Prezident Václav Havel - 23/?

Pondělí v 10:11 | gregor moldavit

Antonín Novotný - 5
Barák, Široký a mnoho bystrozrakých

Barák a Novotný

Tak hle, jak se perou, jen pohleďte na ně,
jak úplatky berou a svrbí je dlaně,
jen pohleďte na ně, jak zatančí tance,
když namísto daně jim dají kus žvance.

Tak pohleď, jak s vervou tu do sebe mlátí,
než hrdlo si servou a život si zkrátí,
tak s křikem se boulují s tupostí mezků
a páni se radují, utáhnou přezku.

Když v hospodě pijí, tak pozor dej na ně
jak na klubko zmijí, jež zabíjí laně,
tak pozor dej na ně v té podivné době,
vždyť při této hraně jde o krk i tobě!

Pít, klít, rouhat se víře,
pak sedět v díře nějaký rok,
klít, pít, co hrdlo ráčí,
vždyť osud stáčí už poslední lok.

Vlastně měla ta moje šťastně narozená, bezstarostná socialistická generace, která se dožila mezníku v dějinách lidstva, už skládat a zpívat jen radostné písně budovatelské. Píseň šťastného mládí, které zpívá si do kroku, pod praporem rudých pionýrů, nejmladší armáda pokroku. Nějak to ale všechno dopadlo úplně jinak. Ještě i na průmyslovce se v politické ekonomii dozvídáme, že utopický socialismus nefungoval, my ale děláme vědecký, podle marxismu-leninismu. Jenže - neměla by vědecká teorie být praxí potvrzena?

"S postupným pokrokem při vytváření socialistické společnosti se bude snižovat kriminální činnost počínaje vraždami a konče prostitucí. Kriminalita je sociální nemocí kapitalistické společnosti."

V.I.Lenin (jeden z nejhorších masových vrahů v dějinách lidstva)

Toliko jedna z těch "vědeckých" pouček. Jak už jsem uvedl, soudruh Lenin i Stalin, jakož vlastně všichni komunisti mého dětství nám zanechali spoustu proroctví. Nikdy jsem nezažil, že by se jedno bylo v náznaku vyplnilo. To nejfantastičtější asi skutečně řekl Lenin, patrně ovlivněn Marxem, že po nějaké době života v socialismu lidé přestanou krást a bude možné zrušit policii*.

*(Lenin sám si zřejmě v posledním roce své soudnosti (měl strašného syfla a ztrácel rozum) uvědomil, na jaké blbiny se nechal nachytat. Proto taky ještě rychle zavedl NEP, tedy vlastně nazpět kapitalismus. Tím začíná od něj zaviněný hladomor v Rusku ustupovat. Zajímavé, že prostituci řadil mezi kriminalitu a toho syfla si měl chytit někde v bordelu v Paříži.)

Tohle by měli číst právě ti dnešní neostalinisté, kteří by chtěli opět svrhávat kapitalismus, lidi jako mě umlátit v gulagu a zavést zase ten jediný pravý vědecký komunismus, přísně podle marxismu-leninismu. Jenže ten zatím nikomu nefungoval a jim taky nikdy fungovat nebude. Je to podobné, jako když strana biblická (skutečně existuje) chce dělat politiku a hospodářství přísně podle bible.

Za vlády komunistů jsou ututlávány nejen statistiky kriminality, ale i všechna důlní neštěstí, hospodářské problémy, dokonce i krupobití apod... tedy vše, co by vrhalo špatné světlo na socialistickou společnost a úspěchy v budování. ("Tím není potřeba znepokojovat dělnickou třídu", říká cenzuře StB.) V roce 1962 se náhle provalí aféra Rudolfa Baráka. Něco tu musí být podivného, když místo zatajení se to naopak nafoukne. Novotný dokonce udělal i nějakou výstavku od Baráka (údajně) nakradených věcí. Pro věřící komunisty, jako byl třeba můj otec, seděl v UV KSČ sbor nebeských andělů. A náhle je ausgerechnet ten nejsvatější z nich, ministr vnitra, člen ÚV KSČ, obžalován z krádeže částky 200 000 Kčs. (Což v těchto kruzích muselo být spíše drobné kapesné.) Kde je ten nový socialistický člověk, který nekrade? Leč kdo chce věřit ten věří, vždyť to byl přeci jen jeden člověk, ostatní ho odhalili a po zásluze potrestali. Od toho krok k víře, že to už se nemůže opakovat. Staří věřili, my mladí nevěděli co to má znamenat, ale že tady se něco muselo odehrát v boji o koryta, nám bylo jasné. Příliš nás to ani nezajímalo. Že ti nahoře se mezi sebou perou a vraždí, to je přeci známo. Cynicky jsme si povídali vtip, "máme největší vězení na světě, vejde se tam celý barák". Ti staří se opět nechali slyšet, že my mladí si asi myslíme... ale jednou poznáme... Jako vždy a ve všem se zase ukázalo, že jsme měli pravdu my, když jsme oficiální verzi nevěřili. Ale co se to vlastně událo v té zemi, kde se budoval vědecký komunismus, jehož Ježíšem Kristem byl neomylný Lenin?

Když se Rudolf Barák stal 1953 ministrem vnitra, byl zcela neznámý a policajti ani nevěděli, jak vypadá. Místo uspořádat konferenci a představit se v celé slávě, (a spíše se zesměšnit) se Barák nenápadně pohyboval po budově StB coby jakýsi nový kolega, chodil s ostatními na oběd a poslouchal. Tak zjistil co je to za lidi a jak obelhávali jeho předchůdce. Nato vzal vnitro tvrdě do ruky a brzy si získal autoritu. Nějaké znalosti nepředstíral, dokonce často říkal: "vždyť já nebyl ani agentem gestapa, tak o té práci ještě moc nevím". Lecjaký StBák si při tom nebyl jistý, jestli není míněn právě on. Jako první zřejmě prosadil zákaz akcí, kde si StB uměle vytvářela nepřátele státu, aby si zajistila svá pracovní místa. Na prvním místě vražednou akci Kámen*. Jeho moc nejen na vnitru, ale i ve vládě, začala stoupat. Až příliš stoupat.

*(Akce Kámen. StB vybudovala umělé hranice s NSR na českém území a najala převaděče do svých služeb. Převádění se tak dostali na scénu, kde byli jako zadrženi německou policií a předáni k výslechu americké rozvědce. Tam dostali americké cigarety a whisky a měli uvést jaké protikomunistické činnosti se dopustili, aby mohli dostat asyl. Fantasie prchajících pochopitelně neznala mezí. Tyto pohádky pak StB předkládala vládě a ta zděšeně podepisovala další miliony pro jejich činnost. Při dalším transportu pak byli jako přepadeni českými pohraničníky a putovali na mnoho let do vězení. Většinou celé roky netušili, že se stali obětí triku StB a nikdy za hranicí nebyli. Jeden z oněch agentů převaděčů si udělal ještě svůj "druhák". Odvedl občas nějakou skupinu do lesa, kde je postřílel a obral o peníze a klenoty.)

V roce 1962 byl Rudolf Barák náhle zatčen, zbaven všech funkcí, vyloučen ze strany a zabásnutý na 15 let. To už byl rok na funkci zástupce předsedy vlády (což byla zřejmě jeho smrtelná chyba) a ministrem vnitra byl univerzální vladař všech režimů Lubomír Štrougal*. Z vězení si Barák stěžoval na špatné zacházení, Novotný se prý snaží o jeho fyzickou likvidaci. Mimochodem, předsedou vlády byl Viliam Široký**, který ten den vůbec o ničem nevěděl. Druhý den na zasedání oznámil, že Barák byl zatčen a vyzval Štrougala, aby o všem informoval. Ten si opřel hlavu o ruku a mlčel. Široký pokrčil rameny, "takže se nic nedozvíme". Štrougal si pak s Novotným vzájemně dávali vinu na celém tom skandálu. Soudruh Široký, po mnoho let druhý nejmocnější vládce v ČSSR ten den ani netuší, že i on je už na listině nepohodlných a osud mu stáčí poslední rok. (O tom příště, jakož i o pádu Novotného.) Tak vypadali oni vládní zástupci toho pracujícího lidu, který si v socialismu údajně vládl sám. Tak vypadal charakter těch, kteří chtěli národ převychovat a z mojí generace udělat nového socialistického člověka. Tak vypadal "vědecký" komunismus v praxi.

*(Soudruh Štrougal vydal před časem knihu. Prý byla rozebrána a koupit by tedy nešla, což bych já určitě stejně neudělal. Jednoduše tomuto člověku nevěřím jediné slovo. Byl to právě on ve funkci ministra vnitra, kdo mimo jiné organizoval "nálezy" nacistických dokumentů v Černém jezeře. Vše bylo tenkrát v televizi a my to se zájmem sledovali. Pro místní okolo bylo ovšem celkem jasné, že tam nikdy žádné bedny s čímkoli nebyly, aspoň do onoho večera, kdy za tmy přijela vojenská vejtřaska. Druhý den je potápěči vytáhli. Právě tak by tento soudruh Štrougal mohl vyprávět o balíku peněz nalezeném v trezoru Rudolfa Baráka, který tam rovněž nikdy nebyl.)

Barák se dostal z vězení v roce 1968, ale jeho případ byl probírám až po okupaci, za vlády Husáka, takže zůstalo u toho, že měl nesrovnalosti v účtech. (Což asi v tom bordelu bylo normální. U StB si přikrádalo více soudruhů a nikoho za to nezavřeli.) Do politiky už ho nikdy žádná vláda nepustila.


**(Soudruh Viliam Široký mě z rádia a novin provázel celé dětství i mládí, až náhle nenápadně zmizel. Ani slovo o tom, kam se poděl. Najednou byl vedle Novotného na každém kroku soudruh Jiří Hendrych.

Široký byl komunista už od mládí, hned vedle Gottwalda, k tomu agent NKVD a do Kremlu na něj dodával informace. Před nacisty uprchnul do Sojuzu, ti ho ale poslali s nějakým úkolem na Slovensko, kde ho gestapo zatklo a zabáslo. Z vězení uprchnul a vrátil se do Moskvy. Tím útěkem se tedy stal slavný. Cosi tam je ovšem podivné, ti místní v Ilavě si vzpomínali, že ho tam právě v té době vídali často po večerech v hospodě. Takže vznikla oprávněná otázka, jestli byl v té base skutečně jako vězeň?

Asi mi to nebudete věřit, ale následující se událo, když jsem ještě byl v mateřské školce. Rádio povídá nějaké hlásání, to bylo pro dospělé a tohle jméno tam padlo. Vedle mě si hrál s autíčkem Jaroslav Zmrzlý, věk taky 4 roky, a ten najednou povídá. "Jo ten Široký, to byl frája. Voni ho dali do nějakého divného vězení a von jim z něj utek." To vězení bylo asi skutečně divné.
Jméno onoho vypravěče si dodnes pamatuji, protože měl zajímavé vědomosti. Jednou mi povídá, "Gregore, víš z čeho ses narodil?" Jal jsem se vzpomínat úpěnlivě, nebylo to vlastně ještě ani tak dlouho, ale kupodivu se můj mozek neměl čeho chytnout. "No z vajíčka", povídá Jarda a všichni jsem se strašně rozchechtali. Já pak ale stále přemýšlel, jestli jsem se vyklubal z vajíčka jako kuře a kde že je ten zbytek té skořápky?

Když Barák seřval celé UV a každému cosi omlátil o hlavu, připomněl Širokému jeho zázračný útěk z vězení v Illavě. Novotný to později rád použil, když se Širokého potřeboval zbavit.)

Možná by ta podvodná sláva socialismu a jeho předáků byla tak šla do nekonečna, kdyby se národ nezačal probouzet a protestovat. Jako první to byli spisovatelé, kteří začali psát zcela neuvědomělá díla, ze kterých se jim vytratil ten třídně správný pohled. (Mezi nimi se objevuje dramatik Václav Havel.) K tomu dorůstá moje obelhaná, podvedená generace, která se staví na odpor. Komunisti ale mají ještě jeden, snad závažnější problém. Jsou to jejich "úspěchy v budování socialismu", řečeno přesněji, zaostávající a krachující hospodářství. O tom všem příště...
 

Prezident Václav Havel - 22/?

13. února 2017 v 20:33 | gregor moldavit

Antonín Novotný - 4
Pokolení nevděčné, aneb "voni ty lidi..."


Jak už zmíněno, jednou jsme se zase za ranního chladu sešli před školou v pionýrských krojích, abychom se vydali na únavný pochod přes půlku Prahy demonstrovat naši... vlastně nevím naši co? Bylo to dobrovolné v komunistickém smyslu, kdo jít nechtěl, musel uvést důvody a ty nebyly uznány. No tak jsme zase táhli hodiny Prahou a volali dle předříkávače: "Amerika staví tanky, nezbylo jí na čítanky". A dospělí volali "Ať žije soudruh Novotný", ale já už věděl, že lžou a přetvařují se, že jestli Novotný žije, nebo právě umřel, je jim úplně jedno. Právě tak jsem měl dojem, že o finanční bilanci USA ve věci tisku učebnic nebude mít náš předříkáváč asi žádné znalosti. Že v tomhle světě té generace mých rodičů se jenom lže a všechno je podvod. To mi bylo tak 10 let. No a když už jsme se blížili spodku Václaváku, kde stála tribuna s našimi vládci a předáky milované KSČ, viděl jsem soudruha Novotného. Jestliže Zápotocký sotva hýbal prsty jedné ruky, Novotný mával oběma pažema a celým tělem. Jaká to kondice!
(Bohužel jsme byli v pravém proudu a soudruzi od LM nás hnali až k Hybernu, kde byl rozchod a spas se kdo můžeš. Dostat se doleva k Vltavě by znamenalo najít nějaké spojení, tam tramvaje jezdily.)

