizice zkrachovala, ale ta neměla k dispozici dnešní sdělovací prostředky. Nelze vyloučit, že dnes už existuje možnost vypěstovat člověka, který by si nepřál svobodu, jako je možné vyšlechtit plemeno bezrohých krav.
George Orwell, asi 1948

Poznal jsem lidi, kteří nepotřebovali svobodu. Bylo jich ale naštěstí málo.

To jméno Orwell jsem v ČSSR nikdy neznal, jako jsem netušil, že někdy existovala Luftbrücke do Berlína, německý vlak s Leninem z Zurichu, a tisíc podobných událostí. Říjnovou revoluci jsme ve škole měli na talíři prakticky bez přestání, ale ani slovo o tom, že Lenin nechal postřílet carskou rodinu i s dětmi a personálem, že nechal postřílet Rudé námořníky (14 000 kluků), kteří mu tu revoluci a občanskou válku vybojovali, jméno Stalin jsme slyšeli denně, Trotzki nikdy, ačkoli on byl ten skutečný Leninův spolubojovník, atd ... Dokonce i výraz "železná opona" jsem slyšel náhodou v jedné hře, která kritizovala úpadkovou americkou společnost. Musel jsem se, coby dítě, dlouho ptát, co ten výraz znamená. Snad nejhorší lež komunistů byla jejich poloviční pravda. Co se nehodilo, to se nikdy neudálo, to neexistovalo v přítomnosti. Přesně podle Orwella, který sám taky neexistoval. Už tahle absolutní prolhanost, ač třeba jen poloviční pravdou, byl základní kámen bezpříkladného generačního konfliktu a pozdějšího pádu těchto vládců režimu ostnatých drátů. To byl ale jen první důvod, proč moje generace (narozena kolem 1948) šla na odstup od té staré - komunistické.

Mimochodem, za Novotného už bylo jasné, že ta naše výchova jednoduše geneticky nefunguje tak, jak si představoval Hitler, nebo oni, komunisté. Ti pochodující, jásající pionýři přišli do puberty a začali myslet vlastní hlavou. Ve vězení tenkrát seděla řada vysoce kvalifikovaných osob a vláda se rozhodla je využít. Dostali možnost zkoumat. (Jeden český chemik měl při tom vyvinout palivo, které později vyneslo do vesmíru Gagarina.) Jiní zkoumali drogy, které by z člověka obyčejného udělaly toho požadovaného nového, socialistického. Věčný sen diktátorů, mít národ, který si nepřeje svobodu. (Naštěstí se to nepovedlo dodnes.)
Mödlareuth 1949

Takže potůček si dále bublal, vis 2. díl, politické poměry se ale na jeho březích vyhranily. Na západní straně existoval ještě krvavý kapitalismus a vykořisťování člověka člověkem, na té východní zavládla rovnost a bratrství a výrobní prostředky se dostaly do rukou pracujícího lidu. Ten radostně budoval pro sebe novou společnost a neotročil pro kapitalisty. Nezaměstnanost přestala, zdravotní péče byla zdarma, lidé dostali sociální jistoty a na 1. Máje šli všichni "svobodně" jásat do průvodu, ukázat sílu masy dělníků a rolníků. Jistě tedy nikoho nepřekvapí, že se zvolna začalo skákat přes ten potok jenom z jedné strany na druhou a nikdy obráceně. Počet těch, kteří se hrnuli do té druhé půlky Německa, pak rok od roku rostl. Bylo by to zcela jasné a pochopitelné, kdyby tady nebyl jeden vysoce překvapivý efekt, se kterým nikdy žádný komunista před tím nepočítal a který je konečně i těžko vysvětlit. Že totiž ten proud prchajících se pohyboval právě obráceným směrem, než by jaksi z předchozího textu vyplývalo. Tedy z východu na západ, z pozemského ráje do země ovládané třídním nepřítelem. Pracující lid zanechal své znárodněné výrobní prostředky a utíkal se nechat od kapitalistů vykořisťovat. (Jistě byste mi to nevěřili, kdybyste to dávno nevěděli sami.) Ten proud byl nakonec tak mocný, že vládcům země socialistických jistot hrozilo, že tam zůstanou sami se starci, invalidy a několika věřícími. Bylo nutno investovat pořádnou část národního rozpočtu na regulování toho potůčku, aby už přes něj nikdo skákat nemohl.
Mödlareuth 1952

Nejprve byla postavena dřevěná ohrada, asi 2,5 m vysoká. Pochopitelně od soudruhů, západní strana tady nedělala celých těch 40 let prakticky nic. Ta ovšem byla nízká a moc nezměnila. Prchající z pozemského ráje ji překonali. Někdy ani nechtěli, ale museli. Kvůli stavbě oné ohrady byly jen v této vesnici 3 statky vyvlastněny a srovnány se zemí. Několik jejich obyvatel se skutečně na poslední chvíli zachránilo skokem z okna přes ten potok na druhou stranu. Ostatní byli přesídleni do vnitrozemí. Dohromady to bylo několik tisíc domů podél celé hranice. Jenže právě tohle budování plotů mezi oběma Německy tento útěk zesílilo. Spas se kdo můžeš, dokud to ještě jde. K tomu přišel masový exodus z Východního Berlína do Západního.

Jistě by tady byla oprávněná otázka, proč všichni z toho pozemského ráje prchali do země vykořisťovatelů, ale tady každý asi ví, že to byla životní úroveň a svoboda. Když lid vlastní výrobní prostředky, pak to zdaleka neznamená, že by se mu tím lépe žilo. Ten "lid" (který si taky údajně vládl) totiž byla jen úzká vrstva komunistických funkcionářů. Takže - znárodněním se podniky dostaly do méně rukou, než byly před tím. Navíc do rukou vládců, kteří, na rozdíl od původních majitelů, ty firmy nevybudovali a nedokázali řídit. Pracovalo se radostně, ale v nesmyslném plánovaném hospodářství. A svoboda? Jak už jsem napsal ze začátku. Všechno jenom lež a podvod, cenzura sdělovacích prostředků v zájmu jedné totalitní strany a stále větší strach lidu a stále větší strach vládnoucích, aby se jim země kompletně nevylidnila. Právě u mojí generace přišla ta základní otázka: "Proč oni můžou cestovat a my ne?" Komunisti to brali jako drzost, vychovali nás přeci tak, abychom jásali nad socialismem a ne abychom kladli nepohodlné otázky. My nejprve nebyli nepřátelé komunistů, ale oni sami si moji generaci znepřátelili. Proto musela proti nám přijít ona betonová zeď, v jejich prolhanosti zvaná "protiimperialstický val".

Tohle je snad dostatečně známé, ale jak je vlastně možné, že ti skutečně věřící komunisté tohle připustili. Jak je možné, že dál ochotně chodili na stranická školení KSČ, naší generaci ty pitomosti papouškovali a proti tomuto druhu "rovnosti a bratrství" se nepostavili? Vždyť dokonce i jeden ze tří zakladatelů KSČ (v hostinci U kaštanu), Šmeral, se později od této strany dost distancoval, když se tam prosadila ultralevice, jako např. Gottwald. Jak to, že tito spolupachatelé všech zločinů komunisty dále zůstali a ochotně se na celém tom svinstvu podíleli? Vždyť povětšinou sami na tom nic nezískali, naopak tím vším rovněž trpěli? Jak to vysvětlovali tito věřící pachatelé, kteří byli zároveň oběti, naší generaci?

Domnívám se, že o tom psát není zbytečné. Ono se to celé totiž může kdykoli opakovat. Jaký je rozdíl mezi dnešními komunisty, členy KSČM (ale právě tak neostalinisty, kteří jim nadávají do revisionistů) a těmi roku 1948? Žádný. A těmi roku 1848, kdy před nimi varoval K.H.Borovský taky žádný. Jsou sice totálně rozkastovaní, (poznal jsem stalinisty, maoisty, trotzkisty...) ale vcelku si vzájemně nemají co vyčítat. Všem komunistům z toho nakonec taky vylezlo zhruba to samé.

Moje vzpomínky na to, jak nám, hloupým klukům, to ti staří věřící hezky vysvětlovali, napíši příště.

Pokračování...
 


Deutsch-Deutsche-Grenze 3/? – ...v rozvaliny bude Babylon

13. dubna 2014 v 20:47 | Gregor Moldavit

"Ještě za sto let bude stát Berlínská zeď."
To samolibě prohlásil Erich Honecker v roce 1989. Pomyslel jsem si tenkrát, že kam až moje paměť sahá, komunisti jenom prorokovali a nikdy se jim ani jediné proroctví nevyplnilo. Tohle už je ale absolutní koruna lidské blbosti. Copak ten senilní diktátor vůbec nechápe, že je konec? Nechápal. Komunisti si do posledního okamžiku mezi sebou udíleli vyznamenání a nechali si tleskat na své projevy od najatých statistů.

Začalo to 40 let dříve oním:
"Budoucnost ukáže, že my máme pravdu."
10 let nato stavěli Berlínskou zeď, aby se jim Východní Berlín zcela nevylidnil. To už věděli, že budoucnost neukáže nic, ale už na to byli zvyklí a s něčím, jako skutečná pravda, si dávno nelámali hlavu. Jejich moc byla ještě pevná. Rudá armáda za zády, lidové milice, státní bezpečnost a ostnaté dráty ji drželi pohromadě, ale - ten základ státu, podpora lidu ve své většině, se každým dnem více vypařoval.