Jinak se to skutečně s tím Novotným zaběhlo a vše vypadalo "normálně". Novotný se tvářil přátelsky a lidově, v prvních letech taky chodil trochu mezi lid, dělal i nějaké debaty se spisovateli v Lánech po vzoru Masaryka. Jemu to ale skutečně vůbec nesedělo, dalo by se říci, že byl na něco takového jednoduše lidsky hloupý. Proto se taky brzy právě s těmi spisovateli silně znepřátelil. Často čtu od přesvědčených bolševiků o revoluční síle dělnické třídy*. Já nikdy nic takového nepozoroval. Dělnická třída nadávala na komunisty celý můj život v Čechách, ale nedělala nic, byla stižena totální paralýzou jak za Novotného, tak za Husáka. Revoluční hnutí vycházelo od umělců, studentů a inteligence. Mezi lidem a vládou se v 60. letech, aspoň na začátku, vytvořilo jakési příměří. Dnes jsem stále na internetu konfrontován s neuvěřitelnou nenávistí vůči politikům, které by chtěl někdo stále věšet a házet z oken. My Novotného tupili a uráželi, ale nevraždili. Tenhle pohled na politiky přišel až po srpnu 1968:
Kdy bude v Čechách dobře? Až vdova po Štrougalovi půjde oznámit Husákovo do vězení, že Bilaka ranila mrtvice na pohřbu Brežněva.

*(Právě tak jsem v NSR vícekrát zažil dělnické stávky, ale jednalo se výhradně o zvýšení platu, nějaké politické požadavky tam neexistovaly a nebylo pro ně ani důvodu. Vše organizované odbory, z dělníků samotných nevzešlo nic.
Jestliže jsem napsal, že od dělníků přišla únorová revoluce v Rusku, tedy upřesnění - byly to dělnice. Situace už byla tak zlá, že přerušily práci, táhly k jiné továrně a tam házely koule na okna a křičely na muže ať se připojí. Armáda odmítla zakročit a stávka skutečně přerostla v revoluci. Nová, dalo by se říci demokratická, vláda ovšem nemohla ukončit válku kapitulací a tak se nakonec pro lid moc nezměnilo. Aspoň do vítězství bolševiků pučem 7.11.1917, které pro lid přineslo pouze neuvěřitelné zhoršení jejich života a miliony mrtvých hlady, masakrováním Leninovou ČEKA a občanskou válkou.)

Snad ještě zmínka o faktoru Židů*, proti kterým bojoval jak Stalin, tak Hitler. V našem sídlišti žilo taky několik židovských rodin. Pochopitelně jsme jako děti o tom neměly tušení. Pokud se něčím odlišovali, tedy snad jenom nevšední pílí při brigádách a o všech můžu říci, že se jednalo o lidi vyloženě schopné a sympatické. Jejich jména si pamatuji, ale tady neuvádím. V průběhu pozdější doby náhle mizí. Jak jsem se až za mnoho let dozvěděl, komunisti jim dali možnost vystěhovat se do Izraele. Pro českou zemi to určitě byla škoda! Jedna ta rodina, otec organizoval nářadí při akci Z a sám pracoval jak šroub, měla dva syny v mém věku. Ríša a Péťa, oba príma kluci. No a když tihle lidé odcházeli, říkali sousedům, "pojďte s námi, tady bude zase jenom válka". Jenže ono je zřejmě skutečně všechno jinak, jak říkal jeden jejich dávný krajan. V Evropě válka nepřišla, zato u nich mnohokrát. Jeden z těch dvou kluků v té jedné padl. Já zabil na vojně idiotsky dva roky, dost si podvýživou a nevyspáním zničil zdraví, ale války jsem byl v mém životě ušetřen.

*(Jednou jsem bloudil se třemi dalšími přáteli vypůjčeným VW-Polo po Sinai, která tenkrát byla pod správou Izraele. Byl to samý vojenský prostor, takže nebylo příjemné, když se náhle objevila izraelská vojenská hlídka. Leč z jeepu se ozvalo česky:
"Do Prahy je cesta dlouhá, kdo ji nezná ten je trouba." Ten voják nás už před tím potkal a slyšel mluvit česky. Pak nám ještě každému nalil plnou sklenici džůsu.
"Cože", žasnul jsem, vy máte tady uprostřed pouště takovej škopek pomerančové šťávy?"
"To jsou mandarinky, pomeranče my vyvážíme.")

Moje generace neznala už nic jiného než socialismus, ale přesto se s ním smířili spíše ti staří, kteří skutečně propadli jakési paralýze. My mladí jsme koukali přes hranice na západ a na rozdíl od těch starých hltali všechny informace. Tady začala tikat časová bomba, která jednou vybouchnout musela. Novotného jsme nemilovali, ale taky verbálně nevěšeli. U naší generace se pro něj ujalo vlídné přízvisko "blbej Tonda". Tak jsme ho po léta nazývali, aniž bychom si přáli jeho smrt. Jednou nějaká skupina ještě plánovala bombový atentát na Novotného v divadle, ale ta byla okamžitě vyzrazena a pozatýkána. Národ se o tom pochopitelně nic nedozvěděl. V tu dobu už přeci měli být všichni o výhodách socialismu přesvědčeni. Jestliže se ale lid s tím režimem nějak smířil, pak to neznamenalo, že svobodu navždy zapomněl. Určité napětí zůstalo a to se komunistům nikdy nepodařilo odstranit, nebo aspoň zmírnit. Bylo nám sotva 12 a vyprávěli jsme si vtipy:
Novotný jde po Václaváku a tu k němu kdosi přiskočí a vrazí mu facku. Ten vidí policajta a mává na něj. Policajt přiběhne, ale kupodivu nezakročí, naopak mu vrazí druhou facku. To už se na ně sesype ochranka a sebere je. Oba jsou před soudem a žalobce hřímá na policajta:
"Podívejte, tomuhle člověku se nedivím, ale jak jste to mohl udělat vy?"
"No", hájí se policajt, "já myslel, že už to začlo".

Komunisti vycházeli v počátcích z toho, že cenzura, ostnaté dráty na hranicích, atd... jsou pouze na několik prvních let, než lidi svým socialismem přesvědčí. Nyní už je ale jasné, že jejich vláda znamená ostnaté dráty navždy. Ne proti západním imperialistům, ale proti vlastnímu obyvatelstvu, což je mělo vést k zamyšlení. Neudělali to! Komunista, tehdejší, nebo dnešní, to je člověk, který má vždycky pravdu a vždycky bude ve všem v právu.
Tohle jsme v přípravách na slib museli malovat na čtvrtku A4.

Dostali jsme se do věku, kdy byl čas přestoupit z organizace pionýr do ČSM, (Československý Svaz Mládeže) a bílé košile vyměnit za modré. To se ještě událo, ale už naprosto chladně a odměřeně. Vstup do pionýra byla dlouhá buzerace a nacvičování rituálů, k obřadu jsme jeli na Pražský hrad. (Zase jakási obdoba církevní konfirmace. Tu jsem pak viděl v Německu, děti se učily ony pohádkové části bible, dostaly oblek, svíčku až do nebe, ...) Přestoupení do ČSM byla výměna košile a průkazů, (myslím červený za černý) jinak jsme měli údajně dále být zálohou komunistické strany. Mezi tou a námi se ale začala tvořit stále větší trhlina. Coby svazáci už jsme si povídali vtipy drsnější:
Voják hradní stráže se potřebuje vysrat, tak zaběhne do křoví. Použije kus novin a pak se zase postaví nazpět. Jenže je vichr, ten vezme ten použitý papír a zanese otevřeným oknem do pracovny Novotného. Tam ke všemu spadne na jeho stůl. Voják to okamžitě hlásí, velitel alarmuje sekretáře. Jeden z nich utíká do té pracovny. Za chvíli přijde smutně nazpět a na tázavé pohledy odpoví.
"Bohužel, přišel jsem pozdě. Už to podepsal."

Novotný byl třetí a poslední dělnický prezident a taky poslední, kdo na nějaký komunismus a dělnickou třídu ještě věřil. Ve vlastních představách skutečně pracoval pro blaho pracujících. Nakonec mu ale to vlastní blaho bylo přeci jen milejší. Na svoji moc si zvyknul, a pokud původně přiznával, že na to nemá schopnosti, nyní už byl přesvědčen o své jedinečnosti a nenahraditelnosti.* Ostřížím zrakem sledoval konkurenty a nemilosrdně potíral opozici. Na druhé straně rozdával obálky svým věrným. Komusi prý důvěrně řekl: "Musíš dávat pozor, aby ti nevznikla opozice zleva. S tou zprava už si poradíš." (= jediný správný směr jsem já. Už Lenin zakázal tvoření frakcí ve straně.)

*(Člověk u moci ztrácí soudnost a moc ho demoralizuje. K tomu se obklopí místo odborníky patolízaly a začne se považovat za nějakého nenahraditelného proroka božího. Proto bych znovu podrhnul železné pravidlo "2x a dost!"
Strašným dnešním příkladem je kancléřka Merkel, komunistická žákyně Honeckra, která ani netuší, jaké škody na své zemi napáchala a jak ji německý národ nenávidí. Ona se stýká pouze s věrnými, (jako je např. naprosto neschopný ministr vnitra deMaiziere) a tak celý den slyší jen to, co slyšet chce. Merkel míní, a nakonec už teď i musí, znovu, po čtvrté kandidovat. Lid ovšem nevolí kancléře, ale stranu, která si ho pak dosadí. Její strana CDU není špatná, ale ti proti Merkel vystoupili, možná byli i vyhozeni, a zbytek jsou zase jen její služebníci. Merkel se tedy do určité míry bude vlastně volit sama. To celé se jmenuje "parlamentní demokracie".)

Za Novotného přichází určité uvolnění (které ovšem nevychází z jeho osoby) a tím i přiznání značných problémů, na prvním místě hospodářských. Dochází k rehabilitaci obětí 50. let, uvolnění cenzury a v kriminálech se mají trochu zlepšovat podmínky. Mnoho politicky uvězněných je propuštěno, zůstává ovšem pod kontrolou StB. ("Jestli budeš něco kecat, můžeš se tam kdykoli vrátit!") Jak už jsem ale uvedl, ono to dost dobře nejde, dát národu jen půl svobody. To se nějakým směrem nezbytně musí zase zvrhnout. K tomu se dostaneme u pádu Novotného.

Teď ještě k onomu socialistickému člověku:
Neustále ještě dnes čtu, nebo slyším, že "ten komunismus je krásná myšlenka, ale voni ty lidi..." Já vůbec žádnou krásu v té snůšce nesmyslů nevidím, ale i kdyby, jestliže dělám politický systém, pak patrně pro lidi a sice lidi takové, jací skutečně jsou. Tohle už kritizoval K.H.Borovský: "komunisti by chtěli z člověka dělat něco lepšího, nebo něco horšího, jenom ne to, co člověk je."
Že lidi nejsou na komunismus zralí, komunisti věděli a dali si tedy za cíl "člověka převychovat"! Ke zděšení civilizovaného světa začali s tím nejhorším u sirotků v ústavu. Jen těžko si lze v plné šíři uvědomit, jak to v praxi vypadalo.
Více lidí si jistě vzpomene na film "Kdo chce zabít Jessii". Myslím, že to byl tady předfilm. Neuvěřitelné, že ho StB nezakázala, ale skutečně se lid dozvěděl, jaké nacistické praktiky byly zavedeny. Děti byly psychicky ničeny už od narození. Cíl byl vychovat člověka bez lidských citů, který nebude mít vztah k majetku a nebude mít vztah k druhému člověku. Všechno tedy dostávaly dohromady, kdo si co urve to má. Dítě dostalo vychovatelku do věku jednoho roku. Pochopitelně v ní vidělo svoji matku. Pak ho od ní odtrhli, odvezli jinam, kde mělo další matku do věku tří let. Není snad potřeba vysvětlovat, že z těch dětí udělali šílence. Tenhle experiment sice netrval dlouho, ale nikde jsem neslyšel, kdy a kde byl pověšen zakladatel tohoto zařízení. Bezpochyby se dožil pěkného důchodu. Že se jednalo o těžkého zločince? Inu "on to myslel jenom dobře".

Myslelo se to dobře i nadále. Někdy koncem 50. let si komunisti uvědomili, že jim v lágrech kopou krumpáčem vědci a doktoři. Dostali tedy možnost věnovat se výzkumu, ovšem na různých podivných projektech. Např. vyvinout drogu, která by takového nového socialistického člověka udělala. Sen každého diktátora, mít národ individuí, které si nepřejí svobodu. Droga se naštěstí nepovedla, byl tam ale i jakýsi chemik a ten měl vynaleznout nové palivo do rakety. Sověti si ho okamžitě vyzvedli a od té doby o něm nikdo neslyšel. Je tedy možné, že palivo do rakety, která vynesla Gagarina, vynalezl Čech ve vězení.

pokračování...

Prezident Václav Havel - 21/?

6. února 2017 v 9:25 | gregor moldavit
Antonín Novotný - 3
Doba zmírnění a vystřízlivění.
Domnívám se, že tento obrázek každý hned poznal.
Jsme v roce 1955 a na začátku velmi úspěšného filmu "cesta do pravěku". Karel Zeman asi nemohl jinak, než dát vypravěči pionýrský šátek. Správně uvázaný, tvar jako 1.

Takhle měl vypadat mladý pionýr, tedy ona nová generace orwellovských bezrohých krav. Komunistický budovatel bez vlastního názoru, oddaný straně a následující její ideologii jak ovce berana. Jenže ono to tak nefunguje a patrně to s lidmi nikdy fungovat nebude.

Napsal jsem, že komunisti svou ideologii odvařili od katolické církve a tohle je zase podobné. Je to asi jako když novopečený, zapálený farář přijde na malé město a domnívá se, že tam udělá zázrak. Všechny přesvědčí, malé děti podchytí, ... a nakonec mu všichni přijdou do kostela a budou skutečně věřit tomu, čemu věří on. Bude mít vzornou obec. Možná nejprve pár dětí na nějaké akce i naláká, ale ty povyrostou a pokud nemají víru v genech, jako on, tak se mu na ty jeho rituály jednoho dne zase vykašlou. No a všechno je za čas tak, jako v tom městečku bylo před tím = do kostela přijde pár babiček!