Necelý měsíc po Honeckrově šíleném proroctví padla Braniborská brána. Kolony trabantů projížděly, vítány jásotem obyvatelstva. NDR-pohraničníci mohli jenom bezmocně přihlížet a konečně nebylo v jejich zájmu cokoli podniknout. Oni byli taky jen zajatci, kteří právě dostali svobodu. Betonová zeď ještě stála, jenže nikoho už nemohla zastavit!
"A v rozvaliny bude Babylon..."
Nikdy před tím, ani dlouhá staletí po tom, neexistovala na této planetě taková pevnost, jako byl Babylon. To město mělo v době své slávy asi milion obyvatel. Tři řady tlustých a vysokých zdí, vodní příkopy, tisíce vojáků. Zdi tak silné, (z pálených a nepálených cihel), že dle řeckých historiků po nich mohly projet čtyři čtyřspřeží vedle sebe. (Řečtí historici, jako otec dějepisu Herodot, tady mluvili o divu světa.) Ještě ani dělo našeho 19 století by je bylo neprostřelilo.
Na zdech před palácem, se šklebily reliéfy draků, které měli už psychologicky nahnat strach útočníkům. Nesčíslné střílny, z nichž se mohl snášet déšť šípů a oštěpů, téci hořící smůla. Neexistovala síla, která mohla dobýt tohle město dobýt. A přesto Babylon padl! Je tomu dva a půl tisíc let. Klasická vojenská otázka, "Jak je to možné?"

Ukázalo se, že jakékoli obranné zařízení je k ničemu, když obránci ztratí zájem ho použít. V tu dobu se v těchto biblických krajinách zrodila nová mocnost - Peršané. Však ani jejich král Kýros Veliký neměl takovou sílu aby mohl Babylon dobýt. Když k němu přitáhl, jeho obyvatelé mu sami otevřeli bránu.

Nuže, první chyba byla skutečně vojenská. Jakýsi babylonský generál, nebo snad král, poslal armádu naproti postupujícím Peršanům. Patrně armádu vycvičenou na obranu hradeb a ta se srazila se zkušenou, pohyblivou perskou armádou na otevřeném poli. Podlehla!

Ale to ještě neznamenalo zánik babylonské říše. Na obranu hradeb by bylo jistě zbývalo vojáků a konečně i zmobilizovaných obyvatel více než dost. Jenže... a tady jsme zase u Berlínské zdi, kdo měl zájem to město hájit?

Otroci? Možná, v Řecku bojovali po straně pánů právě proti Peršanům a měli za to slíbenou svobodu. To tady ale ten případ nebyl. Zcela naopak, svobodu jim daroval dobyvatel Kýros. (Tím skončilo ono biblické babylonské zajetí Židů.)
Řemeslníci ve městě? Kdož ví, z jakých končin všichni přišli a jejich cílem bylo si v Babyloně vydělat. Víc je nezajímalo.
Místní obyvatelstvo? Není pochyb o tom, že v tuto dobu úpadku trpělo paralysou a bylo zřejmě dosti zdegenerované. Z nich žádná iniciativa nevzešla.
Kněží? Ti se rychle schovali za své bohy a nedělali nic. S tím máme my v naší době podobné zkušenosti. (Co dělala katolická církev za 2. světové války?)
Privilegovaná vrstva místních vládců? Těm Kýros velmi šikovně slíbil zachování jejich privilegií a tím si je koupil. Jejich moc a peníze bylo to jediné, co je zajímalo. I o tom by dnešní člověk mohl ledacos vyprávět.
Král? Ten určitě, ale to už dávno nebyl vládce formátu Nabukodonosera. Staral se spíše o bohoslužby a nakonec se neměl o koho opřít.

Nikdo neměl zájem bránit vlastní zemi a Kýros vítězně vtáhl do města. (Na podzim roku 539 př.n.l.) Lesy oštěpů a štítů, původně k jeho obraně, se zablyštěly k nebi na poctu nového krále. Král je mrtev, ať žije král!

Kýros sesadil krále a zavedl režim podle vlastních představ. Při tom málo rozlišoval mezi těmi, kteří pro něj svoji zem zradili a těmi, kteří proti němu chtěli bojovat.

Tím jsem tedy zároveň popsal pád Braniborské brány a Železné opony, právě tak i oné betonové zdi ve vsi Mödlareuth, ze které tam dnes ještě kousek na ukázku zůstal.

Když padla opora SSSR ztratil lid strach před komunistickými mocipány a státní bezpečností a zvedl pěst. Část mládeže se vydala do emigrace přes otevřené hranice v Maďarsku, někteří přelézali plot do NSR konzulátu v Praze a tisíce demonstrovaly v ulicích NDR. O koho se mohl Honecker a Krenz ještě opřít? Erich Mielke, 5000 jeho StaSi a pár zbylých senilních věřících komunistů. Příliš málo. Honecker si ještě zavolal jednoho generála a diskutoval možnost nasazení tanků. (Čínské řešení.) Ale ten odmítl.
"Co si myslíš, že řidič z toho tanku vidí? Prakticky nic! A to mám poslat do davu vlastních lidí? Ne!"
Nakonec to byl onen diktátorský dorostenec Egon Krenz, kdo chtěl do lidí střílet, ale už na to neměl dost politické moci. Armáda i policie vypověděla poslušnost a to byl definitivní konec reálného socialismu. Jako v Babyloně konečně každý věděl, že ho čeká zase ta samá práce, jako před tím, jenom pro nové pány. A ti budou platit západní markou, směnitelnou na celém světě, který se jim právě otvírá!

Co třeba ona vrstva dobře placených funkcionářů se stranickou knížkou? Ta stála na začátku a byla skutečně oporou, ale už ne v 80. letech. Nešlo do nekonečna přenechat hospodářství nevzdělaným blbům se stranickou knížkou. Už v době temné normalizace bylo jasné, že podniky musí řídit skuteční odborníci s vysokou. Ti se sice přizpůsobili a stranickou knížku měli, ale celá ta ideologie jim ve skutečnosti byla cizí. Měli přehled, jak situace vypadá a věděli dobře, že by se uživili i bez komunistické strany, k tomu asi lépe. O lidech jako byl Jakeš nebo Bilak si mysleli to samé, co zbytek národa. Bylo jim trapné, že takovým lidem oni slouží. Tak se stalo, že když vládci přestali být všemocní, když už za nimi nestály sovětské tanky, odhodila tato (moje) generace socialismus a plánované hospodářství, jako vypálený stupeň nosné rakety. Z ředitelů se stranickou knížkou KSČ se stali kapitalisté podnikatelé. Navíc tu byla skutečnost, kterou oplakávači starého systému dodnes nevzali na vědomí. Že totiž plánované hospodářství zkrachovalo a nebylo možné žít do nekonečna na účet dalších generací.

Přiletěl jsem do Berlína v té době. Zeď ještě stála, ale kdo chtěl, ten si ji mohl jednoduše přelézt. Tu a tam do ni bušilo pár kluků majzlíky a pak ty kousky betonu prodávali. NDR-pohraničníci vám na ten kus zdi dokonce dali s vážnou tváří razítko. Měli z toho taky srandu. Zeď tedy stála, ale už nebyl nikdo, kdo by ji hlídal.

V příštím dílu, časově nazpět, o tom, jak byla postavena. To nakonec, protože už to dnes, po další výměně generací, začíná být opět aktuální. Už zase vyrůstají noví budovatelé socialismu, neokomunisti, kteří by si to všechno dali znova. Jedni stejně, nebo podobně, druzí úplně jinak, ale všem by z toho muselo vylézt zase to samé, co už tady bylo. Sliboval snad Gottwald ostnaté dráty, cenzuru a povraždění vlastních spolubojovníků? Ne, on sliboval právě to samé, co ti dnešní komunisti. Proto příště o tom, jak to začalo a jak se mohlo stát, že taková zeď byla v tom systému "rovnosti a bratrství" postavena?

Pokračování...

Deutsch-Deutsche-Grenze 2/? – Malý potok

6. dubna 2014 v 14:35 | Gregor Moldavit


Levou nohu si dejte do Bavorska, pravou do Saska a břicho si nacpěte v Čechách. Něco takového je možné pouze v Kaiserhammer. (Pohlednice možná ještě z doby Rakouska. Dnes už tam ovšem hranice probíhají poněkud jinak.)

Bydlet na trojmezí bylo vždy tak trochu komické a hospody to jistě rády používaly k reklamě. Vis pohlednice nahoře, kde onen člověk čiší blahem. (Viděl jsem jednou hospodu někde u Basileje, kde hranice CH a F jde dokonce středem manželské postele. Milující se páry si prý mohou na poslední chvíli rozmyslet, jestli chtějí zplodit potomka ve Švýcarsku, nebo ve Francii.)

Dnes vám ale chci vyprávět o jiném trojmezí, ležícím od tohoto na pohlednici jen kousek severněji. V lesnatém, kopcovitém, jezernatém a docela příjemném kraji uprostřed Evropy. Tam se nalézá malá, zapomenutá vesnička jménem Mödlareuth. V jaké že ta je zemi? Inu to je právě to zajímavé a to byla taky 40 let její tragedie. Na mapě ji najdete snadno, leží na trojmezí Bavorsko-Duriňsko-Sasko. (Bayern-Thüringen-Sachsen) Celá ta historická nehoda vzala svůj počátek po 1. světové válce, kdy právě prostředkem té vesnice byla natažena hranice mezi Bavorskem a Duriňskem. Tou hranicí byl malý blátivý potůček, protékající jejím středem a nikoho to asi zvláštně nezajímalo. Na jedné straně bydleli Bavoráci, na druhé Duriňáci a když se večer sešli v hospodě u piva, tak se jednoduše sesedli sousedé jedné vesnice. Ten potok tam protékal jistě už v době Keltů a ti přes něj skákali z jedné strany na druhou. Tak to šlo dále celá staletí a tisíciletí, až jednoho dne...
Jo, až jednoho dne Němci prohráli válku a jejich území bylo rozděleno na 4 okupační zóny. Tak se stalo, že půlku vesnice obsadilo SSSR a tu druhou USA. Nejprve se vlastně nedělo nic, ten potůček si bublal vesele dále. Však nemělo trvat dlouho a začal ho střežit bdělý pohraničník se psem.
Ne tohle nejsou ti dva, jenom ten potok je originál. Pohraničník je totiž už taky čtvrt století historií. Jenom z této vesnice bylo uděláno museum Německo-německé hranice. Na té fotce jsem já s naším pejskem, který stále více začíná vypadat jako strašidlo Barbucha.
Ale uniformu té jedné, socialistické, armády (maskáče, jsou tam v muzeu) jsem 2 roky taky nosil a stál na stráži proti té druhé půlce vesnice za tím potokem, aby naše ženy a děti mohly v noci klidně spát. No a pak i pro mě přišlo to - jednoho dne - ono to bylo jedné noci. Té jsem ilegálně překročil tenhle potůček na tu druhou stranu, ovládanou ještě třídním nepřítelem.

Tohle všechno bych rád vyprávěl dnes těm mladým, kteří by si to celé šílenství rádi zase zopakovali. Nedělám si nejmenší iluze, že by snad na mě dali. Náboženský fanatismus, což je u věřícího komunisty ten případ, je v genech, člověk se s ním rodí a nelze mu ho vymluvit. Někdo říká, že všechno je věc výchovy. Já jsem po mém životě přesvědčen, že nic není výchovou. Většina vlastností je vrozená, tedy i víra. Je pak ovšem věcí prostředí, jakou víru a jaké dogma ten člověk převezme.

Přesto bych rád vyprávěl o tom, co jsem zažil a vysvětlil, jak bylo možné postavit takové zrůdné monstrum a to od lidí, kteří věřili, že přinášejí konečnou fázi v dějinách lidstva, systém rovnosti a bratrství, ve kterém není vykořisťování člověka člověkem, ve kterém jsou všichni šťastni. Kteří věřili, že přináší svobodu naší nové generaci a v nejmenším nepochybovali o tom, že jim budemem do smrti vděčni. "Do roku 2000 budou už všechny státy světa komunistické." To bylo jejich náboženské dogma začátkem 50 let. 10 let později věřili stále ještě, ale při tom stavěli tuto zeď, abychom jim všichni nepoutíkali na tu druhou stranu, do země třídního nepřítele. Jak se něco takového mohlo stát? Co se při tom odehrávalo v mozku věřícího komunisty? Co se děje v hlavě šílence, který už léta dobře ví, že všechno co dělá je lež a podvod a při tom dále žije v přesvědčení, že je čestný a poctivý člověk. A další otázka, jak mohla takováto betonová pevnost nakonec přeci jen padnout? Vždyť komunisti měli 40 let na to, nás všechny přesvědčit a celému světu západnímu světu to ukázat, jak se ze začátku chvástali. I když nikoho nepřesvědčili, Erich Mielke měl 5000 zaměstnanců StaSi, vojáky pohraničníky a nekonečně fízlů, aby tu hranici uhlídal. Přesto padla.

Při tom ovšem měli komunisti i více než dost historických příkladů ze kterých se mohli poučit, jak to chodí. Tak například - je to dva a půl tisíce let, co padl Babylon. Ten měl několik řad tlustých a vysokých hradeb a tisíce vojáků. Přesto stalo se jak předpověděl prorok Jeremiáš.
"A v rozvaliny bude Babylon. Pročež přebývati budou tam jen šelmy líté a mladé sovy."

Pokračování...

Deutsch-Deutsche Grenze 1/? - Život v ráji

31. března 2014 v 21:42 | Gregor Moldavit

V rajské zahradě, obklopené vysokým zdivem, žil muž a žena. Oba měli vše co potřebovali a všechny životní jistoty. To ovšem byla jenom věc definice. Oni měli vše co potřebovali proto, že když něco neměli, pak to nepotřebovali. Tak rozhodl Všemohoucí, který je stvořil a který určoval co je správně a chybně, co je špatné a dobré a hlavně, co kdo potřebuje, tedy i co kdo nepotřebuje. Ti dva lidé zváni pak byli Adam a Eva, neboť on je tak pojmenoval.

Tak žili muž a žena v rajské zahradě zcela bezstarostně, jedli plody stromů i keřů a nic jim nechybělo. (Co oko nevidí, srdce neželí.) Tedy aspoň si to nějakou dobu mysleli. Však jednoho dne se stalo, že ochutnali plody z toho stromu posledního. (Ničím se od těch ostatních nelišily.) Dále už nebyly stromy ani rostliny žádné, jen vysoká zeď. Oba na sebe pohlédli a žena se otázala svého muže:
"Co se nalézá tady za tou vysokou zdí?"
"Hm," zamyslel se muž Adam. "Všemohoucí kdysi říkal, že tam za tou zdí není nic. My tady máme všechno, co potřebujeme. Za tou zdí tedy bude nic, nebo cosi, co my nepotřebujeme."
"A jak vypadá NIC a jak vypadá to, co my nepotřebujeme?" tázala se dále žena Eva.
Oba se dohodli, že se na to zeptají Všemohoucího. Tak učinili, jenže ten se na ně jen rozzlobil:
"Dal jsem vám vše, co potřebujete. Snad si vzpomenete, že poznání jsem vám zakázal. Tam za tou zdí není nic, jen trní a bodláčí. Více vědět nepotřebujete!"

A vzdělal Všemohoucí zeď kolem ráje ještě o kus vyšší, až do nebe, a k jediné bráně postavil Cherubína s plamenným mečem, aby se nikdo nedostal ven a žádné informace dovnitř.

Leč stalo se jednoho dne, že přišla veliká bouře. Lilo a vichr hnal nebem prach i kusy rostlin. Bouře se utišila a muž a žena začali zkoumat její následky. Tu našli v zahradě květiny, které tam dosud nikdy neviděli. Oba pochopili, že ty musejí pocházet z onoho kusu světa, který leží za tou zdí. Tam za ní tedy neroste jenom trní a bodláčí. To ale znamená, že Všemohoucí lže. Dále to znamená, že Všemohoucí není všemohoucí. Nedokázal postavit zeď tak vysokou, aby se nedozvěděli aspoň kousek pravdy tam o tom druhém světě venku.

I poznali ti dva, že není dobře dostávat podle potřeb a zato nevědět. Pochopili, že jsou nazí a bylo jim to jedno. Ale oni pochopili také, že jsou lidé a jako takoví si sami musí určovat, co jsou jejich potřeby a co chtějí vědět.

"Pojďme pryč z této zahrady," pravil muž Adam.
"Ale vždyť ta zeď je příliš vysoká a u jediné brány stojí Cherubín s plamenným mečem," namítla Eva.
"Poznal jsem, že Všemohoucí není všemocný. Nebojím se jeho Cherubína s plamenným mečem. Vždyť je to jenom strašidlo pro ty, co nic nevědí a vědět nepotřebují."

Adam s Evou se vzali za ruce a šli ke bráně do ráje, tedy vlastně z ráje. Cherubín se jim postavil do cesty, však Adam ho odfoukl na stranu jako mýdlovou bublinu a Cherubín se rozplynul. Tím oba definitivně věděli, že Všemohoucí je pouze klamal. Tak vyšli oba z ráje do světa. Do toho světa, ve kterém nikdo nedostává podle potřeb, ale ve kterém taky žádný Všemohoucí nezakazuje vědět. Trní a bodláčí rodila jim země a v potu tváře svůj chléb jedli, však nikdy nezapochybovali o tom, že bylo dobře odejít z té zahrady za vysokou zdí!

Zapsáno vše bylo později od služebníků Všemohoucího, tedy ve značně pozměněné formě, historicky chybně, zato ideologicky správně.

Přešlo mnoho let. Lidé na světě nežili v ráji, ale nějak ve své většině chápali, že každý se musí přičinit a nic nepadá z nebe. Že dostávat podle potřeb by nezbytně vedlo k jejich naprosté degeneraci. Jenže bylo i mnoho těch, kteří se chtěli do ráje vrátit. Když pak jednou opět přišel jeden Všemohoucí, který se rozhodl vše zopakovat, našel si mnoho příznivců.

Tak stalo se , že tento dal opět lidem podle potřeb a proto musel postavit kolem nich vysokou zeď, aby mu z toho ráje zase nepoutíkali. Do strážních věží podél ostnatého drátu pak postavil mnoho cherubínů s reflektory a samopaly.

Není to daleko od nás, kde se ještě kousek té zdi nalézá, coby muzeum oněch čtyřiceti let reálného socialismu. Minulý týden jsme si tam se Slávkou udělali výlet a co jsme viděli, to vám chci v dalším dílu ukázat a o tom vyprávět.

Pan minister Babiš zjistil...

26. března 2014 v 19:56 | Gregor Moldavit
Pan ministr financí Babiš udělal právě epochální objev, že daně a DPH nestačí. (Ten dělají ale prakticky všichni politici všech států světa a sice každý rok.) Nikterak mě neudivovalo, když státní úředník ve funkci ministra financí v takovém případě daně zvedne. Domníval jsem se však, že podnikatel v této funkci bude trochu chytřejší a racionálnější. Není!

V několika článcích na hospodářské téma jsem uvedl link na můj článek "o daňovém Kalouskovi". Nějak se totiž tahle předpověď vyplňuje, dokonce ještě rychleji, než jsem odhadoval. Znovu jsem si na něj vzpomněl, když jsem na NOVINKY četl:
spotrebni-dan-a-dph-nestaci-babis-chce-benzin-a-naftu-zatizit-dalsim-poplatkem

Jak vidět, ani miliardář nemá patent na neomylnost. To vysvítá mimo jiné z dalšího článku novinek:
babisovo-ano-skoncilo-loni-s-dluhem-40-milionu

Nejsem ministr financí, ani čeho jiného, toliko důchodce s lopatou a sekerou v ruce, ale jedna věc je mi známa ještě z mládí. Když začnete zvyšovat daně, zvýšíte příjem do státní kasy. To jde ovšem jenom nějakou dobu a ten příjem z toho zvýšení bude stále menší. Jednou je vrchol dosažen a jakékoli další zvýšení přinese pravý opak, tedy méně peněz. Jednoduše se lidem stále méně vyplatí pracovat a podnikat. Žádné tresty lidi neodradí od práce na černo a všech možných daňových podvodů. Vždyť už prakticky nemají co ztratit. Buď práce na černo, nebo se na ni rovnou vykašlat. Dále začnou jezdit nakupovat za hranice, kde je většinou všechno levnější. Odhaduji, že to je dnes případ u nejméně poloviny obyvatel ČR. Jak jsem v posledním povídání uvedl, když jdu tady v Bavorsku do ALDI, pak vedle mě skoro polovina kupujících mluví česky. Byl jsem si koupit boty u DEICHMANN, všichni kolem mě mluvili česky, tedy rovněž obyvatelé Baťovi země. Je to asi 5 let, co jsem uvedl, že lahev pilsner urquell stojí v Německu na Rýnu, asi 70% ceny, kterou bych za tu samou lahev zaplatil v Plzni!