Po převratu 1948 skutečně existuje vrstva fanatiků a ta věří, že nadešla nějaká nová doba, mezník v dějinách lidstva, že lidi budou převychováni, že přestanou krást, cíl života budou hledat v práci, pak se zruší peníze a policie ... Jenže ono to nadšení rychle vyprchalo, těch věřících bylo stále méně, až na to už věřili jenom blbci. Tohle jsem chtěl napsat pro ty, kteří věří na lokomotivy dějin a mezníky v dějinách lidstva. Ono něco takového nebylo a nejspíše ani nebude. Když se zblázní jeden člověk, nemusejí se zbláznit ti ostatní kolem. Že máme šátek nosit každý den a všude, (a podle toho se chovat), nám pár cvoků ještě řve do uší, ale je to zase asi jako když církev vydává brožuru "katolická dívka" a očekává, že ta se bude skutečně 3x denně modlit a 2x týdně přijde na mši. (Pochopitelně nezbytná zmínka, že do kasičky nutno hodit co nejvíce, vždyť za to bude v nebi tisíckrát odškodněna.*)

*(Platit nutno tady na zemi, nazpět to dostanu od nějaké pohádkové bytosti po smrti. Geniálně vymyšleno a právě tady udělali komunisti smrtelnou chybu. Oni tu odměnu slíbili už tady na zemi. Proto jsou dávno pryč a církev je tu pořád. Nutno říci, že kdyby komunisti byli dokázali dát víc, než kapitalisté, mohli tu být dodnes. Všechny zbylé blbiny by jim lid už byl odpustil. Jenže oni zkrachovali jak ideologicky, tak hospodářsky.)

Píše se rok 1960, všechno začíná být zcela jinak než v letech 50. Nikdo už se nesnaží lidi převychovávat, nikdo už neprorokuje* jak jednou bude všechno zadarmo. V tu dobu neznám nikoho ve třídě, nebo v ulici, kdo by nebyl v pionýru, ale vyjít s tím šátkem na ulici, byl by se okamžitě stal terčem posměchu. Právě tak se nikdo z nás nechová coby "pionýr", příkladný pomatenec podle komunistických předpisů. Jsme normální lidé a budovatel socialismu z nás nikdy nevyroste.

*(Novotný tento rok pouze zaprorokuje, že do roku 1965 bude v Praze odstraněna bytová krize. Snad už za rok to bere nazpět a další datum neuvádí. Pokud vím, není vyřešena dodnes.)

60. léta je období těžkého vystřízlivění. Často se dočteme, že za Novotného byly rozpuštěny koncentráky, teror se zmírnil, přestaly smrtelné procesy, že se ten socialismus začal přeci jen vyvíjet k lepšímu. To je pravda, ale ne docela. Bylo to za Novotného, on ale sám nebyl reformátorem. Spíše v Sovětském svazu polevuje stalinismus a to má odpovídající následky i v ČSR*. Je tu ale i jiný faktor, tedy klasický vývoj totality. Věřící fanatici (často mentálně slabší) jsou z funkcí vytlačováni profesionálními (často dokonce schopnými) kariéristy. Ti nemají v úmyslu zbytečně škodit, už vůbec ne vraždit, chtějí toliko moc a bohatství, tedy svoji kariéru. Za vládnoucí -ismus se sice schovají, ale být to nějaký jiný, nic by to na jejich jednání neměnilo, toliko by používali jiné fráze. Socialismus asi svrhnout nepůjde, tak poplujeme s proudem.

*(1960 prohlašuje Novotný socialismus za prakticky vybudovaný a přidává ono druhé "S". Snad jako výsměch lidu, který toho socialismu má dávno právě pokrk.)

Můj komunisticky věřící otec (měl civilní zaměstnání, nebyl v LM, pouze věřil) mi jednou v 70. letech (kdy už ze strany vystoupil) vykládal, že "my jsme všechno mysleli dobře, my chtěli jenom aby... ale do té strany vstoupilo mnoho špatných soudruhů, kteří to nemysleli poctivě. My jsme čekali, že zase vystoupí, ale oni převzali moc a nás poctivé zatlačili..."
Mohl jsem mu jenom říci: "Vy jste uvědoměle vraždili, oni neuvědoměle kradli. To už je mi ten špatný komunista milejší, než ten blbej-poctivej."

Jedno těm věřícím komunistům zůstává snad taky až do konce - jejich šílená a nedopečená propaganda. Své věci jenom škodí tím, že z mojí generace dělají totální blbce. Lhát se musí umět, ale oni neumějí ani to. Jestliže existuje něco jako TUZEX, je už těžké vykládat lidu, že ten západ na nás hledí se závistí, tam by lidé chtěli taky socialismus. Do Prahy jezdí už řady autobusů se západními turisty a ti se na nás dívají jako na zvířata v ZOO. Oni jedou za týden zase nazpět, pro nás je ta hranice uzavřená. Proč jsou tedy ještě hlídané hranice? Inu proti diverzantům. Ti si ale přeci můžou sednout do takového autobusu. Proč utíkají naši lidé na západ, ale zatím ani jeden obráceně? Protože tam nemají peníze na vlak, aby k nám přijeli. A ti v těch autech a autobusech? To jsou kapitalisté, dělník na to nemá. Je tomu tak, že oni mají svobodu cestování? Jo, nebo taky svobodu chcípnot v na dlažbě. A vůbec, když se tak blbě ptáš a tady se ti nelíbí, běž si k těm tvejm Američanům!
Moje generace se nestala budovatelem socialismu, ale taky neviděla v komunistech nepřítele. Oni si ho z nás ale sami rychle udělali.

Generační konflikt asi existoval vždycky, ale tady došlo ke střetu dvou zcela rozdílně myslících a vnímajících generací. Ne všichni ti staří jsou komunisté, ale přeci jenom zažili protektorát, zažili těžkou krizi 30. let. Nyní mají všichni práci, postavila se nová sídliště, zlepšilo to a ono. Tím rychle přijde jejich představa, "ti mladí všechno mají a ničeho si neváží". Ale my se ptáme: "Proč je všude cenzura, proč jste nám zavřeli hranice, proč nemůžeme cestovat jako ti na západě? Co je to za hospodářství, když koruna je nesměnitelná?" A každým dotazem jsme pro komunisty nepřátelé vlasti. Té jejich vlasti. Koncem 60. let se moje podvedená a obelhaná generace staví na odpor. Tak dobrou výchovu jsme dostali a takovýto plevel z nás vzešel. I Novotný chápe, že bude potřeba přitvrdit, že bez toho Stalina to asi nepůjde, ale už to nestihne, je sám svržen z trůnu. O tom v příštím dílu.

Dnešní mladí neokomunisti žijí v představě, že tehdá byl život růžová zahrada. Babička přeci říkala, že tenkrát se žilo normálně. To jistě, ale kdyby ta babička žila v době kamenné, vyprávěla by to samé. "Normálně jsme lovili mamuty, normálně nás přes zimu půlka vychcípala." Ono se za komunistů žilo normálně, jen ty růžové zítřky nikdy nepřišly a tahle cesta nakonec ani dále nevedla. Hospodářství pracovalo s prodělkem a jednou se to zabalit muselo.

Ještě trochu vlastní vzpomínky. Jednou jsme byli se svazarmem v Podkrkonoší na soustředění. Kus dál byla textilka, která zaměstnávala velkou část místního obyvatelstva, hlavně asi mladé ženy. No a ty holky k nám byly hrozně vlídné a vstřícné. Jednou jsme za vlahého večera táhli do hospody a šli kolem oné textilky. (Někdo možná tuší, jak se ona vesnice jmenovala.) Okna byla si 2 metry vysoko a ozýval se dost velký kravál. Přemohla mě zvědavost. Jsem spíše menší a vyhublý a na svoji velikost jsem měl velkou sílu v prstech a byl tím stvořen pro lezení po stěně. (To ale nebyl můj hlavní sport té doby.) Jelikož malta v cihlách byla už částečně vypadaná, vylezl jsem po té stěně a nahlédl oknem dovnitř. Naskytl se mi pohled do manufaktury 19. století, jakou vlastnil třeba vykořisťovatel Friedrich Engels. (Ten co jsme jeho obraz vždy viděli vedle kolegů Marx, Lenin, Stalin, boha čtyřjediného, ten co prohlásil Slovany za neschopné tvořit státy a předpověděl jim zánik.) Polonahé holky v prádle tam ve vedru, zkaženém vzduchu a kraválu pracovaly na stavech. Vyděšeně jsem se na to díval a ten pohled nezapomněl dodnes. Ten kraj tam pod tou Sněžkou je skutečně hezký a docela bych tam chtěl někde žít, ale že ty holky by zcela opačně raději ulovily jednoho svazarmovce a nechaly se od něj z téhle fabriky odvést do Prahy, to bylo zcela jasné. Kdyby v tu dobu byla existovala takováhle sviňská zaostalá fabrika někde v NSR nebo Rakousku, byly by ji odbory okamžitě nechaly zavřít a majitele postavily před soud. V socialismu nebylo odvolání a zastání!!! Tady jsme asi v roce 1967. Ty holky byly nomální otrokyně!

Jelikož tenhle blog je vyprávění jednoho člověka a ne lexikon prezidentů, dovolím si ještě jednu svoji vzpomínku zcela nepolitickou. Před tou hospodou byla taková lavička, myslím stanice autobusu. No a tam jsem si šel z té zahulené hospody sednou s pivem v ruce a jednou z těch dělnic, se kterou jsem se tam bavil. A za nějakou dobu z té hospody vyleze takovej kulatej typ, s ním asi tři holky a ten kluk zpívá a zpívá. Nazývaly ho nickem, takže jeho jméno tam nepadlo. Když někdo umí rychle utíkat, tak utíká i když nikam nespěchá, když někdo umí lézt po stěně, tak po ní leze a když někdo umí zpívat, tak zpívá. A já se s ním a těma holkama zapovídal a on jestli bych někdy nepřijel k nim někam na osadu a tak jsme pili pívo a dlouhou dobu si vykládali a dobře si všichni rozuměli. A ten kluk občas začal něco zpívat.
Přešlo pár let a já se služebně ocitnul mezi montovanými baráčky firmy "Montážní podnik spojů" v Ďáblicích. (Rok asi 1970) Najednou koukám, že proti mě jde takový už hodně zavalitý kluk, co mi toho z té hospody pod Krkonošemi strašně připomíná. Pracoval tam na dopravce, (nikoli coby prodavač), než s tím pak někdy praštil a věnoval se plně jenom zpěvu. Byl bych se ho rád zeptal, jestli je to on a jestli si na mě vzpomíná? Jenže on už v té době byl slavný, tak jsem si ho netroufnul oslovit. Jeho jméno bylo Michal Tučný.

pokračování o Novotném ...

O takovém generačním konfliktu už jsem kdysi napsal vyprávění ze starého Sumeru: O nepovedeném kuřeti
 


Prezident Václav Havel - 20/?

30. ledna 2017 v 21:25 | gregor moldavit

Antonín Novotný - 2
Co je to revoluce?

Ta žena, jménem "Svoboda", má krásné pevné (a v tu dobu jistě přírodní) trojky a není tedy divu, že ji následují celé davy. Já bych za ní běžel taky. Ale vede ona ten lid přes ty mrtvoly skutečně ke svobodě?

Co je to revoluce? Nějaký příklad?
Francouzská revoluce 1789. Genocida francouzského národa. Pro marxistické historiky převrat v dějinách, lid ukázal, že si dokáže vládnout sám. Podle mě klasická ukázka toho, jak lid byl horším vládcem než feudálové.

Únorová revoluce v Rusku 1917. (V našich učebnicích moc nezmiňovaná, chybí tam Ježíš Kristus komunistického náboženství, tedy Lenin. Ten si v tu dobu chodí v Curichu k panu Davidoffovi na dluh pro doutníky. Nezaplatil je dodnes.) Byla to stávka proti skutečně krutým podmínkám v době 1. války. V revoluci přerostla když armáda odmítla zakročit. Není zcela pravda, že tato revoluce svrhla cara. Toho sesadila spíše aristokracie a generálové. Ale ne funkci cara, pouze Mikuláše II. Caren se stal automaticky jeho bratr, který (možná bohužel) tento úřad odmítl. (Lenin, vystudovaný jurista, ho později nechal bez důvodu a bez soudu zastřelit.) Válka ovšem v Rusku pokračuje pod vedením demokratické vlády, lid je dále nespokojený.

VŘSR 1917. Nemá s pojmem "revoluce" nic společného, je to vojenský puč jedné strany. Bolševici se pouze prohlašují vůdcem lidu, ten však za nimi nejde a bolševiky ve své většině odmítá. Pak přijde režim jak řemen, zlatý car předtím. ČEKA povraždí půl milionu obyvatel (dostanou název konrarevolucionáři), v občanské válce padne 9 milionů Rusů a 5 milionů poumírá hlady. Lenin byl do té doby nejhorším carem, jakého kdy Rusko mělo.

Co je to revoluce? Revoluce je když... A co je to kontrarevoluce? To je přesný opak.
cituji:
Revoluce (z lat. revolvere - převracet) je lidové povstání, jehož součástí je mimoprávní akce mas, kterou se usiluje o změnu politického systému, nikoli jen vládnoucí elity. Podle jiné definice je to "rychlá změna státní moci" provázená zhroucením státu.

Kontrarevoluce? Inu to je (aspoň tak mezi námi) přesně to samé, jenom na místě vykořisťovatelů a utlačovatelů sedí komunisti.

"Mimoprávní"! Ale je tomu tak, že dělníci mají právo vzít pušky a jít do boje? Tedy aspoň morální? Má potom ale taky stávající vláda právo vzít pušky a vzpouru potlačit? Na jednom se snad shodneme. Dějiny dají za pravdu tomu, kdo zvítězil, protože od něj placení ty dějepisné knížky potom píšou.
Tady bych ještě uvedl aspoň malý kousek, co napsal disident Lev Kopelev: "Když se bolševici dostali k moci, neznali žádné zákony. Ani juristické, ani morální".
I s příchodem komunistů ve východní Evropě po 2. válce dostal pojem "právo" jakýsi ironický nádech.

Marx napsal, že revoluce jsou lokomotivy dějin. No, jak ten pán myslí, ale co z toho vyplývá? Potřebují dějiny lokomotivy? Co jsou kontrarevoluce asi nenapsal, nejspíše je nepovažoval za možné. Představa jak tehdejších, právě tak ale i dnešních revolucionářů všech směrů a kalibrů, že stačí svrhnout vládu a lid bude po všechny časy šťastný. Na co pak ještě další (proti)revoluce?