Je to s něčím i obráceně? Zatím ano. Já sjedu se ženou občas do ČR natankovat a koupit pár maličkostí, které jsou tam levnější. Moc toho ale není. Zatím to byl vždy benzin, ač to taky není jisté. Já tankuji zásadně v ČR, cena za litr asi o 0,2 € nižší, ale někteří sousedé říkají, že ten benzin je horší a méně se s ním najede. To nemůžu posoudit, moc toho coby důchodce nenajedu. V každém případě existuje podle německých hranic v ČR celá řada benzinových pump, kam Němci jezdí tankovat. Přijedou, natankují a obrátí nazpět. Denně by jich jistě bylo pěkných pár tisíc. (Dříve si dali v ČR třeba ještě oběd v restauraci, ale to už praktikují jen málo.) Nuže pan ministr Babiš přišel na to, že daně a DPH nestačí, pročež zvedneme daně na benzin. Takže se můžeme těšit, že tyto kolony jezdící přes hranice za účelem natankování, se jednoho dne budou valit obráceným směrem. Navíc zdražení pohonných hmot zdraží dopravu a tím dále zatíží všechna ostatní hospodářská odvětví. Jak jsem uvedl v posledním článku, kdo má dvě zdravé ruce a chuť pracovat, to v ČR balí a kouká zmizet. Každé zvýšení daní k tomu zase jen přispěje. Takže pan Babiš za rok bezpochyby udělá zase onen objev, že daně a DPD nestačí. (Na což bych si už dnes vsadil hodně peněz.)

Co potom? Tu chybu dále zhoršovat a zvedat zase daně? A co dělat jiného? V principu jednoduchá odpověď: Skutečně nutné kroky, aby se situace začala zlepšovat. Na prvním místě se lidem musí práce vyplatit a na druhém musí ve své zemi nakoupit zhruba za ceny okolních zemí! Jednou vládě stejně nic jiného nezbude, než se o to postarat. Jenže to může udělat hned a neodkládat to na příští roky a házet na další generaci.

Do Německa za prací 7/? - Dluhy a stěhování národů 2/2

19. března 2014 v 20:46 | Gregor Moldavit

Už zase pro tu holku přišel nepříjemný dopis. Za její dřívější byt v Německu má doplatit přes tisíc €. Tahle holka ještě dlouho nepoletí na žádné ostrovy. A papírování a telefonování nebere konce! To nebylo poctivé jednání, že je tak zadlužená, to nám neřekla. Už jsme se ji ale jednou ujali, tak ji neopustíme. Ona se snaží a pracuje! Nejspíše ani nevěděla, kolik dluhů si kde nasekala. Všichni, kteří plánují vydat se za prací do Německa, si musí uvědomit, že se tady na ně okamžitě vrhnou všichni možní zloději a podvodníci. Jako všude jinde, v ČR na tom nejspíše nebudou lépe. Jenom si všechny smlouvy můžou přečíst ve své mateřštině.

Zřejmě ta Petra občas ani nevěděla, co kde v němčině podepisuje. Nyní má aspoň oporu v nás a taky se vždy přijde poradit. Těžko si představit, co by teď dělala, kdyby to místo nebyla dostala. Nebo třeba jenom v jejím bydlišti. V ČR je průměr čistého 20 000 Kč, na Karlovarsku prý ale jen 10 000. Jak z toho ti lidé vyjdou, je mi záhada!?

Co vlastně dělají ti zadlužení, když to jednoduše splatit nelze? Četl jsem o jednom z mnoha, někde na Šumavě, dluží asi milion Kč. Co dělá? No nic! To stejně nesplatí, tak co by se vůbec namáhal. Spí hezky ráno do devíti, v pět za něj do práce vstávají ti ostatní, z jejichž daní on žije. Pracovat by se mu nevyplatilo, stejně by mu zůstalo zase jen životní minimum. Není ten člověk na tom vlastně lépe, než ti pracující, kterým třeba nakonec taky více čistého nezbude? On má k tomu někde svůj investovaný milion. Jedno pravidlo říká, že jestli má člověk milion plus, nebo mínus, to je stejná životní úroveň. Tady v Německu jsem konečně taky poznal socky, které měly vyšší životní standart, než třeba dělnické rodiny s dětmi.

Člověk bez prostředků sociální podporu dostat musí! Je to tak ale správně a můžou se na to všichni spolehnout i do budoucnosti? Co když skutečně s prací praští každý druhý, nebo jednoduše pracovat ani nezačne? Mají ti ostatní do nekonečna povinnost dávat mu polovinu svého tvrdě vydřeného platu?

Mimochodem. Dnes nám ta holka (byla tu na oběd a vyřizovat zase papíry) řekla, že v příštích dnech firma přijímá dalších 10 Čechů. Když tady člověk přejede hranici do Čech a potká před Kauflandem žebrajícího bezdomovce, pak ten na otázku "proč nejdete pracovat?" odvětí, "vždyť žádná práce není!". Jak vidět, tak je! Nutno ji ovšem začít aspoň hledat!

Ale jak se člověk vlastně do takové zadlužené situace dostane? Jak může být nějaký člověk takovým způsobem praštěný, aby si najal byt v ČR, v NSR, vzal auto na splátky a kdož ví co ještě, což mu nemůže finančně vyjít?

Za takovéto dluhy jistě nelze vinit ekonomy ani vládu, ani kapitalismus a podobně. Jestliže si najmu jednu cimru 2 x 5 metrů a objednám si do ní koncertní křídlo a plavecký bazén, pak je pouze moje starost, jak je tam dostanu. Ta holka neměla nějaký šťastný začátek života a udělala chyby. Nakonec je ale plnoletá a tyhle počty nejsou zase tak těžké.

Jistě hodně zblbla, někdo by řekl - husa. Co je ovšem podivné, že se do takové situace dostávají i lidé jinak rozumně smýšlející. Něco podobného bylo třeba i po převratu v NDR, ne jen ve financích. Náhle bylo registrováno prakticky nesmyslné množství těžkých dopravních nehod. Všechny podobným způsobem. Z kopce jede BMW (tenkrát pochopitelně z NSR) rychlostí 100 km/hod. Za ním jede celkem rozumný pán v trabantu (tedy z NDR), který až dosud platil coby opatrný řidič. Jenže v tuto chvíli mu najednou přijde myšlenka, se všem spolujezdcům předvést. Jednou může v trabantklubu taky vyprávět, jak on to ukázal namyšlenému zápaďákovi. Dá plný plyn a začne BMW předjíždět. A skutečně, nadešla jeho chvíle. Trabant vytáhne z kopce 130 a předjíždí BMW. Všechno hezké, než najednou se dole ze zatáčky vynoří jakási překážka. Řidič BMW šlápne na brzdu a za chvilku stojí. I řidič trabantu šlápne na brzdu, ale to si může ušetřit. Jeho bubnové brzdy na 130 z kopce nejsou dělané. Trabant i s osazenstvem jede prakticky stejnou rychlostí dále a dole se o překážku tříští. (Nutno mu nechat, že to zápaďákovi skutečně ukázal.) Tak přišlo o život mnoho lidí. Tyhle dluhy, abych se někomu vyrovnal, budou mít možná stejnou psychologii. Jakési zkratování v mozku. U člověka přijde třeba někdy touha něco mít a vezme rychle nabídnutou půjčku. (Dostávám takové spamy prakticky denně.) Ono se říká, "chudoba cti netratí". Já myslím, že spíše tratí. Tak jednou i jinak racionálně myslící člověk už má šetření pokrk, něco za každou cenu chce a na důsledky nemyslí.

Nyní ale aspoň krátce k onomu tématu - stěhování národů.

Petra má v plánu splatit dluhy, podívat se trochu po světě, naučit se pořádně německy a vydobýt si německou státní příslušnost. Bezpochyby se tady jednou vdá za nějakého Němce a její děti už budou Němci. V NSR zcela normální, běžný Němec je kříženina českého muzikanta s italskou cirkusačkou. Třetí generace jsou už Němci. Ti dokázali prohrát dvě války a po nich hospodářský zázrak. V 50. letech sem přišli jako gastarbeitři Turci a Řekové. Jejich děti jsou dnes zase Němci, mnozí sedí v parlamentě jako poslanci. (U Turků není problém země původu, ale islám. Holky v šátku Němky nikdy nebudou!) Německo přistěhovalce ve většině strávilo. To ale nemusí být v každém státu a s každou národností.

Jak je tomu v zemích, odkud ti lidé odcházejí? Zůstaňme u ČR! Když tato holka odejde do Německa, má její menší české město o jednoho bílého českého občana méně. Co když ale třeba za rok už o tisícátého? A ti zbylí?

Bylo mi asi 20, když jsem na montážích přijel do jednoho pohraničního města, jménem Cheb. To náměstí s kavárnou Špalíček a nádraží snad bylo jako dnes, ale jinak to tam ještě vypadalo jinak. Neexistovala velká nákupní centra a podobně, ale hlavně bylo jiné složení obyvatelstva. Lidé říkali, nechoďte tamhle do té ulice, tam žijí Cikáni. Tenkrát se tomu ještě neříkalo rasismus. Prostě tam nechoďte z určitého, celkem jasného, důvodu. Vietnamci tam tenkrát nebyli myslím žádní. Když jdu dnes tím městem, pak snad jedna třetina lidí, které potkávám v ulicích, jsou Vietnamci a Cikáni. Ti první tam mají svoje krámy, pracují a nabízí různé služby. Třeba přešití čehosi a podobně. Jsou pilní a zdatní obchodníci, jenom se zákony to občas neberou tak přísně. V jednom takovém jejich malém krámku jsem si nechal našít nový zip na moji starou horolezeckou bundu. Vietnamka byla moc příjemná a udělala to rychle a pěkně. Z čeho ovšem žijí ti druzí, to nevím. Ty vidím jen v ulicích. A jejich ženské ověšené hrozny dětí!

Právě byla taková diskuse na STREAM. Ženská bezdětná, chlap 9 dětí a teď se hádali. Já tedy nestál na žádné straně. Říkali, že už v roce 2018 bude původních, bílých, Čechů jen 6 milionů. Ona ale tvrdila, že z Vietnamců budou zase Češi, jen jinak vypadající. A kdo je to vlastně Čech? Nějak opatrně bych řekl, že bílý člověk mluvící česky. Nebo aspoň člověk, který tu českou kulturu a tradici posledních staletí nese nějakým způsobem dále. Jak ví ta ženská, že z Vietnamců budou Češi? Protože jejich děti mluví česky? Ale vždyť jich za 30 let může být v ČR většina. Pak si zvolí svého presidenta a odhlasují za úřední řeč svoji původní mateřštinu. Že to nejde? A kdo jim v tom zabrání? Pak bude na onom původním, českém obyvatelstvu, aby se přizpůsobilo.

Cikáni měli v těchto volbách poprvé dokonce svoji stranu. (Dostala setinu procenta.) Jejich program byl zlepšit podmínky pro svobodné matky, tedy udělat z množení zaměstnání. Dále upřednostňovat Cikány při výběru zaměstnanců. Čistě matematicky bude v roce 2040 každý desátý občan ČR Cikán, v roce 2070 každý druhý. Pak může mít jejich strana absolutní většinu. (Při stejném nárůstu jejich počtu jako od konce války dodnes, by jich bylo v roce 2200 na území dnešního ČR tři miliardy. Tolik bylo za mého dětství lidí na celé planetě.)

K tomu pochopitelně přijde nezbytný problém financování takového státu. Ten Kalousek, myslím loni, zvedl DPH. Když jdu tady v Bavorsku do ALDI, slyším kolem sebe češtinu. (V Německu je MWSt 19%.) Byl jsem si za dvacku koupit boty u DAICHMAN. Všichni zákazníci okolo mě mluvili česky. Skutečně si vláda v ČR myslí, že stačí strčit hlavu do písku a mechanicky zvyšovat daně a DPH?
(Už jsem tady jednou poukázal na článek: pribeh-o-danovem-kalouskovi
Zatím jde všechno podle moji předpovědi.)
A jak dlouho budou ještě Češi v ČR pracovat za dvacet tisíc měsíčně, jenom aby se o ně nechali hned stáhnout na daních? Co v odhadech budoucích čísel není zahrnuto, je jejich exodus přes hranice směrem na západ. Pracující Čechy pak nahradí Ukrajinci a Mongolové. Češi jistě přežijí po světě coby Němci, Kanaďané, Australané apod.* V ČR ale dávám Čechům naději tak do poloviny tohoto století.

K tomu pochopitelně přijde ještě problém celosvětový. Průměrný bílý Francouz má jedno až dvě děti, muslim ve Francii běžně osm. Už za 20 let tam bude žít více muslimů, než všech ostatních lidí. Další státy v Evropě, ale třeba i Kanada, budou rychle následovat. A jak známo, muslimům se více líbí v Německu, nebo USA, než třeba v Egyptě nebo Iráku. Jenom kolem sebe nechtějí moc křesťanů. Loni to řekl poprvé nějaký mulách v Belgii:
"Naše náboženství je nadřazené a jediné správné. Komu se to nelíbí, ať Belgii opustí!"
Sto milionů černochů v Africe pro sebe vidí jedinou budoucnost. Loď na Lampedusu.
Byl jsem v Aténách. Kam se podíváte přivandrovalci z Asie. Nikdo neví, co si s nimi počít a další tam proudí po tisících.

Já už jsem starý, máme svůj domek se zahrádkou v Bavorsku a se ženou doufáme, že v něm dožijeme. (A sice sami. Ne že nám sem vláda jednou přidělí, jako třeba ve filmu Doktor Živago, 30 dalších, bezpochyby černých a žlutých, spolubydlících.) Pro tu mladou generaci ale dnes platí - "Spas se kdo můžeš!"


* Vzpomněl jsem si, co mi jednou vyprávěla dcera, když studovala na Maltě. Bavila se s jiným studentem, oba prohodili pár vět v různých řečech a přešli do češtiny. Bavili se plynule, ač tahle druhá generace už má trochu jiný akcent. Konec dialogu zněl:
"Ty jsi Češka?"
"Ne, Němka. A ty jsi Čech?"
"Ne, Kanaďan."

Do Německa za prací 6/? - Dluhy a stěhování národů 1/2

14. března 2014 v 20:20 | Gregor Moldavit

Dnešní politikové a ekonomové dobře vědí, že celý svět zbankrotoval. Co nevědí, že je to jejich vina!

Každý člověk je nakonec hodnocen podle toho, kolik on si v životě vydělal a oni mají svá bankovní konta v nejlepším pořádku. Takže chybu museli udělat ti ostatní, ti chudí. Je už téměř zábavné, když Rusko odmítne pomoci finančně Ukrajině a ta prohlásí, "no tak nám musí pomoci EU". (Proč ne obráceně, Ukrajina pomoci nám? Mají přeci metr dvacet nejlepší černozemě. Tahle logika platí i pro celou Afriku. "Děláme sbírku, abychom postavili v Ugandě školu." Proč ne oni nám? Tam mají 4 úrody za rok, my jenom jednu.)

EU je prakticky taky bankrot a tak pán, nebo paní v Bruselu jen mrkne na obsah dopisu a nařídí sekretářce:
"Tady chce někdo peníze, pošlete tu žádost do Německa."
Německo je tak zadlužené, že to ani příští generace nemůžou splatit, střední třída v něm mizí, z důchodců je žebrota a to jim důchody ještě zdanili, mladí nastupují za nižší platy než kdy před tím za posledních 20 let, růžové zítřky tu byly včera. Stát je zadlužený, kraje a města jsou zadlužená, firmy jsou zadlužené a obyvatelé jsou zadluženi. Leč politikové si sami neustále zvyšují platy, diety a penze, o situaci lidu vůbec nic nevědí, bezpochyby se domnívají, že jejich lid bohatne právě tak, jako oni. Angela Merkel tedy na žádost pokývá, "kolik miliard chcete?"

Že v její zemi třeba právě masově zavírají hospody, protože jíst konzervy je pro většinu první možnost šetření, o tom ona nemá tušení. Jídlo je přeci zadarmo, ona si denně futruje bachor na nějaké slavnostní večeři k její poctě a ještě nikdy nic neplatila. Přesto si loni zvýšila diety o 11 tisíc za rok. Z těch peněz nepotřebuje ovšem utratit ani cent. Možná znáte onoho rozporuplného chuligána, pozdějšího ministra zahraničí Joschka Fischer. V televizi říkali, že aby dělník dostal jeho důchod, musel by pracovat 450 let. Češi by asi mohli přizvukovat, u nich to vypadá podobně.

Jak to ale s těmi dluhy na tom světě vlastně je?
Do jednoho lepšího hotelu v Německu přišel Rus a projevil zájem přenocovat. (Rus proto, že kdybych napsal Němec, tak mi to nebudete věřit. Kde ten by nato vzal?)
Pan hoteliér byl samá ochota, jen ať si pán vznešený vše prohlédne, jsme potěšeni jeho návštěvou. Nuže, ten Rus položil v recepci na pult 100 € jako zálohu a vydal se s nějakým personálem na prohlídku.
Pan hoteliér popadl 100 € a utíkal k řezníkovi, kterému je dlužil. Řezník zajásal a běžel s bankovkou k handlířovi aut, aby mu splatil svůj dluh. Dále si to prosím každý pište jak se vám zachce, ta bankovka oběhla nejméně půl města. Ten poslední dal tu stovku prostituce, které ji dlužil za více jejích služeb a ta ji (jak jinak) přinesla hoteliérovi, kterému ji dlužila zato, že u něj může příležitostně praktikovat. Ten ji položil na původní místo a bylo právě na čase. Rus se vrátil z prohlídky, hotel prý mu nevyhovuje, vzal svoji stovku a odešel. Takže se vlastně tak moc nestalo, až nato, že toho večera se aspoň půl města zbavilo svých dluhů.

Tahle Petra, která už půl měsíce pracuje a vydělává, je přesto v těžké situaci. Do práce se dostane jenom autem, ale to jí chtějí vzít, jelikož neplatí už dlouho splátky a mimo jiné zablokovat, že nezaplatila pojistku. Tak Slávka pro ni neustále telefonuje, ať všichni mají trochu strpení, ona to dá z první vejplaty do pořádku. Její otec je na tom zřejmě podobně. Půjčuje si kde může. Tak je prý na tom asi polovina Čechů. Zadluženi a berou nové dluhy, aby spláceli ty staré.

Každý dluží každému, čímž oběh peněz vázne. Ale nedělejme si iluze o nějaké rovnosti, tedy že jsou na tom tak všichni. Někde sedí ve svých palácích ti, kteří ty peníze mají, kteří vlastní miliardy. Co s nimi dělají, nikdo neví. (Slávka v takových rodinách vyučovala piáno. Ti lidé jsou prý tak ustaraní, že jsou z toho až celí nešťastní. Z toho opačně nevyplývá, že chudí jsou šťastní. Jestliže peníze samy nepřináší štěstí, pak jejich nedostatek už vůbec ne.) Jak je to vlastně možné, že jsou peníze tak nerovnoměrně rozděleny?