Jenže ono to funguje jinak! V roce 1952 se vzbouří dělníci v NDR, jsou od komunistů zmasakrováni. 1953 jsou bouře v Plzni a jiných městech kvůli měnové reformě. Vláda nespokojenost potlačí, dělníky pozavírá. 1956 vypuknou nepokoje v Polsku a skutečná kontrarevoluce v Maďarsku. Tam už to vláda pod kontrolu nedostane. Komunisti v ČSR blednou. Co když tato už skutečná občanská válka přeskočí i k nám? Každý si možná vzpomene na nějakou svoji oběť, která by se mu ráda maďarským způsobem poděkovala. Chruščov není nadšen, ale pokud se mu impérium nemá rozpadnout, musí poslat rudou armádu. I ta má velké ztráty, Maďaři bojují, je to skutečná válka.

Vzpomínám si na tu paniku v Čechách a hrůzu komunistů. Za rok na to jsem čekal, že budeme slavit vítězství v Maďarsku, něco jako VŘSR. Na to přeci mají komunisti dobrou paměť. V žádných novinách není ani jediná věta. Nic takového se nikdy neudálo.

Jiskra do ČSR nepřeskočila. V tu dobu je jasné, že stalinismus* je překonán, potenciál zásob na připravovanou válku lze dát lidem a věnovat se lehkému průmyslu. Přichází zlevnění některých cen. Komunisti ho nafouknou, ale tuhle námahu si můžou ušetřit. Je to skutečnost, lidé ji vidí sami a začínají věřit, že se něco zlepší. Že ČSR proti západu za pouhých 8 let silně zaostala, to běžný člověk neví.

*(Na sjezdu strany Chruščov prohlašuje: "Stalin byl nejhorší zločinec, jakého Rusko kdy mělo." To se já mám dozvědět po letech na západě. Socialistický budovatel to vědět nemusí.)

Když v roce 1957 nastupuje Novotný, je situace už celkem jasná. Lid už nevěří na to, že "tenhle režim se neudrží", nebo že "do Vánoc jsou tady Američani" a komunisti už zase vědí, že lid nepřesvědčili a ostnaté dráty na hranicích, StB, LM a represálie nejsou jen na prvních několik let, že tady budou asi navždy. Jenom moji generaci (narozenou kolem 1948) snad považují za dostatečně zmanipulovanou, ale i v tom se mají šeredně zmýlit. "Nový socialistický člověk" se právě tak nepovedl, jako jejich "růžové zítřky". Mezi lidem a vládou stále panuje určité napětí, které komunisti nikdy nedokážou odstranit. Většinu lidu za sebou nemají a nikdy mít nebudou. Ozbrojená menšina však stačí na udržení moci. Lid se ale situaci přizpůsobuje a vláda se snaží aspoň to napětí nezvyšovat. (Udržet lidi v nevolnictví, ale zbytečně je nesrat.) Nikdo přímo nehladoví, velká část obyvatelstva, hlavně důchodci, však žije velmi skromě. Vzpomínám na ty v pasážích, co chodili dojídat zbytky v bistrech. A z vládnoucí nomenklatury se stává nová, dekadentní, šlechta.

Když jsem byl nepřítel pracujícího lidu (už v době Husáka) a jezdil s vejtřaskou po Krušných horách, piju takhle večer pivo s kolegou a ten vypráví:
"Jezdil jsem taky s dodávkou a rozvážel různé speciality. No a jednou tam byl taky hrad Orlík. Tak zastavím u brány, závoru zvedne ňákej uniformovanej Estébák, kývne, já to vyložím a on chtěl něco vědět, jaké že je tohle nové auto a tak jsme se zakecali. Jak se tak bavíme, otevře lednici, ani hotel by se za ni nemusel stydět a to byla jen lednička na bráně. Vytáhne plzeňské, naleje mi a chce se bavit dál. Já mu povídám, soudruhu, vždyť víte, že jsem tady s vozem a hned zas jedu, nemůžu pít pivo. A on se jenom uchechtne. Kdyby tě nějakej polda stavěl, řekni, žes byl tady u nás. Nikdo už tě nebude zdržovat..."
Jaký asi byl život "dělnického" prezidenta v takovém paláci, kde je navíc všechno zadarmo? Ke je obklopen ochrankou a služebnictvem, kde už byl komunismus dovršen a vše jde na účet státní kasy. Kde navíc neplatí běžné zákony. Třískání aut v opilém stavu měl být průvodním jevem těchto vládců a Estébáků, k tomu beztrestnost jejich kriminálních synáčků.

Lidi si zvyknou, všechno se nějak zaběhne a "beztřídní společnost" se rozkastuje na třídy, které si jsou více vzdálené, než na západě dělník s kapitalistou. Jsou to i třídy, které západ nezná, třeba ona užší společnost, řezník, automechanik, instalatér, majitel západních valut, ... kteří si vzájemně vyměňují zboží a služby. Kdo mezi ně nepatří, pro toho je pouze to, co zbude a toho moc není. Nikdo vyloženě nehladoví, ale široká masa žije spíše chudě. Je zcela neuvěřitelné, když od dnešních mladých komunistů čtu, že tenkrát lidi sice moc neměli, ale byli si rovni, měli k sobě blízko a nezáviděli si. Já to mám tedy v paměti přesně opačně.

Nějak se žije, ale je tu ještě cosi, o čem se dodnes nějak nemluví. Já do toho vosího hnízda píchnu. Národ je deprimován, demoralizován a k tomu decimován emigrací. Dle komunistů utíkají blbečkové, co se nechali obelhat západní propagandou a pak toho litují. Oni jsou to ale ve skutečnosti spíše umělci, doktoři, vědci a nebo i schopní řemeslníci, kteří nepotřebují dělat kariéru přes stranickou knížku, kteří nepotřebují socialistické jistoty, na které oni jen doplácí. Oni se chtějí spíše prodat ve volné konkurenci na západě. Doma ale tihle lidé chybí. Možná nejsou vylupovány banky, ale drobná zlodějna je na každém kroku. Vždyť všechno patří všem, tak proč si z toho nevzít? Co není pod proudem, nebo přibité, se ukradne a lidem to už ani nepřijde. Majitel chatky někde za městem se netají tím, že na ní všechno nakraď. Naopak se tím chlubí, "tohle sem ukrad támhle a tohle támhle, ha ha ha."

Lidé si zvolna všímají, že je ničena příroda, silnice a domy se začínají rozpadat, když vidí západní výrobky, uvědomují si ten rozdíl. Je tu ještě ale cosi, co málokdo bere na vědomí. Vyplatí se spíše známosti a stranická knížka, raději nevidět a nevědět a hlavně nemluvit, výkon v práci při nejlepším až na druhém místě, když už, tak platí účast v průvodu na 1. Máje. Ve srovnání se západem panuje i neuvěřitelný vandalismus. Chybí kontakt se světem, cestování, které vzdělává, je prakticky nemožné, mladí mají řídké znalosti cizích řečí, šíří se pasivita a zvolna roste vrstva těch, co ty socialistické jistoty potřebují, protože jinak by se neuživili, bez ROH by si neuměli zařídit dovolenou. Český národ začíná degenerovat.

Pokračování ...

Prezident Václav Havel - 19/?

26. ledna 2017 v 20:29 | gregor moldavit
Tento člověk se na nás ve škole díval 11 let.
Antonín Novotný (ke všemu ochotný)

Ve třídě bylo přerušeno vyučování, zachrastil amplion z ředitelny. Přímý přenos volby prezidenta z Pražského hradu. My žáci, nebylo nám ani 10 let, jsme si vzali kusy papíru a každý napsal nějaké jméno. Široký, Dolanský... co jsme tak znali, aniž bychom o nich co věděli. Někdo tam měl i Novotný, tohle jméno já neznal. No a pak přišlo hlásání:
"Navržen byl soudruh Novotný. Anóóó, a soudruzi poslanci zvedají ruce, všichnííí! Soudruh Novotný byl právě zvolééééén. Jednohlasně...."
Pro mě poněkud nejasné. Myslel jsem, že bude navrženo více jmen. A jak to, že jednohlasně hned ten první? To tedy znamená, že být jako první navržen náhodou nějaký jiný, byl by tedy bezpochyby taky jednohlasně zvolen. Kdo jsou ti poslanci, co tam zvedají ruce? Jsou to vůbec nějaké volby, nebo jenom podvod? Že dospělí o morálce kážou, ale sami ji moc nemají, mi bylo v tom věku už známo.
(Skutečnost taky taková byla. Všichni čekali, že to bude spíše Široký, ale Chruščov řekl Novotný. Nikdo tím nebyl nadšen, bylo veřejné tajemství, že je to člověk pilný, ale schopností toliko mírných a navíc člověk charakterově pochybný. Navíc konzervativní v době, kdy je potřeba myslet na reformy. Z nějakého důvodu souhlasil ministr vnitra Rudolf Barák, patrně proto, že měl na to místo zálusk sám a Novotného považoval za snadnou kořist. O tom později.)

Mělo ale trvat ještě mnoho let, než jsem to celé pochopil, tedy, že Novotný byl určen v Kremlu a nikdo z poslanců by si byl nedovolil tu ruku nezvednout. Být poslancem totiž není vůbec špatné, to je plat, to jsou privilegia, toho se nikdo nevzdá. Charakter sem, nebo tam, v kapitalismu, či v komunismu. Moje generace dorostla a pochopila, že podvod jsou nejenom volby, ale celý ten socialismus.
(O mnoho let později jsem viděl v nějakém pořadu německé televize cosi z Prahy a bylo řečeno, že Kreml se rozhodl vzít Husákovi funkci prvního tajemníka a dosadit si tam Jakeše. Asi za rok potom v Praze KSČ "rozhodla" předat tuto funkci na jinou osobu. Navržen byl soudruh Jakeš a obratem jednohlasně zvolen. To už mě ovšem nepřekvapilo. Koho poslanci v Praze navrhnou a jednohlasně zvolí, věděl v Německu běžný čtenář Spieglu rok před tím.)
Novotný a Chruščov

Novotný, do té doby 1. tajemník KSČ měl tedy nyní obě vedoucí funkce a stal se diktátorem. Ovšem jen z milosti Kremlu. Ten ho dosadil a mohl kdykoli sesadit. Leč Novotný byl poslušný místodržící. Vznikla na něj nekonečná řada vtipů. Začněme tedy tímhle:
Fidel Castro je u Chruščova, ten štědře nabízí pomoc. Co by si tak ještě přál? Tak co třeba ještě sto traktorů? No dobrá a kde že si to má vyzvednout?
"Až poletíš domů, zastav se v Praze. Mám tam skladníka, nějaký Novotný, ten ti je vydá."

Novotný nemá akademický titul, ale zato honosné funkce. Moje generace si jistě pamatuje na ono každodenní:
"První tajemník ústředního výboru KSČ a prezident republiky soudruh Antonín Novotný, řekl, přijal, odletěl, přiletěl, navštívil..."

Byl by ovšem omyl domnívat se, že tím sloučením stát ušetřil jeden plat. Novotný sám prý měl být překvapen měsíčním příjmem za obě funkce dokonce to prohlásil za nesmysl. Údajně to bylo 25 000 Kčs za každou funkci. V tu dobu, 1957, bylo 1 200 Kčs už slušný měsíční plat, 2 000 to už musel být starý mistr, holky bez maturity začínaly na 900, moje babička měla důchod 195 korun měsíčně. K tomu on peníze vůbec nepotřeboval. Už jako tajemník si dělal s rodinou dovolené v SSSR prakticky zadarmo. Jak píše Mlynář:
"... to ovšem neznamená, že takový člen vády si z toho platu něco sám musí platit. Má auto s řidičem, obojí k dispozici i k soukromému použití, má služební byt, ... Měl jsem taky svůj bungalov na dovolenou, za cenu, za kterou si dělník mohl postavit stan v campingu a chodit tam na latrínu..."

Kdo a jaký byl tento třetí dělnický prezident?
Novotný udělal kariéru při procesech a na jeho rukách byla špína a krev. Nebyl to typ zuřivého vraha, jako jeho kolega Václav Kopecký, ale svou roli kata sehrál a dostal se tím nahoru. Coby člověk nebyl jistě zlý, ale na druhé straně mu chyběly základní lidské vlastnosti. Jak už jsem uvedl, když pověsili Slánského, který si za 3 roky vlády nahrabal obrovský majetek, byl tento rozdán za symbolické ceny ostatní členům ÚV. Božena Novotná si vzala porcelán a prostěradla. Novotný pak spal na prostěradlech přítele, kterého nechal zavraždit a zřejmě mu to nic nedělalo. Tak vypadal charakter třetího dělnického prezidenta. Jinak to byl absolutní pragmatik, nikdy se ani nepokoušel předstírat nějaké vlastní myšlenky. Měl ale nejspíše talent vykonávat nějak řemeslnicky tento úřad a dokázal se přes mnoho pokusů o svrhnutí udržet 11 let. To řemeslo se s ním zřejmě táhlo, další vtip:
Novotný měl rozbitý záchod a zavolal instalatéra. (Na toho se v jeho době čekalo klidně měsíc.) Ten přijde, (jemu hned) montuje 2 hodiny a ukáže hotové dílo. Novotný zabrblá:
Hm dobrá, ale 2 hodiny? To já bych měl za necelou jednu."
"Jo", povídá ten člověk, "ale vy jste taky vyučený instalatér. Já jsem promovaný právník."

Novotný neholdoval alkoholu a nedělal si křečkovské zásoby milionů někde na západě, jako lecjaký jeho kolega. Božena Novotná se necpala do funkce první dámy a vylézala na veřejnost jen když nezbytně musela. Rozhodně se neztrapňovala způsobem soudružky Gottwaldové. Svého muže považovala za jednoduchého aparátčika a funkci prezidenta mu rozmlouvala. V tom asi měla skutečně lepší úsudek, než Chruščov. Jejich syn dorostl a proslul coby darebák, neřád a prvotřídní zloděj a rozkradač státního majetku. Do pádu Novotného nebyla možnost mu v tom zabránit.

Novotný nechal na nádvoří Orlíku postavit velký dřevěný sud, v něm stolek a židličky a tam mastil se svými věrnými mariáš. Nejprve byl funkcí prezidenta přetížen a přiznával, že na to nemá schopnosti.
(I Gottwald si jednou v užší spoečnosti stěžoval, že musí rozhodovat o věcech, kterým vůbec nerozumí. U něj to fungovalo tak, že kdo chtěl podpis, přinesl v tašce flašku vody. Jeden z těch nosičů se jmenoval Alexej Čepička, zvaný "taška-flaška".)
Vývoj byl ale zcela klasický, Novotný se rychle obklopil těmi, co mu mazali med kolem huby a za čas byl přesvědčen, že tu funkci nikdo nemůže dělat lépe, než on. Jak to u vládců bývá, pilnost ho brzy přešla a často se svojí partou vše zabalil už ve středu v poledne a jelo se mastit karty. Jeho kamenná tvář prý nasadila úsměv pouze v případě vyhraného mariáše. V jednom byl přesný opak Hitlera, nedal z hlavy dohromady ani nejjednodušší proslov. Buď mu to někdo napsal, nebo z něj vylezlo, "soudružky a soudruzi, éééé..." a dál nevěděl.
Když si Novotný něco napsal sám, jaksi tomu chyběl nějaký duch. Další vtip:
Novotný měl pomatenou sekretářku. Jednou mu něco nese a co vidí, za jeho zády stojí duch. Utíká pro ochranku, ta si cosi pomyslí, ale utíká s ní nazpět. Vtrhnou do kanceláře ale ono se skutečně nic neděje. Novotný klidně píše projev a duch nikde.

Novotný taky zavedl sovětský zvyk obálek. V nich dával dle vlastní úvahy desetitisícové částky svým věrným. Mezi jeho vášně měl patřit také rybolov. V případě úspěchu, když nachytal hodně ryb, odměňoval i svoji ochranku. Zlé jazyky tvrdily, že tito najali potápěče, aby mu ryby pod vodou na háček napichoval a on pak byl štědrý. Po vzoru feudálů a sovětských vládců měl taky chodit na lov. (Lenin prý střílel do zvířat v oboře přímo ze sedačky svého Rollse.) Vypráví se, že jednou Novotnému chytili jelena a přivázali ke stromu. On ale přijel pozdě, tak že ho zastřelí až ráno a nechal ho hlídat ochrance. Ráno byl jelen pryč a on je seřval. "Dneska se vám ztratí jelen, zítra to budu já!" Ale jestli jsou to drby, nebo pravda, to nevím.

V tomhle dorůstala moje generace a ona to zase taková sranda nebyla. Ti mladí na západě dostali určitě do života lepší karty. Už jenom tím, že žili ve světě skutečném a ne vylhaném. Jak to bylo s tu politikou?

O tom zase příště...

Prezident Václav Havel - 18/?

22. ledna 2017 v 21:29 | gregor moldavit

Antonín Zápotocký - 3/3

Soudruh Antonín Zápotocký po sobě zanechal tři knihy. Pochopitelně uvědomělé, ale patrně literárně nevalné, páč nikdo se nám je ani nepokusil vnutit coby povinnou četbu a to bylo v době, kdy mezi ni patřil Timur a jeho parta, Příběh opravdového člověka, Syn pluku, apod... Z těch jeho knih si pamatuji pouze "Rudá záře nad Kladnem" a měli jsme z ní v čítance takovou malou ukázku. Tu jsem přečetli a šli zase dále, učitelka to ani nějak nekomentovala. Po jeho smrti se rychle zapomněla nejenom jeho literatura, ale i on sám, jak ještě uvedu na konci. Tento soudruh Zápotocký nám ale zanechal jeden krásný článeček, který je skutečně zábavný a čte se dodnes. Je to jeho vánoční projev roku 1952. Jestliže jsem uvedl, že komunisti svoji ideologii odvařili z katolické církve, tedy tento článek je zase jako ulitý z nějaké náboženské pohádkové knížky, jakou měla třeba moje dcera ve věku 7 let ve škole. (Nutno říci, že už v tomto věku ji prohlásila za výplod blbců.) Tak třeba jeden chlapeček byl tak zvrácený, že nechtěl chodit v neděli na mši. Dokonce si jednoho dne místo ní vyplul na lodičce na rybník. Vy jste nyní jistě přesvědčeni, že se utopil. Skoro tomu tak bylo, ale on se zjevil nějaký anděl, snad ve formě jakéhosi místního sportovce, který ho zachránil. No a od té doby ten chlapeček už ani jednu mši nevynechal a modlil se, až se z toho zbláznil a odvezli ho do Bohnic. (To už tam sice nebylo, já bych to ale ještě přidal.)

No a soudruh Zápotocký to přepracoval do náboženství komunistického. Jednou jsem celé uvedl:
Zápotocký - predvanocni-projev-roku-1952
Jaksi se skutečné nedá přehlédnout, že soudruh Zápotocký musel být naprosto infantilní. Docela rád bych se s ním ale o něčem pobavil:
...Nastaly mnohé převraty. Děti pracujících se již nerodí ve chlévech. (Kdy tomu tak bylo?) I Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu. (Kdy chodil Ježíšek otrhaný?) Nazí a otrhaní nechodí již dnes ani naši pracující a jejich děti. (Logické by snad bylo "nazí, nebo otrhaní". Nahý člověk nemůže být zároveň otrhaný. Jinak z toho pro nás, děti, mělo vyplývat, že za 1. republiky lidé chodili otrhaní, či nazí. Teprve komunisti je oblékli.) ... Do Vánoc splníme závazky Stalinovi. (O jaké závazky se tady jednalo? To bych skutečně rád věděl přesně.)
Co lži je pouze v tomto jeho infantilním projevu! Jinak si na ty rudé hvězdy vzpomínám. Byly nad každou továrnou a nad každou školou. I ta zřejmě splnila plán. Jen na dvoře byl takový dřevěný baráček plný Cikánů, to byla škola pomocná. Tak nad tou, jedinou, rudá hvězda neplála.
Leninovy spisy

Ale nejsem si jistý, jestli soudruh Zápotocký nezanechal taky nějaké spisy. Když jsem občas navštívil onu velikou potatěnou komunistku (zde už zmíněnou) nalila mi skleničku ruské vodky a povídala něco uvědomělého. Několikrát taky opakovala, že o mě ví, že právě kolísám, ale jednou vše pochopím a vstoupím do KSČ a ona že mi bude dělat ručitelku. A za ní v regálu byla řada velkých rudých knih a já mám dojem, že na nich stálo "Zápotockého spisy". Možná se po letech už mýlím a byly to obyčejné spisy Leninovy. V každém případě jich byla taková hromada, že všechny najednou by v nůši unesl jen silný horal. V těch stála taková proroctví, jako že s přibývající dobou socialismu bude ubývat krádeží, až zcela vymizí, neboť je to přežitek kapitalizmu. To samé například uplácení a podobně i to je jako z těch starých špatných dob. Můj otec na takové debility věřil, Lenin to podle něj přeci musel mít vědecky dokázané. Tak jsem se ho jednou zeptal, jestli v tom kapitalismu taky nutno podplatit řezníka, aby mi prodal řízek? Pronesl něco uvědomělého, odpovědět nedokázal. On sám neuplácel, ani neměl čím a my doma žrali bůček i s kůží.

Ptal jsem se té komunistky, jestli to snad celé četla, to prý ne, najde si v tom vždy jen pasáž, kterou právě potřebuje. Jinak ale mluvila celkem racionálně. Akorát mi taky vyprávěla takovou pohádku o hloupém chlapečkovi, který utekl na západ a pak se připlazil nazpět po kolenou. Já se s ní dokonce jednou setkal po roce 1989. Na ten západ se mě neptala, dobře věděla, že jsem emigrace nikdy nelitoval, rozhodně se nikdy nazpět nepřiplazil, že teď jsem Prahu jenom navštívil jako turista a jedu zase nazpět do Německa.

Na vojně se v knihovně prohýbaly regály pod spisy Lenina a dalších, (Slánského tam nebyly, ač existovaly) silně ovšem pochybuji, že by se byl kdo tohoto salátu za celé roky vůbec dotknul. Prášilo se tam na ně až do první zimy roku 1968, kdy se tato díla konečně dočkala uplatnění. Byla prohnána komínem a dala aspoň trochu tepla. To Sandtnerová tedy zanechala hodnotnější dílo.

Kolem roku 1950 byl vyslán na studia komunismu do Moskvy mladý nadšenec Zdeněk Mlynář. Autor knihy "Mráz přichází z Kremlu", která byla skutečně studnicí informací. Jeho první šok byl, že v Rusku samotném na nějaký komunismus nikdo nevěří, všichni ale hrají svoji roli. Teprve v alkoholovém opojení, což bylo často, z nich leze jejich skutečný názor. Měli návod být bdělí a dávat pozor na skryté třídní nepřítele a tak na sebe vzájemně posílali do Prahy udání. Jednoho dnes za nimi přiletěl Zápotocký, Široký a ještě pár členů vlády. Zápotocký jednoho po druhém vyvolával a ptal se, co tím dopisem chtěl říci? Pak svým bodrým hlasem vyprávěl, jak chtěl stavět nějaký přístřešek, ale jak to nedokázal. Pak řekl, že jsou tam proto, aby se něco naučili, takové dopisy dokáže psát každý. Mlynář konstatuje, že tento Zápotocký pozval Slánského na večeři a pak zavolal zatýkací četu a řekl "už jde". Jistě byla Zápotockému milejší role bodrého strýce, dokázal však hrát i jiné.
V jednom článku už jsem kdysi popsal, jak já měl celou tu prolhanou hru na uvědomělé prohlédnout a poznat, že všechno je vlastně podvod a přetvářka. Nebylo mi ještě ani 10 let:

...1. Máj ... všude samý obraz soudruha Zápotockého, proto ono radostné provolávání slávy: "Ať žije soudruh Zápotocký!" Tisíce lidí chápaly jeho zásluhy a na první pohled i poslech ho bezmezně milovaly a uctívaly. ... Než jsme se dostali na Václavské náměstí, trvalo to hodiny. Po něm dolů až k tribuně, kde seděli představitelé strany a vlády. Uprostřed soudruh Antonín Zápotocký. Držel v ruce červený karafiát, kterým vlídně pokyvoval a přiblble se usmíval. Ano to byl on, komu jsme museli být vděčni za náš krásný a šťastný život. On, který se nejvíce zasloužil o to, že se nemusíme prát o šlupky od brambor, nemáme nohy omotané ve špinavých hadrech, jako děti v kapitalistických státech. (Dnes už si asi nikdo neumí představit, jaký výplach mozku dostala moje generace začátkem 50. let.) ...

Rok se s rokem sešel, Zápotocký mezi tím umřel a vezli ho na lafetě děla, jako před tím Gottwalda. Celý národ upadl v hluboký smutek. Aspoň to navenek budilo ten dojem. Leč přišel poslední den dubna a my dostali zase stejná mávátka a pokyny. Mě ale tentokrát strašně zajímalo, co se vlastně bude v tom průvodu vykřikovat? Výraz "ať žije", totiž nelze gramaticky převést do minulého času. Jakým způsobem budou ty davy provolávat Zápotockému slávu a nesmrtelnost? Vždyť jemu přeci vděčíme za to, že ... jak jsme tak často slýchali. No tak uvidíme. Jo, viděl jsem a byl to pro mě skutečně šok. Ani pes po něm neštěk! Ani jediný jeho obraz, ani jednou nikde jeho jméno. Žádný Zápotocký jako by nikdy byl neexistoval. Ano, tisícihlavé davy provolávaly "ať žije" a nesly obrazy, ale ono jméno znělo "Novotný". Vlekl jsem se s tím řvoucím, jásajícím, davem a vůbec nic nechápal. Tohle jsou ti samí, kteří před rokem toho Zápotockého tak milovali? Kdybych jim řekl jeho jméno, nebudou vědět, kdo to byl ... Ten den jsem měl pochopit, že všechno to volání slávy je pouze podvod a přetvářka a konečně mělo přijít v dalších letech i poznání, že to s celým tím socialismem není vůbec jinak. No a dav táhl dále a nadšeně provolával, "ať žije soudruh Novotný".

Ten bude příště, za něj moje generace dorostla...

Prezident Václav Havel - 17/?

21. ledna 2017 v 18:26 | gregor moldavit
Antonín Zápotocký - 2

Po válce nás bylo dětí jako smetí a chudáci staří důchodci v ulici, když se nás tam potulovaly celé hordy a celý den bylo slyšet naše dětské řvaní. Zatímco holčičky byly hodné a hezky nás udávaly, my kluci jsme byli stále trestaní rošťáci. K nejvyššímu dobrodružství patřilo získat ilegálně sirky a ty škrtat, ač nám to dospělí přísně zakazovali. Občas někdo z nás pyšně prohlásil, že má jednu korunu, šel do krámu, kde byl buď vyhozen, nebo skutečně za tu korunu jednu krabičku dostal. (Po ujištění, že ho pro ni poslala maminka!) No a pak jsme si třeba i rozdělali na louce ohýnek a pilně přikládali vše hořlavé, co se dalo nalézt.
nová koruna

Jednoho dne však ti dospělí přinesli jiné peníze, naše známá koruna se stala neplatnou. Krabička sirek od té doby stála 20 haléřů. Za jednu korunu už byla polárka, eskymo stálo 50 haléřů, tatranka 1,50 Kčs, játrová paštika v konzervě 4 Kčs, 2 kg chleba (v Praze vyloženě špatného) 5,20 Kčs, vajíčko Béčko 1 korunu, (Áčko 1,10), táflička sojové čokolády 100g (více mouka než kakao) 3,50 Kčs, pravá čokoláda asi 10 korun, lístek do kina 2, 3 a ty vzadu 4 Kčs, (v tuhle dobu byla i odpolední představení za pouhou korunu), rohlík stál 35 haléřů, houska 55, táflička mejdlíčka 1 korunu, někdy jsem ale přišel vítězně z dvacetníkem a nechal si ulomit pětinu, lipo myslím 15 haléřů, šumák dvoudílný 25 haléřů, (chudáci prodavačky, které kvůli zakázce za 20 haléřů lezly po regálech), žvejkačka 1 korunu (ale až snad někdy v 1960, za mého dětství ji měli v hubě pouze ti, co měli příbuzné na západě. Bylo nám 5 let a už jsme bezvýhradně uznávali, že kdo má tetu v Americe je něco lepšího, než my!), nanuk stál 1,40 Kčs, raději jsme tedy brali levnější polárku, nebo půlkouli zmrzliny do oplatkového kornoutku, smetanová 1,0 Kčs, vodová 0,70 Kčs, atd... Komunistům nutno nechat, že tyto ceny se po dlouhá léta neměnily.