Kdysi jsme asi v pěti hráli hru monopoly. Já to v životě k žádným penězům nepřivedl, to štěstí jsem měl jenom jednou v této hře. Spíše náhodou, než nějakými vlastními schopnostmi, jsem přišel k hodně penězům. (Bohužel jen herním papírovým.) Za nějakou dobu jsem sám vlastnil asi polovinu všech peněz. Jak jsem zjistil, bylo už pak úplně jedno jak špatně hraji. Peníze se mi jednoduše hrnuly. Za krátkou dobu jsem vlastnil prakticky všechno. Aby hra mohla jít dále, museli si ostatní ode mě půjčit. Dostali co chtěli, splatit ale nemohli nikdy nic, protože všechno museli vydat na poplatky, pochopitelně do mojí kasy. Aby hra mohla jít dále, musel jsem jim dluhy odpustit a půjčit znova. Finančně mi to mohlo být jedno, stejně ty peníze zase obratem skončily u mě. Nějak jsem si uvědomil, že ve skutečnosti tomu bude asi právě tak.

Ve strašné krizi 30. let vlastnilo snad sto lidí polovinu všech dolarů na celé zeměkouli. Americký president na ně apeloval, aby ty peníze dali trochu do oběhu. Asi to neudělali, snad ani ve vlastním zájmu, jinak ta krize nemusela trvat tak dlouho. Tihle lidé mají prostě zvláštní vlastnosti. Vzpomínám na potopu v roce 2003. Tenkrát byli všichni vyzváni dát nějaké peníze obětím. Znal jsem v ČR i dost chudé lidi, dokonce ti něco dali. Znal jsem tam jednoho skutečně bohatého člověka, ten byl jediný, který nedal nic.

Co by se tady asi dalo dělat? Nevím, mě nic nenapadá. Udělat měnu a dát každému stejně? Zaprvé takové peníze budou nesměnitelné, nikdo k nim nebude mít důvěru. Zadruhé to za měsíc bude vypadat zase stejně, jedni budou mít miliony a druzí jenom dluhy.
(Pokud si někdo myslí, že to vyřeší komunisti, pak by se měl trochu informovat o dějinách. V době, kdy v Rusku zemřelo 5 milionů lidí hlady, jezdil Lenin ve svém Rolls-Royce na ryby a na lov. Dnešní KLDR, kde lidé chcípají po tisících, zatímco jejich komunistický diktátor má ve Švýcarsku miliardová konta, je pouze dalším příkladem. Bez oné miliardářské oligarchie se dnes nepohne ani stéblo na poli. Kdyby dnes chtěl někdo dělat revoluci, musel by je nejprve přesvědčit, že mu ji mají financovat. Taková revoluce je ale zrazená ještě než začne. Leninovi jeho revoluci financovali Němci a jak to vlastně bylo v tom roce 1989?)

Naše vyprávění se týká té Petry. Pilně pracuje a dluhy se zatím dále vrší. Ale ona se přes ten vrchol jistě za čas přehoupne.
Její otec nyní taky potřebuje naší pomoc, aby zažádal o Kindergeld, tedy příplatky na děti. V ČR to má být 500 Kč na jedno, tady na jeho 2 děti 370 €. NSR je konečně pořád ještě země zaslíbená pro národy, které měly tu čest budovat 40, neřku-li 70, let socialismus.

No a ta Petra nám řekla, že až se finančně postaví na nohy, chce se podívat někam do světa a hlavně, naučit se tolik německy, aby mohla obstát zkoušky a získat německou státní příslušnost. To je téma pro další kapitolu. Zase o jednoho bílého, českého občana východně od hranic bude méně. Kdo může, ten to balí a sune se na západ. A tak ta pohraniční města žloutnou a tmavnou. Jaké bude složení obyvatel ČR v tom pohraničním kraji za 50 let? Bude ještě dávat smysl výraz "Česká republika"?

Pokračování...

Do Německa za prací 5/? - Zázraky se dějí

6. března 2014 v 20:54 | Gregor Moldavit

Pro dobrotu na žebrotu. Slávce právě přišel účet za protelefonovaných 71 € s tou holkou a kvůli ni s jinými. O nekonečných hodinách práce ani nemluvě. Petra jí za to jistě bude na dosmrti vděčná, jestli jí ten telefon ovšem proplatí, to už je jiná otázka? Zatím na koho se podívá, tomu něco dluží. V každém případě ale už v Německu týden pracuje a sice za dobrý plat!!! K tomu více po krátkém úvodu.


Jeden z nejoblíbenějších žvástů na českých fórech a v četných komentářích zpráv na SEZNAMu, klasická fráze za kterou získáte mnoho kladných bodů, zní:
"Co je mi platná svoboda cestování, když na to nemám peníze".
Zkuste to někde napsat a stanete se miláčkem všech těch internetových povalečů, kteří dokážou nade vším jenom brečet. To jsou ti, kterým nikdy svoboda nechyběla, protože ji nepotřebují. To jsou ti, kteří nadávají na stát, na společnost, na dobu, na vládu. Nadávali za komunistů, nadávají dnes. Nadávají, protože se nic jiného v životě nenaučili.

Jsou jiní, kteří vstanou a ty peníze si jdou vydělat. Tahle Petra to všem právě názorně ukázala! (Zmínil jsem se, že moje dcera v 19. objela roční cestou Austrálii na bázi work&travel a po cestě si dokázala sama opravovat svého busa a na živobytí vydělat. Já sám konečně taky kus světa viděl a peníze mi na to nikdo nedaroval.)

Řekl jsem té holce, že když práce bude nudná, může si při tom snít třeba o krásném ostrově někde v moři, kam si pak o dovolené zaletí. Aspoň v to doufám, předpokládám, že se v tom místě udrží! Zatím nám Petra jenom řekla, že by moc ráda do světa, jenže nemá zkušenosti a sama si netroufá. Prý kdyby my jsme se někam vydali, s námi by jela okamžitě kamkoli. Jenže my teď máme na krku dům se zahradou a už jsme přeci jen starší. Ale kdož ví, třeba se jednou všichni 4 (my, ona a náš pejsek šicůnek) spolu podíváme aspoň do Alp. Ona si ale nejspíše v té továrně najde nějakého přítele a poletí s ním. Dnes o tom nechce slyšet, měla jednoho, ten ji podvedl a zatáhl do těch dluhů. Já se dále neptal. Slávka jí radila:
"Když si tam ve fabrice najdeš chlapa, nedívej se na jeho postavu, ale taky na to, kam se za jak dlouho dostal a kolik dokáže vydělat. Hledej si mistra a ne pomocníka." Tak chytrá je ta holka mezi tím ale taky.

Tohle je téma samo pro sebe. (Nyní nemluvím o té Petře!) Vůbec nechápu, co to dnes dorůstá za přízraky. Každá zvířecí samička si dává lepší pozor, s jakým samečkem se spustí, jaké geny dostane pro svá mláďata. Lidské samičky ten pud zřejmě ztratily. Výsledkem jsou ty tisíce inzerátů:
Já s x dětmi, láskou zklamaná, hledám hodného muže, dobrého vola, který nás bude mít rád a příštích 20 let živit.
Vzdělání: základní
Zaměstnání: v domácnosti
Bydlení: u rodičů
Jazyky: čeština - což je ovšem hluboký omyl. Často ten inzerát nemá větnou stavbu a v každém druhém slově zírá hrubá gramatická chyba. Ukázka jednoho originálu:
19 let, Středočeský kraj - Příbram
hledam nakeho simpatyckeho a hodneho pritele ke me a kmim 2 detem.Aby mel rad nake zabavy ve veku 25 az 30 let. ahoj Hana

V tomto případě by to znamenalo živit je do smrti. Její děti budou pravděpodobně taky analfabeti a budou žít se svými dětmi zase u rodičů. (Tedy asi na ubytovně.) Nevím, jestli je taková matka občas při hledání živitele úspěšná, ale silně pochybuji. Pořádný chlap, který dokáže uživit rodinu, má právo na ženskou odpovídající úrovně a dokáže si udělat vlastní děti. Nemá zapotřebí živit genetické produkty jedné analfabetky s neznámým otcem pochybných kvalit.

***
Petře jsem nedával velkou šanci, firmy chtějí většinou kvalifikované zaměstnance. Když už, pak za velmi bídných podmínek. Jelikož Petra už v Německu pracovala a mohla v něm uvést svoji adresu, staral se o ni Arbeitsamt a poslal jí různé nabídky.

Nyní tedy současný stav! Jestliže jsme se ji ujali a nabídli pomoc, tedy jen proto, že nebědovala, jak je ten svět zlý, ale hledala si co nejrychleji práci. K mému překvapení dostala několik nabídek, kam se má jít představit. Neustále slyším, že lidi bez vzdělání nikdo nepotřebuje. Jestli ono tomu není právě obráceně? Mít ta Petra akademický titul, asi by hledala celé roky. Proč ale tato místa neobsadili místní nezaměstnaní? Vždyť v tomhle kraji práce skutečně skoro žádná není. Možná tu těch mladých taky moc není, nebo jim je ta práce příliš těžká. Vzpomeňte na předchozí díl. 3. generace v blahobytu ho považuje za samozřejmý a do práce se nežene. Bydlel jsem do loňska na horním Rýnu, kde se pěstuje chřest. Na sklizeň chodí sezonní pracovníci z Čech a hlavně z Polska. Jeden rok vláda vydala nějaký zákon, že sedlák musí vzít aspoň 10% těch pracovníků z německých nezaměstnaných. Není přeci možné, aby ti brali podporu a na práci sem jezdili cizinci. V televizi se pak těch sedláků ptali, jak to vypadá? Prý pokud Němci vůbec přijdou, pak podávají nepostačující výkon. Žádný z nich se nevyrovná jedné šedesátileté Polce, která přinese denně největší váhu vypíchaného sparglu (tedy chřestu).

Ať už se to má jak chce, Petra se vydala na pohovor k firmě, kterou označila jako BMW. (Tedy ono auto bavorák.) Je to ale jenom její dodavatel (automobilky si díly povětšinou nechávají vyrábět od jiných) a to vlastně bude nejprve jenom zaměstnancem agentury, která této firmě pracovní síly dodává. O tom jsem psal posledně. Jenže tady se zřejmě jedná o firmy solidní. Když jí vysvětlili podmínky a plat, ráda souhlasila. Na ten pohovor jela se svým otcem, věk asi 50 let. Ten německy neumí vůbec, ale když slyšel, kolik holka bude brát, jenom zabědoval, tohle že by on bral taky. A víte že ho taky vzali. Prý otec a dcera můžou dobře spolupracovat. Takže zázraky se dějí!

Otec Petry hned prohlásil, že ať je práce jakákoli, on má tady šanci něco vydělat, vyřešit různé finanční problémy rodiny a zajistit si stáří. (Být těžce zadlužen bude asi v ČR něco jako národní sport.)

Ona ta práce asi skutečně nebude snadná. Je na směny, tedy i noční, je to cosi s textilem, nezdravý vzduch a stále průvan z odsávání prachu a ještě musí oba daleko dojíždět. Mají ale zato různé příplatky a každý 10 € denně na benzin (i když budou pochopitelně jezdit spolu v jednom autě). Práce je na směny, některá začíná třeba ve 4 v noci. Za to všechno jsou ale zase příplatky. Takže ten první měsíc asi 1500 € na dlaň. To bychom měli asi 40 000 Kč. Kolik to bude později, až je firma převezme, kolik třeba dostanou na prémiích, to se ještě neví. Takovéto firmy dávají většinou měsíční plat 13,5 x v roce. Navíc třeba můžou šikovností ještě nějak stoupnout. V brzké budoucnosti to ale určitě nebude. Petra má jen základní vzdělání a otec neumí německy. Ale on už ten začáteční plat vlastně není špatný.

Petra nám volala: práce není těžká, dá se dobře vydržet. Jenom nepravidelný život. Otec je úplně spokojený, němčinu ani nepotřebuje. Jeho mistr je Čech, spolupracovníci Češi, Slováci a Poláci. Němců tam prý moc není, zatím si asi můžou pořád ještě dovolit nechávat na sebe pracovat ausländry.

Tím tedy příběh oné Petry k dnešnímu datu šťastně končí. Tato kapitola však nemusí být poslední. V případě zájmu čtenářů můžu za nějaký čas připsat, jak se jí vede, kolik vydělává, jak brzo splatila dluhy, co si chce za ty peníze koupit, atd... Třeba i jak na to, dostat v té firmě taky takové místo.

Do Německa za prací 4/? - Dnešní vznik proletariátu 2/2

27. února 2014 v 21:21 | Gregor Moldavit

První zleva, ten se špičatým nosem, je Krupp. Jeho skutečné jméno bylo trochu jiné, ale byl to pokračovatel oné legendární dynastie.

Na otázku ostatních vězňů, jak ho mají nazývat, odpověděl ten muž:
"Říkejte mi Krupp. Kvůli tomu jménu jsem tady."

(Krupp Essen neznamená "jezte kroupy", jak říkal V+W v jedné jejich hře.) Jeho obvinění, za které dostal u Norimberského tribunálu 12 let a zabavení celého impéria, bylo absurdní, ale přesto pravdivé. Otrokářství. U jeho firmy pracovaly tisíce otroků, žijících v nejnuznějších poměrech. Jak je to vlastně možné, když dynastie Krupp byla známá právě tím, že se o své zaměstnance svědomitě starala a dobře je platila?

Tento třetí Krupp chytil Hitlera a za jeho otrokářské praktiky nebyl zodpovědný. Ale ti otroci pracovali v jeho továrnách a on to věděl a neudělal pro ně nic. (Do jaké míry to bylo v jeho silách koncem prohrávané války v nacistickém režimu, já nemohu posoudit.) Jeho "nicht schuldig" soud neuznal. On mohl jen říci, "já se o své dělníky staral, tohle ale nebyli moji lidé". Těch 12 let si ovšem neodseděl, se studenou válkou se mnoho změnilo. Američani potřebovali mocné průmyslové spojence v Evropě a tento člověk byl příliš cenný, než aby mohl sedět ve vězení. Vedl pak firmu se ctí dále až do smrti. Mimochodem, jeho syn byl už jenom líný floutek, známý leda svými výstřelky. Dostal pensi dva miliony DM ročně a byl zbaven všech dědických nároků. Tak se splnilo ekonomické pravidlo "four generations from overall to overall". Tedy 4 generace od ničeho k ničemu. Platí nejen pro rodiny, ale i pro národy. 3. generace v blahobytu ho začne považovat za samozřejmý a není už schopná a ochotná ho dále udržovat. 3. generace ve východních zemích zavřela socialismus. (Tady to mělo ovšem tu příčinu, že ten socialismus ve skutečnosti nefungoval, držela ho pohromadě StB a ostnaté dráty na hranicích. Už když moje (2.) generace v 60. letech dorůstala, bylo jasné, že tohle neakceptujeme.)

Proč píšu o firmě Krupp? Ono "to nejsou moji zaměstnanci" začíná být velkým problémem naší doby. Jsme svědky vzniku moderního marxistického proletariátu. K tomu přijde problém římského proletariátu, tedy těch, co se dokážou pouze množit. O nich jsem napsal tento článek:
cesta-na-fuerteventuru-2-pribeh-o-danovem-kalouskovi-2-2
Jak se můžete podívat, moje temná prognóza se začíná vyplňovat už teď:
socialni-davky-zdrojem-blahobytu-shrabnou-je-kseftari-s-brlohy-a-drogami.html

A římský proletariát se množí a množí a v Africe plánuje sto milionů černochů řešení svých finančních problémů cestou do blahobytné Evropy. K onomu bělochovi, který přeci musí každému všechno dát.

Co však ti, kteří pracovat chtějí, nebo i pracují, ale coby zaměstnanci druhé třídy? Ti, za které se nikdo necítí zodpovědný?

Kdysi dávno jsem četl, že zaměstnanec ministerstva zdravotnictví v NSR je v průměru 3 měsíce ročně nemocný. Pochopil a uvěřil jsem, když jsem si před 30 lety dělal praxi s computrem u jednoho státního institutu pro ochranu přírody v Karlsruhe. Prskli mě do cimry, kde seděly tři dámy, funkcí datenerfasserin. Dali jim čísla na papíře, které mechanicky zanášely do computru. Byl jsem z nich jednoduše šokován. Dohromady měly sotva práci pro jednu písařku na poloviční úvazek, ale ony ji nedokázaly zvládnout. Byly povětšinou nemocné, až půl roku ročně, když už přišly, pak pily kafe, plácaly se dorty a listovaly v Quellekatalogu. Ani v socialismu jsem nezažil tak parazitní způsob braní platu za nic. Vedoucí oddělení neříkal nic, bylo mu to jedno. Ty tři zdemoralizované, rozteklé fuchtle měly pevné místo ve státní instituci, tak na co ještě pracovat? Já bych je byl okamžitě vyrazil a najal freiberuflich jednu písařku, která by tu práci měla hotovou za pár dní měsíčně. Onen institut mohl dostat disketu s výsledky práce a ne jen štapl lékařských potvrzení, proč ty baby vůbec do práce nepřijdou. Jenže všude tam slídili odboráři, jestli náhodou někdo někoho neutlačuje. S každým vlídně pokecali, vykouřili cigaretu a šli zase o cimru dále. Pochopil jsem, že tohle zrůdné hospodaření ve státu jde tím způsobem až nahoru do vlády, která místo udělat pořádek, jednoduše pravidelně zvyšuje daně. Jak kapitalistům, tak zaměstnancům. Zaměstnavatel musí platit půl pojištění zaměstnanců, ti potřebují šatny, buera, parkoviště pro auta a jsou stále více nemocní. U firmy BOSCH (byl jsem nějakou dobu) bylo před Vánoci vůbec těžké dát běžící pásy do pohybu, tolik dělnic bylo nemocných. (Prý každé Vánoce, musí doma péci pečivo.) Na asi 20 zaměstnanců je firma povinna zaměstnat jednoho postiženého, nebo platit pokutu. Takže nakonec i taková uklizečka přijde firmu na pěkné peníze. A zameteno není, ona je právě nemocná. Tu přijde nějaký drobný podnikatel a nabídne, že jeho firma úklid v té velké převezme. Finančně velmi výhodné - pro oba.

Když města a soukromé firmy to nemohly dále unést našlo se tohle řešení. Ano, zaměstnanci mají stále kratší pracovní dobu, jsou stále více nemocní, jednoduše už se ti vlastní vůbec nevyplatí. Logicky tedy přestali zaměstnance najímat a předávali úkoly na pochybné spekulantské firmičky, které práci skutečně odevzdaly, spolehlivě a celkem levně. Se stoupajícím počtem nezaměstnaných a důchodců, kteří z důchodů nevyjdou, se lidé museli dávat do služeb těchto minifirem, prakticky se prodávat do otroctví. Tyto spekulnatské firmy žádné odbory nemají, lidi platí jenom za vykonanou práci, bez ohledu na nějakou pracovní dobu. Nemají žádné 13. platy, být nemocný se neuznává a zaměstnanci se najímají a vyhazují v týdenním rytmu!

Takže třeba už tenkrát jste potkali uklízečku ve firmě BOSCH, firmě slušné a sociální, která ovšem nebyla jejím zaměstnavatelem. Poslal ji tam jeden spekulant, který přejal v té firmě úklid. Ten oné ženě platí za vykonanou práci, když je nemocná, pošle jinou. Navíc je chodba každý den čistá, nějaká uklizečka přijít musí. Výhodné pro BOSCH i pro spekulanta, ale ne pro tu ženu. Tito zaměstnanci druhé třídy se rekrutují ze zoufalců, kteří jsou už dlouho nezaměstnaní, zadlužení, jednoduše v bezvýchodné situaci.