(V jedné české hospodě jsem před časem viděl eskymo, tak jsem si ho z té lednice vytáhl, snědl a nabídl 50 haléřů. Kapitalistická vykořisťovatelka však požadovala 10 korun. Vtip je ovšem v tom, že jako vojáci jsme měli 70 Kčs a coby začínající technik po maturitě 1000 Kčs hrubého, asi 800 na dlaň. Boty "pohory" (přišly o mnoho později) stály myslím 220 Kčs, svetr 300 kčs. V relaci je tedy pro mě, německého důchodce, dnes 10 Kč méně, než tenkrát ten padesátník. Ovšem pro mě, česká babička s důchodem 6000 korun to vidí jinak. Jenže moje babička v té době měla důchod 195 korun - měsíčně!)

Komunisti skutečně moc nezdražovali a když už zdražili pivo, tak se zase zlevnila letenka z Prahy do Moskvy, když se zdražilo máslo, zlevnily se lokomotivy. Ten skutečný problém byl, že v 50. letech se ve státních obchodech nedaly koupit kvalitní boty nebo oblečení. Drahé to snad ani nebylo, ale boty filcáky v zimě okamžitě prosákly a tepláky tedy taky moc teplé nebyly. Výběr potravin byl jen velmi malý a na všechno se stály nekonečné fronty. Jako děti jsme měly výrok "dlouhý, jako fronta na maso". Jinak jsme to považovaly za samozřejmé, nic jiného jsme v Praze v našem životě neznaly. Na vesnicích už na tom lidé byli pochopitelně lépe, ale i na malých městech. V zimě nejlépe ten, kdo zdědil oblečení po dědečkovi. Moje neuvědomělá babička stále prskala na mého uvědomělého otce, že to komunistické žrádlo je svinstvo a děti mu pochcípaj!

Pionýři, foto z internetu

Kolik stála cesta do Vídně? Nic, to bylo prakticky vyloučeno. Komunisti, vyděšení masovým útěkem obyvatelstva, hranice zavřeli. Jenže ono nešlo ani tak o to, že jim tam všichni zůstanou. Horší nebezpečí by znamenali ti, co se vrátí a začnou mluvit. Nedalo se totiž přehlédnout, že ten západ je mnohem uspěšnější. Komunisti by kapitalistovi odpustili, že vykořisťuje, ale ne že dobře platí a sice mnohem lépe, než oni. To muselo zůstat za každou cenu utajeno. Co tomu říkal lid?

George Orwell (jméno jsem poprvé slyšel až na západě) položil kolem roku 1948 otázku, "Moderní diktatury mají k dispozici masové sdělovací prostředky. Třeba je nyní možné vypěstovat člověka, který by si nepřál svobodu, jako je možné vypěstovat plemeno bezrohých krav".

Věřící komunisti té doby považovali za samozřejmé, že budoucnost jim dá za pravdu. To byl základní kámen jejich komunistického náboženství. Jenom je nutné ty jinak smýšlející vymlátit, nebo zastrašit. "Budoucnost ukáže, že..." Moji generaci, narozenou kolem vítězného února, už považovali za jistou kořist. Vždyť nás podchytili už v mateřské. To byl ovšem jejich největší omyl. Když jsme přišli do puberty a začali myslet vlastním rozumem, nebyl ani jediný z nás ten nový socialistický člověk. U mých rodičů se jim to ale povedlo. Bylo mi asi 8, když jsem řekl matce, že bych chtěl vidět moře. Odpověď: "No tak Československo moře nemá, tak ho nikdy vidět nemůžeš." Můj otec byl vzdělaný a měl velké znalosti dějin, památek, apod... ale byl to člověk beznadějně dvourozměrného myšlení. Ten začal vše chápat. Máme přece zdravotní ošetření zdarma, není nezaměstnanost, ke koupení není moc, ale nikdo nehladoví... Pojem svoboda mu nic neříká, moje rodiče nebyli ani za 1. republiky dále než někde na Slapech. (Tenkrát Svatojánské proudy.) Ostnatý drát na Šumavě je tedy nerušil, jich se to netýká a jejich děti by přeci nikdy neemigrovaly. (Omyl jako všechny jejich představy.) Jednou otec přišel z práce a vykládá: "Kolega říkal, že by chtěl vidět Alpy. Tak jsem se ho zeptal jestli byl v Krkonoších? Prý ne." A rozchechtal se nadšený vlastní vtipností a duchaplností. Z komunisty přímo čišelo pudové přesvědčení o vlastní duševní nadřazenosti. Takovýmto ovcím se to vládlo, těm bylo snadné zavřít hranice a zavést cenzuru. Dokonce když jsem po útěku na západ cestoval po světě, chápala to matka jako nějaký druh kriminality. Komunisti mi to nedovolili, ona mi to nedovolila. Co mám tedy co pohledávat někde v Turecku, nebo Iránu? Vždyť jsem mohl mít v ČSSR stálé místo a vše si přečíst od Hanzelky a Zikmunda. Kdo jsem já, abych si sám jezdil někde mimo své vlasti!? Komunistou se tedy člověk rodí, třeba v kapitalismu, vychovat se nedá, jako ze psa nevychováte kočku.

Onen týden roku 1953 v naší ulici lidé šuškali, že je měna, ale nic víc jsem neslyšel a nikde se nic nedělo. Všude vlály prapory a rádio i tisk se předháněly v jásotu nad naším šťastným životem. Snad až po mnoha letech jsem se dozvěděl, že v Plzni dělníci dostali plat o dva dny dříve, který pak mohli akorát vyhodit. Ceny šly na pětinu a za 100 starých korun bylo 20 nových, čímž by se tedy nic neměnilo. Jenže tento kurz byl snad jenom na 300 korun, což tedy bylo 300 krabiček sirek. Dále už to bylo 1:50. Staří lidé přišli o životní úspory, firmy o své finanční rezervy. Dělníci v Plzni vtrhli do radnice odkud vyházely bysty i obrazy komunistických svatých jako Lenin, Stalin Gottwald, Zápotocký... Ukázalo se, že komunisti nemají národ pod kontrolou, jak se domnívali. Nepokoje se šířily i jinde. Třeba v Přerově se obyvatelé vzbouřili i kvůli zbouráni sochy Masaryka, který byl komunistům vždy trnem v oku. Leč tyto vzpoury byly neorganizované a vládě se je za pomoci policie a LM podařilo potlačit. Těžké tresty pak lid na dlouhé léta definitivně zastrašily.

Stát tím ovšem získal tolik peněz, že bylo možné zrušit "body", tedy lístky na různé nedostatkové zboží. To se dalo koupit i na tzv. "volném trhu" ale za mnohem více peněz. Tuto novou měnu pak už komunisti dokázali udržet stabilní až do roku 1968. Byla tu ovšem taková závada, které si lidi povětšinou (při zavřených hranicích) ani nevšimli. Reforma byla provedena bez souhlasu mezinárodního měnového fondu a Československo bylo z této organizace vykopnuto. Koruna je od té doby v cizině nesměnitelná a státu chybějí "devizi".

Po měnové reformě je jasné, že komunisti si lid nezískali. Kdyby udělali skutečné volby, nebyla by KSČ dostala ani tolik hlasů, kolik měla členů, kdyby otevřeli hranice, zůstala by tam vláda sama s důchodci. Ale měření sil ukázalo, že mají dost LM a policie, aby se svržení bát nemuseli. Jestliže se do této doby ještě "nějak věřilo", že ten režim se neudrží, nyní je situace už jasná. A národ se začíná přizpůsobovat.


Všechno je dle propagandy v nejlepším pořádku, lid je šťastný, miluje komunistickou stranu a nadšeně buduje. Vše špatné zavinili západní diverzanti, třídní nepřítel, nezodpovědní soudruzi, ... ale s nimi už si poradíme. Koncentráky jsou plné.

Jak se mohl cítit tenhle Zápotocký, který kdysi skutečně na cosi věřil a nyní vidí realitu? Tenhle bodrý strejda, který chtěl dát vládu dělnické třídě a růžové zítřky lidu a který má nyní před sebou skutečnost? Lid jásá na povel, ale nenávidí ho a on má ruce od krve tisíců nevinných. Je to mentálně jednoduchý člověk, ale ne vrah bez svědomí.

Zápotocký, vrchní pán totalitní diktatury a koncentráků, vlídně kývá lidu z tribuny a usmívá se, ale dobře mu není. Na rozdíl od Gottwalda, který všechny problémy utápěl v alkoholu, by Zápotocký rád vzal všechno nějak nazpět. Řekl lidu to, co jsem měl později slyšet od více komunistů: "Já to všechno myslel jenom dobře. Tohle, co jsem udělal, jsem udělat nechtěl." Nebo, "já nic, to všechno udělali ostaní."
Jeho pokusy o nějaké zmírnění komunistické totality jsou však odsouzeny ke ztroskotání. Teror nelze dělat jenom na půl. A v zádech mu sedí StB (stát ve státu) plus Antonín Novotný, který každé jeho zakolísání hlásí v Kremlu. Konečně Zápotocký v tichosti i nabízí demisi, ale to u komunistů, kteří se přeci nikdy nemýlí, nepřichází v úvahu. Uvnitř KSČ tedy Zápotocký odvolává své pokusy o zmírnění a kaje se z hříchů. Nakonec vlastně už spíše dosloužil Novotnému, který si tím ono místo pěkně pro sebe zajistil.

Ale příště ještě něco k Zápotockému, třeba o jeho literárních produktech...

Prezident Václav Havel - 16/?

17. ledna 2017 v 21:15 | gregor moldavit

Antonín Zápotocký

O tomto člověku jsem napsal už v minulých dílech. (Díl 12., o Slánském) Byl to takový bodrý strýc, který měl rád vtípky a kterému nikterak nevadily justiční vraždy a vyhlazovací koncentráky, kterému zřejmě chyběly základní vlastnosti vnímat reálně svět kolem sebe. Ale konečnou diagnózu já stanovit nemůžu, pouze vyprávět o příznacích. Rád se nechal nazývat "táta dělníků", ale neváhal poslat proti nim lidové milice, když se v Plzni vzbouřili proti jeho měnové reformě a pozavírat dělnické předáky oprávněných protestů na dlouhé roky.

Jeho otec byl onen známý "socák" Zápotocký-Budečský, po kterém zbyla dobrá pověst a často slýchávám dotaz, co by řekl zhoubnému dílu svého syna? Ale já bych si dovolil zeptat se i obráceně. Co by tento Budečský byl dělal, být sám na místě svého Toníka po únoru 1948? Ono je totiž něco jiného bojovat za práva utiskovaných a jednat v jejich jménu, a jiné být pak utiskovatelem sám. Tito revolucionáři si vždy představovali, že jejich cílem je svrhnout vykořisťovatele a buržoazii a pak už je všechno jaksi vyřešeno. Jenže tím jejich vítězstvím to právě teprve začíná. Co teď? O hospodářství nic nevědí a jejich náhlá moc a bohatství je korumpuje a demoralizuje. A tak se z revolucionářů stávají horší páni, než byli ti před nimi.

Kritizovat druhého je totiž hrozně snadné. Jestli měl tenhle Antonín Zápotocký někdy v něčem pravdu, pak to byla jeho poznámka pro mladší generaci:
"Vy to budete mít těžší než my. Protože my jsme svrhli starý špatný systém a vy musíte postavit nový. Něco rozbít je snadnější, než něco postavit."
Snad ani sám netušil, jakou má pravdu. "To lepší" postavit rozhodně nedokázal a nakonec už sám ani nevěděl, co si počít? Nutno říci, že ono hospodářsky "lepší" po něm asi dodnes nedokázal postavit ani někdo jiný. Češi udělali katastrofu ze socialismu a z kapitalismu nakonec taky. Stačí se podívat na internet, jak tam Češi masově brečí, jaká je špatná doba.

Toník Zápotocký se narodil v Zákolanech coby syn velkého socialistického buditele, onoho Ladislava Zápotockého-Budečského, novináře a zakladatele strany Českoslovanské sociálně demokratické. (V hostinci U Kaštanu, což nám bylo v dětství ve škole prezentováno coby místo založení KSČ. Tato se pouze k odkazu původní strany hlásila, aby si prodloužila historii. Ladislav Zápotocký nebyl komunista.) Tonda se vyučil kameníkem, bojoval jako voják za 1. sv. války kdesi v Haliči a po roce 1918 se dal na dráhu revolucionáře. Patřil mezi hlavní organizátory kladenské stávky 1920, což byl pokus o převrat, něco jako VŘSR v Rusku, leč nedopečený a nepodařený. Zápotocký za to dostal 9 měsíců. (Za cokoli vzdáleně podobného by v době jeho prezidentování byl každý dostal oprátku, nebo nejméně 10 let.) Teprve potom vstupuje do KSČ a stává se funkcionářem. Tím zůstává i po roce 1929, kdy strana změnila pod Gottwaldovým vedením svůj charakter. On sám byl spíše pro původní, "měkčí", směr Šmerala, ale přizpůsobil se.
Socha Zápotockého v Zákolanech, myslím z roku 1984. Teď se tam furt hádají, jestli by ji raději neměli odstranit.

Po příchodu nacistů se Zápotocký pokusil o útěk do Sovětského svazu, ale asi měl vadný kompas, protože ho zatkli na hranici s Polskem. Po nějaké době věznění končí v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg. Tady začíná temná doba o které se vypráví, že to dotáhl na kápo a mlátil spoluvězně. Leč po válce není žádný svědek, aspoň ne živý.