Tak dnes najdete v nějakém městě třeba popeláře ve dvojích uniformách. Jedni dbají na dodržování přestávek a pracovní doby, jsou často nemocní a v práci se nepřetrhnou. To jsou ti, kteří ještě před mnoha lety vstoupili coby zaměstnanci do služeb města. Ti druzí pro město uklízí třeba i po večerech, práva nemají žádná a výplata stačí jenom nato, aby neumřeli hlady.

Tím se podařilo obejít jak odbory, tak různé zákony. Jenže tady začala skutečně vznikat nová vrstva marxistického proletariátu. Pro vládu to znamená krásné falšování statistik nezaměstnanosti. Když někdo dostane na pár týdnů možnost si přivydělat na holé živobytí, neplatí už jako nezaměstnaný. Pevnou smlouvu se všemi právy ten člověk dostane teoreticky za půl roku, jenže oni ho před tím vyhodí a vezmu jiného zoufalce. Pokud neuteče sám, žít ze sociálky je výhodnější.

I města a skutečně solidní firmy se drží této praxe, protože při stále se zvyšujících daních a právech dělnické aristokracie, jim často nic jiného ani nezbývá. Kolikrát záleží skutečně jenom na jednom zaměstnanci, jestli bere nejlevnější nabídku prodavačů pracovní síly, nebo se ostře zeptá, kolik oni těm pracujícím platí? Nato řekne, že otroci mu do jeho firmy nevlezou! (Jako to možná mohl říci Krupp, ale zkuste se hádat s Hitlerem.)

Snad nemusím ani psát, že něco takového je vítr do plachet komunistů. Nic nemůžou potřebovat více, než nový lumpenproletariát. Čím hůře, tím lépe! Oni nechtějí blahobyt dělníků, oni potřebují revoluční masy. Rád bych napsal, že to na revoluci asi zatím nepostačuje, ale to nevím. Kdyby počet těchto ždímaných dále stoupal a jednoho dne zase přišel ten správný prorok, může to stačit třeba na další Říjnovou revoluci.

***

Koho spíše zajímá osud té Petry, která hledala v Německu řešení své těžké situace, tedy zítra začíná pracovat. Plat pěkný, své dluhy by mohla mít za 2 měsíce z krku, pak si může plánovat třeba cestu na nějaký hezký ostrov. Pokud se to všechno skutečně povede?! Ta práce nebude snadná, k tomu nutno dost daleko dojíždět. Na den od nich ale dostává 10 € na dlaň na benzin. Jistě nám zítra zavolá, jaký byl první den v práci. O tom v příštím, posledním dílu.

Pokračování...

Do Německa za prací 3/? - Dnešní vznik proletariátu 1/2

26. února 2014 v 18:17 | Gregor Moldavit


Když Petra přišla před pár týdny k nám, zkrachovalá a zadlužená, považoval jsem řešení její situace za možné, ovšem po dlouhé době a to ještě jen v případě, že se pro ní podaří nějaké místo v Německu vůbec sehnat. Slávka s ní celé dny obíhala všechny možné úřady, psala, překládala, telefonovala. Začalo to sice v jednu dobu vypadat dobře, ale pak jsem dostal pochybnosti. Slávka povídá: "...to by měla skutečně velmi dobře placenou práci, jenom ta paní z té firmy říkala, že prý až jim někdo vypadne". Namítl jsem, že tedy nemá nic, protože z dobře placeného místa nikdy nikdo nevypadne. Dnes odpoledne jsem v zahradě štípal dříví a Slávka volá z okna, že právě mluvila s onou slavnou firmou (všichni ji znáte, ale jméno uvedu až to bude na papíře). Nějak si s tou paní z personálního oddělení káply do noty a ta slíbila dát tedy té holce místo hned. Petra, vzdělání základní, by mohla ještě tento týden začít a sice za neuvěřitelný plat. Já koukám jako blázen! To jsem si tedy neuměl představit. O tom snad už tedy konečně zcela konkrétně v dalším dílu, až uvidím její arbeitsvertrag. Možná mi to ale neuvěříte.

Kdo vlastně platí dělníkovi nejlépe? Komunisti, fašisti, kapitalisté? (Za Hitlera měl český dělník v Čechách vyšší plat, než německý dělník v Německu. Všechno je na světě možné.)

Pro někoho zcela jasné, přeci komunisti, vždyť odbourali vykořisťování člověka člověkem a dávají peníze přímo dělníkům. A co těm je ta teorie platná, když socialistická továrna pracuje s prodělkem a stát je taky prakticky bankrot? Vykořisťovatel může poukázat na to, že on sám bydlí v paláci postaveném z dělnických mozolů, a přesto jim platí trojnásobek. Rudé Právo to sice na svých stránkách neotiskne, ale ono už se to nějak rozkecá samo. Jak je to ale hospodářsky možné? Patrně jde o to, jaké hodnoty dělník svou prací tvoří, nebo ho ti vedoucí tvořit nechají.

U města Frankfurt byla jedna veliká skládka odpadků, jejíž udržování stálo město zhruba jeden milion DM ročně. Najednou přišel jakýsi blázen a požádal, ať mu tu skládku propachtují. Radní se zachechtali a zdarma mu dali pacht na 5 let. Onen podnikavec začal odpadky třídit, kovy prodával, mršiny koček a psů cpal do psích konzerv (na obrázku nádherné steaky a kuřátka), prostě z toho udělal výnosný podnik. Řekněme zase milion ročně, ale tentokrát s opačným znamínkem. V tisku se zvedly protesty dělného lidu. Jak to, že město dalo takové koryto jednomu kapitalistovi, zatímco ulice jsou plné bezdomovců? Hanba pravicovým radním! Přešlo 5 let a město pacht neprodloužilo, skládku převzalo nazpět do vlastní režie. Od toho okamžiku se z ní stal opět ztrátový podnik a město doplácelo zase tak onen miliónek ročně.

Nejlépe může patrně platit ten, kdo umí nejlépe hospodařit. Že stát, nebo město, (= úředníci s pevným platem) je špatný hospodář, už je snad dávno všeobecně známo. Ten -ismus v tom státě s tím nemá moc společného. Jenže v kapitalismu je možné ždímat z kapitalistů daně, v socialismu je pouze jediný zaměstnavatel a to je zase stát. To bude asi zhruba ten důvod, proč socialismus kolem celé Zeměkoule zkrachoval. (Lenin si to uvědomil a udělal NEP, tedy znovuzavedení kapitalismu. Právě tohle ale komunisti později zametli pod koberec a soukromé podnikání nepovolili.)

Pochopitelně neplatí dobře každý kapitalista, existují i skuteční vykořisťovatelé a lidské hyeny. Jsou firmy, které své zaměstnance bestiálně ždímají a okrádají. Na druhé straně jsem já byl za komunistů dva roky na vojně otrokem, který při mizerném žrádle musel stát v noci zmrzlý na stráži, při platu 70 korun měsíčně. (Pitomé poznámky, že vojna není kojná, bych trestal postavením před soud. Že to je pouze voják, je asi tak chytré, jako že to je pouze černoch. I voják má právo na slušné žrádlo a oblečení. Jinak se nedivte, když při první příležitosti změní stranu.) Po vojně jsem coby maturant začínal s 1000 Kčs hrubého a 2 týdny ročně dovolená. To se to dělala plná zaměstnanost, když platy byly symbolické. V principu můžeme říci, že žádná firma nemůže platit více, než vydělává, jinak zkrachuje. Někdy kolem roku 1985 řekl jeden ředitel v NDR:
"Na výrobek v hodnotě 1 marky musí stát vydat 5 marek."
Tím bylo jasné, že je konec. Jenom vláda to nějak nedokázala pochopit. Pro ni se všechno dalo řešit do nekonečna policejním terorem.

Co se týče zotročení člověka, si nakonec nemají otrokáři, feudálové, kapitalisté a komunisté co vyčítat. Existovalo u všech. Komunista Stalin měl v plánu gigantické projekty, které ovšem nemohl financovat. Vyřešil to tak, že kriminalizoval polovinu obyvatelstva a poslal na otrocké práce do gulagu. (Který před ním založil už Lenin.) Když stavěl jeden slavný vodní kanál, bylo nasazeno 300 000 trestanců, ze kterých jedna třetina při tom pochcípala. "Když jsme šli ráno do práce, ležely všude mrtvoly", vzpomíná si jeden z nich. Tyto otroky nebylo potřeba kupovat, byli zdarma. Kanál se nakonec ukázal být k ničemu, půl roku byl zamrzlý. Být to akciová společnost, tak zkrachovala. Stalinovi to mohlo být akorát jedno, nikomu žádné vyúčtování předkládat nemusel. Nakonec by z těch všech srovnání asi kapitalisté vylezli nejlépe. Byl to kapitalizmus, egoismus a chtivost peněz i moci kapitalistů, který dal průměrné vrstvě obyvatel blahobyt. Jenže proč ho tedy dnes mnoho lidí v tom kapitalismu nemá? Proč ona početná střední, dříve blahobytná, vrstva viditelně mizí?

Někdo říká, že dokud byl svět rozdělen na dva tábory, daly si kapitalistické státy záležet, aby Východ blednul závistí. Dělník v NSR skutečně vydělával řekněme trojnásobek toho, co v ČSSR. Východní blog padnul, teď tedy kapitalisté ukazují pravou tvář a platy jdou dolu. Je tomu tak? Nevím, něco na tom asi bude. Ale důvody pro těžký pokles životní úrovně prakticky ve všech státech EU vidím jinde. Možná jsou to dokonce odbory, které to zavinily. Jak, to zkusím vysvětlit. V každém případě jsou to neustále vyšší daně a DPH, které lidem i firmám kroutí krky! Vláda se ohání počtem chudých, které musí podporovat. Jsme tím v bludném kruhu?

Jelikož už je to nějak moc dlouhé, moje analysa až v dalším dílu.

Pokračování...

Další články



Kam dál