(Existuje ale spiklenecká teorie, že ona Milada Horáková na něj měla důkazy ještě jiné činnosti pro nacisty. Pokusila se ho vydírat, což jí stálo proces a oběšení. Vůbec nevím, o co by mělo jít, ale je to zcela nelogické. Takovéto důkazy skutečně po válce existovaly na různé vysoké hodnostáře Stb i vlády, ale to se neřeší procesem, ve kterém by se všechno vytroubilo. Buď se okamžitě v tichosti dohodou, nebo se to v tichosti zařídí jinak. Zápotocký si jednou stěžoval u KGB, že Masaryk bude při jednání zase proti a budou s ním jenom problémy. Nebyly, za pár dní ho našli mrtvého pod oknem jeho bytu. Komunistická policie to rychle uzavřela coby sebevraždu. Taky se stane automobilová nehoda, kterou dotyčný bohužel nepřežil. Ale jsou i jiné možnosti. Josef Skupa, otec Spejbla a Hurvínka náhle zemřel na infarkt. V exilové literatuře se lze dočíst, že v tu dobu byl identifikován coby anglický agent. Takové populární lidi stavět před soud by dalo lidem důvod k přemýšlení o jeho důvodech. To vše je ale nepodložené. Co se zdá být dokázané, je třeba infarkt Čechům známého Stefana Bendery. Teprve za nějakou dobu emigroval na západ onen sovětský agent KGB a vykecal, jak mu ho udělal kyanidovou patronou. Atd...)

Vraťme se ale zase k soudruhu Zápotockému, nejlépe 21. března 1953, kdy se stal prezidentem ČSR. Pokud mu k tomu někdo gratuloval, dalo by se to brát jako vtip. KSČ je v těžké krizi, soudruzi si mezi sebou kroutí krky, jeden druhému nedůvěřuje, komunista je komunistovi vlkem, a dohromady se třepou strachy před Kremlem. Můžou si oddechnout, že zemřel Stalin, ale na koho tam teď vsadit? Ještě mnohem horší je hospodářská situace v zemi. V krámech jsou prázdné regály, na všechno se stojí fronty, že to zavinila válka už jim nikdo nevěří. Vždyť i během ni toho bylo více. Víra na nějaký mezník v dějinách lidstva už vyprchala, lidi drží na uzdě spíše strach před StB, milicí, koncentráky... To má být ten slibovaný pozemský ráj? Vláda se opírá o ty, kteří si po únoru polepšili na vedoucích funkcích a nebo na těch, kteří se kompromitovali a mají na rukou krev, nebo aspoň na svědomí ty zavřené. Pro ně režim padnout nesmí, ale je možné se na ně spolehnout? A ti se stranickou knížkou na vedoucích místech zase těžko pomůžou v hospodářství, když své práci vůbec nerozumí.

Zápotocký se skutečně snažil najít nějaké řešení a chtěl lidem a dělníkům něco dát, ale jak? Začal i couvat v různých vynucených komunistických opatřeních. Ve svém známém projevu na Klíčavské přehradě říká, že nebude nutit lidu vstupovat do JZD a kdo chce, může vystoupit. Jenže tady má okamžitě kudlu v zádech od ortodoxního stranického aparátu, na prvním místě soudruh tajemník KSČ A.Novotný, který si na něj stěžuje v Kremlu. Zápotocký je nakonec jen zrníčko písku mezi dvěma mlýnskými kameny. (Jinak ti, co potom z JZD vystoupili, dostali jen špatnou půdu a daleko od statku, takže nakonec vystoupení sami odvolali.)

Stát buduje těžký průmysl pro Stalinovy choromyslné válečné plány, spotřební zboží naprosto chybí a poválečná měna je rozkradena a tím rozředěna. Lidi peníze nějak mají, ale není za ně co koupit. Nezbývá než udělat měnovou reformu. Jo, ale jak to lidem říci? Jedno je zcela jasné, říci se to nesmí vůbec. 36 hodin před měnovou reformou, peníze už se v SSSR tisknou, Zápotocký lže o tom, že to jsou drby, měna je pevná. Český národ mu to neodpustil dodnes.

Už je to moc dlouhé, zase příště...

Prezident Václav Havel - 15/?

28. prosince 2016 v 16:12 | gregor moldavit


Dohonit a předhonit! (Nebo aspoň nechcípnout!)

Coby dítě věku předškolního jsem neustále slyšel o tom, jak jednou bude všechno zadarmo. Tak jsem si představoval, že přijdu do krámu, vezmu si třeba koloběžku a na ní odjedu. Komunisti mě v tom neustále utvrzovali opakovaným:
"Co jsme slíbili, to lidem taky dáme. My komunisti držíme slovo. Jo, ale když to teď nejde!"

Za pár let mi bylo jasné, že to slíbené bude vždycky ležet v budoucnosti, v přítomnosti to nikdy nepůjde. (A když už, jsou tu jiní na to, aby brali, já patřím mezi ty, co dostanou až příště, tedy nikdy. Jiní, jejichž rodiče patřili do jiné třídy té beztřídní společnosti. Pro ně měl řezník řízky, pro moji matku bůček. Mimochodem, v každém systému se vám okamžitě utvoří různé třídy, společnost se rozdělí na bohaté a chudé a na mocné a bezmocné. Jde o to, aby střední třída byla nejpočetnější a měla dostatek a pak systém může dobře fungovat.)
Tohle poznání, že všechno zůstane v budoucnosti, ovšem se mnou, malým dítětem, museli udělat i vládnoucí komunisti na ministerstvech a ve vládě. Ono se to hospodářství totiž nějak pořád nechtělo pohnout žádaným směrem. Zcela naopak, začalo to podezřele krachovat. ČSR získala obrovský majetek zabavený po válce německému kapitálu. Když jde o válečné odškodnění - věcné škody a náhrady, pak čistě početně by ČSR mělo Německu ještě doplácet. Zabaven, leč rozkraden*, byl majetek odsunutých Němců. Pak získali komunisti obrovský majetek znárodněním**. Jenže uběhlo pár let a ono se to všechno nějak záhadně rozkutálelo.

*(Za mlada na montážích jsme třeba seděli v hospodě ve Frant. Lázních a číšnice nám rozšafně vypráví:
"Jakej já mám křišťálovej lustr, to je paráda. Ten jsem našla v jednom z prázdných domů po Sudeťácích."
Ti lidé to vůbec nepovažovali za krádež a netajili se tím. To tam přeci jen tak leželo. Aneb - když to neukradnu já, ukradne to jinej.)
**(Znárodnění znamená, že výrobní prostředky se vezmou právoplatným majitelům a dají do rukou národa. Tento je ovšem v takovém systému zastupován hrstkou mocných. Takže výrobní prostředky se dostanou do rukou mnohem méně lidí, než byly před tím. K tomu do rukou lidí pro řízení firem zcela nekvalifikovaných.)

Co se ještě týče mého dětství, tedy stále jsem slyšel frázi, "každému podle potřeb". Můj komunistický otec byl svou štědrostí na výsost spokojen. Co nemám, to nepotřebuji, takže z jeho hlediska už jsem ten komunismus vlastně měl. On taky nikdy neměl kolo, televizi, kytaru, psa... a jak byl vždycky šťastný. (Takový typ toho sedláka, co učil kobylu nežrat. Jeho děti televizi nepotřebují, on za 1. republiky taky žádnou neměl. Co vlastně mohla moje generace očekávat od téhle staré, která neměla nic a byla přesto šťastná? Tahle species měla vylézt nazpět na stromy a ne budovat nějaký hospodářský systém! I slimáci na mojí zahradě si vybírají k žrádlu to nejlepší!) Mít podle potřeb je hrozně snadné, když o potřebách rozhoduje někdo druhý. Horší je, mít podle potřeb dle vlastních představ. A tady by si každý měl uvědomit, že to nebude nikdy možné. Potřeby totiž rostou s možnostmi. S důchodem nějak se ženou vyjdeme, ale kdyby nám ho někdo zdesetinásobil, dokážeme ty peníze utratit taky. Vzpomeňte třeba na pohádku "o rybáři a zlaté rybce". Nejdřív nové necky, potom palác se služebnictvem.

Celé to komunistické hospodaření už začalo hromadnou zkázou. Nebyl snad obor, ve kterém by komunisti nebyli okamžitě napáchali strašné škody. Tak např. jeden profesor geodesie vyprávěl:
Traktorista jede polem, náhle je tam mezník. "My přeci meze rozoráme", pomyslí si. Trochu kutne krumpáčem, pak ho omotá řetězem a traktorem vytáhne. Přiveze do vesnice, kde mu za to předseda JZD vyplatí určitou běžnou prémii. Nikoho nezajímá, že byl právě zničen trigonometrický bod druhého řádu. Dát ho tam asi tak nazpět, už nebude možné. Musí být značným nákladem znovu vyměřen.
Na vedoucí místa se dostávají kovaní analfabeti, kteří nemají o své práci ani tušení. V Praze se na geodesii po vítězném únoru ztratily plány podzemních rozvodů. Bylo pak těžké určit, kam položit ty další a mimo jiné to stálo ročně život jednoho kopáče, který narazil na silnoproudý kabel.

Dnes už neuvěřitelné, ale viděl jsem nějaký oběžník: hledáme vysokoškolské učitele.
Podmínka: dělnický, nebo rolnický původ, vzdělání - stačí základní. (Tedy 8 tříd obecné)
To se za pár let sice nějak zametlo pod koberec, ale jistě si všichni vzpomínají na ty ředitele, kteří si v 60. letech dělali večerně maturitu. Jak hospodářství krachovalo, byly nějaké změny nutné. V 80. letech už na vedoucích místech seděli mladí a vzdělaní lidé. Jenže to přineslo zase jiný problém. Na rozdíl od těch starých, nevzdělaných, oni tu KSČ na nic nepotřebovali. Její průkaz sice měli, ale čistě kvůli kariéře, kterou ovšem mohli dělat i v kapitalistickém státu. S komunistickou ideologií se nikterak neidentifikovali a tak jednoho dne tu vládu komunistů odhodili, jako vypálený stupeň nosné rakety.

Že dělník v ČSSR vydělával řekněme třetinu toho, co ten samý v NSR, (a dnes má třetinu důchodu) je všeobecně známo, ale jak je to potom s tím vykořisťováním? Nemělo by to logicky být obráceně? Kde jsou ty důvody?

Jeden z nich, ač ne jediný, byly obrovské náklady na udržení totalitního státu. Někdy v 50. letech se uvádělo, že na veškerou policii jde 12% státního rozpočtu. To ovšem byly pouze platy policie. V celém aparátu veřejné i státní bezpečnosti, pohraničníků, ochranky politiků, zatykačů těch samých, hlídačů koncentráků, fízlů, atd... mělo být zaměstnáno 150 000 osob. To ve státu, který měl tenkrát asi 12 milionů obyvatel. Výdaje pak byly ukryty pod názvy: Správa Pražského hradu, rekreační zařízení, kulturní a sociální rezort, správa nápravných zařízení (koncentráky), atd ... Tyto výdaje vlastně byly nutné až do roku 1989. Právě tak armáda, (ač jsme my, záklaďáci, brali 70 Kčs) byla na počet obyvatel obrovská a voják sloužil 2 roky. Nesmyslný byl i počet vojáků z povolání, které často nebylo kam vrazit. U naší baterie dělal funkci staršího řidiče vojín, u vedlejší ty samé výkazy spotřeby psal major. (Který na víc taky rozumově neměl.)

Jedna taková perlička z práce StB. Můj otec se vrátil ze školení CO (civilní obrana) a pravil tajuplným hlasem: "my máme perfektní fotky západoněmecké vojenské techniky. Tanky, strojní pušky, všechno my víme." Ptal se onoho vyučujícího odkud, ale ten jenom špitnul, "máme schopné agenty". Se svou infantilitou nebyl můj otec samotný. Tohle žrali i vládci na příslušných místech a podepisovali další miliony. Tyto fotografie ve skutečnosti pocházely ze západních vojenských časopisů, které se daly koupit u každého kiosku, jeden za cenu zmrzliny.

Dobře si lze představit rozdíl výdajů na hlídání státních hranic. Kde na východě stály betonové zdi, ve dne v noci střežené, přešli na straně západní po cestičce (každému přístupné) pěšky jednou denně dva příslušníci hraniční policie. Pro ně nebylo co hlídat. Výraz, "zrádná emigrace" neměl v západních zemích žádný význam.

Nutno si taky uvědomit, že kapitalista si tu nadhodnotu nemůže nacpat do slamníku. Vytvoření jednoho pracovního místa stojí třeba milion €. Nezávisle na nějakém -izmu. Kolik musíte investovat, abyste mohli zaměstnat jednoho pilota dopravního letadla? Právě tak musí mít firmy určité zálohy pro případ špatného období nebo nějaké katastrofy. Ono marxistické "vykořisťování" tedy tvoří pouze malou položku.
myslím poslední MB s motorem vzadu

K tomu přišlo, že plánované hospodářství naprosto zastaralo. Není konkurence, není rozvoj. (Ač výzkumných ústavů bylo jak naseto, jejich význam ale dodnes pochybný.) Výrobky východního bloku nebyly kvalitní a na západě je šlo prodat pouze za symbolickou cenu. Ale i ta byla vítána, byla ve valutách, o českou korunu na západě nikdo nestál. Když se objevilo ono poslední MBéčko, asi kolem 1980, bylo otestováno jako 25 let zastaralé auto. Jeho cena byla polovina nejlevnějšího západního osobáku. (Což byla v té době myslím ona kačena od Citröen.) Přesto se jich v NSR za rok prodalo asi tolik, jako oplů kadettů za týden.

Komunisti se nejprve snažili řešit nesmyslnost jejich hospodářství tlakem na pracující. Dělaly se zvláštní Zátopkovy směny, jak on běhá, měli dělníci pracovat. Zvláštní šichty na počest x-tého sjezdu KSČ, žádány byly socialistické závazky (pekaři se zavazovali, že budou péct, holiči, že budou holit) ale v 80. letech už tím jen naráželi na beton. V NDR zjistili, že když nařídí dělníkům zvláštní (jistě dobrovolnou) směnu v sobotu, pak produkce vůbec nestoupne. Další týden dělníci práci sabotují.

Nakonec už komunisti v NDR prodávali disidenty do NSR, to je z humánních důvodů kupovalo. (NDR si je pak uměle začalo vyrábět z nezúčastněných obyvatel.) Český emigrant se mohl vyplatit ze svých zločinů (pouze v DM, v Kčs to nešlo) a začít si tam jezdit. (Mnozí to udělali, kvůli nemocné matce, spíše ale aby v rodné vsi mohli ukázat mercedesa. ) Koupili si tedy u Husáka prezidentskou milost. A komunista ochotně se svou milostí kupčil. (Já to neudělal!)

Jednou jsem tady uvedl výrok ředitele velkého podniku v NDR, z roku asi 1987.
"Na výrobek v hodnotě 1 marky, musí stát vynaložit 5 marek." (Nejtajnější výrok té doby.)
Tím bylo jasné, že plánované hospodářství je u konce a žádné tanky, StB, nebo LM, ten systém komunistům už nezachrání.

Přijel jsem se (bez Husákovy milosti) do ČSSR podívat na jaře 1990. Nalezl jsem totálně vydrancovanou a zamořenou zem a odhladl, že to budou splácet dvě generace. (Zatím to tak vypadá.) Kdosi v tu dobu spočítal, že aby se Češi dostali na úroveň dříve srovnatelného Rakouska, muselo by jim odkudsi z nebe spadnout 20 bilionů tehdejších korun.

pokračování - soudruh Zápotocký...

Prezident Václav Havel - 14/?

18. prosince 2016 v 20:35 | gregor moldavit
13. díl: prezident-vaclav-havel-13

Klement Gottwald - 4

Konec vykořisťování - dnes děláme pro sebe. Ale proč tedy nebereme více, než ti vykořisťovaní?

"Mládenci, mládenci!" vzdychal mistr Pecka. "Jak já vám to mám napsat, abyste taky brali aspoň nějakou vejplatu! To aby byl člověk na mou duši kouzelník! ... Já vím, je zima*, to já úplně chápu, zedníci jaktěživí v zimě nedělali, tuhle vymoženost nám přinesly až ty nové časy. Ale co se dá dělat, musíme se podřídit, jsme jen malí lidi."

Snad někdo poznal: "Černí baroni". Takovéto poznámky mě vždy zajímaly. Ale jak se to tenkrát dělalo? Dle komunistické nauky 50. let se ten zedník přeci v kapitalizmu nemohl dožít jara. Byl nezaměstnaný a musel zemřít hlady na dlažbě. (Slýchal jsem často, nevím, proč byla ta generace mých rodičů tak prolhaná? Něco takového se třeba stalo, ale nikdy nebylo pro dobu kapitalizmu typické.) Jistě už jsem v době téhle knížky nevěřil na všechny ty komunistické lži našich čítanek 50. let. Otrhaný dělník se ženou, vedle nich 7 otrhaných dětí, všichni bosí. Vedle kapitalista s cylindrem na hlavě, jeho stůl se prohýbá pod jídlem. Snad si ještě moje generace vzpomene. Tak vypadal kapitalizmus, než přišel vítězný únor. Já si v tu dobu skutečně představoval, že na západ od Šumavy takto lidé stále ještě živoří. Když se k nám začali valit západní turisté v mercedesech, vysvětlili komunisti: "to jsou vykořisťovatelé, dělníci by nato neměli peníze." To nám vykládali ještě v době, kdy si západní dělnická rodina běžně dělala dovolenou na Kanárských.

*(Sám jsem pracoval na montážích venku v ČSSR a pak NSR. Zažil jsem, v cs, jak dělníci sypali dřevěné uhlí, polili naftou, zapálili a pak se pokoušeli do zmrzlé země kopat krumpáčem. Celý den v mrazu a výkon skoro 0. Vždyť 99% toho tepla uteče směrem nahoru.To je skutečně rozumnější na trať vůbec nelézt.
V NSR jsme si platili jakousi pojistku, pár marek z platu. Když pak bylo pod nulou, zůstali jsme doma. Ono to ani pro ty stroje nebylo moc dobré, startovat je zamrzlé.
Za 1. republiky myslím zedníci dostali v zimě lesní brigádu, ale to přesně nevím.
A ještě poznámka: PTPáci brali za svou práci peníze. Nás nahnali v přijimači každou neděli celý první podzim na brigádu do zemědělství, třeba sbírat brambory. Byli jsem ujištěni, že to dostaneme zaplaceno. Nikdy jsme neviděli ani halíř. To JZD jistě zaplatilo, ale našim lampasákům nebylo trapné nám ty peníze ukrást. Ještě den před odchodem do civilu, po dvou letech, jsme se ptali, kde jsou naše peníze a dozvěděli se zase tu jednu větu. "Soudruh kapitán Eibl zatím neměl čas to vyúčtovat." I to jsou moje vzpomínky na práci za komunistů.)

Když už jsme u černých baronů, vzpomeňte v té knize, jak převzali klášter na Zelené hoře. Major Terazky nechal seškrabat fresky a namalovat na jejich místo súdruha Žižku, v ruce lahký gulomeť. Než začneme vyčíslovat finanční bilionové škody napáchané komunisty, nutno zmínit i škody kulturní. Skoro všechny kláštery byly zrušeny, mniši někdy nahnáni do pracovních táborů a prostory dány coby skladiště, nebo kasárna. Nejsem přítel církve, ale co tady se událo muselo být nejhorší barbarství. Jiný exilový autor zmiňuje, že viděl převážet jednu klášterní knihovnu. Knihy staletí staré házeli vojáci na korbu jako cihly. Řidič je převezl někam do vyhrazené budovy, tam zapnul zvedák a jednoduše je vyklopil. Jeden příklad za nekonečně dalších. Není divu, že církev dnes žádá náhradu, ale ať si řekne komunistům a ne dnešním mladým pracujícím. Ti jí nic nevzali a své peníze potřebují pro sebe!

Další škody pak byly páchány třeba na kultuře, která nemohla vzniknout. Mělo trvat dobrých 10 let po vítězství pracujícího lidu, než ten si mohl přečíst jinou současnou knihu, než Malý Bobeš, Jurášek, nebo Němá Barikáda. V 60. letech to pak byli právě spisovatelé, kteří proti režimu ostře vystoupili. Pokud v tu dobu Češi ve světové kultuře něco znamenali, byl to film. To ovšem vzalo těžký obrat po roce 1968. Nevěřím svým očím, když na internetu čtu, jaké za Husáka vznikaly krásné filmy, třeba Popelka. Nebo seriál "Nemocnice na kraji města", který pak s úspěchem běžel i v NSR. Jo běžel, ale u jaké vrstvy obyvatel? Asi jako ta Popelka. Skutečný doktor se na to asi těžko díval. (Tahle epidemie ale s převratem nepřestala. Dnes vidím v programech "Ordinace v růžové zahradě". Jedno jaký režim, zřejmě nebude nic krásnějšího, než být nemocný a jít k doktorovi. Ten svět se musel ubláznit!)

Než se zamyslíme nad produktivitou plánovaného hospodářství, podívejme se na poválečné začátky v ČSR. Průmysl byl válkou poškozen pouze v malé míře. Škody snad jedna tisícina těch, jaké mělo Německo. (A ti to měli v kupě za pár let!) Snad horší bylo, že průmysl byl předělán na válečný a bylo nutné mnoho přebudovat na spotřební. Tady byla po válce nekonečná poptávka a tím i obrovská šance pro blahobyt českého národa. Jenže než se to rozjelo přišel vítězný únor a s ním Stalin a jeho plány na další válku, aby komunizmus (tedy on sám) mohl zavládnout až k Atlantiku. Všechno se tedy vrazilo opět do těžkého průmyslu a koupit si slušné boty, židli, nebo 10 dkg tvrdého sýru se stalo problémem. Moje generace si jistě vzpomene na nejčastější výrok prodavače té doby: "nemáme". (Když přišla 1. spartakiáda běhali rodiče po krámech a ptali se na červené trenýrky pro syna. Často marně!) Mnoho bylo do roku 1953 (měna) pouze na přídělové lístky. Sváděno na válku, ale právě v rozmlácené NSR už v té době nebyly potřeba. Jeden uprchlík z NDR (pro dnešní Čechy nadávka, když otrok uteče na svobodu, je prašivý zrádce) vyprávěl, jak šel k řezníkovi v NSR. "10 dkg šunky." (Němci ovšem říkají 100 gramů) V jeho zemi taky na příděl. Otázka prodavače, "je to 12 dkg, můžu to nechat?" Prý div neomdlel.

K tomu přišla další debilita, odmítnutí Marshall-plánu. Stalin ho Čechům zatrhnul, ač by na tom byl patrně profitoval i sám. (Mimo jiné tím satelitním státům znemožnil vybudovat takový vojenský průmysl, jako mělo pozdější NATO.) Jak obrovská to byla chyba, se brzy každý mohl přesvědčit na vlastní oči.
Jednou, bylo mi asi 16, jsem cestoval po zemi české. Tím mým způsobem, pěšky, nebo stopem, jinou možnost jsem neměl. No a kolem mě přefrčí krásný mercedes, vzadu veliké D. A jeden místní vesnický ujko ke mě přijde a povídá: "Vidíte to mladý pane? Tohle je poražený národ? A co máme my? Tak holou prdel!"
(Nějak mě napadlo, že ten člověk by Němcům prominul celou válku, ale ne toho mercedesa.) Jenže kde se to v tom Německu vzalo? Proč si takové auto nekoupí budovatel socialismu?

V zemědělství se blblo snad ještě více než v průmyslu. Škody třeba nebyly tak velké v penězích, ale o to větší na zdraví a sytosti obyvatelstva. A zase za tím stáli politicky kovaní idioti na vedoucích místech. K tomu přišel strašný nápad, že se budeme učit od Sovětského svazu, proti ČSR zemi zaostalé a spíše feudální.

Když jsem šel do důchodu a převzal moji zahradu v Bavorsku, v kraji dost chladném, napadlo mě zkusit vypěstovat Mičurinské jablko. (Určitě blbost, kolik dnes v obchodě stojí 1kg? Ale důchodce potřebuje práci, aby tak rychle nezakrněl.) Jal jsem se bádat v české literatuře o jeho díle. Ve škole jsme se učili, že pěstování jablek rozšířil více na sever. V české literatuře jsem toho více nenašel, v německé jsem se dočetl: "veliký nedostatek ovoce v zemích východního bloku v 50. letech byl zapříčiněn aplikací metod sovětského Mičurina."

A já si vzpomněl jak jel ulicí náklaďák a matka na mě křičela z okna: "přivezli japka, utíkej do fronty." Za půl hodiny mě přišla vystřídat, měla tašku a peníze a za 1 - 3 hodiny přišla a měla 2 kg jablek, více se pro osobu nadávalo. Matky v 50. letech prostály ve frontách stovky hodin. Jako děti jsme měly pořekadlo, "dlouhý jako fronta na maso".
(Mičurin, na rozdíl od Lysenka ne podvodník, skutečně rozšířil pěstování jablek do chladnějších krajů, ale pouze na chvilku. Vlastnosti jeho hybridů nebyly dědičné, což on nevěděl.)

Zátěží pro hospodářství byly taky chybějící pracovní síly. Mnoho mladých lidí za války uteklo a dalo se do služeb Angličanů, nebo Rusů a v boji proti Hitlerovi padlo. Zátěž znamenal odsun sudetských Němců. Každý si může vykládat a zdůvodňovat co chce, ale hospodářsky to byla katastrofa. Jejich majetek byl rozkraden, dům a pozemky přišly často do špatných rukou. Když pak tito Sudeťáci v 60. letech mohli navštívit své statky, pokoušely se o ně mdloby. Co potom doma vyprávěli o tom Čechovi, který z jejich kvetoucího statku udělal špinavou ruinu, to zatěžuje pověst Čechů v Německu dodnes.
Po únoru 1948 se prchalo přes hranice na západ ne po jednom, ale po tisících. Po srpnu 1968 pak po stotisících. Existuje neověřené číslo - 700 000 Čechů a Slováků. Stát sice zabavil jejich majetek, ale to škody nevyrovnalo.
Aby nebylo pochyb, poznal jsem v emigraci všelijaké Čechy, ale ve své většině zdrhli ti vzdělanější a kvalifikovanější, řemeslníci pak spíše ti šikovnější. (Staré české pořekadlo, "ty seš blbej, ty zůstaneš doma!") Vzpomeňte na tu dobu po srpnu, snad nejhorší doba temna v celých českých dějinách včetně doby pobělohorské. Tak třeba těžce nemocný člověk čeká na operaci, kterou má provést známá kapacita. Konečně je na řadě, když se dozví, že pan profesor minulý týden zdrhnul do Kanady a on si musí dále počkat, aby se o to pokusil nějaký začátečník. To jsem tenkrát slyšel každou chvíli. Jako by to nestačilo, tedy takový slavný mozkový chirurg, který za Husáka myl okna, nebyl pouze románovou postavou. Ti existovali skutečně. (Já nebyl slavný, ale patřil taky k těm, co byli při prověrkách vyhozeni z kvalifikovaného místa a pracoval až do útěku coby bagrista v pohraničí.)

Onen exodus pracovních sil ovšem po roce 1989 nepřestal. Napsal jsem něco o unešeném vlaku z Chebu do Selbu. Tato trať byla letos zmodernizována a každé ráno na ní vyrážejí vláčky s pracovníky z českého do německého pohraničí. To není jen o výdělku, to je taky o jejich budoucím důchodu. Je mi záhada, jak dokáže český důchodce vyjít s částkou 10 000 korun měsíčně? Všichni ti, kteří dnes brečí po zlatých komunistech, by si měli uvědomit, že nebýt těch, byl by dnes průměr řekněme 40 000. (Průměrný důchod v Rakousku: 1560€ měsíčně a sice 14x za rok.)

Už je to moc dlouhé a ještě nepřišlo základní téma - co se změní, když odstraníme vykořisťování člověka člověkem a zavedeme vykořisťování člověka komunistou? Třeba příště...

Další články


Kam dál